Jeseničák: králové moravských hor povstali z letního vedra

Nejen o vítězství a umístění na medailových pozicích. V sobotu 19. srpna při patnáctém ročníku Jesenického maratonu bylo ve hře také šest vstupenek pro říjnové finále prestižního mezinárodního seriálu Golden Trail National Series. Hlavní trať po jedenácté doprovodil půlmaraton. Z triumfu se na královské 42km trati vcelku suverénním způsobem radovali Polák Dominik Tabor a Slovenka Katarína Lovrantová.

Horké rozmarné léto

Zatímco na přelomu července a srpna to vypadalo, že se léto letos definitivně vzdává, týden před konáním jednoho z nejoblíbenějších horských běhů u nás se vrátilo s plnou parádou. A tak se 244 účastníků maratonů (a samozřejmě také 384 půlmaratonců) rvalo nejen s velmi náročnou tratí s převýšením 1780 (resp. 730) metrů, ale také s vysokými teplotami a palčivým sluncem, které řadu z nich přinutilo hrábnout si až do hlubokých rezerv fyzických sil. Od roku 2009, kdy se tento populární ultratrail koná, to byl jeden z nejteplejších ročníků vůbec. Pro maratonce byla trať ještě „vylepšena“ tím, že úvodní, cca pětikilometrové náročné stoupání ze sedla Ramzová (760 metrů nad mořem) na vrchol Šeráku (1330 m) doprovázely potoky vody stékající dolů po vydatných nočních deštích a vzduch s vypařujícími se srážkami připomínal prádelnu. Až nahoře na hřebeni po trase přes Keprník (1423 m), Praděd (1492 m), Vysokou holi (1465 m) a Pecný (1334 m) do cíle na sedle Skřítek (867 m) vystřídala vlhkou saunu všudypřítomná sluneční lázeň. Lepší to ale příliš nebylo, jak se dá vytušit.

Mezinárodní maratonské stupně vítězů

Kvalitní konkurenci zajišťuje fakt, že Jesenický maraton je závěrečným podnikem „národní“ (česko-slovensko-polské) části pětidílného seriálu Golden Trail National Series a rozhoduje se na něm o účastnících světového finále. Ve výborném čase 3:05:30 zvítězil Polák Dominik Tabor (Team Hoka Garmin) před Davidem Pelíškem (3:08:50, Salomon) a Michalem Šmahelem (3:09:24, INOV-8). Také mezi ženami se z prvenství radovala zahraniční závodnice. I když jaká zahraniční… Slovenská vítězka Katarína Lovrantová (3:51:20, Salomon) se v moravských horách mohla cítit jako doma. Druhá doběhla Tereza Kubíčková (4:02:03, Salomon / Rab) a třetí Zuzana Ožanová (4:04:14).

Na základě těchto a předchozích čtyř výsledků (Ještěd SkyRace, Dragon Trails, Valašský hrb a Golden Mountain Trail) se v říjnu ve velkém finále všech národních sérií v Itálii (Il Golfo Dell Isola Trail) představí Dominik Tabor, Tomáš Hudec, David Pelíšek, Katarína Lovrantová, Tereza Kubíčková a Michaela Luňáčková.

Ohlasy druhého a třetího…

„Poslední dobou jsem toho moc neodběhal ani neodzávodil, ale lákalo mě právě italské finále Golden Trail Series. Díky druhému místu se mi podařilo se na ně nominovat, takže jsem maximálně spokojený. Moc jsem nevěřil, že se mi druhou příčku podaří udržet, zvlášť když Michal Šmahel byl od 28. do 40. kilometru přede mnou a definitivně jsem jej předběhl až v posledním seběhu. Taky bylo velké vedro, ale to samozřejmě všem (smích). Vítězný Dominik Tabor si běžel svůj závod, ten byl výkonnostně úplně jinde. Patří mu velká gratulace, ale výborně běželi i další borci,“ zůstal ve svém hodnocení jako vždy skromný trojnásobný vítěz Jesenického maratonu a tentokrát stříbrný David Pelíšek.

„Já jsem dlouze zvažoval, jestli vůbec běžet. Přihlašoval jsem se na poslední chvíli a po běžecky nevydařeném létu jsem neměl velké ambice. Na startu jsem měl v hlavě plán nenechat se strhnout hned od začátku a zkusit závodit až ve druhé půlce, což se nakonec povedlo. Při seběhu z Pradědu jsem se dokonce dotáhl na Davida a závěrečnou část jsme odběhli společně. Až v posledním seběhu udělal rozdílový nástup, na který jsem nebyl schopný zareagovat, a pak už jsem spíš jen dával pozor, aby mě nechytly křeče a dostal jsem se v pohodě do cíle,“ podobně sympaticky a s respektem k soupeři vyprávěl třetí Michal Šmahel, na nějž místo ve finálovém výběru tří sousedních národů nezbylo.

…a první a třetí

„Jesenický maraton patří k mým oblíbeným závodům, moc se mi líbí rozmanitost jeho trati – lesní chodníčky, dřevěné cestičky, single traily, kamenité výšlapy. Na trase je pokaždé hodně turistů, kteří povzbuzují a zlepšují náladu nám závodníkům, když už toho máme plné zuby. Z běhu jsem i díky tomu měla velmi dobrý pocit, užila jsem si ho naplno. Už se těším na další ročník, a pokud nebude příliš velké horko, ráda bych se pokusila přiblížit traťovému rekordu (úsměv),“ vzdala hold a zároveň vyhlásila výzvu závodu zlatá Katarína Lovrantová.

„Na Červenohorské sedlo se mi běželo až moc jednoduše, tam jsem si to doslova užívala. Pak ale začala nastupovat jedna krize za druhou a tělo přepínalo na autopilota. Mít chvilkama za sebou a chvilkama před sebou Terku Kubíčkovou mě ale slušně nakopávalo, a tak jsem se nedala a prala se, co mi zrovna hlava i celé tělo dovolily. Bylo mi ctí běžet s tak dobrými holkami, které jsou v horách víc než doma, a třetí místo tedy beru (úsměv),“ zůstala pozitivně naladěná i třetí Zuzana Ožanová.

Obávané Ztracené kameny

Také tentokrát se znatelně početnější pole běžců vydalo na trať Jesenického půlmaratonu, mladšího bratra hlavního závodu. Ten bez vrcholů Šeráku, Keprníku a Červené hory i samotné špičky Pradědu (závodníci totiž vybíhají až z Červenohorského sedla a na rozcestí známé asfaltové cesty vedoucí na Praděd míří na rozdíl od maratonských kolegů rovnou dolů vstříc občerstvovací stanici na Ovčárně) je o něco méně náročný. Tedy pokud neletíte bez ohledu na těžký horský terén obzvláště u Ztracených kamenů tři kilometry před cílem v prudkém seběhu a z plných sil vstříc medailovým pozicím. Ty tentokrát pro sebe uzmuli v mužích první Tomáš Maceček (1:35:49, Salomon), druhý Jiří Václavík (1:37:57, Sršní nektar!) a třetí Marek Minář (1:38:29, Alpsport.cz/Scarpa). A mezi ženami vítězná Adéla Bogarová (1:53:21, SK Praga), stříbrná Eva Filipiová (1:55:33, Šumperk) a bronzová Jitka Špičáková (1:57:17, TJ Liga stovkařů Olomouc).

„Povedlo se mi rozvrhnout síly, po Petrovy kameny jsem se snažila běžet s rezervou a pak to rozběhnout. Tam jsem začala utíkat holkám na druhém a třetím místě, ale nevěděla jsem, jak moc jsem před nimi. Takže jsem musela makat až do cíle, protože v seběhu ze Ztracených kamenů jsem čekala, že mě budou stahovat,“ svěřila se Adéla Bogarová.

„Od mistrovství Evropy ve skyrunningu, takže už skoro měsíc, jsem nezávodil a byl na Jeseničák opravdu natěšený. Chtěl jsem běžet svoje tempo, nešetřit se a užít si krásnou trasu. Formu jsem cítil skvělou. Asi od třetího kilometru už jsem běžel vepředu sám a poslední seběh přes Ztracené kameny nemusel jít úplně do rizika. Půlmaraton jsem zvolil spíš s ohledem na Beskydskou sedmičku, kterou už dva týdny po tomto startu poběžím poprvé v životě,“ prozradil Tomáš Maceček. Držíme pěsti!