Je to prosté. Sednete si a píšete, jako byste chtěli napsat cokoli jiného. I když počkat … Je to přeci běžecký blog. Takže by to chtělo se rozběhnout a psát. Jenomže to není jen tak, střídat nohy a přitom si něco zapisovat. Vídám občas lidi, jak si čtou za chůze knihu – to jsem nikdy nedělal; v poslední době to s o něco praktičtější moderní technikou, chytrým mobilem, občas dělám, ale zásadně na známých a málo rušných místech. Psát za chůze už jsem se pokoušel několikrát, většinou jsem ale měl pocit, že kdybych se zastavil a rychle to „nastřílel“ měl bych to za kratší dobu.
Ale psát za běhu? To mi přijde – pokud je to vůbec možný – ujetý.
Radši si svou běžeckou dávku vychutnám bez jakýchkoli vyrušení. Když běžím volný (nebo i svižnější) klus v terénu, plánuju, kudy poběžím dál, aby to dalo dohromady kýženou vzdálenost, přemýšlím, promýšlím, dávám věci dohromady, rozpojuju a zase spojuju jinak.
Někdy dokonce i píšu knihu. Ještě není hotová, ale námět se rýsuje. Tak si tak říkám, jestli to není škoda nezapisovat si … protože jsem pak doma nebetyčně líný! Možná to nakonec přeci jen zavedu, díky moderním technologiím už není problém i češtinu přeměnit z mluveného slova na psané. Jen jsem to teda ještě nezkoušel v běhu, ale v klidu na gauči. Ale třeba půjde lehký dusot snadno vymazat.
Tak se těšte! První román psaný za běhu. Nebo aspoň přípspěvek do blogu. Již brzy.
P.S. Psáno vsedě s notebookem na stole.
