Istrijský maraton: prima závodění mezi vinicemi a po mořském pobřeží - Český běh

Kdo hledá nevšední (a přitom dostupné) běžecké zážitky a už je omrzelý z velkých městských závodů, může si dopřát relativně nedaleko od českých hranic zajímavou alternativu. Istrijský maraton na krásném (a také krátkém) mořském pobřeží Slovinska letos oslavil svůj jubilejní desátý ročník. A byla u toho i početná výprava závodníků ze střední Moravy, která navíc výrazně promluvila i do celkového pořadí tohoto bezpochyby zajímavého mítinku.

Každoroční obměna trati

Kratičká hranice Slovinska s mořskou říší je prakticky bez přerušení poseta zástavbou několika na sebe navazujících městeček a vesnic s typickou středomořskou architekturou. A protože svůj běžecký závod vnímají jako společný, během jeho doposud desetileté historie si vzájemně předávají právo hostit jeho start i cíl.

Z tohoto důvodu je trať maratonu i půlmaratonu a desítky každoročně poněkud jiná. Její základ se však i s ohledem na malý prostor území vtěsnaného mezi Itálii a Chorvatsko nemění; běží se nejen po malebném pobřeží, ale také přilehlým vnitrozemím plným vinic, a hlavně nepříliš vysokých, o to však strmějších kopečků. Což v kombinaci s teplým počasím poloviny dubna v této části Evropy znamená, že tento závod příliš mnoho nadějí na osobní maxima účastníkům nedává.

Moře, kopečky i teplo zůstávají

Když sem naše početná běžecká výprava ze střední Moravy vyrazila v roce 2019 poprvé, start i cíl byly v městečku Portorož. O pět let později se centrum závodu přesunulo hned do vedlejší Lucije, takže se trať zejména na maratonské distanci příliš nezměnila.

Ubyly pouze zhruba dva úvodní a pak i koncové kilometry na portorožském nábřeží. Naopak proti roku 2019 se letos prodlužovalo až za největším slovinským přístavem Koper, a to včetně zhruba tříkilometrové pasáže po drobném ostrém kamení, trávě s bodavým hmyzem a stromové kůře. To „ocenil“ zejména jediný a tudíž i vítězný maratonec ve vypsané kategorii bosých běžců – Robert Lah z klubu TriSK Olomouc (čas 5:17:15). (Zajímavostí je, že v roce 2019 běželi naboso maraton dva borci – i tehdy částečně mimo asfalt, jen na pozměněné trase trochu jinde – a Robert tehdy rovněž bral pomyslné zlato.)

Letošní maratonská trať se od moře v Luciji zvedla prakticky okamžitě do prudkého stoupání nad město, protáhla běžce dvěma tunely někdejší úzkokolejky směřující do nedalekého italského Terstu, zavlnila se na zhruba osmi kilometrech mezi zdejšími vinicemi a poté opět spadla na pobřeží, kde už až na zmíněnou obrátku za Koperem v nedalekém Ankaranu setrvala. A zpět po obrátce totéž. Dohromady bezmála 400 výškových metrů, a i přes start hned v osm hodin ráno teploty, jež v málokde dostupném stínu přesahovaly až 25 stupňů Celsia.

Vítězná Petra Kamínková

Zatímco v roce 2019 byl maratonský závod prezentován jako hlavní tahák celého mítinku, tentokrát bylo vše jinak. Už brzký ranní výběh diskvalifikoval maraton do role menšího sourozence dvou hlavních závodů startujících čtvrt hodiny po jedenácté – půlmaratonu a běhu na 10 kilometrů. Však se jich také zúčastnilo mnohem více než na královské trati – zatímco maratonců bylo 155, půlmaratonců více než 800 a závodníků na desítce dokonce přes 1300. Také zejména půlmaraton si užil „horské“ atmosféry a díky stoupání a následnému klesání k oběma zmíněným tunelům nasbíral přibližně dvě stě výškových metrů.

A protože jednou ze šestnácti běhajících členů moravské výpravy na Istrii byla i fenomenální vytrvalkyně ze Svatého Kopečku u Olomouce Petra Kamínková, dal se na její půlmaratonské trati očekávat výrazný úspěch pro české barvy. Petra už sice (ač je to k nevíře) závodí v kategorii nad 50 let, přesto nedala i mnohem mladším soupeřkám šanci a jasné ovládla závod na 21,1 kilometru časem 1:28:44. Ve výsledkové listině byla její nejbližší pronásledovatelka o bezmála sedm minut daleko!

„Byl to moc krásný závod i celý prodloužený víkend. Trochu mě překvapila hodně zvlněná trať, o to však byla krásnější. A díky tomu, že šlo o obrátkový závod, mohla jsem během něj pozdravit spoustu kamarádů, se kterými jsem sem vyrazila,“ neskrývala nadšení z nadmíru vydařeného startu za hranicemi Petra Kamínková debutující ve Slovinsku za nový mateřský klub TJ Liga stovkařů Olomouc.

Stříbrný Jan Lachnit

Také na královské trati však výprava z Hané dosáhla velmi viditelného výsledku. Celkově druhý mezi maratonci byl Jan Lachnit (2:55:44), zároveň nejrychlejší čtyřicátník závodu. „Asfalt moc rád nemám, zato kopce ano a tato trať byla až na obrátku v Ankaranu opravdu nádherná. Moře, tunely, vinice… Běžců na startu bylo málo a hned na začátku se v čele vytvořila sedmičlenná skupinka, které bylo třeba se udržet. Potom nám dva soupeři utekli a já se držel v další trojce, ale následně jsem ještě šel přes druhého, který toho měl viditelně dost. V závěru mě ještě pořadatelé omylem poslali jinam, ale přesto jsem druhé místo udržel, což spolu s časem považuji za výborné,“ neskrýval ani Jan Lachnit svou spokojenost.

Právě občasná pohodová netečnost regulovčíků na trati, na níž málem doplatil v závěru cenným umístěním stříbrný maratonec, byla jednou z drobných vad na celém závodu. Ty se daly možná přičíst tomu, že slovinskou Istrií začíná někdy až příliš bezstarostný Balkán.

Drobné pořadatelské přešlapy

Takže se předem musíte připravit na trochu náhodné rozmístění občerstvovacích stanic a jejich nepříliš bohatý sortiment a nedostatečné doplňování (což určitě není dáno lakotou místních, ti jsou naopak v drtivé většině nesmírně přátelští a pohostinní). Občas si musíte také hlasitě vyžádat pozornost a pomoc pořadatelů na trati, kteří místo navádění závodníků správným směrem věnují pozornost třeba klábosení se známým.

Ve zdravotnickém stanu zase nevěděli nic o osudu české běžkyně, která musela kvůli únavě a vedru ukončit předčasně maraton na 34. kilometru a do cíle ji vezl skútr téže zdravotnické služby (nutno dodat, že brzy byla fit a druhý den jí pořadatelé sami volali, zda je v pořádku).

A třešničkou na dortu drobných pořadatelských přešlapů bylo více než dvouhodinové vyhlašování výsledků s typickou jižanskou rozvláčností na rozpáleném betonovém place bez kousku stínu v kulminujícím odpoledni. Také si řada medailistů pro své ocenění na podium vůbec nepřišla.

Pódia pro olomoucké běžce

To se ale netýkalo naší výpravy; vedle již zmíněného „bosotekače“ (krásné slovinské slovo pro běžce bez bot) Roberta Laha, vítězné půlmaratonkyně Petry Kamínkové a stříbrného maratonce Jana Lachnita si pro ceny za bodrým moderátorem šli také druzí v kategorii mužů nad 45 let Martin Lorenc (3:17:23) a nad 60 let Petr Matějík (3:30:17) i třetí žena nad 45 let Linda Lorencová (4:17:42).

A kolik bylo potřeba na celkové prvenství? Na maratonu mužů 2:44:12 (Slovinec Jure Orehek) a žen 3:25:12 (Slovinka Jasmina Kozina Praprotnik). Nejrychlejším půlmaratoncem byl rovněž domácí Tomaž Rep (1:19:06).

Závěrem lze říci, že i přes drobné pořadatelské poklesky je Istrijský maraton (a půlmaraton) moc příjemným rozptýlením v celoročním závodním programu průměrného českého hobíka. Pokud máte na zmíněných distancích již kvalitně založeno, svůj čas si zde pravděpodobně nevylepšíte, zato si užijete zážitek dlouhého běhu po mořském pobřeží a třeba i gurmánskou odměnu z vodní říše při prodlouženém pobytu po závodním dni.