"Najít dnes v přehuštěné nabídce běžeckých závodů unikátní originál a ještě k tomu nový, rovná se skoro zázrak." I těmito slovy pořadatelé lákali na "Zátopkovu 10", intervalový závod, který se konala v místě častých tréninků vyrtrvalecké legendy. Cestu si v sobotu do Lomené aleje ve Staré Boleslavi našlo přes dvě stě padesát aktivních účastníků, mezi nimi také David Svoboda, teď už bývalý vícebojař. Dorazila i Dana Zátopková, která se chopila čestné role startérky.
Paní Dana přijela jako dáma v doprovodu přátel na start včas. Nejdéle „úřadující“ olympijská vítězka na světě usedla do křesílka a mezi rozdáváním podpisů stačila zavzpomínat. „Vždyť já tady běhala taky. Jen jsem ale vždycky zabloudila,“ usmívala se. Pak se chopila startovní pistole a její výstřel vyslal na trať první běžkyni. Z koridoru vyráželi další po dvaceti vteřinách, nezpozdil se nikdo i díky chytrému detailu: čas svého startu jste měli natištěný na svém čísle.
"Závod vedoucí po trasách, kde Emil Zátopek skutečně běhal a zaléval půdu svým potem." To jsou další slova v pozvánce na tuto desítku. Přiroda si však pohrála s pořadateli i účastníky, a "v čase závodně ospalém, prázdninovém" zalila v pátek trať vydatným deštěm a poté se v sobotu držela rtuť teploměru – vlastně vcelku příjemně – pod dvaceti stupni Celsia. A tak se běžci museli na lesních cestách a pěšinách – kromě ne příliš obvyklého intervalového startu – vypořádat s bahnem, ale zase za vcelku příznivé teploty. Desítku mohli běžci absolvovat sami anebo si dva pětikilometrové okruhy rozdělit do dvojice.
Při náběhu do druhého kola byl k dispozici ionťák i voda. V cíli ještě meloun, banány a vedle stojící historická dodávka citroënu nabízela báječné šťavnaté burgry. To by ani mlsný Emil neodolal! Snad jediná výtka, nastavení původního okruhu o 72 metrů na certifikovanou pětku se vypomohlo kratičkou vracečkou. Zbytečnou pro plynulý rytmus, příště ji ředitel závodu David Dvořák jistě vytočí do malého „pytlíku“, klidně ve stejném místě, u voňavých čerstvě složených klád. Děti do těch nejmenších běžely celou pětistovku a dokončili i tříletí mrňousové. Proč ne, jsme u vytrvalců. Celý program odbavil víc než tři sta účastníků příjemně za čtyři hodiny, žádné prodlevy.
A jak vše dopadlo? Absolutním vítězem se stal Vlastimil Flegl z Vrchlabí v čase 35:39, o pět vteřin před kadaňským dorostencem Borkem Požárem (35:44), třetí byl David Svoboda (35:51), který se pak zhostil i předávání cen pro nejlepší. Vítězný Flegl, král nedávného Miřejovického půlmaratonu, nebyl moc spokojen. „Chtěl jsem běžet aspoň o minutu rychlejc (než 35:39, pozn. red.), nějak se pořád trápím. Ale bylo to tady moc hezký, a nechat za sebou olympijského vítěze to se taky počítá,“ povídal Vrchlabák od Neratovic.
Ano, ale bývalého. Pětibojař David Svoboda, vítěz z Londýna 2012, právě ukončil kariéru. „Už jsem nějak neměl radost ze závodění, potřebuju změnu, od podzima začnu jako trenér na Dukle. Těším se na to,“ připustil. Sem přijel za kamarády a závodní radostí. Běžel svižně, ale „aby mě to nebolelo,“ a skončil tedy o dvanáct vteřin třetí.
Mezi ženami se prosadila – v celkovém pořadí sedmnáctá – sedmnáctiletá mladice Gabriela Veigertová za 40:54. Všestranná běžkyně z nedaleké Sobotky zvládá stýpl na dráze i kopcovité štreky. „Vždycky si před víkendem vyberu závod, který mě zaujme, a jedu. Tady to bylo opravdu nádherný. Jen jsem málem nenašla start. Ale pak jsem si běžela, co to šlo, na nikoho se neohlížela. Počítala jsem, že bych to okolo čtyřiceti minut měla dát,“ komentovala svůj výkon. Skoro o minutu za ní (41:48) skončila Petra Bulecová, o generaci starší, která se srovnala z těžkého Krkonošského půlmaratonu KTRC minulou sobotu. Třetí pak „muší váha“ Michaela Vojteková z Hodkovic. Stejně tak i ony se prostředí moc pochvalovala. Druzí v pořadí – Bulecová s Požárem – společně ovládli štafetu (38:24).
