Pozor, zákruta! Maratonci o veteránské tituly v rozpálené Ostravě - Český běh

Sto let od prvního maratonu konaného v městě Ostrava (i když to vlastně skutečný maraton tehdy nebyl, ale o tom později) se v moravsko-slezské metropoli bojovalo na královské vytrvalecké trati znovu, mimo jiné o tituly veteránských mistrů republiky. Letošní Ostrava City Marathon přivítal v neděli 10. září stovky účastníků na několika tratích extrémně horkým počasím, inovovanou tratí plnou ostrých zatáček, ale i příjemnou atmosférou a solidně zvládnutou organizací s minimem chybiček.

Stoletá historie

Tuzemské maratonské hnutí bylo teprve v plenkách, když se 12. srpna 1923 uskutečnil Slezský maraton se startem v Opavě a cílem v Ostravě. Zúčastnilo se jej pouhých 17 odvážlivců a měřil jen 31 kilometrů (oficiální délka 42,195 km byla definitivně ustanovena až o rok později na olympiádě v Paříži), přesto je považován za první skutečný maratonský závod v běžecké historii tehdy již expandujícího hornického města. Zdejší běžecká komunita si toto jubileum letos připomněla několika akcemi a jednou z nich byl právě Ostrava City Marathon se startem a cílem u City Campusu Ostravské univerzity, který akci poskytl zázemí.

Zatáčky, parky a vedro

Organizační tým v čele s ředitelkou závodu a přední českou vytrvalkyní Petrou Pastorovou (mimo jiné aktuální držitelkou českého rekordu v běhu na 100 kilometrů) se letos vedle dalších překážek musel vypořádat i s nutností pozměnit trať závodu. Ta měla mít původně na královské hlavní distanci dva okruhy, vzhledem k požadavkům příslušných orgánů týkajících se co nejmenšího omezení dopravy v průběhu závodu musela být nakonec čtyřkolová.

Tato úprava sice na jednu stranu vedla k tomu, že se nová trať daleko více klikatila ulicemi a parkovými cestami, na stranu druhou však zavedla běžce z rovných cest více do stinných prostor Komenského sadů. Což se v nedělním počasí ukázalo jako velmi prorocké. Léto se totiž nadechlo ke svému možná poslednímu velkému náporu a „oblažilo“ závodníky oblohou bez mráčku a teplotami nad třicet stupňů. Po předchozím přechodném ochlazení to byla skutečně vražedná kombinace, která bezpochyby přispěla k tomu, že na 237 maratonců, kteří dorazili až do cíle, připadalo 25 těch, u jejichž jména se ve výsledkové listině objevilo jméno DNF.

Stovky běžců v ulicích

Maratonci ale nebyli jediní běžečtí nadšenci, kteří si toho dne rozpálené ostravské ulice vyzkoušeli na vlastní kůži. Součástí mítinku byl rovněž závod na deset kilometrů s 237 účastníky ozdobený navíc kvalitním časem 31:41 keňského vítěze Alexe Kipropa Lagata, půlmaraton s 501 doběhnuvšími – rovněž keňští vítězové Laban Cherutyot (1:05:58) a Ruth Nundu Mbathaová (1:18:56) – a také závod šestičlenných štafet, jichž bylo na startu a v cíli celých 106. Celkem se tedy na některou z tratí vydalo více než 1600 příznivců zdravého pohybu, což je jistě úctyhodný počin. Navíc se v rámci akce konal ještě i nesoutěžní MiniMarathon na 2,1 kilometru určený především pro rodiny s dětmi. Ten odstartoval už o čtvrt na deset dopoledne a poté následovaly dva starty – nejprve v 10 hodin desítka a o deset minut později zbylé závody. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože trať desetikilometrového okruhu byla poměrně úzká, takže především v úvodu měl dav běžců hustotu známou z daleko větších a masovějších městských běhů.

Suverénní vítězové

Co se týká samotného maratonu, už jeho průběh dával tušit, že se o vítězích rozhodne daleko před cílovým finišem. Mezi muži běžel více než polovinu trati sólo závod Jan Kohut (Fénix Sport Blansko), který také vyhrál časem 2:35:43 o celých deset minut před druhým Petrem Murasem (Café Almaty, 2:45:29), další tři minuty ztratil výborný ultramaratonec Ondřej Velička (2:48:46). Za zmínku jistě stojí i celkové čtvrté místo nejlepšího padesátníka Mulugety Serbessy, někdejšího elitního českého maratonce s etiopskými kořeny, jenž se k závodnímu běhání vrátil po delší pauze.

Mezi ženami neměla konkurenci absolutně šestá Petra Pastorová z pořádajícího klubu MK Seitl Ostrava. Ředitelka a hlavní tvář závodu zaběhla při všech organizačních povinnostech více než solidní čas 3:02:14, zvlášť když i ona sama už pěkných pár let promlouvá také do pořadí veteránských kategorií. Druhá byla s odstupem Polka Karolina Waśniewská (3:13:56) a třetí naopak s minimálním odstupem Eliška Kaniová (LightBIKE Havířov, 3:14:22).

V rámci vyhlašovacího bloku se kromě celkových medailistů dekorovali rovněž nejlepší závodníci v rámci mistrovství České republiky veteránů v maratonu. Škoda že zejména u těch nejstarších kategorií, kde si borci zaslouží asi největší obdiv, končil ceremoniál ještě před jejich doběhnutím či v době, kdy se těsně po něm vzpamatovávali v přilehlém zázemí.

Hodnocení závodu

Ostrava City Marathon je určitě zajímavá a dostupná alternativa pro všechny, kdo mají rádi velké městské běhy a k dobrému výkonu je motivuje početné pole soupeřů a běžeckých kamarádů. Pár drobných chybiček v organizaci by se jistě našlo a určitě k nim nepatří letošní vedro, které nelze pořadatelům nijak vyčítat. S ním však souvisel například fakt, že na poslední osvěžovací stanici zhruba tři kilometry před cílem došla předčasně voda zhruba v době, kdy byla ještě většina maratonců na trati, což některé z nich (včetně autora těchto řádků) nepříjemně zaskočilo.

Celkově ale organizace mítinku šlapala a atmosféra byla velmi příjemná a přátelská. Samotná trasa není úplně vhodná pro pokusy o osobní rekordy právě množstvím již zmíněných zatáček, úzkým profilem zejména v prvních kilometrech, občas přítomnou kostkovou dlažbou a také poměrně citelným převýšením (dle autorových hodinek něco přes 200 výškových metrů). Rozhodně lze ale v Ostravě zaběhnout solidní maraton – pokud se léto v půlce září nezblázní a nepokusí se násilně vzít si vládu nad přírodou zpět.

Řekli v cíli

Jan Kohut (vítěz maratonu a mistr ČR nad 35 let): Od prvního do třetího kola se běželo docela rychle, pak už se začalo projevovat velké vedro. Zpočátku jsme běželi ve skupince a můj původní plán byl jít takto zhruba do pětadvacátého kilometru. Na sedmnáctém jsem ale zjistil, že jsem sám a tak už to zůstalo až do cíle. Nakonec z toho bylo celkem tréninkové tempo, protože bylo jasné, že v těchto podmínkách z toho žádný super čas nebude. Veteránský titul je takový bonus navíc, ale raději budu ještě běhat na absolutní pořadí (úsměv).

Mulugeta Serbessa (4. absolutně a mistr ČR nad 50 let): Moc teď neběhám, od velkého závodění jsem si dal zhruba osmiletou pauzu. První kolo jsem šel s pozdějšími medailisty, ale bylo to možná až moc rychlé, takže do druhé půlky jsem musel citelně zpomalit. To ale nevadí, zdejší závod jsem několikrát vyhrál, poprvé v roce 2001, což je už 22 let, takže si tu vážně nemám co dokazovat (smích).

Daniel Šindelek (mistr ČR nad 55 let): První půlka se mi běžela dobře, pak už ale začalo působit teplo, takže jsem musel zpomalit. S časem 3:16 proto naprostá spokojenost.

Roman Slowioczek (mistr ČR nad 60 let): Na poslední občerstvovačce, kde už nebyla voda, mi úplně došlo a snad dva kilometry před cílem mě to hodně sundalo. Naštěstí mi jedna z cyklistek na trati dala vodu z láhve, to mě v tu chvíli zachránilo.

Petra Pastorová (vítězka maratonu, ředitelka závodu a mistryně ČR nad 45 let): Z pocitů ze závodu převládá hlavně to vedro. Ale podmínky jsme měli samozřejmě všichni stejné a každý, kdo doběhl do cíle, byl vítěz. Všichni jsme na trati hledali stín, v tomto pomohla změna trati, která byla díky tomu víc v přírodě a zeleni. Já jsem běžela tempově, určitě jsem cítila únavu z posledních dvou intenzivních organizačních týdnů, takže na vytoužený traťový rekord to zase nebylo. Pořádat takovou akci je náročné, hlavně je na to málo lidí. Ale zase potěšilo, že je o běh zájem, například počet maratonců byl letos rekordní, čemuž pomohlo i veteránské mistrovství. Až se z toho vyspím, tak si určitě řeknu, že v tom pokračuji i příští rok (úsměv).

Eliška Kaniová (3. absolutně a mistryně ČR nad 35 let): Bylo opravdu hrozné horko a čas jsem tedy měla horší než vloni. Ale jsem moc ráda za třetí místo a samozřejmě také za mistrovský titul.

Kateřina Šeděnková (mistryně ČR nad 40 let): Dnes to bylo hodně pekelné, navíc jsem bojovala s následky virózy, takže jsem původně ani neměla běžet. Zvítězila však láska k běhu a chuť užít si to tu s přáteli. Čas je sice výrazně horší než vloni, ale to vlastně v souvislosti s tím vším vůbec nevadí.

Alexandra Willerthová (mistryně ČR nad 55 let): Já mám vedro ráda, takže to pro mě bylo výborné. Běžela jsem v pohodě a s dobrou náladou. Navíc to tady v centru Ostravy dobře znám, běhám tady pořád, stejně jako ve svých oblíbených Beskydech.

Hana Breburdová (mistryně ČR nad 60 let): V sobotu den před Ostravou jsem běžela Barokomaraton u Plzně. To bylo také horko, ale dnes bylo ještě větší – pěkně to žhnulo a všechna voda hned vysychala, takže to bylo dost o přežití. Jsem ráda, že mám svůj 298. maraton za šestnáct let, co běhám, úspěšně za sebou.