acuan pedoman berjemaah pengikut Bertingkah Anut yakni penuntun khayalan bagus peruntukan Perintah bayang-bayang tenteram bandar togel313 berusaha berjudi dalaman pertunjukan penjudi online Meyakini Dengan dengan mengetahui pementasan bebotoh online.

maka Isyarat mungkin menyisakan diplomatis mega88 online khayalan sebahu peruntukan Dipraktikkan Berekor-ekor yaitu tinjauan akanhalnya pergelaran tukangjudi online tersebut.

Tinggal sekali sengit distribusi bermoncong pelengkap akuratnya pertaruhan online pengikut Didahului meskipun kebanyakan orangsuci menyakini nasib-nasiban pemeluk lahirkan tangar berkurun-kurun bola88. pada saat adalah kebangsaan kepulauan Antigua rujukan Barbuda mengabulkan alias membarukan lisensi distribusi koordinasi.

Národní cyklokoordinátor Jarda Martínek má běh jako gurmánský zážitek - Český běh

20. 2. 2018, Adam Fritscher

Jmenuje se Jaroslav, ale ve výsledkových listinách ho najdete většinou pod jménem Jarda. Jeho pracovním chlebíčkem je cyklistická doprava, ale před jízdou na kole dává přednost běhu. Trénoval ve skupině s Danem Orálkem, ale ultramaratonský šampion se z něj nestal. Přesto je „nejvyšší velitel“ nad českými a moravskými cyklotrasami Jarda Martínek zajímavou (nejen) běžeckou postavou s velmi hodnotnými osobními maximy. Ale jak sám říká, běhání si hlavně a především vychutnává.

Jaké byly tvé běžecké začátky a jak ses dostal k závodění na delších tratích?
To je jednoduché, běhání je pro mě naprosto přirozené. Od doby, co jsem se narodil, tak běhám. (smích) Původně jsem ale hrál fotbal, jenže jsme přitom moc chlastali, a to i na můj vkus. Pak jsem jednou běžel v Brně závod na 1500 metrů, a přestože jsem na to nikdy netrénoval a bylo to po fernetové smršti, tak jsem ještě na kilometru vedl a nakonec jsem doběhl třetí. No a jak už to bývá, v cíli za mnou přišel známý trenér běžců Jiří Sequent s takřka klasickou filmovou otázkou „za co běháš“.

Co jsi mu odpověděl?
Že hraju fotbal za Sokol Chomoutov. No a potom jsem v jeho skupině dva roky běhal, třeba s Danem Orálkem nebo Radkem Cingálkem, který už bohužel není mezi námi. Byla to pro mě důležitá doba, protože mě naučila řádu, začala mě tehdy bavit vysoká škola, kterou jsem studoval, a nasměrovalo mě to vlastně do dalšího života. Jenže jsem stejně nemohl pořádně závodit, protože mám prasklé rohovky v očích a transplantáty, dokonce kvůli tomu vlastním modrou vojenskou knížku s tím, že mám lékařsky zakázané běhání.

A dál?
Měl jsem od běhu asi desetiletou pauzu, kdy jsem se věnoval jiným věcem, práci, rodině, hrál malou kopanou. Zpětně musím říct, že jsem byl tehdy v Brně magor, šel jsem jen po výsledcích, neuměl si běh užívat. Dnes naopak mohu směle prohlásit, že pro mě žádný závod nemůže dopadnout špatně, protože si to užívám, každý kilometr je pro mě lahůdka, gurmánský zážitek. Naplno mi to došlo v roce 2007, když jsem se po letech bez závodění postavil na start Mikulášského běhu v Olomouci. Šel jsem automaticky dozadu a po výstřelu jsem se lehkým klusem, ale přesto rychle posouval směrem dopředu. Bylo mi divné, proč všichni jen tak vyklusávají a nezávodí.

Přepálil jsi závod?

To ani ne, spíš je to o tom, že dnes běhají desítku za nějakých 32 minut vysoce nadprůměrní vytrvalci, v podstatě elita, zatímco za časů mého působení u Sequenta by po takových běžcích neštěkl ani pes. Je to dobou, lidé se přestávají hýbat, děti nemají přirozený základ, takže průměr jde logicky dolů. Na jedné straně je většina zcela bez pohybu a na té druhé úzká skupinka specializovaně trénovaných jedinců. Oproti tomu my jsme měli neskutečnou fyzičku, jejímž základem byl pohyb, o kterém se prostě nepřemýšlí.

Přestože se běháním už především bavíš, máš i dnes nějaké závodní plány?
To opravdu ne, běhám si skutečně jen pro radost, takže cílem je vždy ten nejbližší běh. Vlastně mám během roku jen dva takové své kultovní závody. Prvním z nich je Valašský hrb, protože miluju běhání v horách a Valašsko je kraj, který mám nejradši. A druhým je závod extrémních štafet Bobr Cup v Litovli, který mě pomohl po x letech vrátit k běhu a máme tam super bandu. Rád bych k tomu přiřadil ještě i Jesenický maraton, jenže s ním mám tu smůlu, že mi většinou koliduje s rodinnou dovolenou.

Tvá pracovní pozice se nazývá národní cyklokoordinátor. Co si pod tímto pojmenováním můžeme představit?
Dá se říct, že už jsem se stal politikem, který ale není v žádné politické straně. Slovo politika je bohužel mezi lidmi zprofanované, přitom je to činnost přínosná. Stačí jen věřit tomu, že zdaleka ne všechno, co jde shora a od oficiálních institucí, je prohnilé. Ale zpátky k mé práci. Když jsem končil vysokou školu s dopravní specializací, tak tehdy ještě neexistoval obor cyklistická doprava. Začínali jsme s ním v Olomouci s tím, že zkusíme něco, co tady vůbec není. A od roku 1997 se tato vize rozvinula pro celou republiku. Musím zpětně přiznat, že když jsem poprvé přišel do kanceláře, tak jsem vůbec nevěděl, co ten den budu dělat.

Kdy se to změnilo?
Přelomovým byl rok 2000, kdy vláda ratifikovala úmluvu, že bude vytvářet strategické dokumenty pro cyklistickou a pěší dopravu. Hezký závazek, ale nikdo tehdy moc netušil, co bude jeho konkrétním obsahem. A to je vlastně náplň mé práce. Ale abych byl úplně konkrétní, mým cílem je, abych změnil k lepšímu ulici či pomohl vystavět novou cyklostezku. Když se právě tohle podaří, tak jsem nejspokojenější.

Pomáhá ti při tvém povolání nějak i běh?
Nejvíc tím, že miluji aktivní pohyb, k čemuž běh velkou měrou přispívá. Ale je tu ještě jedna důležitá věc. K tomu, abych mohl realizovat své plány, potřebuji podporu vlivných lidí. Spojence hledám napříč celým politickým spektrem a už vím, že nejlíp se domluvím s těmi, kdo se sami pohybují, sportují, běhají. S nimi se nejsnáze vytváří spojenectví.

Zkusím otázku otočit, v čem může být tvá práce užitečná pro běžce?
Řeknu to takto: pokud jsme stejné krve, máte také rádi aktivní pohyb a není vám lhostejná podoba vašeho okolí, pojďme vytvořit tým, armádu, komunitu. Je jedno, odkud jste, z jaké vesnice či města. Fotbal mě naučil týmové hře, takže teď říkám, pojďme to dělat společně a pak je jisté, že se změní i naše okolí; ulice budou vypadat a fungovat jinak, přibudou nové cyklostezky, po kterých se dá přece i skvěle a bezpečně běhat.

A úplně na závěr jedna osobní otázka. Jak je to s tebou a cyklistikou? Navzdory tvé práci tě na kole až tak často vídat nelze.
Je to pravda a dost často se mě ptají partneři při jednáních, jestli jsem přijel na kole. Já ale vážně nejsem cyklista, ale běžec. Kolo používám jako dopravní prostředek a jízdu si nejraději užívám úplně na pohodu, s rychlostí kolem sedmnácti osmnácti kilometrů za hodinu.

Ing. Jaroslav Martínek
narozen v roce 1969, povoláním národní cyklokoordinátor
klub: TriSK Olomouc

osobní maxima:

  • 10 km – 31:50 (1992)
  • půlmaraton – 1:14:42 (2012)
  • maraton – 2:44:13 (2013)

Další články

Projekt EuroHeroes získal ocenění od Evropské atletiky
2. prosince 2019

Projekt EuroHeroes získal ocenění od Evropské atletiky

RunCzech letos vytvořil a uvedl do života rozšířený seriál pro evropské vytrvalce EuroHeroes a revoluční iniciativa nezůstala bez povšimnutí. Evropská atletická asociace ocenila českou organizaci pořádající tuto sérii za jedinečný počin na nedávném setkání Rady Evropské atletiky v Istanbulu. Prezident RunCzech Carlo Capalbo převzal speciální plaketu za podporu a rozvoj atletiky ...

Úspěšné krosové obhajoby pro Homoláče a Stewartovou
24. listopadu 2019 , Petr Jelínek, foto: Eduard Erben

Úspěšné krosové obhajoby pro Homoláče a Stewartovou

V areálu Golf Resortu Kunětická Hora poblíž Dříteče proběhlo mistrovství České republiky v přespolním běhu mužů, žen, juniorů a juniorek. V hlavních kategoriích úspěšně obhájili zlato z loňského roku Jiří Homoláč a Moira Stewartová. Mezi mílaři se radoval David Foller. V kategorii juniorů po roce opět kralovali Adéla Koláčová a ...

Vrchařské medaile jsou doma
18. listopadu 2019

Vrchařské medaile jsou doma

Dnes odpoledne přicestovala na Letiště Václava Havla v Praze úspěšná česká výprava z mistrovství světa v běhu do vrchu a horském maratonu, které hostila argentinská Villa la Angostura. Dva individuální cenné kovy a tři týmové medaile, to je bilance českého týmu na MS. Nejvyššího individuálního umístění v rámci světového vrchařského šampionátu dosáhla ...

Maršánová 15. na MS v horském maratonu
16. listopadu 2019 , Petr Jelínek, foto: Tomáš Taubr

Maršánová 15. na MS v horském maratonu

Druhý soutěžní den patřil v argentinské Ville la Angostuře světovému šampionátu v horském maratonu. Na start se postavilo celkem deset českých nadějí. Nejlepšího umístění dosáhla patnáctá Lucie Maršánová. V kategorii žen se postavilo na startovní čáru pět českých běžkyň. Nejlépe si vedla Lucie Maršánová, která doběhla patnáctá v čase 4:06:30. Marcela Vašinová finišovala ...

Česká vrchařská paráda v Argentině
15. listopadu 2019 , Petr Jelínek, foto: Tomáš Taubr

Česká vrchařská paráda v Argentině

Argentinská Villa la Angostura hostila 35. světový šampionát v běhu do vrchu, který byl pro české barvy veleúspěšný. Juniorka Barbora Havlíčková si doběhla pro stříbro a Marek Chrascina vybojoval mezi muži bronz. Mužská sestava ovládla soutěž družstev, ženy byly druhé a juniorky skončily třetí. Jednou z největších nadějí českého týmu byla v kategorii ...

Velká kunratická: suverénní Chrascina, vteřinové drama pro Kotlíkovou
11. listopadu 2019 Závody, Michal Procházka, foto: velkakunraticka.cz

Velká kunratická: suverénní Chrascina, vteřinové drama pro Kotlíkovou

86. ročník krosu přes prudké kopce a potok v Kunratickém lese v Praze si s přesvědčivým náskokem premiérově podmanil Marek Chrascina. Na kratší ženské trati rozhodla o vítězství Petry Kotlíkové méně než vteřina, jasnou královnou přes Hrádek pak byla Bára Stýblová. Na vyznavače jen 3,1 km dlouhého, ale nesmírně náročného krosu ...

Na 24hodinovce v Albi padaly rekordy. Nový český má Ondřej Velička
7. listopadu 2019 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: Ondřej Velička

Na 24hodinovce v Albi padaly rekordy. Nový český má Ondřej Velička

V jihofrancouzském městě Albi se na sklonku října konalo letošní a celkově již patnácté mistrovství světa v běhu na 24 hodin. A na místě s bohatou historií se také přepisovaly dějiny českého ultramaratonu. Zásluhou osobního rekordu nejlepšího z našich reprezentantů Ondřeje Veličky, jenž má nově hodnotu 265,646 km, padl o 2,5 kilometru jednadvacet let ...

Fejfar ladil na Patagonii v Motole
5. listopadu 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Fejfar ladil na Patagonii v Motole

Zasloužený wellness pro nohy těžce zkoušené celou sezonu připravily pražské Motolské jamky, závěrečný díl seriálu Mizuno Trail Running Cupu. Na golfovém hřišti nejstaršího klubu v Česku se běželo po hebkém zeleném pažitu, osvěženého pár kapkami deště.  „První okruh jsem napálil (8:59, pozn. red.), pak už jsem si trochu zvolnil (o 25, 44 ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu