Na startu jednoho z nejprestižnějších maratonů světa zástup běžeckých profesionálů z Keni, přesto vítězství nakonec slaví Japonec, který si závoděním jenom přivydělává? Bostonský maraton ukázal, že za určitých okolností to ani v dnešní době nemusí být sci-fi.
Bostonský maraton se tradičně běhá třetí pondělí v dubnu na Den patriotů, který připomíná americkou válku za nezávislost. Letos se více než jindy v bojiště proměnil i samotný závod, když se k beztak náročné porci kilometrů přidalo mimořádně špatné počasí. Maximálně 7 stupňů nad nulou, protivítr a k tomu vytrvalý hustý déšť místy přecházející v regulérní monzun, to opravdu nejsou ideální podmínky pro závodění.
Na druhou stranu mimořádné situace mohou přinést mimořádné výsledky, což je přesně případ, který se v Bostonu přihodil. Jako první cílem totiž neproběhl žádný z afrických favoritů, ale 31letý Japonec Juki Kawauči, který pracuje na úplný úvazek jako úředník a běháním se především baví. Prvotřídní senzace, která obletěla svět!
Je však třeba poznamenat, že Kawauči, ač de facto amatér, není žádný běžecký nazdárek a že se v jeho případě kromobyčejně snoubí kvalita s kvantitou. Na svém kontě má přes svůj relativně nízký věk více než 70 maratonů (v průměru běhá jeden za měsíc), přičemž jeho osobní rekord má hodnotu 2:08:14. Něco takového svědčí o mimořádné odolnosti, která mu nyní zjevně přišla vhod. Kde ambice teplomilných Afričanů splachoval nečas, jeho šance jen kvetly jako sakury.
Navrch šel Kawauči svému štěstí naproti. Zatímco favorité vzhledem k okolnostem rezignovali na čas, on se alespoň snažil o důstojné tempo. První míli odtáhl, později se ještě jednou do vedení vrátil a i když se jeden čas zdálo nepochybné, že pro vítězství si doběhne Keňan Geoffrey Kirui, nesložil zbraně. Na posledních kilometrech se dostal před něj a do cíle na obhájce loňského prvenství nabral náskok bezmála dvě a půl minuty. Co na tom, že jeho vítězný čas 2:15:58 je z pohledu statistik závodu nejpomalejší od roku 1976, kdy pro změnu panovalo drtivá vedra? Počítá se vítězství, jímž Japonec senzačně po 16 letech přerušil vládu afrických vytrvalců, a působivý příběh, z něhož se zrodilo.
Mimochodem, ještě pár statistických dokladů, jak mnozí favorité pohořeli, za Kiruiem doběhl jako třetí Shadrack Biwott, rodilý Keňan již od roku 2012 hájí domácí barvy, hlavně ale nedisponuje nikterak oslnivým osobákem (2:12:01). Podobně najdeme v první padesátce celkového pořadí další v USA naturalizované Afričany, ale „papírového“ Keňana už jen jediného, Etiopana vůbec žádného. Naopak závod nedokončili dvojnásobný bostonský vítěz Lelisa Desisa (OR 2:04:45), Tamirat Tola (2:04:06), Lemi Berhanu (2:04:33), Galen Rupp (bronzový z OH v Riu) nebo Wilson Chebet (2:05:27).
Nemenší překvapení platilo pro závod žen, který po 33 letech přinesl vítězství Američanky. Byla jí Desiree Lindenová, která veleobtížnou bitvu dokončila za 2:39:54. V kontextu historie závodu slabý čas, nejhorší za čtyři dekády, přesto výkon, na který se jen tak nezapomene. Sama Lindenová rozhodně ne, vždyť to byl její první maratonský triumf, přestože běžela o osmnáct minut později než zde v Bostonu při svém "osobáku" (kvůli sklonu mezi startem a cílem nejsou výkony uznávány do tabulek IAAF).
