Půlmaraton pod 66 minut, u atleta s českým pasem málokdy vídaná věc. V posledních pěti letech něco takového dokázali jen Jiří Homoláč a Vít Pavlišta. Mezi zdejší stálice teď razantně vtrhl Martin Zajíc. 22letý vytrvalec VSK Univerzity Brno zapsal na půlmaratonu v Berlíně skvělý čas 1:05:43, ten čipový byl ještě o pět vteřin rychlejší.
Povězte, jak se vám líbí takový osobní rekord?
S časem jsem spokojený. Ambice na podobný výkon jsem měl už loni na podzim v Barceloně, ale tam se mi to úplně nepovedlo. Na Berlín jsem cíl nijak neupravoval, jen jsem na to víc natrénoval. A povedlo se, já to šel vlastně z objemové přípravy.
Šel závod podle plánu, nebo jste musel improvizovat podle vývoje na trati?
Podle plánu. Trenér Robo Štefko má svoje tabulky, kde podle tréninků propočítává časy, které bych měl na různých distancích běžet, na půlmaraton tam měl psané tempo 3:08 na kilometr. A mně se to povedlo ještě o vteřinu zlepšit.
Jak moc tomu pomohla rychlá berlínská trať a dobrá konkurence?
Na podmínky si stěžovat nemůžu. Když jsem slyšel, jaké bylo počasí o den dřív v Praze, trochu jsem se bál, že to bude podobné, ale naštěstí se v neděli ráno udělalo hezky. V Berlíně se běhají světové rekordy v maratonu, už jen to svědčí o tom, že to určitě není pomalá trať. Je to hodně velký závod, takže jsem čekal dobrou konkurenci, ve které půjde běžet dobře, což se potvrdilo. Kolem 62 minut běželo třeba 20 lidí, bylo to hodně nabité. Já tam měl skupinu osmi lidí, pak jsme doběhli ještě tři holky a tempo bylo celou dobu naprosto precizní, dalo se za někoho schovat a pošetřit síly.
Dokázal jste vnímat atmosféru? Když jsem běžel v Berlíně já, místy to byl rachot jak na fotbale…
Atmosféra byla úplně super. Na 15. kilometru člověk většinou vnímá bolest, teď jsem měl díky ní síly pochytit něco i z okolí. Navíc jsem se cítil vážně suprově, někdy od půlky jsem věřil, že se to povede a začal jsem si to fakt užívat.
Co máte v plánu dál? Ukážete se na dráhové desítce na MČR v Otrokovicích?
Budu tam. Tím mi skončí delší závody, pak se budu snažit posunout osobáky od patnáctistovky po pětku. Pořád je mi 22 let, nic delšího zatím běžet nechci.
Na mistráku by se mohla sejít pěkná konkurence, nejste sám, komu to z mladších běžců pěkně lítá. Motivují vás výkony ostatních českých závodníků?
Když jeden zaběhne pod 30, druhý to jen tak nenechá (usmívá se). Konkurence a dobré časy ostatních kluků jsou určitě dobrá motivace. Dráhovou desítku by letos mohlo běžet pod 30 docela dost kluků, třeba už to pro nás nebude jakási magická hranice. Přece jen ve světě to pořád není nic extra.
Jaký je váš cíl? Běžet dobrý čas, nebo mít medaili?
Primárně chci jít na čas, medaile je navíc. Takhle s trenérem přistupujeme ke všem závodům, snažíme se jít spíš po výkonech.
Ty vaše mají raketovou tendenci. V roce 2018 jste běžel Běchovice za 34:41, loni už za 30:34 s titulem k tomu. Kam to ještě půjde?
Kde se to zastaví? To nevím, ani trenér to nedokáže říct. Hodně záleží na podmínkách, jestli vydržím zdravý, jestli mě to nepřestane bavit a podobně. Já se občas dívám, jak Robo běhal v době, kdy mu bylo stejně jako mně, abych věděl, jestli vůbec má cenu na jeho časy mířit.
A má?
Zatím to vypadá dobře! Na trojce jsem byl minulý rok asi o tři vteřiny pomalejší, to není moc.
Chápu to správně, že vy sám tam prostor pro další skok vidíte?
Kdybych to vnímal tak, že už jsem na vrcholu, je to asi špatně. Takže já doufám, že je to pořád začátek (usmívá se).
