Již po devětadvacáté se na začátku července v Lomnici u Tišnova a jejím kopcovitém(!) okolí uskutečnil Moravský UltraMaraton (zkráceně MUM), dle slov svých pořadatelů „nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod pořádaný na území České republiky“. Sedm dnů za sebou se jeho účastníci vydávají na maratonské trasy vedené ze šesti různých měst, vždy však cestou necestou po všech myslitelným površích a vždy s cílem v Lomnici u Tišnova. Letos jim vedle průměrného převýšení 1000 metrů na jednu etapu ztěžovalo pouť také velké červencové horko. A z něj se zrodili dva noví celkoví vítězové tohoto epického závodu – Petr Hének mezi muži a Lenka Berrouche v kategorii žen.
Lomnice u Tišnova, Boskovice, Blansko, Tišnov, Olešnice, Bystřice nad Pernštejnem a znovu Lomnice. Z těchto sedmi startovních destinací vybíhalo na 250 běžců na alespoň jednu z etap letošního MUMu. Deklarovaných 301 kilometrů celého závodu nakonec naplnilo 73 z nich. O pořadí mezi nimi pak rozhodoval nižší součet výsledných časů.
Vítězná premiéra I
Úplně nejlépe z tohoto klání vyšel Petr Hének startující za KLIMATEX Running team. Jeho výsledný čas měl hodnotu 23 hodin, 48 minut a 29 sekund. O 40 minut za ním zaostal celkově druhý Martin Kopecký (ČAU / Liberec, 24:28:54), třetí skončil slovenský reprezentant Martin Plačko (Slovak Ultra Trail Team, 24:51:53).
„Byla to moje první zkušenost s takovým etapovým závodem,“ přiznal vítězný Hének. „Od začátku jsem i proto šel volněji, pak si ale nohy zvykly a už to bylo lepší. Navíc jsem měl zhruba před měsícem potíže se zády, takže mi trochu chyběl objemový trénink. Musel jsem se spolehnout na to, co bylo naběháno ze zimy. Moc jsem si to tu užil, je tady super organizace i tratě,“ usmíval se premiérový vítěz sedmietapové bitvy.
To druhý v pořadí Martin Kopecký bral pomyslné stříbro na MUMu dokonce už potřetí a vloni navíc celý závod vyhrál. „Bylo by sice krásné, kdyby se mi povedlo obhájit, ale popravdě bych byl předem rád i za první desítku. Jsou tu vždy skvělí běžci a vyhrát podruhé v řadě by byl pro mě zázrak. Takže spokojenost i s druhým místem, hlavní je to tu přežít ve zdraví,“ připomněl nyní již čtyřnásobný medailista mimořádnou obtížnost etapového ultramaratonu.
A svými slovy jej podpořil i Martin Plačko, třetí na MUMu letos i vloni. „Všichni podali nadlidské výkony. Osobně jsem se svým umístěním spokojený a určitě se sem zase vrátím. Důvody jsou jasné: krásné tratě, výjimeční organizátoři a perfektní parta,“ chválil první zahraniční borec celkového pořadí.
Letošní ročník příliš nesedl největší legendě tohoto závodu a jeho dvanáctinásobnému vítězi Danielu Orálkovi, který ve druhé polovině týdne bojoval na tratích vedle soupeřů i s nevolností, postupně se propadal pořadím a nakonec skončil celkově „až“ desátý. Možná bylo v jeho případě na vině i počasí, které tentokrát běžcům příliš nepřálo a naservírovalo jim po většinu etap nefalšované červencové vedro se spalujícími paprsky letního slunce. Jaký rozdíl proti loňskému ročníku, v němž se dala za tropickou označit jediná etapa – pohříchu ta předposlední…
Vítězná premiéra II
Před Dana Orálka, jenž navíc patří spolu s další českou ultralegendou Tomášem Ruskem k hlavním pořadatelům MUMu, se v celkovém pořadí o necelou půlhodinu dostala i první žena Lenka Berrouche (USK Provod, 29:08:13). Také pro ni, stejně jako pro Petra Hénka, to byla přitom premiérová zkušenost s podobným závodem. „Ještě teď mi to nedochází,“ neskrývala překvapení v cíli. „Můj první etapák, prostě jsem běžela a vyšlo to. Ráda zkouším nové věci a tady mi vedle vítězství byly odměnou krásné trasy,“ dodala.
Druhá Lenka Horáková, vítězka předchozích dvou ročníků, ztratila na svou přemožitelku bezmála hodinu a čtvrt (30:21:00). „Jsem ale ráda, že jsem vůbec doběhla. Mám totiž vleklé zdravotní problémy, hlavní soupeřkou jsem pro sebe byla já sama. Takže jsem s umístěním i časem obrovsky spokojená,“ přidala se k všeobecnému optimismu účastníků MUMu i ona.
A přiznala, že očekávala finální útok nakonec třetí Marcely Čadové. Tu totiž od její druhé příčky nakonec dělila pouhá 1 minuta a 22 sekund (30:22:22). „Možná rozhodla už první etapa, stejně jako minulý rok jsem na ní zabloudila. Takže taková moje klasika. Po druhé, hodně těžké etapě jsem se už hezky rozbíhala, najednou to šlo jako po másle. Třeba bych to druhé místo dala, kdyby se pokračovalo o pár dní déle,“ smála se dobře naložená místní závodnice Čadová, jež bydlí v jednom z etapových měst Boskovicích.
Mimochodem, ty připravily pravidelným účastníkům MUMu ještě jedno speciální překvapení – druhá etapa se startem na boskovickém náměstí byla totiž oproti předchozím letům asi o kilometr delší. A byl to nezapomenutelný kilometr, který běžce hned na úvod zavedl pěkně vzhůru ke kamenným hradbám zdejšího hradu. A ty se, jak známo, vždy stavěly na nejnepřístupnějších místech v krajině.
Tři ze sedmi
Na úhybnou variantu MUM „3 ze 7“, v níž si závodník vybere kterýkoli tři závodů, dorazil do Lomnice také Radek Brunner. Ultra šampion současnosti ve třech etapách za sebou s přehledem zvítězil a v bodovém hodnocení (nesčítají se kvůli odlišným trasám časy) uspěl před Daliborem Hejnou a Osvaldem Kozákem. Ženám vládla podobně přesvědčivě – absolutně osmá – Alena Hénková, druhá byla Slovenka Gabriela Plačková, třetí Soňa Mihulová.
