V hale jsme běžce chválili, jak se namísto taktizování a získávání pozic vydávali ve větším počtu na maximum v úsilí o „Evropu“. V Třinci pod otevřeným nebem bylo přeci jen znát, že letní vrchol je „svět“ a také že pro ty nejambicióznější jsou jiné a vhodnější možnosti útočit na limit. Slouží však ke cti, že – až na obě finálové osmistovky – se vždy našel alespoň jeden odvážlivec, který se pustil do tvorby slušného tempa, ať už na to konkurence reagovala jakkoli.
1500: Odměna pro Sasínka, nikoli pro Vrzalovou
M / Filip Sasínek z AK Hodonín je zvyklý brát při soubojích s domácí konkurencí své tempo. V Třinci se sice na jeho rameni vezl první dva okruhy Jan Kubista, ale v druhé polovině se od něj Filip odpoutal a pak už jen sváděl souboj s časomírou. Vyjde to na letitý rekord šampionátu Tomáše Linharta? Diváci odpočítávali vteřiny, a po Sasínkově průběhu pomyslnou cílovou páskou mohli zatleskat, proťal ji v čase 3:43.51, čímž čtyřicet let starý výkon překonal o vteřinu a devět setin. Medaili pak věšel na krk právě autor předešlého rekordu Linhart.
„Určitě jsem spokojený,“ říkal v cíli Sasínek. „Neměl jsem ani v plánu běžet nějaký extra rychlý čas, ale tlačil se na mě Honza Kubista, tak jsem to nechtěl nechat až na úplný finiš. Jsem rád, že se mi podařilo pošetřit i nějaké síly, protože mě ve středu čeká závod (1500 m v Huelvě), kde potřebuji běžet rychle,“ nechal se slyšet svěřenec Antonína Slezáka, jenž je jedním z těch, kdo pomýšlí na nominaci do Londýna.
Druhou pozici udržel přes zpomalení v závěru Duklák Kubista v čase 3:50.25, pro bronz nejlépe zafinišoval českolipský Ondřej Chour za 3:51.61, oba ve svých letošních maximech. Tři ze čtyř borců v dalším pořadí si zaběhli osobní rekordy: na sedmém místě junior Dominik Sigmund (3:54.20), na pátém Jaroslav Doubek (3:53.77), a vypíchnout zaslouží pak čtvrtý Jiří Němeček. Vyškovský mílař (momentálně hájí barvy pardubické Hvězdy) vstoupil v dubnu mezi veterány a jeho čas 3:52.92 je vteřinu a půl od českého rekordu v kategorii 35+.
Ž / Nebojácnost vítkovické Simony Vrzalové se musí líbit přinejmenším divákům. Ačkoli tentokrát úspěch neslavila, dala patnáctce vysokou úroveň. Od startu udávala svěřenkyně Augustina Šulce svižné a rovnoměrné tempo (plus mínus 68 vteřin na okruh), a podle očekávání měla jedinou následovnici, Kristiinu Mäki. Po dvanáctistovce, kterou vedoucí žena proběhla za 3:25, přišel nástup Kristiiny, na nějž Simona neměla adekvátní odpověď.
Vítězná Mäki – od loňska Sasínkova kolegyně u Antonína Slezáka – to k titulu dotáhla bez větších potíží v čase 4:14.52, jímž se mimo jiné posunula na čtvrté místo statistik mistrovství. „Možná jsem měla psychickou výhodu, že jsme spolu se Simčou běžely dva závody a v obou jsem ji porazila. Jsem ráda za titul, ale hlavně jsem spokojena s časem. Velký obdiv patří právě Simče, která většinu závodu odtáhla,“ uvedla členka pražského Olympu. Vrzalová ztratila na Mäki dvě a čtvrt vteřiny, její čas byl přesně 4:16.76.
Brzy po startu zaujala třetí pozici Lucie Sekanová (USK) a na ní také doběhla, v letošňáku 4:22.85. I za ní se to v listině hemží značkami SB a PB ukazující na kvalitní výkony protagonistek, a podobně jako mezi muži padly tři osobní rekordy, navíc jde ve všech případech o mladé závodnice. Letos 21leté Renata Vocásková (čtvrtá v cíli) a Markéta Podpěrová (sedmá) si upravily statistiky na 4:28.52, respektive na 4:34.19. Dorostenka (v červenci 17letá) Eliška Surmová se pak zlepšila na 4:33.57.
5000: Vrzalové stačilo 70‘, Holuša ukázal drtivý finiš
Ž / Vysoký kredit si zaslouží všechny tři medailistky. Lucii Maršánové z pardubické Hvězdy za to, že netaktizovala, šla od začátku svoje tempo a vzhledem k druhému startu dne u největších soupeřek tak velkou část závodu absolvovala sama. Jednotlivé kilometry absolvovala v rozmezí 3:19 až 3:25, závěrečný nejrychleji za 3:18. Přesto to Maršánové na titul nestačilo…
Její přemožitelka Simona Vrzalová měla jen nějakých 70 minut po stříbrné patnáctce na odpočinek, a tak se zpočátku rozumně držela schována v balíku o druhé místo. Na stadionu, na němž atleticky vyrůstala, se však nehodlala uspokojit bojem o stříbro, které navíc už měla. Chtěla zlato. A tak se v druhé polovině závodu jala Maršánovou pronásledovat. Stíhací jízda se Simoně povedla, na poslední třístovce nastoupila a nedala Lucii šanci. Kvalitní byly časy obou – vítězky 16:45.54, druhé 16:52.23. „Jsem ráda, že se mi podařilo zvítězit před domácím publikem alespoň v jedné disciplíně. Měla jsem tu rodinu a hodně kamarádů. Lucka měla velký náskok a jeho stahování mě stálo hodně sil, ale touha po vítězství byla silnější,“ prohlásila Vrzalová, po stříbru tentokrát zlatá.
A třetí grácie? Barbora Jíšová (USK) si v sobotu v Třinci užila vody do sytosti: na stýplu ji měla z obou stran, na pětce ji potkala „aspoň“ přeháňka. Ale jako by jí ani nevadila, nedbala na krátký odpočinek (pár hodin) a od startu do cíle vedla skupinku pronásledovatelek. Dostalo se jí dvojí odměny: V druhém závodě dne si vylepšila osobák na 17:03.61 – v tomto případě ne jen těsně, ale skoro o čtvrt minuty – a jelikož na posledním kilometru setřásla i poslední soupeřku, získala ke stříbru bronzového bratříčka. A Jíšová má podíl i na osobních rekordech dalších běžkyň, které z jejího tempa větší či menší část závodu těžily – ze zbývajících sedmi v cíli si šest vylepšilo osobáky, pod 17 a půl minuty běžely čtvrtá Petra Kotlíková (17:16.76) a Adéla Stránská (17:23.48).
M / Jak posléze přiznal, věřil si na čas 14:35. A tak Pavel Dymák pětku i rozběhl, první kilometr pod 2:54. Jenže když na druhém km zpomalil ke třem minutám (2:59), nikdo se taktovky nechopil. Poté už se Pavel propadl do hloubi pole, ale tempo dál pokleslo – třetí kilák 3:05, trojka čela za 8:57. V dalším průběhu se běžci ve vedení střídali, zrychlení však přišlo jen mírné (4. km 3:01). A když se ani v poslední čtvrtině nikdo nepokusil o výraznější nástup, stalo se nevyhnutelné …
V čelné skupince si totiž vytrvalci „přivezli“ mílaře Jakuba Holušu. Expres z pražské Dukly se kolem nich přehnal při náběhu do závěrečného okruhu, a až na oddílového kolegu Jana Friše se všichni proměnili v supící lokálku. Friš, rovněž spíš mílař, se ukázal jako zdatný konkurent a Holuša si rozhodně nemohl dovolit poslední metry doklusat. Nakonec Jakub zvítězil v čase 14:36.99, Jan si o vteřinu a půl zpět vylepšil osobák na 14.38.55. „Titul se rozhodně počítá. Panovalo příjemné počasí pro běh. Cílem bylo běžet na finiš, což se mi podařilo. Čekají mě těžké mítinky Diamantové ligy, takže jsem chtěl pošetřit síly. Z tréninkového hlediska byl závod ideální,“ pochvaloval si Holuša.
Šampion z dopoledního stýplu Lukáš Olejníček ukázal, že finiše taktických závodů jsou jeho parketa a vybojoval bronz za 14:44.78. On, ani čtvrtý Jiří Šacl a pátý David Kučera si osobní statistiky nevylepšili, od šestého místa dál už je to ale zase jedna značkami SB a PB za druhou. Osobáky začínající čtrnáctkou si zaběhli 21letý David Kákona (sedmý za 14:49.61) a domácí, o dva roky starší Tomáš Lichý, známý především z běhů v terénu (osmý za 14:54.94).
3000 SC: Krchové marný boj s limitem, mužský duel utnula kolize Janů
Ž / V deštěm zkrápěném závodu stýplařek bylo o zlatu a stříbru jasno velmi brzy. Na soupeřky se neohlížela a od prvních metrů vyrazila vpřed Eva Krchová z USK Praha. Nešla totiž jen po vítězství, ale i po rychlém čase. Po slibně zaběhnutých prvních dvou kilometrech bohužel tempo v poslední třetině neudržela a s časem 10:05.88 nedosáhla svého cíle. „Chtěla jsem běžet limit na univerziádu, což se mi o deset vteřin nepodařilo. Mrzí mě to, ale věřím, že budou ještě možnosti v závodech, kde budu mít i s kým běžet a vytáhne mě k lepšímu času,“ uvedla Eva.
„Svůj“ závod šla i stříbrná Barbora Jíšová, o výsledku tréninkové parťačky Krchové ze skupiny Jana Pernici bylo také rozhodnuto daleko před cílem. Nakonec si Jíšová dokonce o vteřinku zlepšila osobní rekord na 10:36.14. Nejvyrovnanější byl boj o bronz, díky jasně lepšímu závěrečnému kolu jej získala frýdeckomístecká Veronika Siebeltová – osobák 10:53.07. Poražená Lucie Vikartovská (dříve Křížová) se dostala také ještě pod 11 minut (10:58.81), pátá byla Martina Šuková (OR 11:14.15).
M / Vypadalo to, jako by běžci do vrchu objevili kouzlo stýplu. A hned tři hráli nemalou roli, když se nakonec seřadili od druhého do čtvrtého místa – a všichni si také vylepšili osobní rekordy. Nejvýrazněji se pak prezentoval Jan Janů, jenž hájí barvy pardubické Hvězdy. Janů dvě třetiny závodu vytvářel velmi solidní tempo, skupinka za ním se postupně zmenšovala, až zůstal obhájce Lukáš Olejníček.
Běžec brněnské Univerzity Brno nechtěl tentokrát spoléhat na samotný závěr a zkusil zrychlit již v závěrečných dvou okruzích. Jeho první nástup však Janů zachytil, ba dokonce se na předposlední rovince pokusil zaútočit. Jenže na předposlední překážce, když byli oba bok po boku, škobrtl a málem upadl. Olejníček v tu chvíli získal menší náskok, který už nepustil. V cíli se pak objevil za 8:58.71. Poraženého potkala dvojí smůla, po výpadku časomíry neviděl, že zůstal – přes osobák – pouhé čtyři desetiny od devíti minut 9:00.39. Bronz si vysloužil Duklák Jáchym Kovář, OR 9:11.57, čtvrtý byl Marek Chrascina za 9:16.41, když o setinu udolala loni stříbrného Michala Šmahela.
800: Dvojí lekce z rychlosti
Ž / Půlkařky ve svém finále notně taktizovaly a tak to byl především úprk na poslední třístovce. V něm se ukázala jako nejsilnější Kateřina Hálová ze Zlína, triumfovala v čase 2:08.81. Alena Ulrichová z USK dělala, co mohla, ale podlehla o půl vteřiny za 2:09.33, s podobným odstupem pak Vendula Hluchá ze Sokola Opava brala bronz (2:09.74).
M / Velmi podobně pojali závod i půlkaři, a medailisté dokonce doběhli s podobnými odstupy. První významnější nástup provedl Duklák Matěj Pavlíček a nakonec podlehl v závěru pouze favorizovanému Filip Šnejdrovi ze Slavie Praha, jenž zvítězil za 1:53.02, poražený běžel 1:53.55. Pro bronz si pak dofinišoval další reprezentant pražského oddílu, Adam Zenkl z Olympu (1:54.17).
