Nový rok si sotva odškrtl svůj první týden a ke slovu se už v některých regionech dostávají tradiční běžecké poháry a seriály. Například jeden z nejstarších a počtem závodů nejrozsáhlejších, kterým je Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje, napsal tuto sobotu svůj první díl oblíbeným Zimním během přes Kosíř. A třeba vysloveně zimní série innogy Winter Run“ startuje tuto sobotu v Hradci Králové.
A jaké ty letošní dlouhodobé běžecké soutěže – obecněji vzato – budou? Dalo by se říci, že stejné jako vloni, tedy pestré a určené opravdu všem. Od milovníků velkých masových akcí po příznivce malých závodů pro hrstku kamarádů, od špičkových atletů běhajících (také) pro finanční odměny po příležitostné rekreační závodníky z chvostu výsledkových listin.
Z celoročních běžeckých soutěží, které mají své bodování a v závěru vyhodnocují nejlepší účastníky, jsou samozřejmě nejvíce vidět ty celorepublikové. Mezi nimi už od roku 2015 chybí Český běžecký pohár, jenž napsal celkem dvacet kapitol a skončil dle organizátorů pro nezájem běžců, které již nelákaly snižující se finanční prémie. Naopak stále žije pod patronací Maratonstavu Úpice Český pohár v běhu do vrchu, jehož letošní ročník odstartuje v polovině dubna Cenou Tolštejnského panství. Žel bohu i tento kdysi velmi oblíbený a prestižní seriál zaznamenává v posledních letech úbytek účastníků a jeho prapor drží celoročně především věrní vrchaři starších ročníků.
Zájem široké běžecké veřejnosti se naopak přesunul k masovým akcím profesionálních pořadatelů, kteří své akce koncipují trochu jinak. Na jednotlivých místech republiky (většinou se z logických důvodů jedná o největší města) organizují velké závody za účasti stovek a tisíců běžců; v čele pelotonu jsou ti nejlepší včetně zahraničních hvězd a naopak benevolentní limity dávají příležitost k úspěšnému dokončení završenému cílovou fotkou a ziskem „finišerské“ medaile i mnohdy zcela netrénovaným adeptům běžeckého sportu.
Jakousi nadstavbou je pak právě možnost pro závodníky objíždět tyto mítinky jednotlivých organizátorů po celý rok a bodovat do seriálů z těchto závodů utvořených. Typickým příkladem je třeba RunCzech běžecká liga nebo série RunTour. K menším zástupcům této kategorie běžeckých soutěží se řadí například seriály Běhej lesy, Běžíme na hrad či již zmíněný Winter Run. Do oblasti, v níž jsou doma vrchaři, cílí v současnosti vedle jejich poháru třeba i Kilpi Trail Runnig Cup.
Pro výkonnostní a kondiční běžce, kteří propadli kouzlu pravidelného závodění a jsou ochotni měřit své síly s podobně „postiženými“ jedinci klidně každý týden (a někteří třeba i vícekrát týdně), jsou však tím pravým regionální pohárové soutěže zahrnující především menší závody převážně amatérských pořadatelů. Důvody jsou jasné – ušetří se čas za cestování i za startovném i další náklady.
Už v úvodu jsme zmínili Velkou cenu vytrvalců Olomouckého kraje, tedy seriál, který letos píše již svůj 38. ročník a zahrnuje úctyhodných 56 závodů konaných mezi lednem a prosincem. Jsou mezi nimi dnes už velké a prestižní akce jako třeba Rohálovská desítka (jeden z nejoblíbenějších silničních závodů na deset kilometrů u nás) či stále vyhledávanější horský Jesenický maraton, ale také ty nejmenší závody – s lehkou nadsázkou řečeno – s třicítkou účastníků, sociálním zázemím v nejbližším křoví a pivem jako cenou pro vítěze.
Seriál pořádá TJ Liga stovkařů Olomouc, jejíž členové jsou však přímo podepsaní jen pod zhruba desítkou jednotlivých závodů. Ostatní ředitelé hlásí své mítinky do tohoto poháru zcela dobrovolně za předem daných podmínek. Odměnou je jim vedle lepší propagace i jistota, že na jejich závod zcela jistě dorazí početná skupina pilných sběračů bodů do konečného pořadí soutěže.
Zcela jiný přístup zvolil tým ze Středomoravského sdružení vytrvalostních sportů, které organizuje dva běžecké seriály – Hanácký běžecký pohár a Olomouckou běžeckou ligu. Všechny závody v těchto soutěžích totiž přímo pořádají (či alespoň spolupořádají) členové sdružení, kteří tak mají nad svými akcemi plný dohled a kontrolu. Nutno podotknout, že většinou jde o závody z rodu těch nejmenších, přesto borci kolem Karla Pikala připraví pro běžecké nadšence za rok na třicítku zajímavých závodních příležitostí.
Pro další příklad vzniku regionálních běžeckých pohárů pojďme do malé obce Grymov na Přerovsku. Tamní klub SK Salix Grymov letos uspořádá tři závody, které jsou všechny součástí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Zároveň však tato trojice tvoří otevřený Grymovský pohár, do jehož pořadí mohou promluvit všichni účastníci zdejších akcí (mimochodem Grymovská desítka a pětka jsou opravdu rychlé závody s certifikovanou tratí vedenou na asfaltovém okruhu v téměř absolutní rovině u řeky Bečvy). Vyhraje ten, kdo odběhne všechny tři grymovské mítinky s nejnižším součtem svých umístění. Jednoduché a přitom zábavné a motivující.
Různý přístup lokálních seriálů dokládá i pražský „kolega“ SABZO a jeho čtyřicítka závodů. Pod touto zkratkou se skrývá Spolek amatérských běžců zahraničního obchodu – historicky totiž sdružil nadšence z předrevolučních podniků, které jako jediné mohly obchodovat za hranicemi země. SABZO velkou část závodů samo pořádá, část zařazuje od spřízněných pořadatelů. Nutno podotknout, že v kategorii závodů ve všední den, se symbolickým startovným, ale také třeba bez – byť i symbolického – vyhlášení vítězů, nemá v hlavním městě v období od jara do začátku podzimu obdobu, zejména co do četnosti.
Kdo oceňuje víc pravidelnost (každý poslední týden v měsíci) a také unifikovanou vzdálenost či povrch (10 a 5 km po asfaltu na cyklostezce), pro něj jsou tu závody Vaší ligy, o které jsme se zmiňovali i v „novoročním“ článku.
Zpět ale k SABZO. Pozoruhodný je totiž systém hodnocení seriálu, jenž je sice relativně uzavřeným klubem – nutnou podmínkou klasifikace v seriálu je členství v SABZO – ovšem oproti minulosti je v současnosti spolek – „nezadržitelně“ stárnoucí“ – mnohem otevřenější nové krvi. Jak systém funguje? Na základě věku klesá koeficient od jedničky (do 29 let včetně) směrem k nule. Ještě než se vyhodnotí jednotlivý závod, vynásobí se tímto číslem běžcův čas a teprve pak se přidělují dílčí body, přičemž pro celkovou klasifikaci je nutné absolvovat alespoň 15 závodů z vypsaných 40. V roce, kdy účastník či účastnice dovrší 40 let, má tak například muž koeficient 0,912, žena 0,952, o deset let později 0,862 (muž) a 0,860 (žena), na prahu šedesátky už 0,812 (m) a 0,802 (ž), a spíš pro zajímavost ve 100 letech pak platí 0,202 pro obě pohlaví.
Smysl tohoto systému je zřejmý, seriál má jediného vítěze a jedinou vítězku, ale hlavně: úplně reálně může o prvenství soupeřit třicátník s šedesátníkem. Ba dokonce, „mladíci“ mají proti zasloužilejším vytrvalcům nevýhodu v tom, že jim třeba nestačí závod absolutně vyhrát, musí usilovat i o co nejlepší čas. Pro výkonnostní běžce o důvod navíc zapojit se do seriálu co nejintenzivněji.
Ať už ale preferujete velké městské běhy nebo lesní samotu lokálních krosů, zkuste se zapojit do některého seriálového klání. Vaše závodní (a v konečném důsledku i tréninková) motivace zase o něco stoupne. A to je dobře, ne?
