Pravděpodobně nenajdete na Moravě jediného alespoň občas závodícího běžce, který by jej neznal. Maratonce s osobákem 2:17:23 potkáte jako silného soupeře na trati (v kategorii 60+ nemá téměř konkurenci), prodejce sportovního vybavení, pořadatele, jehož Rohálovská desítka patří k nejpopulárnějším tuzemským závodům, moderátora a v neposlední řadě jako trenéra. O tom všem jsme si spolu povídali v rozhovoru, který nemohl zdaleka postihnout vše, co Ondra Němec rád a dobře dělá.
(Autorská poznámka: omluvte, prosím, tykání respondentovi; po dvacetileté známosti mi nejde žurnalisticky správnější vykání z pusy ani přes prsty do klávesnice.)
Ondro, jaké byly tvé sportovní a atletické začátky?
Protože jsem vyrůstal na malé vesnici, tak mě všestranný pohyb neminul od útlého mládí. Převažoval sice fotbal, ale už brzy jsem pozoroval, že mám asi nadání k vytrvalosti. Takže mě v roce 1975 na stadionu v Holešově „objevil“ kladivář Slavie Kroměříž Milan Čajánek, následně jsem se dostal k trenérovi Otovi Šedému, který mě připravil na přestup do Vítkovic v roce 1981. Ve VŽKG jsem potom běhal pod vedením trenéra Antonína Procházky do roku 1989.
Co považuješ za své největší sportovní úspěchy?
Už následující rok po příchodu do vítkovického klubu jsem běžel první maraton v Košicích za 2:30:24 a v roce 1983 jsem při svém druhém startu na maratonu získal v Otrokovicích titul přeborníka ČSR za čas 2:22:36. Druhý titul jsem pak přidal v roce 1987 v Úpici za výkon 2:24:57. Na federálním mistrovství ČSSR jsem získal dvě medaile – stříbro v roce 1983 v Domažlicích za čas 2:27:14 a bronz v Košicích o dva roky později za 2:24:21. Hodně si ale cením osobního rekordu v maratonu za čas 2:17:23 v Pchjongjangu roku 1985. Nakonec jako úspěch beru i premiéru na trati 100 kilometrů: na mistrovství Evropy v roce 1996 jsem vybojoval desátou příčku díky času 6:59:06.
Jak se liší běžecký svět osmdesátých let, kdy jsi běhal své nejlepší časy, a ten dnešní?
Určitě je to velký rozdíl, ale zároveň je to asi přirozený vývoj. Běhání je v dnešní době „in“, nicméně je zajímavé, že z té velké masové základny se na vrchol, či spíše ještě pod vrchol, dostává čím dál tím méně běžců. To dokazují i tabulky dosažených výkonů.
Jak se ti daří držet vysokou výkonnost, a to nejen v rámci své kategorie šedesátníků? V celkovém pořadí menších regionálních závodů tě najdeme stále velmi vysoko před spoustou o generaci mladších běžců.
Je pravda, že po padesátce jsem měl pár let fázi určitého vyhoření. Ne že bych vypadl z běžeckého dění, ale stal se ze mě spíš „pozorovatel“ s rostoucím bříškem. Loni jsem se proto nasr.l, zavzpomínal na staré časy a postupně mě běhání opět chytlo. Teď mě zase baví a těším se na každý závod a setkání s kamarády.
Letos jsi po delší pauze odběhl svůj šedesátý maraton. Byl to plán? A jak jsi se svou „obnovenou premiérou“ spokojený?
Ani jsem netušil, že mám odběhnuto 59 maratonů, ale když jsem to zjistil, tak bylo nasnadě, že ten šedesátý musím dát. A protože Chřibský maraton pořádá „můj“ oddíl AK Kroměříž, muselo to být na domácí půdě. Přestože jsem tento maraton v minulosti třikrát vyhrál a trať dobře znám, tak jsem byl v přípravě v rámci možností pokorný a zodpovědný, nechtěl jsem se hlavně při závodu trápit. To se nakonec podařilo, od desátého kilometru jsem běžel pouze na pocit, čas jsem vůbec neřešil a výkon je slušný – 3:21:45 a spokojenost.
V běžeckém světě jsi znám jako výborný běžec, prodejce běžeckého vybavení, moderátor běžeckých závodů, jejich organizátor a také jako trenér? Co ti tyto činnosti dávají a která tě v současné době baví nejvíc?
Každá je přitažlivá něčím jiným. Prodejní aktivity pomalu přebírá Ondra Němec mladší, jako moderátor se bavím, ale je to jen o pár závodech za sezonu. Organizuji Rohálovskou desítku v Prusinovicích (její 26. ročník se uskuteční 23. února 2019 – pozn. aut.) a Zámeckou 5 v Holešově (7. června 2019). Nejvíc mě ale v současné době naplňuje trénování, nebo přesněji řečeno spíš koučování malé skupinky spřízněných duší.
Zkus krátce představit své tréninkové svěřence.
V prvé řadě je potřeba říct, že nejde vyloženě o svěřence. Spíš jsem s těmito závodníky v užším kontaktu, tréninky konzultujeme a vybíráme starty na závodech. Martina Novotná je všestranná bikerka, triatletka a teď už i víc běžkyně, naposledy vybojovala čtvrté místo na Starobělských Lurdách v Ostravě. Iva Podjuklová působí jako trenérka atletického potěru v Hranicích, letos se zlepšila na desetikilometrové trati o tři minuty na aktuální maximum 43:46. Věra Spáčilová Šalerová běžela po pár týdnech přípravy půlmaraton v Olomouci pod 1:50. Tomáš Navrátil je bývalý biker a v současnosti patří mezi širší českou běžeckou špičku s výkony 31:30 na desítce a půlmaratonem pod 1:10. Jiří Matoušek je někdejší juniorský reprezentant v cyklistice, svůj druhý maraton v životě běžel za 2:28:39 a bylo z toho čtvrté místo při MČR v Praze; má určitě potenciál na maraton pod 2:20.
V Prusinovicích na Kroměřížsku, kde žiješ, a v okolním regionu pořádáš několik sportovních akcí. V kolika se aktuálně angažuješ a jak moc těžké je uspořádat jeden z největších závodů na Moravě, Rohálovskou desítku?
Není to procházka růžovou zahradou, ale po těch získaných zkušenostech se z organizace nehroutím, největší neznámá je stejně pořád počasí v den závodu.:-) K mým vlastním organizátorským aktivitám ještě dodám, že dlouhodobě pomáhám v seriálu závodů Night trail run, které pořádá můj kamarád.
Jaké jsou tvé další běžecké plány po absolvovaném šedesátém maratonu?
Možná zkusím ještě jeden „rychlejší“ maraton, ale musel bych ubrat na ostatních aktivitách, abych měl alespoň deset týdnů čas na klidnou, cílenou přípravu.
Ondřej Němec
*1957, Přílepy u Holešova
ženatý, manželka Jana, děti Erika, Ondřej, Klára
osobní rekordy:
- 3 000 m – 8:27,9 (hala)
- 5000 m – 14:39,5
- 10 000 m – 30:21
- maraton – 2:17:23
další záliby – sport všeobecně
