Tandem Slezák-Sasínek zaklepal na bránu Ria - Český běh

24. 5. 2016, Jiří Šoptenko , Rozhovory

Fanoušek českého běhu má po skvělém maratónském představení Evy Vrabcové další radost díky 20letému Filipu Sasínkovi. Na start Zlaté tretry nastupoval s nejhorším osobním rekordem z celého startovního pole, v cíli se ale objevil jako vítěz, navíc v třetím nejrychlejším českém času na 1500 metrů všech dob 3:36.32. Běžečtí fajnšmekři o jeho talentu vědí již několik let, mnozí však slyšeli o nadějném mílaři teprve při jeho hvězdném okamžiku v Ostravě.

Názory, která z atletických disciplín je královská, se různí. A rozdílné pohledy budou panovat i v rámci běhů: Pro někoho je králem rychlík na stovce, pro jiného vytrvalec na maratonu. A stejně tak je pravdou, že specialisté na patnáctistovku, která netrvá příliš dlouho ani příliš krátce, musí být rychlí, vytrvalí, a zároveň takticky vyzrálí.

Úžasným zjištěním je, že máme na této střední trati vedle Jakuba Holuši dalšího běžce minimálně evropské úrovně. Časem ze Zlaté tretry je prozatímním lídrem letošních evropských tabulek, pokud bychom ho zařadili do loňských, patřilo by mu na starém kontinentu desáté místo.

Není to tak úplně náhoda

Filipa čeká v příštím týdnu maturita, nechme jej tedy v klidu učit. A podívejme se na jeho skvělý výkon i dosavadní běžeckou kariéru očima jeho trenéra Antonína Slezáka, jenž má na výkonu svého svěřence lví podíl. Trenérské práci se věnuje již 35 let!

Po výborném halovém výkonu 3:41.37 se dalo očekávat Filipovo zlepšení, ale tak obrovský úspěch nečekal ani zkušený trenér. „Jsem z Filipova výkonu nadšený. Až jsem se toho trochu zalekl, protože kam až to může pokračovat…? Vnímal jsem závod jako šanci zazávodit si s lepšími běžci, věřil jsem, že by mohl dosáhnout výkonu na hranici 3:38 a umístit se někde uprostřed závodního pole. Ale že by mohl vyhrát, to by mě nenapadlo ani ve snu,“ kroutí hlavou kouč.

„Asi jej vybičovala atmosféra v závěru závodu a soupeři, které postupně předbíhal. Koncovky závodů trénujeme formou zrychlovaných úseků, nebo úseků na trhání tempa,“ přibližuje Slezák, který uvádí na pravou míru omyl z přihlášky, kde mu zůstal venkovní osobák 3:46.13. „To pak vypadá, že se zlepšil o 10 sekund, přitom letos v hale již běžel lépe. Je pravděpodobné, že pokud umí běžec v hale čas 3:41, mělo by to být venku ještě o tři sekundy rychlejší,“ vysvětluje trenér. A přesně tohle se v závodě potvrdilo. K dalším dvěma sekundám mohl pomoci běh v zákrytu.

Rád pro jednou opustil styl „start-cíl“

Talent z jihomoravského Hodonína je pověstný svým odvážným způsobem běhu. Mnoho závodů v České republice si odtáhl sám, zatímco jeho soupeři se za ním vyvezli k osobákům. „Někteří z českých soupeřů se mu v závodech vyhýbají a často je slyšíme, jak s respektem říkají „je tady Sasínek“. Ale Filip jim odpovídá: „Kluci, klidně se za mě schovejte, já vám to odtáhnu.“ Pokud jej někdo v minulosti oslovil, že by chtěl v závodě pomoci, on nikdy neřekl ne,“ popisuje Slezák vlastnost svého svěřence.

A současně si povzdechne, že obráceně to ani zdaleka tak nefunguje. „Když přišel za někým on, tak slyšel „víš, dneska to nejde“. Odtáhnout mu při závodě na 1500 m první šestistovku by přece neměl být pro nikoho z běžců české špičky problém… Kdyby si tady kluci více pomohli, limity na velké soutěže by se jim plnily o mnoho lépe,“ myslí si kouč.

„Nedávno mi Filip řekl, že by se konečně také rád svezl v závodě za někým i on.“ A stalo se! Ostravské vítězství bylo zaslouženou odměnou za obětavost v předchozích závodech. A co na to trenér? „Bylo to poprvé, co jsem Filipovi řekl, aby neplýtval silami a držel se kolem 4. – 6. místa v balíku ostatních běžců. A pokud se bude cítit dobře, ať začne závodit až v posledním kole. Před startem jsem mu ještě zdůraznil, že všichni běžci, proti kterým bude závodit, jsou také jenom lidé a řekl mu, že má na to, aby zaběhl posledních 400 m mezi 54 – 55 sekundami. Odpověděl mi „trenére, to asi ne“, ale v závodě přesně tohle předvedl.

Moc mu pomohlo, že měl před sebou v závěru soupeře, protože běžet 20 – 30 metrů před ostatními, jak se mu to občas stává na závodech u nás, je trochu demotivační. Moji taktiku na „tretře“ naprosto detailně splnil, i když prvních 500 m běžel více vpředu, než jsem si přál (na čtvrtém místě za vodiči a Jakubem Holušou). Chvílemi jsem měl pocit, že by byl schopný závod i odtáhnout. Pak se ale pohyboval mezi 6. až 10. místem, což bylo ideální. Po závodě za mnou přišel a s nadšením mi řekl. „Trenére, děkuji za vaše rady, běželo se mi moc dobře.“

Výborně se představil v národním běhu i Adam Zenkl, který si celý závod odtáhl sám a zvítězil v čase 3:46.00. „Po závodě přišel za Filipem se slovy. „Běžel jsem tvým systémem ‚start – cíl‘ a vidím, že to funguje.“ Nadějným běžcem se jeví i Honza Friš. Důležité ale je, aby i tito mladí dostali možnost kvalitních závodů, nebo si navzájem pomohli. S jejich trenéry výborně vycházím, takže je možné se domluvit.“

„Nepřátel se neleká, na jméno nehledí“

V Ostravě přišlo i druhé vítězství nad největším českým soupeřem Jakubem Holušou. „Filipa vítězství nad běžeckým fenoménem Jakubem potěšilo, ale oba víme, že Jakub má splněný ostrý olympijský limit z minulého roku a ještě ani nemusí být v plné formě. Filip ho porazil už loni na lize, kde nechtěl nikdo běžet rychle. My jsme si řekli, že se nebudeme nikoho bát a poběžíme rychle, ať už bude startovat kdokoliv. A vyšlo to,“ pochvaluje si trenér.

Podle Slezáka není důvod taktizovat, zvlášť při závodech u nás. „Nemá smysl nechat se celou trať vést a pak zafinišovat na posledních 200 metrech. Já tohle neuznávám a Filip k tomu přistupuje podobně. Mezi jeho vzory patří například keňský běžec Rudisha, který dokáže zaběhnout skvělé výkony i v sólozávodech.“

Filip rád studuje závody světových běžců a má přehled, jakou taktikou běhali či běhají Sebastian Coe, Mohameda Farah a další slavní běžci. „Vždycky jsem mu říkal, že pokud se bude bát některého soupeře doma, tak nemá cenu jezdit na závody ven. Musí být schopný si některé závody v Čechách odtáhnout i sám. A on se opravdu nebojí. Z toho důvodu ještě moc neumí běhat v balíku, protože na to není z našich závodů zvyklý,“ odhaluje mimoděk prostor pro zlepšení svého svěřence.

Sasínek: Musíme zůstat nohama na zemi

Mnoho trenérů se v minulosti nechalo slyšet, jak jsou při startech svých závodníků ohromně nervózní. V té chvíli totiž nemohou pro své závodníky nic udělat a mohou jen přihlížet. Antonín Slezák není výjimkou. „Přiznávám se, že jsem Filipův závod hodně prožíval a na jeho konci jsem měl slzy v očích. Byl jsem při závodě tak nervózní, že jsem pořádně nezměřil ani mezičasy. Musím se na celý závod podívat ještě na videu a udělat si rozbor. Vím jen, že kilometrem Filip probíhal za 2:25, tedy přesně tak, jak jsem si to přál. On by raději za 2:27, aby nebyl moc zakyselený, ale já mu dodal odvahy, že na to určitě má. Když vbíhal do posledního kola, cítil se velmi dobře, a tak to zkusil.“

Okamžiky setkání trenéra se závodníkem bývají po úspěšném závodě velmi emotivní. „Po závodě jsem na Filipa čekal skoro jeden a půl hodiny, než přišel z antidopingové zkoušky. Odevzdat potřebný vzorek trvá po fyzickém výkonu někdy o trochu déle. Když jsme se setkali, ani jeden z nás neměl slov… Filip kroutil hlavou, jako by tomu pořád nevěřil. První jeho slova po chvilce mlčení byla „trenére, musíme zůstat na zemi“, na což jsem mu odpověděl. „To je přesně ono! Buďme rádi, že to vyšlo, ale je před námi ještě spousta práce.“ Potom nám všem ještě ukázal pohár a zašel se vyfotit s dětskými fanoušky.“

„Relax“ uprostřed maturity

Na „Tretru“ přijela z Hodonína podpořit Sasínka tři auta. Dorazili jeho rodiče i celá tréninková skupina s transparenty. Někteří ze svěřenců trenéra Slezáka navíc běželi v národním programu.

Kromě běhání zaměstnávají Filipa v poslední době závěrečné zkoušky na grafické škole ve Strážnici. „Nedávno zvládl státní maturitu a den před Zlatou tretrou odevzdal ve škole závěrečnou práci. Příští týden jej čeká závěrečná, ústní část zkoušek,“ přibližuje trenér Slezák.

„Do Ostravy jsme přijeli až v den závodu a on posledních sedm hodin před závodem ležel a odpočíval na trávníku rozcvičovací plochy. Byly to trošku polní podmínky, ale jemu to vůbec nevadilo. Učení si s sebou nebral, pokud jede na závody, soustředí se pouze na ně. Myslím, že pro něho byla Zlatá tretra výborným odreagováním,“ popisuje trenér.

Nahánět Rio? Jen to ne

Ke splnění olympijského limitu (3:36.2) scházelo hodonínskému běžci pouhých 12 setin sekundy, což činí v přepočtu na vzdálenost necelý metr… „O olympijských hrách samozřejmě každý sportovec sní a Filip není výjimkou. Uvažovali jsme ale spíše až o olympiádě za čtyři roky v Tokiu. Jsme ale i tak nadšení, že splnil limit na mistrovství Evropy. Ani ve snu nás nenapadlo, že by mohl atakovat limit již na letošní olympiádu. Na půlce jsem věřil, že by mohl letos zaběhnout čas 1:47, což je sekundu za limitem, na patnáctistovce ve výkon o dvě sekundy pomalejší olympijského limitu,“ říká trenér o předsezónních očekáváních, která z poloviny „rozmetal“ ostravský závod. A tak se jistě nabízí myšlenka ještě na Rio zaútočit.

„Pokud bychom však teď začali nahánět olympijský limit a jezdili od závodu k závodu, nebylo by to dobré,“ myslí však kouč. „I kdyby požadovaný čas splnil, byl by vyzávoděný a na olympiádě by nic nezaběhl. Cíl jsme si splnili, a pokud ještě dostane šanci na některém ze zahraničních mítinků, bude to skvělé. Pokud ne, ale byla by mu přesto jako nadějnému běžci dána šance na olympiádu jet, bylo by to fajn,“ vysvětluje svůj postoj Slezák.

Smolná Eskilstuna jej nezlomila

Loni v zimě splnil Filip limit na březnové HME v Praze na osmistovce i patnáctistovce. „Nakonec se rozhodl startovat na půlce, aby na trati 1500 m mohli startovat kromě Jakuba Holuši další dva čeští běžci Friš s Kocourkem.“ Při premiéře v konkurenci dospělých na velké akci nepostoupil z rozběhu, hlavním vrcholem bylo pro Sasínka letní juniorské mistrovství Evropy ve švédské Eskilstuně, kde se chystal běžet 3000 m steeplechase.

Jenže příprava na jaře nešla tak úplně podle plánu. „Na horském soustředění v Melagu došlo k zánětu v blízkosti achilovky. Nohu jsme poté trochu šetřili, rozhodli jsme se ji doléčit a se startem na „juniorské Evropě“ už jsme ani moc nepočítali. Nakonec jsme to stihli, i když nebyl připravený tak, jak bychom si představovali.“

Smůla však Filipa provázela i přímo na červencovém MEJ. „V rozběhu mu jeden ze soupeřů skočil na třetí překážce na druhou achilovku. Musel postupně dotahovat 20metrovou ztrátu. Do cíle doběhl s vypětím všech sil za 9:11.84, ale zranění jeho výkon zásadně ovlivnilo. Rána krvácela, a když si po doběhu sundal tretru, měl achilovku otevřenou po celé její délce (12 cm). Maséři mu ji zatejpovali. Když toto zranění viděli doktoři, řekli mu, že měl obrovské štěstí, že se achilovka neutrhla. Pokud by všechno proběhlo normálně, myslím, že měl na to doběhnout mezi prvními třemi, maximálně pěti závodníky.“

Trenéra pak mile překvapila svěřencova reakce. „Filip za mnou po závodě přišel se slovy. „trenére, mrzí mě, že jsem vám udělal ostudu. Každý přece čekal, že postoupím do finále a možná získám i medaili. Připravovali jsme se na závod několik měsíců a všechna snaha je pryč“. Uklidňoval jsem ho, že na tom nenese žádnou vinu, že to byla smůla a já si vše jako trenér zodpovím. Moc se mi líbilo, jakým způsobem k této situaci přistoupil. Řekl jen: „Dobře trenére, jedeme dál.“

Když pak spolu sledovali finále z tribuny, všiml si kouč, že má jeho svěřenec slzy na krajíčku. „Říkal mi: „Vždyť běžet s těmi kluky by nebyl žádný problém. Proč zrovna já mám takovou smůlu?“ A já na to: „Filipe, tohle se může stát, je to jenom sport. Dostaneš se na špičku, pak se zraníš, onemocníš, nebo může přijít v důležitém závodě pád. To zažívají skoro všichni dobří běžci,“ vysvětloval prý trenér.

„Přesto jsem viděl, že o všem přemýšlel ještě celý následující týden. Ale nesrazilo ho to, poučil se,“ myslí si Antonín Slezák, „a možná o to větší radost měl ze svého vítězství na Zlaté tretře,“ uzavírá na adresu Filipa Sasínka.

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu