Příjemným překvapením letošní vytrvalecké sezóny je výkonnostní vzestup Moiry Stewartové. Dcera dvou výborných vytrvalců minulosti i současnosti (máma Miriam, za svobodna Kautová a táta Eddie Stewart) si koncem dubna poradila se všemi soupeřkami na MČR na desítce, přičemž si zlepšila osobák o více než minutu na 34:26.11, minulý pátek pak na mítinku v Karlsruhe posunula OR o 55 sekund na poloviční trati (16:07.11).
Závod byl odstartován až v deset hodin večer, což však výkon Stewartové nijak nepoznamenalo. „Nikdy jsem tak pozdě nezávodila, nevěděla jsem co očekávat. Ale při závodě jsem se dostala do takového transu, že jsem denní dobu vůbec nevnímala. Zavěsila jsem se za soupeřky z naší pětičlenné skupinky a snažila se neztratit kontakt. Určená vodička, která nám měla odtáhnout větší část závodu v tempu na 16 minut, rozběhla závod mnohem pomaleji a my se již po třech kolech dostaly před ni. Většinu závodu pak odtáhla Britka, kterou občas vystřídaly Němka s Belgičankou. Běželo se mi velice dobře až do předposledního kola, kde se skupinka začala trhat, přišla krize a já doběhla opravdu z posledních sil,“ popisuje závod běžkyně Spartaku Praha 4, která se tímto výkonem zařadila na čtvrté místo českých dlouhodobých tabulek „do 22 let“ a navíc splnila o 16 sekund i limit na ME v této věkové kategorii.
Tak výrazný výkonnostní posun se stal obrovským překvapením pro Moiru i její rodiče. „Věřila jsem ve zlepšení na čas 16:39, což by znamenalo splnění B limitu pro účast na ME do 22 let v Bydhošti. Po doběhu za mnou přišla mamka a zeptala se mě „Kam jsi tak letěla?“ (smích) Překvapený byl i táta, který mi ještě nedlouho před závodem napsal, že mám na čas 16:20. Závody zařizoval manažer Zdeněk Simon, který však musel poslat místo sebe jako řidičku a manažerku moji mamku.“
Kde hledat příčiny letošního ohromného výkonnostního skoku na pětce a desítce? Především v postupně rostoucím tréninkovém zatížení organismu mladé běžkyně trenérem Václavem Janouškem. Jeho svěřenkyně přidává i další důvody. „Běhání letos věnuji o dost více času než v předchozích letech, dokonce jsem si ve škole zařídila i individuální studijní plán. Na jaře jsem tak opět mohla odjet po několika letech na soustředění do italského Melaga. Většinu letošních tréninků jsem odběhala v rychlejších tempech než loni, delší běhy se prodloužily až k 25 kilometrům. Velkou zásluhu na mém zlepšení mají i kluci z naší tréninkové skupiny Honza Gajda a Štěpán Rejent, kteří mi odtáhli velký počet kvalitních tréninků,“ děkuje Moira parťákům.
Stewartová má z běžeckých závodů nejraději krosy, ale pokud by si měla vybrat mezi dráhovou pětkou a desítkou, kratší vzdálenost má přednost. „Možná i proto, že je výkon z pětky čerstvější (smích) a kvalitnější než z desítky. Na druhou stranu je pravda, že jsem desítku na republice odtáhla celou sama, kdežto na pětce jsem se zavěsila za soupeřky a o tempo se vůbec nemusela starat. Na desítce jsem očekávala zlepšení na výkon okolo 35 minut. Vytrápila jsem se až na posledních dvou kilometrech. Kroužení na dráze jsem dříve příliš nezvládala hlavou, letos to ale bylo kupodivu v pohodě. (úsměv).“
Jak viděli závod trenér a máma-řidička-časoměřička-fotografka
„Od Moiry jsem očekával výkon 16:10 až 16:25,“ říká Václav Janoušek. „Po republice na desítku to byl teprve druhý závod, na který nastupovala vyladěná. Šlo jen o to, jestli ho zvládne hlavou. Nakonec jí závod sedl po všech stránkách. Běželo se večer, v předchozích dnech dost pršelo, takže byl příjemně vychlazený vzduch, k výkonu přispěla i skvělá divácká kulisa (Němka Klosterhalfenová se – úspěšně – pokoušela o německý rekord do 22 let).“
„Moira přitom v Karlsruhe málem neběžela. Podle manažera Zdeňka Simona by prý maximálně mohla odtáhnout v Karlsruhe jako vodič tempa 3 km při pětce. To jsem ale nechtěl a požádal ho, ať dá vědět pořadatelům, že je Moira letošní mistryní republiky na desítce. Podařilo se, dozvěděli jsme se o tom 12 dní před tímto mítinkem, takže na první lize odběhla už jen osmistovku a odpoledne 8km fartlek. Následující den pak absolvovala „vylaďovací“ trénink (2 x 2 km za 6:38 – 6:45). Pak už jen pět dní klusala a odpočívala,“ popisuje Janoušek.
Faktory vedoucí ke zlepšení
„Myslím, že Moira letos dozrála silově, i co se týče běžecké techniky. Ohledně délky kroku je na úrovni, kde jsem si ji přál mít již několik let. A co je vůbec nejdůležitější, dozrála i hlavou. Ještě loni se před republikou na pětku hroutila, kdežto letos je znát, že chce něco dokázat. Určitou roli hraje i fakt, že má přítele,“ říká trenér. A přidává další důvody, které pozitivně ovlivnily výkonnostní růst:
- „Zvýšilo se tréninkové zatížení, i když ne příliš dramaticky. Moiře je teprve 22 let a je známo, že vytrvalkyně dozrávají až před třicítkou. Tréninky, které odběhla loni s velkým úsilím, zvládla letos s mnohem lepším pocitem. Délky úseků se příliš neměnily, jen jsme nepatrně zrychlili.“
- „Velký vliv na Moiřino zlepšení má i jiný způsob posilování, o němž jsem se radil na trenérské škole s bývalým kladivářem Radimem Jebavým. Zařadili jsme jej už od ledna a února. V posilovně strávíme hodně času, jde o cviky s větším množstvím opakování a malými váhami.“
- „Dalším důležitým momentem je častý strečink. Na podzimním soustředění Moira viděla, kolik času věnuje protahování Eva Krchová a od té doby protahuje mimo trénink i ona. Také díky tomu se vylepšila její běžecká technika a prodloužil krok.“
- „Dvoufázové tréninky absolvuje pouze o víkendech a na soustředěních. Prodloužili jsme také některé klusy, nedělní dlouhé běhy v hlavním přípravném období se v některých případech přiblížily až k 25 km. Odpoledne po nich následovaly ještě rovinky na vyběhání.“
A výsledky? Letos si Moira zaběhla osobní rekordy na 5 a 10 km, k tomu přidala i maximum na kilometr. „Věřím, že si ještě někde zaběhne i rychlou patnáctistovku nebo trojku, na druhou stranu bude před ME do 22 let ještě potřeba zatrénovat,“ uvědomuje si Janoušek. „Na výrazné zlepšení měla už loni (na pětce to odhaduji tak na 16:30), ale nepovedlo se, protože žádný rychlejší závod neběžela. Nijak jsem ji za to nekritizoval, jen jsem jí řekl, ať je ráda, že si zaběhla osobní rekord.“
A jaké jsou nejbližší plány Stewartové? „V červnu bude startovat na Evropském poháru na 10 km v Minsku, na ME do 22 let (červenec, Bydhošť) poběží pětku, kde by podobný výkon jakého dosáhla v Karlsruhe, mohl stačit na umístění kolem osmého místa,“ myslí si kouč.
Atmosféra jak na Tretře
Máma, řidička, měřič mezičasů, fotografka v jedné osobě popsala závod v Karlsruhe takto: „Moira běžela ještě podle časového pořadu, ale závody postupně nabraly skluz, takže například Jakub Zemaník odstartoval na pětku s 20minutovým zpožděním a poslední dva běhy se běžely až po půlnoci. Moiře vyhovovalo, že jsem jí hlásila mezičasy po jednotlivých kolech, ale nebylo to jednoduché, protože se pokaždé vynořila téměř ze tmy a do toho se postupem času běžkyně předbíhaly o kolo a více. K tomu jsem ještě fotografovala. Tempo Moiřiny skupinky bylo dost nerovnoměrné (čtyřsekundové rozmezí jednotlivých kol),“ uvádí Miriam Stewartová.
„Přestože na mítinku nebyly (kromě pětky Klosterhalfenové) k vidění světové výkony, vládla tu neuvěřitelná atmosféra, u nás srovnatelná asi jen se Zlatou tretrou. V komentování se zde střídali dva moderátoři, do toho hrála hudba, a na hranici čtvrté dráhy byly rozestavěny zábrany, za kterými stáli a intenzivně povzbuzovali fanoušci,“ uzavírá Stewartová.
