Horské maratony patří v posledních letech k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším běžeckým závodům. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se jich koná celá řada, vzhledem k maximální nadmořské výšce našich hor však žádný z nich nezavede své účastníky do dvou kilometrů nad mořskou hladinu. Za opravdovými velehorami se zájemci o podobné zážitky musejí vydat do zahraničí. Třeba k našim východním sousedům, kde se letos na konci června konal už po sedmadvacáté i u nás populární Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier.
Původně jinde
Počátky tohoto podniku jsou přitom spjaty se zcela jiným slovenským pohořím, prvních pět ročníků se totiž konalo ve Velké Fatře. V roce 1996 se závod, jenž v současné době měří něco přes 46 kilometrů a má plusové převýšení 2380 metrů, přesunul do Nízkých Tater, tehdy se startem na chatě M. R. Štefánika a cílem v Donovalech. Cílový prostor se od té doby prakticky nezměnil, startovní čára se ale posunula o nějakých 600 metrů níže na Trangošku, nedaleko stanice lanovky Srdiečko pod Chopkem.
Aktuálně se tedy startuje v nějakých 1100 výškových metrech, poté se stoupá ke „Štefáničce“ (1740 m n. m.), dále trasa vede nejvyššími pasážemi hřebene pod Ďumbierem a Chopkem směrem na Chabenec, Latiborskou a Veľkou hoľu až na poslední vrcholy hlavního hřebene na západě Nízkých Tater – Velkou a Malou Chochuľu a Prašivou. Pak už se „jen“ sbíhá do Hiadeľského sedla (zhruba 650 metrů na necelých třech kilometrech prudkého klesání dá unaveným nohám a zádům pěkně zabrat) a odtud přes poslední větší stoupání na Kozí chrbát a Kečku do cíle v Donovalech.
Není to závod pro všechny
Závod je to opravdu náročný, a protože Nízké Tatry na rozdíl od svých vyšších jmenovkyň nedisponují nijak hustou sítí horských chat a hotelů, na trase se nachází jen pět občerstvovacích stanic, z toho dvě dosti obtížně zásobovatelné (projevilo se to letos třeba na té poslední vysokohorské na Velké Chochuľi, kde pořadatelka z důvodu velkého tepla musela zavést přídělový systém na tekutiny pro až příliš žíznivé účastníky). Také z toho důvodu patří mezi požadovanou a přísně kontrolovanou povinnou výbavu všech závodníků i alespoň půllitrová láhev. A ještě na jednu věc se zájemci o absolvování Nonstop behu musejí připravit: organizátoři zatím nepodlehli současnému komerčnímu tlaku na zvyšování počtu účastníků a hlídají si kvalitu startovního pole třemi časovými limity – jedním v cíli a dvěma na trati. Kdo není na místě včas, jeho účinkování v závodu končí.
Přeběh Nízkých Tater láká každoročně i řadu účastníků z České republiky, kteří na něm vedle výborné organizace oceňují především nádherná vysokohorská panoramata, jež jsou u nás v menších nadmořských výškách málokde k vidění. Zajímavostí je, že účast na tomto závodu inspirovala v roce 2008 zakladatele Jesenického maratonu: nápad na jeho pořádání se zrodil během večerního posezení po doběhu v jedné banskobystrické hospůdce. Ještě téhož roku se uskutečnil zkušební nultý ročník a o rok později se začala psát historie nejoblíbenějšího jesenického horského běhu současnosti. Tak podněcující dokáže běžecké putování Nízkými Tatrami pro našince být…
Českým vytrvalcům se líbilo, dařilo se hlavně ženám
Také letos se na start na Trangošce postavila řada českých vyznavačů tohoto závodu. Již počtvrté zde nechyběl ani Jan Lachnit z olomoucké Ligy stovkařů, vloni časem 5:23:16 absolutně třináctý v cíli a druhý z českých borců. V letošní výsledkové listině se musel spokojit s časem o 40 minut horším (6:03:57) a s 33. příčkou. „Moje čtvrtá účast na tomto nádherném podniku byla ohrožena zdravotními problémy s kolenem, přeci jen 46 kilometrů běhu v horách vyžaduje nožky v pořádku a trochu trénink. Do cíle jsem se vrhl po hlavě, protože jsem byl opravdu moc rád, že se mi letos podařilo dostat se tam po svých. Díky nezávodnímu tempu a opravdu výbornému počasí jsem si letošní přeběh hřebene Nízkých Tater užil nejvíc ze všech ročníků,“ potvrdil devětatřicetiletý specialista na horské běhy fakt, že ani výsledkový propad v důsledku zdravotních obtíží nezkazí milovníkům podobných akcí dobrou náladu.
Prapor českých vytrvalců letos skvěle držela především Barbora Cichá, s časem 5:41:16 celkově dvacátá v cíli a vítězka ženské části závodu. Pozoruhodný byl rovněž výkon absolutního vítěze – Slovák Peter Fraňo časem 4:06:59 stanovil nový rekord závodu.
Dlouhou trať z Trangošky do Donoval doprovodil letos už po šestnácté Donovalský polmaratón, zhruba 23 kilometrů dlouhý obrátkový závod vedoucí až do nadmořské výšky 1220 metrů. Také zde se české barvy dočkaly zastoupení na stupních vítězů a opět zásluhou žen. Celkově druhá mezi nimi a první v kategorii do 39 let byla Klára Mirvaldová z týmu SportRaces (čas 2:00:02). „Letos jsem byla asi o dvě minuty horší než vloni, ale to bylo dáno o hodně teplejším počasím oproti loňsku. Jsem ale každopádně spokojená, mám tento závod velmi ráda,“ prozradila v cíli spokojená brněnská běžkyně.
Nonstop beh hrebeňom Nízkych Tatier je zkrátka závod, který Čechy baví. A podle reakcí většiny zúčastněných po doběhu tomu tak bude i v následujícím, 28. ročníku.
