Svůj čtvrt blog pojal Jakub Holuša jako reportáž z jednoho z nejslavnějších běžeckých míst na světě.
Již po druhé v životě cestuji na největší atletický mítink v zámoří. Diamantová liga v Eugene neboli Prefontaine Classic má velké jméno a taky své pevné místo v nabitém atletickém kalendáři.
Celý tento mítink je pod záštitou Nike. A je to znát, nešetří se na ničem. Tato globální velmoc ve sportovním oblečení a vybavení se tady chce vždy předvést v tom nejlepším světle. A obzvlášť zde si Nike hýčká své sportovce, ke kterým patřím. Je pro mne čest tady závodit. Zvou totiž nejlepší z nejlepších.
Nadstandartní servis začíná už na letišti, letenka business třídou je v atletickém světě spíše výjimkou. Ale tentokrát nezbytnou. Na západní pobřeží USA to je poměrně dlouhá cesta a časový posun devět hodin je náročný, ale i díky pohodlí v letadle se to zvládnout dá.
Po příletu do Portlandu se jedeme ubytovat do hotelu The Nines. Jeden z nejlepších, v jakém jsem kdy bydlel. Je situován asi 50 m od náměstí, kde jsem v březnu přebíral stříbrnou medaili. První den je hlavně o boji za žádnou cenu neusnout. Několik káv a šestikilometrový běh tomu hodně pomůže. Po večeři už můžu zalehnout. Tvrdě nespím, jsem skoro o půl dne v jiném čase.
Druhý den je příjemnější, dopoledne přesun do Beavertonu a nakupování ve firemním obchodě Nike, kde všichni atleti dostanou nemalý obnos dolarů na kartě a mohou si udělat radost. Následuje oběd ve světové centrále Nike, ve které mimo jiné leží světoznámá „dráha Michaela Johnsona“. Nádhera. Stojí za to jí vidět. Maličko připomíná Nymburk, protože stojí téměř v lese. Z cíle na start dvoustovky ovšem nevidíte vůbec.
Konečně se autobusem přesunujeme do cca 200 km vzdáleného Eugene. Znovu se ubytujeme a jdeme si lehce zatrénovat. Tělo sice stále neví, co se děje, ale to nevadí, všichni to mají stejné… A je třeba se hýbat. A to se letos cítím mnohem lépe než loni. Své kroky směřuji proti proudu řeky Willamette k „Pre Trails“.
Následující dva dny probíhají obvykle jako na každých jiných závodech. Hlavně odpočinek a příprava. Spím už taky stabilně. Samotný závod se koná na historickém Hayward field, v areálu Oregonské university. Dřevěné tribuny jsou obrovská rarita.
Nejvíce tohle místo proslavil Steve Prefontaine. Jedinečný běžec, vytrvalec, který rozběhal Ameriku a který bohužel tragicky zahynul při autonehodě v roce 1975. Amerika ho milovala a na jeho počest nese celý mítink jeho jméno.
A ne jen mítink, také již zmiňované „Pre Trails“ jsou po něm pojmenovány. Jsou to nádherné cestičky vysypané dřevěnou kůrou, které se vinou lehce zvlněným a zalesněným prostorem a jsou ideální pro delší běhy. Nejdelší okruh má kolem 7 km. Krása.
Já jsem se letos poprvé postavil na start velice prestižní Bowerman mile, která nese jméno po dalším velikánu. Bill Bowerman byl Prefontainův trenér a taky spoluzakladatel značky Nike, spojení Bowerman-Prefontaine vlastně začalo celý tenhle fenomén se „swooshem“ ve znaku.
Bill tady má sochu vedle dráhy a se stopkami v rukou na všechny bedlivě dohlíží. Jeho vedením prošlo 51 olympijských atletů. Je to opravdu zážitek tohle vše vidět a kdo běhání miluje, tak to tady velice ocení. Publikum je jedno z nejlepších na světě a je opravdu znát, že celý stát Oregon během žije, fanoušci při běžeckých disciplínách opravdu šílí a tleskají do kroku.
Celkově jsou tady úžasné podmínky pro běžecký trénink a nádherná příroda. A dokazují to tři nejprestižnější běžecké skupiny: Nike Oregon Project – černý dres s lebkou ve znaku (Farah, Rupp, Centrowitz), Bowerman Track Club – červenočerné dresy (Jager, Lomong, Hill) a Oregon Track Club – bílé nebo zelené dresy se stromečkem ve znaku (Aman, Wheating, Blankenship).
Až mě přitom napadá. Chceš rychle běhat? Přestěhuj se do Oregonu! 🙂
