Bila ditelisik lebih lanjut, lahirnya PBSI berbarengan dengan revolusi sesudah kebebasan dikala itu. Indonesia berupaya keras memahat hasil di tingkatan bumi supaya lebih dapat mengokohkan identifikasi negeri Indonesia di mata bumi. Perihal ini dibantu kancap oleh kepala negara bola88 dikala itu, ada pula gelar yang beliau bagikan merupakan“ Nation Building”. Bukan tanggung- tanggung, Soekarno mematok jadi 10 besar negeri dengan hasil berolahraga di tingkatan Global. Buat menanggapi tantangan Soekarno ini hingga diusahakanlah dengan kesertaan Indonesia dalam IBF pada tahun 1953.

Walaupun dapat dikatakan Web judi bola terbesar saat ini dapat dikatakan lumayan nyaman, senantiasa aja ini merupakan dunia online agen gambling bola ialah tempat yang mempunyai efek dalam main gambling online atau mencari agen judi bola terbesar. Itu disebabkan kala kita menjajaki ataupun main agen judi bola terbesar kita bukan hendak berjumpa langsung dengan player ataupun bos lainya. Dalm perihal ini dapat aja di memakai oleh para orang per orang yang bukan bertanggung jawab serta dapat pula melaksanakan pembohongan yang mengatas namakan agen judi bola terbesar tentu perihal ini hendak mudarat untuk seluruh pemeran gambling apalagi melumangkan julukan agen judi bola terbesar. Sebab dalam permasalahan semacam ini dapat aja di natural oleh siapapun.

Semua jenis permainan dikala ini sudah hadapi perkembangan berarti. Perkembangan permainan bandar togel terpercaya ini dimulai dari terdapatnya layanan internet yang bisa diakses oleh siapa saja. Salah satu permainan yang hadapi perkembangan dan pergantian perlengkapan alal ialah permainan yang dikala ini sudah bisa diakses dengan metode online. Permainan Togel online disinyalir jauh lebih baik dari Togel konvensional. Sebabnya, hand Togel online tidak mengharuskan bettor berangkat rumah, bisa lebih berhemat, memiliki dan keuntungan yang lebih besar.

Sequentovi v Portlandu gratuloval i Coe - Český běh

22. 6. 2017, RunCzech

Nemalý podíl na českých rekordech a mílařských medailích z HME a HMS Jakuba Holuši má jeho trenér Jiří Sequent. Z rozhovoru s ním však vyplývá, že vysoký kredit dává i jeho prvnímu kouči Janu Škrabalovi. Trenér Sequent toho ovšem prozrazuje mnohem více: jak vůbec jejich spolupráce vznikla, jak jeho svěřenec přistupuje k závodění či přípravě, ale i něco o své osobě – třeba jak sám sportoval.

Jako bych vezl diplomata

„Jakuba jsem začal trénovat v době, kdy se k němu všichni otočili zády. V Táboře se tehdy snažil na půlce posledním pokusem splnit limit pro MS 2013 (Moskva). Závod byl výborně rozběhnutý, ale když se 120 metrů před cílem dostal před Jakuba Slovák Repčík a později ještě další tři soupeři, tak se úplně zlomil,“ vypráví trenér o setkání v červenci před čtyřmi lety.

„Chvilku po Jakubovi doběhla do cíle osmistovky Lenka Masná. Čekal jsem na ni u stanu, kde si vyzouvala tretry, když v tom ke mně přišel strašně zklamaný Jakub. Řekl jsem mu: „Nic si z toho Koubku nedělej, svět běží dál, dostaneš se z toho.“ Byl úplně vyřízený, navíc k němu nepřišel ani jeho tehdejší trenér. Svět je v tomhle přísný – pokud je někdo na vrcholu, má spoustu přátel a když je dole, … no, znáte to.“ Kuba mi odpověděl „trenére, já se vám ozvu“ a odešel. Uběhl měsíc, já už na všechno pomalu zapomněl, když tu mi zavolal a řekl, že by se se mnou rád sešel a promluvil si o tréninku. Zeptal se mě, zdali za mnou může přijet do Brna,“ zněl tehdejší Holušův dotaz. Sequent souhlasil.

„I když měl GPS,“ popisuje trenér, „počkal jsem na něho na domluveném místě, aby někde nebloudil. Bylo 16 hodin odpoledne a my si zajeli na jídlo do mexické restaurace. Jel za mnou autem a já se díval do zpětného zrcátka, abych jej neztratil. Když to trochu přeženu, měl jsem takový slavnostní pocit, jako bych za sebou vezl v koloně nějakého diplomata. Tušil jsem, co po mně Jakub bude chtít, a on se mě pak v restauraci zeptal, jestli bych jej mohl trénovat. Uvědomoval jsem si obrovskou zodpovědnost, protože Koubek byl v té době už vicemistrem světa na půlce. Věděl jsem, že je přede mnou nesnadný úkol posunout jej výkonnostně ještě dál. Pokud by se to nepodařilo, lidé by mě kritizovali, že jsem jej zničil.“

„Při pohledu na Jakuba jsem si uvědomoval, že u bývalého trenéra hodně přibral, navíc ke mně přišel s dvěma zraněními (koleno a nárt) a psychicky dole,“ říká k tehdejšímu stavu Holuši, který vedl Sequenta k opatrné reakci. „Nejdříve jsem mu odpověděl, že všechno zvážím, ale když jsme se loučili, řekl jsem mu: „Koubku, jdeme do toho.“ Vzpomínám si dobře, že mi za to hodně lidí okolo Jakuba moc děkovalo, včetně jeho rodičů.“

Trenére, bude to maso, ale musím to s nimi zvládnout

„Co se týče sebevědomí, tak nemá slabší chvilku, protože ví, co jsme odtrénovali, a to ho strašně posiluje. Rozcvičuje se nejraději sám bez sparingpartnerů, ale je rád, pokud jsem u toho s ním. V Portlandu jsem ho vyhnal kvůli zadýchanému prostředí rozklusat se se po ulicích ven z haly,“ vzpomíná Sequent na loňský halový svět, kde získal stříbro.

„Pak už jsem na něho moc nemluvil, protože jsem vycítil, že se potřebuje soustředit. Rozcvičoval se v hale na chodbě, já mu jen držel pití a pak jej odvedl do callroomu. Měl jsem pocit, jako bych vedl závodního koně. Poplácal jsem ho a řekl mu: „V tréninku jsme nic neošidili, dej do toho všechno, máš na ně.“ V Jakubovi síla naplno se vymáčknout je, přesto si myslím, že je rád, když mu to před startem ještě připomenu.“

„Často před velkými závody slyším: „Trenére, to bude dneska maso, bude to bolet, ale musím to s nimi zvládnout.“ Kuba je před závodem nervózní pokaždé, a to je potřeba. V opačném případě se běžec dostává do letargie, což není dobré. Jakub se na závody s nejlepšími světovými pokaždé těší a vyhledává je. Odhodlání něco dokázat z něho doslova srší. Se svojí výkonností si může do novin dovolit říct, že je schopen porazit prakticky každého. Vždyť na HMS porazil tři borce s osobními rekordy pod 3:30.“

Ne vždy se ale závod tak povede jako v Portlandu. „S nezdary se Jakub vyrovnává dobře, protože dobře ví, že udělal v přípravě pro úspěch maximum. V takové chvíli se jej snažím psychicky podpořit i já se slovy, že každý světový běžec má ve své kariéře chvilku, kdy mu některý ze závodů nevyjde,“ říká trenér Sequent.

A přidá historku o legendárním trojnásobném olympijském vítězi Peteru Snellovi, který běžel závod někdy v 60. letech v Americe. „Přišlo se na něho podívat obrovské množství diváků, ale on doběhl poslední. Po závodě byl skleslý, přesto přišel na tribunu, vzal si mikrofon a všem lidem se za svůj výkon omluvil se slovy „Dělal jsem, co jsem mohl, ale viděli jste, nešlo to a doběhl jsem poslední.“ Někteří z diváků se prý podobně jako já, když to vyprávím, dojetím rozbrečeli a Peterovi za jeho slova zatleskali.“

O trenérských emocích

„Umístění Jakuba v tabulkách před HME i HMS bylo stejné (25. místo),“ připomíná Jiří Sequent šampionáty v letech 2015 a 2016. „Ale tenhle údaj nebyl nijak směrodatný. Ne všichni závodníci halového vrcholu sezóny účastní,a finálové závody na velkých soutěžích se běhají úplně jinak.“

„Po obou halových medailích jsem se rozbrečel, což se mi stává i u některých filmů,“ usmívá se kouč. „Obrovsky jsem prožíval hlavně pražské HME, kde byla atmosféra ve finále neskutečná a s blížícím se finišem se vše ještě vystupňovalo. Jakub byl o něco později pozvaný do O2 areny na MS v hokeji na utkání Česko – Rakousko, kde byla rovněž úžasná atmosféra. Brzy na to mi napsal, že si teprve v té chvíli naplno uvědomil, že něco podobného zažíval i on. A to dokonce sám, zatímco tady byl na ledě celý český tým.“

„V Praze bylo výhodou, že jsem mohl sedět nad cílem a měřit mezičasy, zatímco v Portlandu prodali pořadatelé lístky jiným divákům. Musel jsem se spokojit s místem asi 80 m před cílem. Pokud jsem na dobrém místě, měřím mezičasy po 100 metrech. V Portlandu to tedy bylo spíše imaginárně, ale já je po 600 metrech stejně přestal z rozrušení měřit a soustředil se jen na závod (úsměv).“

„V Portlandu byl na závěr HMS po večeři ještě banket. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec mě přemluvil slovenský trenér Lopuchovský a vyrazili jsme. Přišel jsem tam později a viděl, jakou měl Kuba radost, že jsem dorazil. Moc mě potěšilo, že za mnou přišel Sebastian Coe, poblahopřál mi a dodal, jak moc se mu Kubův výkon líbil.“

O přístupu k přípravě

„Kuba potřebuje v tréninku svůj řád, aby zůstal v pohodě. Například před HMS a HME si zvykl začínat s dopoledním tréninkem až kolem 11:30, tedy v době, kdy jsme měli v hale na trénink mnohem více klidu a prostoru. Často se stávalo, že jsme tam byli sami. Po některých trénincích pak ani nestihl oběd na Julisce, protože vyrazil raději na masáž. Ta byla v té chvíli důležitější. K obědu si pak doma připravil většinou rybu, ale vše si pak vynahradil na opulentní večeři, na kterou vyrážel jednou týdně. Hlídá si i spánek, a pokud jde spát o půlnoci, snaží se naspat své hodiny a vstává mezi 10 a 11 hodinou dopoledne.“

„Práce s ním je radost, v životě jsem od něj neslyšel připomínku, proč jdeme ten a ten trénink, že je to nesmysl. O tréninku dost přemýšlím, pokaždé mám připraveny dvě až čtyři varianty tréninku. Jakuba se zeptám, jak se cítí a aby si jednu z nich vybral. Někdo by si možná pomyslel, že si trénuje, jak chce, ale ono to tak není. On si ale stejně téměř pokaždé vybere nejtěžší variantu. Za ty čtyři roky, co u mě trénuje, nechtěl odběhat maximum jen asi dvakrát,“ tvrdí Sequent.

„Na většině tréninků běží poslední úsek rychleji, protože se potřebuje utvrdit, že je na tom dobře. Když mu řeknu „nervi to“, odpoví mi, „tréňo, já bych zvládl ještě dvě“. Snažím se ho i pozitivně motivovat slovy „už jenom pět úseků“, nikdy ode mě neuslyší „ještě pět“.

„Při většině tréninků používám píšťalku. Pokud běží například v tempu 13,5 vteřiny na 100 metrů, tak mu na každé stovce v pravou chvílu zapískám a on vidí, jestli běží správnou rychlostí. Většinou běží přesně nebo malinko rychleji, varianta, že by běžel pomaleji, nastane málokdy.“

O prvním trenéru Janu Škrabalovi

„Honzovi jsem za to, jakou práci na Jakubovi odvedl, hodně vděčný. Mrzí mě, že lidé často zapomínají, odkud špičkový atlet vyšel. Je škoda, že Jakubovi další dva trenéři nikdy do tisku Honzovi nepoděkovali. Jsem rád, že jsem vedl od začátku kariéry až k největším úspěchům Kocourka nebo Velebu, protože vím, že někteří lidé pohlížejí na trenéry, kteří dostávají skvělé závodníky, a pak je někam dovedou, s pocitem, že by se na podobnou úroveň dostali pod vedením jakéhokoliv trenéra.“

„Na „Englišce“ (sportovní ZŠ v Opavě) býval Honza nejdříve kantorem, po letech vyhrál konkurs a stal se ředitelem. Oba měli s Jakubem velké štěstí, že na sebe narazili. Vytvořili společně velice dobrý tým. Kuba trénoval podle svých slov od dorostu obrovské dávky. Nebyla to prý žádná legrace a je možné, že každý jiný běžec by se takovým tréninkem spálil,“ říká na Škrabalovu adresu současný kouč.

„Kuba to ale vydržel, protože má enormně odolný organismus. Už jen to, co prodělal s ledvinami na ME v Curychu, to by každého druhého běžce položilo, ale on se za několik měsíců zvedl a vyhrál halovou Evropu. Spousta lidí, včetně některých doktorů Jakuba odepsalo se slovy, že už se z toho nevyhrabe. Šel do toho hlavou a vůlí, podobně jako když někdo jiný porazí rakovinu,“ myslí si Sequent.

„Jeho starší tréninkové deníky mám, ale moc jsem se do nich nedíval. Spíše dám na to, co mi o svém předchozím tréninku běžec sám řekne. Rád si to poslechnu, ale mám svoji trenérskou linii a nijak na předchozí tréninky nenavazuji, i když je to možná trochu kacířské. Kuba se před běháním věnoval orientačnímu běhu, kde udělal obrovský kus práce ve vytrvalosti – orientační běh je svým způsobem fartlek – změna rytmu, povrchu, kopečky,“ dodává.

O vlastní sportovní kariéře

„V 16 letech jsem skočil do dálky 673 cm, ale bohužel jsem byl strašně pomalý (100 m na škváře 12.4). Přesto jsem věřil, že se dostanu na vojnu do Dukly, ale nakonec jsem šel do Janovic nad Úhlavou, k nejhoršímu útvaru, kde se vůbec sportovat nedalo,“ popisuje svoje atletické začátky Jiří Sequet, 71letý rodák z Brna.

„V roce 1960 se konala olympiáda v Tokiu, na níž mi učaroval belgický stýplař Gaston Roelants. Navíc jsem se někde dočetl, že ani Zátopek nemusel být příliš rychlý, že svých výkonů dosáhl pouze obrovskou vůlí. Začal jsem tedy běhat střední tratě, ale byl jsem vypracovanější a příliš se na ně nehodil. V 18letech jsem udělal poctivých 110 kliků a 30 shybů, u nichž jsem si ale trochu pomohl kopáním nohou. Přitom jsem nikdy neposiloval s činkou, jen vlastním tělem.“

A jaké byly jeho běžecké osobáky? „Půlku jsem zaběhl nejlépe za 2:06, kilometr 2:42, patnáctistovku 4:09, trojku 8:59.8 a pětku 15:23,“ přibližuje trenér, jehož rukama prošli třeba nynější úspěšný ultramaratonec Daniel Orálek, nebo dvojčata Volných – Helena byla 7. jako juniorka na MS v krosu.

Další články

V rozpálené Stromovce vládli „mladí veteráni“ Exner a Kriklová
22. října 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: autor a pořadatelé

V rozpálené Stromovce vládli „mladí veteráni“ Exner a Kriklová

Ráno, když se běžci scházeli do areálu PSK Olymp Praha na okraji lesoparku Stromovka, hlásil teploměr necelých deset stupňů. V poledne, kdy většině účastníků 56. ročníku Pražského maratonu scházelo do cíle ještě pěkných pár kilometrů, už to bylo více než dvakrát tolik. Nejstarší dosud konaný český maratonský závod, jenž se letos ...

Maratonská párty rodiny Gerychových z Prahy do Dobříše
21. října 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Martin Wawryczek

Maratonská párty rodiny Gerychových z Prahy do Dobříše

David a Michaela Gerychovi si z obnoveného prvního českého maratonu přes Brdy udělali rodinnou párty. Trať z Prahy-Braníka do Dobříše, kterou už v roce 1908 vytyčil kníže Colloredo-Mannsfeld, a letos měla 44 km, zvládli ve skvělých časech. Však tu jsou doma, bydlí nedaleko Hořovic. Předposlední podnik letošního Mizuno Trail Running Cupu ale nabídl docela ...

Na klánovickou „půlku“ se sjeli běžci z 15 zemí světa, blýskl se Šinágl
21. října 2019 Závody, Barbora Kalvach

Na klánovickou „půlku“ se sjeli běžci z 15 zemí světa, blýskl se Šinágl

Přes 1600 sportovců z více než patnácti zemí světa zavítalo v neděli 20.10. na pátý ročník závodu na východním okraji Prahy. Klánovický 1/2 maraton si získal oblibu u českých i zahraničních běžců převážně kvůli své příjemné trase zdejším lesem. Účastníci měli na výběr několik závodů včetně dětských kategorií nebo běhu ...

Olympijský maraton se zřejmě poběží v Sapporu
17. října 2019 Závody, Michal Procházka

Olympijský maraton se zřejmě poběží v Sapporu

Silniční závody se při nadcházejících olympijských hrách nejspíše neuskuteční kvůli zdejšímu horkému klimatu přímo v Tokiu, ale několik set kilometrů severněji vzdáleném Sapporu. Uvedl to ve svém prohlášení MOV, krok podporuje i světová atletická asociace. Maratonské a chodecké závody se ocitly v centru pozornosti již na nedávném mistrovství světa v Dauhá, kde se ...

Díky Kosgeiové se ženy přiblížily na maratonu mužům
15. října 2019 Závody, Michal Procházka, foto: iaaf.org

Díky Kosgeiové se ženy přiblížily na maratonu mužům

Atletika zažila mimořádný maratonský víkend. V sobotu ve Vídni padla v podání Keňana Kipchogeho (a jeho početné ekipě vodičů) vysněná dvouhodinová hranice. V neděli pak na druhé straně Atlantiku posunula možnosti žen i Brigid Kosgeiová, když v Chicagu jako první zvládla maraton pod 2:15, a rovnou téměř o minutu – 2:14:04. Trochu paradoxně se ...

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin
13. října 2019 Závody, Petr Jelínek, foto: ineos159challenge.com

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin

Keňský běžec Eliud Kipchoge ve Vídni přepisoval historii, když se stal prvním závodníkem, který dokázal zaběhnout maratonskou trať pod dvě hodiny, když zaběhl čas 1:59:40. Čtyřiatřicetiletý Eliud Kipchoge je maratonskou legendou. Jeho bilance na této distanci je obdivuhodná. Nastoupil do dvanácti maratonů a v jedenácti z nich vyhrál. Je olympijským vítězem ...

Pavlišta ovládl liberecký
6. října 2019 Závody, RunCzech

Pavlišta ovládl liberecký "Nature Run" na 23 km, Hrochová smázla rekord na 12 km

Druhý ročník Mattoni Liberec Nature Run, desátý díl seriálu RunCzech, ovládl v 23 kilometrů dlouhém závodu Vít Pavlišta v čase 1:26:16. Mezi ženami byla jasně nejlepší Marcela Rambová (1:47:57). Na kratší trase na 12 kilometrů dominoval na úkor Ondřeje Fejfara místní vytrvalec Robert Heczko, který zvítězil v čase 43:31, nejlepší ...

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou
30. září 2019 , Michal Procházka, foto: ČAS - Tomáš Edlman

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou

Zatím jim nejcennější kov z mistrovství ČR na silniční desítce unikal, tentokrát se na trase z Běchovic na Žižkov Vít Pavlišta a Vendula Frintová za teplého, ale větrného počasí o poslední zářijové neděli radovali z triumfu. Juniorskými šampiony se stali Jan Skalička a Anežka Ševčíková. Na popáté se dočkal Vít Pavlišta ze ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu