O velmi příjemné překvapení se na sobotním mistrovství světa v ½ maratonu postarala Moira Stewartová, když teprve při svém druhém startu útočila dokonce i na český rekord Evy Vrabcové. Jaké dojmy si z Polska přivezla a jakým směrem se teď bude ubírat její kariéra?
Moiro, jaký pro vás byl šampionát v Gdyni?
Přivážím si jen samé pozitivní dojmy. Samozřejmě, když jsem v cíli viděla, kolik mi chybělo do českého rekordu, tak mě to maličko zamrzelo, ale půlmaraton jsem běžela podruhé v kariéře, takže z výsledku jsem nadšená.
S čím jste vlastně do Polska odjížděla?
Chtěla jsem se umístit do poloviny startovního pole a doufala jsem v další vylepšení osobního rekordu z Bratislavy.
Jak vám seděl profil trati?
Byla tam nepříjemná mírná stoupání, takže jsem si říkala, že to asi nebude nějaká rekordní trať a nakonec tam padaly samé rekordy, dokonce i ty světové, což mě trošku překvapilo.
Jaký byl průběh samotného závodu z vašeho pohledu?
První desítka byla za 33:23, což byl ještě před rokem a půl můj osobní rekord na dráze. V náběhu do druhé poloviny trati mě chytly nepříjemné křeče do břicha, což jsem docela dlouho rozdýchávala a propadla se průběžným pořadím. Naštěstí se mi tu krizi podařilo překonat. Následně mě doběhla skupinka šesti holek, za kterýma jsem si mohla trošku odpočinout a v posledním okruhu už se do toho šlapalo naplno.
Ač jste tak rychlý čas nečekala, věřila jste podle dílčích mezičasů, že by bylo možné na národní rekord Evy Vrabcové přeci jen zaútočit?
Trenér na mě po prvním kole křičel, že běžím na 1:10, tak jsem měla trošku obavy, zda jsem to nepřepálila, ale říkala si, že dokud se mi běží dobře, pokusím se tempo udržet, ale bylo to daleko do cíle. Až v posledním kole jsem začala věřit, že bych mohla rekord atakovat.
Nepřehodnotila jste přeci jen po takovém výsledku, zda se nevěnovat výhradně silničním běhům na úkor těch dráhových?
Musím se přiznat, že na to koukám teď trošku jinak. Samozřejmě nějaké dráhové závody jako extraligu nebo republiku absolvuji, ale momentálně vidím větší potenciál na té silnici. Od začátku spolupráce s trenérem Vaškem Janouškem bylo jasné, že nakonec na silnici skončím a tento výsledek to nejspíš o něco urychlil. Je to zábavnější než závodit na dráze. Závod utíká rychleji.
Příští rok by se měly konat olympijské hry v Tokiu, kde vidíte větší šanci se na ni případně kvalifikovat?
Na desítku to bude hodně těžké, takže tak maličko začínáme s trenérem uvažovat nad maratonem. Musíme to pořádně promyslet.
Měla jste v sezóně vůbec nějaký čas na odpočinek, když byl váš vrchol až v tak pozdním termínu?
Po mistrovství České republiky v Plzni jsem měla volnější režim, protože mě bolela achilovka. Po MČR družstev jsme pak šli zase víc do kvality směrem k MS v půlmaratonu.
Máte už nějakou představu, jak by měla vypadat vaše příprava na nadcházející rok?
Teď bych měla jet se svou tréninkovou skupinou zhruba na deset dní do Krkonoš. Následně mě čekají dva týdny na Zadově a uvidíme, jak to bude vypadat s krosovým šampionátem.
