V neděli 13. prosince se vedle MČR v Běchovicích konal v Praze také jeden z nejstarších (nejen) krosových závodů u nás. Pořadatelskému týmu v čele s atlety ze Spartaku Praha 4 se podařilo uskutečnit 87. ročník Velké kunratické.
Zachování dlouhé kontinuity pořádání se stala v době pandemie palčivou otázkou, jak pro velké, celorepublikové, tak i menší, lokální běhy. Nejstarší a nejslavnější Běchovice měly svůj 124. ročník, dokonce i v obvyklém termínu, byť s jistými omezeními. Sto ročníkům pořádání se blíží běh Kolem Ameriky v Písku, jehož nultý ročník se uskutečnil v roce 1925, jeho 95. však byl přesunut až na příští rok. Podobně dlouhou tradici má kolínský Drozdův lesní běh, jenž se přes odklad přeci jen uskutečnil 5. prosince.
Velká kunratická patří do nepočetné skupiny osmdesátníků. Jejím novým přírůstkem je silniční běh okolo Hluboké, jehož jubileum na jihu Čech proběhl – rovněž po odložení z jara – 3. října. Zbývající akce, konané více než 80x byly zrušeny, takže 87. ročník Běhu Štěpánkou v Mladé Boleslavi a 85. Čendova běhu v Petrově u Prahy přijdou nejdříve v příštím roce.
Historie Velké kunratické se začala psát v roce 1934, kdy vznikla jako odlišení od závodů té doby. Zakladatelé z Vysokoškolského sportu Praha chtěli mj. vytvořit soutěž, v níž by se smazaly rozdíly mezi atlety a vyznavači jiných sportů. Proto vymysleli trasu „s velkou dávkou studentského humoru“, jak se píše v podrobné historii závodu, přes zdejší potok a strmá stoupání, až teprve po nich začíná část, kterou najdeme obvykle v krosech a lze zde „normálně“ běžet.
„Kunratická“ na rozdíl od většiny svých souputníků přetrvala přes změny v pořadatelích desetiletí. A není jen zábavou pár desítek nadšenců jako třeba výše zmíněné (jubilejní 90. Drozdův běh běželo 93 účastníků). Naopak si pražský kros získal na popularitě a stal se legendou podobně jako třeba silniční Běchovice. Má své věrné, kterým od 20 startů uděluje titul veterán VK, čímž mají zajištěno přednostně startovní číslo. Z řady důvodů tak musejí pořadatelé omezovat účast každoročně a přihláška pro běžného zájemce je po otevření přihlášek malé dobrodružství.
Po 87. přes potok a tři kopce
Letos to však bylo bolestivější pro všechny účastníky a zejména pak pro pořadatele. VK byla opakovaně odsunuta z tradiční druhé listopadové neděle až na druhou neděli prosincovou. A 13. 12. nemohlo startovat přes tři tisíce jako obvykle, ale jen pár stovek. Běžet mohly jen nejmenší děti, a pak dospělí a junioři, 150 závodnic na své speciální trati a 500 mužů a žen na klasice přes Hrádek. Vedle obvyklého intervalového startu po dvojicích vše proběhlo „formou 25 časově a prostorově oddělených závodů“, jak píší oficiální propozice.
Sportovní stránka Velké kunratické tentokrát byla v druhé řadě více než kdy jindy, tak jen telegraficky. Ostatně, čas vítěze 12:59.3 Martina Bořila by před rokem nestačil ani nejlepší dvacítku. Mezi ženami se tratí přes Hrádek prokousala jasně nejrychleji Bára Stýblová (14:20.8). Berounská běžkyně si dala i hlavní ženskou trať, kde to bylo o poznání vyrovnanější, střetla se totiž se soupeřkami jako o den dříve na běchovickém MČR. Stýblová však zvítězila v čase 7:40.1, před Adélou Stránskou (7:43.3) a Petrou Kotlíkovou (7:46.8).
