Běhání je základem prakticky každého sportu. Tedy pomineme-li třeba takové šachy, i když dá se předpokládat, že ani jejich hráči nemusejí pohrdnout obecnou kondicí nabranou střídáním nohou, o vyčištění hlavy nemluvě. Nicméně většina sportů postavených především na fyzické aktivitě je na běhu založená, zaleží pouze na tom, jaký způsob tréninku je pro danou disciplinu nejefektivnější. Pojďme se podívat na to, jak běhají v přípravě i během soutěžní sezony extraligové volejbalistky z Olomouce.
Volejbalový klub Univerzity Palackého Olomouc patří na domácí scéně k absolutní špičce. Dvakrát za sebou získal v posledních letech v nejvyšší domácí soutěži stříbrné medaile, vloni vybojoval triumf v Českém poháru a i letos byl ve finále této soutěže. Má ve svém kádru několik dospěláckých i mládežnických reprezentantek. A do tréninkového cyklu týmu patří také pilování kondice včetně běžeckých jednotek.
„Běh je samozřejmě součástí kondiční přípravy v předsezónním období, ale vzhledem k charakteru zatížení hráček ve volejbalu jde o jiný trénink než u vytrvalců,“ říká asistent trenéra olomouckých odbíjenkářek Pavel Háp, který je zároveň proděkanem Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. „Cílem běžecké přípravy družstva rozhodně není žádné závratné zvýšení VO2 max nebo dalších vytrvalostních ukazatelů. Je třeba říci, že VO2 max ligových volejbalistek se spíše blíží hodnotám běžné nesportující populace. Pokud si hráč volejbalu vylepší čas v půlmaratonu třeba na 1:20, tak je to sice moc hezké, ale může to také znamenat konec jeho kariéry pod vysokou sítí, protože volejbal je sport rychlostně silový,“ upozorňuje Háp.
Cílem běžecké přípravy ligových odbíjenkářek je tedy podle něj především nabrání obecné vytrvalosti jako základu pro další volejbalový trénink. „Proto hlavně na začátku kondičního období volíme běh na hranici mezi aerobním a anaerobním prahem. Po adaptaci na běžeckou zátěž přidáváme takzvané pahorky, tedy krátké kopce kolem šedesáti až sedmdesáti metrů vybíhané s maximální intenzitou tak, aby to zhruba odpovídalo délce zatížení při volejbalové rozehře, která většinou trvá do deseti vteřin,“ vysvětlil asistent trenéra olomouckých volejbalistek.
Že odbíjenkářky nejsou právě vytrvalostní typy, potvrzuje i kapitánka týmu Univerzity Palackého Katarína Dudová, nahrávačka s padesátkou startů za dospělou slovenskou reprezentaci. „Běh na dlouhé tratě moc ráda nemám, nikdy jsem na to nebyla. Raději mám tréninky na vytrvalost v rychlosti, tedy spíše krátké běžecké úseky. Beru to ale tak, že i delší trasy je v přípravě nutné absolvovat, takže je běhám. Je fakt, že co působím ve Frýdku-Místku a teď v Olomouci, tak jsem se v tom hodně zlepšila, dřív v Bratislavě na mě museli čekat klidně i půl hodiny,“ směje se letos třiatřicetiletá opora vicemistryň republiky.
A jak tedy podle trenéra Hápa konkrétně vypadá běžecký trénink vrcholových volejbalistek, alespoň těch olomouckých? „Začínáme volnějším výběhem na pět až sedm kilometrů, který hráčky absolvují individuálním tempem ideálně na hranici anaerobního prahu. S ohledem na somatotyp i specializaci jsou totiž ve volejbalu velké rozdíly ve výkonnosti. Pak následují pahorky, většinou tři série po čtyřech. Je ale důležité říci, že v přípravném období to není jediný trénink v průběhu dne, obvykle jde o jednu ze dvou až tří fází,“ zdůrazňuje Pavel Háp.
„S blížícím se předsoutěžním obdobím se délka běžeckých tréninků postupně zkracuje a více se dbá na silovou vytrvalost. A v sezóně se neběhá prakticky vůbec, vytrvalost se dostatečně udržuje během volejbalových tréninků například pomocí 140 až 160 výskoků za dvě hodiny,“ poodkrývá tajemství přípravy univerzitního celku Pavel Háp.
Přestože tedy elitní volejbalistky v průběhu roku polykat velké dávky běžeckých kilometrů neuvidíte, najde se alespoň v případě hráček Univerzity Palackého jedna výjimka, která potvrzuje pravidlo. Klub se totiž pravidelně účastní štafetového závodu v rámci Mattoni 1/2Maratonu Olomouc (loni jej čtveřice zvládla pár minutek přes 2 hodiny), kde může měřit síly například s ligovými hokejisty HC Olomouc či fotbalisty Sigmy. A na trati se s nimi můžete potkat a porovnat třeba i vy.
