Národní cyklokoordinátor Jarda Martínek má běh jako gurmánský zážitek - Český běh

20. 2. 2018, Adam Fritscher

Jmenuje se Jaroslav, ale ve výsledkových listinách ho najdete většinou pod jménem Jarda. Jeho pracovním chlebíčkem je cyklistická doprava, ale před jízdou na kole dává přednost běhu. Trénoval ve skupině s Danem Orálkem, ale ultramaratonský šampion se z něj nestal. Přesto je „nejvyšší velitel“ nad českými a moravskými cyklotrasami Jarda Martínek zajímavou (nejen) běžeckou postavou s velmi hodnotnými osobními maximy. Ale jak sám říká, běhání si hlavně a především vychutnává.

Jaké byly tvé běžecké začátky a jak ses dostal k závodění na delších tratích?
To je jednoduché, běhání je pro mě naprosto přirozené. Od doby, co jsem se narodil, tak běhám. (smích) Původně jsem ale hrál fotbal, jenže jsme přitom moc chlastali, a to i na můj vkus. Pak jsem jednou běžel v Brně závod na 1500 metrů, a přestože jsem na to nikdy netrénoval a bylo to po fernetové smršti, tak jsem ještě na kilometru vedl a nakonec jsem doběhl třetí. No a jak už to bývá, v cíli za mnou přišel známý trenér běžců Jiří Sequent s takřka klasickou filmovou otázkou „za co běháš“.

Co jsi mu odpověděl?
Že hraju fotbal za Sokol Chomoutov. No a potom jsem v jeho skupině dva roky běhal, třeba s Danem Orálkem nebo Radkem Cingálkem, který už bohužel není mezi námi. Byla to pro mě důležitá doba, protože mě naučila řádu, začala mě tehdy bavit vysoká škola, kterou jsem studoval, a nasměrovalo mě to vlastně do dalšího života. Jenže jsem stejně nemohl pořádně závodit, protože mám prasklé rohovky v očích a transplantáty, dokonce kvůli tomu vlastním modrou vojenskou knížku s tím, že mám lékařsky zakázané běhání.

A dál?
Měl jsem od běhu asi desetiletou pauzu, kdy jsem se věnoval jiným věcem, práci, rodině, hrál malou kopanou. Zpětně musím říct, že jsem byl tehdy v Brně magor, šel jsem jen po výsledcích, neuměl si běh užívat. Dnes naopak mohu směle prohlásit, že pro mě žádný závod nemůže dopadnout špatně, protože si to užívám, každý kilometr je pro mě lahůdka, gurmánský zážitek. Naplno mi to došlo v roce 2007, když jsem se po letech bez závodění postavil na start Mikulášského běhu v Olomouci. Šel jsem automaticky dozadu a po výstřelu jsem se lehkým klusem, ale přesto rychle posouval směrem dopředu. Bylo mi divné, proč všichni jen tak vyklusávají a nezávodí.

Přepálil jsi závod?

To ani ne, spíš je to o tom, že dnes běhají desítku za nějakých 32 minut vysoce nadprůměrní vytrvalci, v podstatě elita, zatímco za časů mého působení u Sequenta by po takových běžcích neštěkl ani pes. Je to dobou, lidé se přestávají hýbat, děti nemají přirozený základ, takže průměr jde logicky dolů. Na jedné straně je většina zcela bez pohybu a na té druhé úzká skupinka specializovaně trénovaných jedinců. Oproti tomu my jsme měli neskutečnou fyzičku, jejímž základem byl pohyb, o kterém se prostě nepřemýšlí.

Přestože se běháním už především bavíš, máš i dnes nějaké závodní plány?
To opravdu ne, běhám si skutečně jen pro radost, takže cílem je vždy ten nejbližší běh. Vlastně mám během roku jen dva takové své kultovní závody. Prvním z nich je Valašský hrb, protože miluju běhání v horách a Valašsko je kraj, který mám nejradši. A druhým je závod extrémních štafet Bobr Cup v Litovli, který mě pomohl po x letech vrátit k běhu a máme tam super bandu. Rád bych k tomu přiřadil ještě i Jesenický maraton, jenže s ním mám tu smůlu, že mi většinou koliduje s rodinnou dovolenou.

Tvá pracovní pozice se nazývá národní cyklokoordinátor. Co si pod tímto pojmenováním můžeme představit?
Dá se říct, že už jsem se stal politikem, který ale není v žádné politické straně. Slovo politika je bohužel mezi lidmi zprofanované, přitom je to činnost přínosná. Stačí jen věřit tomu, že zdaleka ne všechno, co jde shora a od oficiálních institucí, je prohnilé. Ale zpátky k mé práci. Když jsem končil vysokou školu s dopravní specializací, tak tehdy ještě neexistoval obor cyklistická doprava. Začínali jsme s ním v Olomouci s tím, že zkusíme něco, co tady vůbec není. A od roku 1997 se tato vize rozvinula pro celou republiku. Musím zpětně přiznat, že když jsem poprvé přišel do kanceláře, tak jsem vůbec nevěděl, co ten den budu dělat.

Kdy se to změnilo?
Přelomovým byl rok 2000, kdy vláda ratifikovala úmluvu, že bude vytvářet strategické dokumenty pro cyklistickou a pěší dopravu. Hezký závazek, ale nikdo tehdy moc netušil, co bude jeho konkrétním obsahem. A to je vlastně náplň mé práce. Ale abych byl úplně konkrétní, mým cílem je, abych změnil k lepšímu ulici či pomohl vystavět novou cyklostezku. Když se právě tohle podaří, tak jsem nejspokojenější.

Pomáhá ti při tvém povolání nějak i běh?
Nejvíc tím, že miluji aktivní pohyb, k čemuž běh velkou měrou přispívá. Ale je tu ještě jedna důležitá věc. K tomu, abych mohl realizovat své plány, potřebuji podporu vlivných lidí. Spojence hledám napříč celým politickým spektrem a už vím, že nejlíp se domluvím s těmi, kdo se sami pohybují, sportují, běhají. S nimi se nejsnáze vytváří spojenectví.

Zkusím otázku otočit, v čem může být tvá práce užitečná pro běžce?
Řeknu to takto: pokud jsme stejné krve, máte také rádi aktivní pohyb a není vám lhostejná podoba vašeho okolí, pojďme vytvořit tým, armádu, komunitu. Je jedno, odkud jste, z jaké vesnice či města. Fotbal mě naučil týmové hře, takže teď říkám, pojďme to dělat společně a pak je jisté, že se změní i naše okolí; ulice budou vypadat a fungovat jinak, přibudou nové cyklostezky, po kterých se dá přece i skvěle a bezpečně běhat.

A úplně na závěr jedna osobní otázka. Jak je to s tebou a cyklistikou? Navzdory tvé práci tě na kole až tak často vídat nelze.
Je to pravda a dost často se mě ptají partneři při jednáních, jestli jsem přijel na kole. Já ale vážně nejsem cyklista, ale běžec. Kolo používám jako dopravní prostředek a jízdu si nejraději užívám úplně na pohodu, s rychlostí kolem sedmnácti osmnácti kilometrů za hodinu.

Ing. Jaroslav Martínek
narozen v roce 1969, povoláním národní cyklokoordinátor
klub: TriSK Olomouc

osobní maxima:

  • 10 km – 31:50 (1992)
  • půlmaraton – 1:14:42 (2012)
  • maraton – 2:44:13 (2013)

Další články

Sedmá na Azorách Marcela Vašínová: běhání je pro mě zábava, ne povinnost
28. listopadu 2020 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: Philipp Reiter / Golden Trail Series

Sedmá na Azorách Marcela Vašínová: běhání je pro mě zábava, ne povinnost

Možná jste s námi nedávno sledovali putování běžce Davida Pelíška na finálové klání světové soutěže Golden Trail Series na portugalském souostroví Azory. David byl sice v celkovém pořadí z českých běžců nejvýše, když skončil v konkurenci 170 borců z celého světa na 25. místě, ještě cennějšího umístění však dosáhla Marcela Vašínová – ...

Azorská partie trailového běžce Pelíška: covid, bahno a cyklóna
13. listopadu 2020 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: pořadatelé a archiv atleta

Azorská partie trailového běžce Pelíška: covid, bahno a cyklóna

Zcela neočekávaná nominace, téměř nemožná cesta a nakonec vyrovnaný souboj se světovou elitou. Tak by se ve zkratce dala popsat výprava českého běžce Davida Pelíška na finálové klání světové soutěže Golden Trail Series, které letos hostilo na přelomu října a listopadu (29. 10. - 1. 11.) portugalské souostroví Azory. V ...

Tereze Hrochové vyšlo »náhradní« mistrovství světa na jedničku
28. října 2020 Rozhovory, Český běh, foto: ČAS - Aleš Gräf

Tereze Hrochové vyšlo »náhradní« mistrovství světa na jedničku

Čtyři reprezentantky, tři osobní rekordy a 12. místo v týmové soutěži. Mistrovství světa v půlmaratonu se českým běžkyním nadmíru podařilo, z polské Gdyně odjížděla spokojená i Tereza Hrochová. Čtyřiadvacetiletá svěřenkyně Vladimíra Bartůňka si na šampionátu vylepšila osobní rekord téměř o čtyři minuty, čas 1:12:13 stačil na 50. příčku a také ...

Stewartová: Maličko začínáme uvažovat o maratonu
19. října 2020 Rozhovory, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Stewartová: Maličko začínáme uvažovat o maratonu

O velmi příjemné překvapení se na sobotním mistrovství světa v ½ maratonu postarala Moira Stewartová, když teprve při svém druhém startu útočila dokonce i na český rekord Evy Vrabcové. Jaké dojmy si z Polska přivezla a jakým směrem se teď bude ubírat její kariéra? Moiro, jaký pro vás byl šampionát v ...

V Gdyni kralovali Kiplimo a Jepchirchirová, Stewartová kousek do NR
17. října 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

V Gdyni kralovali Kiplimo a Jepchirchirová, Stewartová kousek do NR

V polské Gdyni proběhlo 24. mistrovství světa v ½ maratonu. Pro světové tituly si doběhli Uganďan Jacob Kiplimo a Keňanka Peres Jepchirchirová. Z českých závodnic dosáhla nejlepšího umístění 34. Moira Stewartová, která zaostala jen sedm vteřin za českým rekordem Evy Vrabcové Nývltové. Dva rekordy za šest týdnů Do závodu žen odstartovalo 105 ...

Čtyři Češky na startu půlmaratonského mistrovství světa
16. října 2020 Závody, redakce ČB, foto: Jan Pernica

Čtyři Češky na startu půlmaratonského mistrovství světa

Dost možná největší atletická akce letošního roku je tady! V polské Gdyni se už zítra poběží půlmaratonské mistrovství světa. Hvězdou mužského závodu bude »ugandský Zátopek« Joshua Cheptegei, který v letošním roce zaběhl už tři světové rekordy: 5 kilometrů na silnici a 5000 a 10000 metrů na dráze. Mezi ženami se ...

Běchovice oceněny za příspěvek ke světovému atletickému dědictví
5. října 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf, Martina Gräfová

Běchovice oceněny za příspěvek ke světovému atletickému dědictví

Tradiční silniční závod Česká spořitelna Běchovice – Praha se dočkal ze strany World Athletics významného ocenění ve formě plakety historického dědictví. Toto ocenění uděluje Světová atletika od roku 2018 a zatím ho obdrželo šest desítek významných závodů, osobností nebo médií, kteří jsou spojeni se světem atletiky. V České republice prozatím získali ...

Zemaník potřetí triumfoval v Běchovicích, Stewartová prožila vítězný návrat od juniorských let
27. září 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf, Martina Gräfová

Zemaník potřetí triumfoval v Běchovicích, Stewartová prožila vítězný návrat od juniorských let

Poslední zářijová neděle patří již léta nejstaršímu nepřerušenému silničnímu závodu Česká spořitelna Běchovice – Praha. Tradice nebyla navzdory přísnějším vládním opatřením porušena a na náročné desítce z okraje Prahy do centra se běželo pro radost i zostra závodilo. Absolutními vítězi 124. ročníku se stali Jakub Zemaník a Moira Stewartová, kteří ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu