Nejpopulárnější tuzemský štafetový závod Vltava Run, jenž vyprodává svou kapacitu v řádu vteřin, má za sebou šestý, deštivý a velmi chladný ročník. Nejrychleji zvládla téměř 370 km ze šumavského Zadova do pražského Braníka 12členná sestava pod hlavičkou obhajujícího Winehouse.cz, která dokázala předčít Štefkův tým ve středu s Jiřím Homoláčem i jeho trenérem Róbertem Štefkem. Skvěle si počínali i borci z Lokal Bloku, kteří v počtu 9 běžců ztratili na vítěze pouze 51 minut, kategorii žen po dramatickém duelu vyhrál Bitters team.
Není to jen závod o individuálních běžeckých schopnostech. Všichni účastníci si hrábnou na dno kvůli kombinaci třech (či více) úseků o průměrné délce deset kilometrů, mnohdy v náročném terénu, profilu či kombinaci obojího. A ačkoli je trať značená dobře, ztráta orientace, zvlášť v noci se snadno přihodí. „Rychlíci“ mají navíc v mezidobí jen málo času na odpočinek či spánek. A neposlední řadě: jde o týmovou záležitost: při 24 hodinách (a více) pospolu nejsou soudržnost a vzájemná podpora pouhými slovy. A svou hrají i zkušenosti nasbírané v předešlých ročnících, plánováním úseků počínaje.
Letošní bitvu o prvenství ovlivnila předstartovní chyba nováčků ze Štefko Running Teamu, kteří do přihlášky nezohlednili upravenou výkonnost na deset kilometrů s převýšením, a pořadatelé je proto nasadili na start v sobotu až v 15:40 – osamocené, 40 minut za ostatními favorizovanými týmy. (Cílem totiž je, aby účastníci doběhli do cíle na Hamru v rozumných odstupech během nedělního odpoledne.) Přinejmenším v prvních úsecích – předešlá várka vybíhala ze Zadova o dvě hodiny dříve – si jejich soupeři mohli vzájemně pomoci.
Přesto to byli Štefko a spol., kteří do závodu vstoupili nejlépe. Úvodních 14,1 km (převážně seběh) ovládl Jiří Homoláč, následných 9 km (převážně do kopce) pak jeho trenér Róbert Štefko a i jejich následovníci pomohli týmu vybudovat několikaminutový náskok.
Jenže pak přišel pátý úsek a tam došlo k obratu, o který se postaral Slovák Peter Ďurec (Winehouse). Jeho týmu se bohatě vyplatilo, že absolvent pražské medicíny vážil několikasetkilometrovou cestu ze své domoviny na Šumavu. Nedávno totiž zaběhl mistrovskou desítku na dráze za 30:46 (2. místo), a na trase ze Stožce do Nové Pece nebyl o mnoho pomalejší, když nejdelší z 36 úseků závodu o délce 15,4 km (stoupání 80 m, klesání 100 m) zvládl za 48:19 (3:08/km). Svým rivalům nadělil 2 minuty a více, čtvrtému z MČR v maratonu Davidu Vašovi ze Štefkova týmu 6 min., a rázem bylo na čele srovnáno.
S blížícím se večerem a zhoršujícím se počasím se Winehouse a „Štefko“ ve vedení střídali, odstupy však byly nejvýše v řádu desítek vteřin. Zásadní zlom nastal na 14kilometrovém úseku s pořadovým číslem 10, z vesničky Milná do rekreačního městečka Lipna nad Vltavou (krátce terénem a pak z většiny po cyklostezce podél nádrže), kde Štefkův reprezentant sešel z trasy. Zabloudění stálo jeho tým na hlavní soupeře skoro půl hodiny a ztrátu už se v dalším průběhu nepodařilo umazat.
Po dvanácti úsecích, tedy po prvním prostřídání všech běžců v rámci každého z týmů v Rožmberku, byl na čele Winehouse.cz, o 16 minut před Adidas Runners Prague Speed Squadem, následován nejlepšími z „devítek“ Lokal Blokem (23 min.), Štefkem (26‘) a méně než půl hodinu (28‘) ztrácela ještě i sestava pod názvem KadlaKadla Ladies.
Sledovat, jak se úsek po úseku vyvíjel závod dále, začíná být od této chvíle složitější, protože nejrychlejší týmy už začaly dotahovat pomalejší, déšť zesílil, na leckterých kontrolách kvůli tomu vznikal zmatek, a tedy i chybně zapsaný mezičas. Nicméně podle oficiálních údajů Jirka Homoláč na svém úseku z Věžovaté Pláně do Zlaté Koruny (11,5 km) nebyl nejrychlejší. To „slovenská strela“ Ďurec na následujícím úseku do Boršova (11,1 km) byl opět suverénní, získal čtyři minuty a více. Homoláčovi parťáci však svého lídra zastoupili, ztrátu si vzali jinde zpět.
V polovině závodu (po osmnácti úsecích), kdy konečně trochu zeslábl déšť, byl tedy náskok Winehousu na Štefkovce prakticky stejný jako po třetině, 27 minut. Ztratil však Lokal Blok (na čelo celkový odstup 29 min.), soupeři o bednu v hlavní kategorii Adidas Runners, jejichž manko se přehouplo přes půlhodinu (34‘), a ze souboje o nejvyšší příčky pomalu, ale jistě vypadával tým KadlaKadla (44‘). Všichni ostatní už ztráceli hodinu a více.
Obraz souboje se příliš nezměnil ani při další šestici: výrazný zisk jedněch oplatil soupeř podobnou mincí, stále šlo o vyrovnaný duel, ač za delší konec prozatím tahal Winehouse. Z jejich druhé šestice nicméně stojí za to vyzdvihnout jejich nejzkušenějšího člena Jaroslava Vítka. Orientační běžec, mimochodem loňský vítěz Veteraniády ČR ve své kategorii, zvládl 13,5 km (výstup 200 metrů) spolu s Danielem Noahem z Adidasu jako jediný pod 50 minut.
Náskok vedoucího týmu se s koncem druhé třetiny závodu (a také nejhoršího deště) opět zvýšil, oficiálně na 30 minut, neoficiálně více (24. úsek Winehouse nebyl za 41, ale 36 minut). Boj o nejvyšší příčky však zůstával stále otevřený, třetí Lokal Blok a čtvrtý Adidas a dělily tři minuty, na Štefka přitom ztráceli jen 8 a 11 minut. Jen KadlaKadla už byli s více než hodinovým odstupem ze hry.
Štefkovi a spol. svitla naděje po ztrátách Winehousu na 27. a 28. úseku, to bylo ale naposled, kdy byl rozdíl mezi oběma sestavami menší než půlhodiny (27‘). Opět – i díky Petru Ďurcovi – zase výhoda vedoucího týmu poskočila nad 30 minut, před posledními šesti úseky dosáhla 35‘.
Ošemetný závěr – počasí se sice umoudřilo a přestalo pršet, ale trasa před Prahou vede místy i náročnějším profilem než na Šumavě – pak stvrdil triumf Winehouse. Náskok na „Štefka“ se navýšil až na 46 minut a pak už jen o pár minut klesl. Jirka Homoláč na 34. úseku umazal jen minutku, zdatně mu totiž sekundoval Vladimír Srb. A to přesto, že veteránský mistr světa v půlmaratonu z roku 2016 běžel z celého týmu Winehouse největší porci kilometrů, téměř 38, a na závěr svůj nejdelší a nejvíc kopcovitý úsek (13,5 km a 300 m vystoupaných).
Tým Winehouse.cz vedený kapitánem Danielem Mašterou (nakonec kvůli zranění neběžícím) triumfoval výkonem 23 hodin, 12 minut a 50 vteřin. Při přesné délce 368,6 km (dle rozpisu pořadatele) činí průměrná rychlost vítězů 3:47 minuty na kilometr. Štefko Running Team 1 (celkem postavil Štefko tři družstva) doběhl do cíle na Hamru v Praze Braníku v čase o 35 minut pomalejším (tempo 3:52/km), „rychlíci“ z Adidasu pak ztratili bez pár vteřin hodinu.
„AR“ tím pádem prohráli o pár minut s nejlepším týmem v kategorii do 9 členů, ne náhodou však byli v sestavě Lokal Bloku borci, kteří se před dvěma a třemi lety podíleli na celkových triumfech vítězství „Beermentalu“. Jejich výkon se jen těsně nevešel do dne – 24 h, 3 min., 45 s, což je však stále ještě rychlost pod 4 min./km (3:55). Druzí v „devítkách“ Go Create Performance (25:14:32) pak byli rovněž vysoko v celkovém pořadí – šestí, když kromě již zmíněných je předčili pouze KadlaKadla Ladies (24:44:49).
Největší drama o prvenství se však odehrálo v kategorii ryze dámských týmů. Nakonec vítězný Bitters Team se tahal o prvenství se sestavou „Girls just wanna have run“ až do předávky posledního úseku. Když tam však dorazila končící běžkyně druhých jmenovaných, finišmanka zde ještě nebyla připravena… I takový může být Vltava Run.
Kategorie A, 10-12 členů v týmu:
1. MÍSTO WINEHOUSE.CZ (23h 12m 50s)
2. MÍSTO Štefko Running Team 1 (23h 47m 34s)
3. MÍSTO adidas Runners Prague Speed Squad (24h 12m 46s)
Kategorie B, 6-9 členů v týmu:
1. MÍSTO LOKAL BLOK (24h 3min 45s)
2. MÍSTO Go Create Performance (25h 14m 32s)
3. MÍSTO Benešovský Běžecký Klub (27h 24m 56s)
Kategorie žen (vyhlašoval se pouze první tým):
BITTERS TEAM (30h 47m 2s) vs. Girls just wanna have run (30h 50m 28s)
