Bila ditelisik lebih lanjut, lahirnya PBSI berbarengan dengan revolusi sesudah kebebasan dikala itu. Indonesia berupaya keras memahat hasil di tingkatan bumi supaya lebih dapat mengokohkan identifikasi negeri Indonesia di mata bumi. Perihal ini dibantu kancap oleh kepala negara bola88 dikala itu, ada pula gelar yang beliau bagikan merupakan“ Nation Building”. Bukan tanggung- tanggung, Soekarno mematok jadi 10 besar negeri dengan hasil berolahraga di tingkatan Global. Buat menanggapi tantangan Soekarno ini hingga diusahakanlah dengan kesertaan Indonesia dalam IBF pada tahun 1953.

Walaupun dapat dikatakan Web judi bola terbesar saat ini dapat dikatakan lumayan nyaman, senantiasa aja ini merupakan dunia online agen gambling bola ialah tempat yang mempunyai efek dalam main gambling online atau mencari agen judi bola terbesar. Itu disebabkan kala kita menjajaki ataupun main agen judi bola terbesar kita bukan hendak berjumpa langsung dengan player ataupun bos lainya. Dalm perihal ini dapat aja di memakai oleh para orang per orang yang bukan bertanggung jawab serta dapat pula melaksanakan pembohongan yang mengatas namakan agen judi bola terbesar tentu perihal ini hendak mudarat untuk seluruh pemeran gambling apalagi melumangkan julukan agen judi bola terbesar. Sebab dalam permasalahan semacam ini dapat aja di natural oleh siapapun.

Semua jenis permainan dikala ini sudah hadapi perkembangan berarti. Perkembangan permainan bandar togel terpercaya ini dimulai dari terdapatnya layanan internet yang bisa diakses oleh siapa saja. Salah satu permainan yang hadapi perkembangan dan pergantian perlengkapan alal ialah permainan yang dikala ini sudah bisa diakses dengan metode online. Permainan Togel online disinyalir jauh lebih baik dari Togel konvensional. Sebabnya, hand Togel online tidak mengharuskan bettor berangkat rumah, bisa lebih berhemat, memiliki dan keuntungan yang lebih besar.

Babický čtvrtmaraton očima duelantů o vítězství - Český běh

23. 9. 2016, Petr Jelínek

O minulém víkendu se při lokálním závodě v Babicích u Prahy střetla dvojice borců a oba souboj poutavě ze svého pohledu popsali.

Očima vítěze Luboše Gaisla

Takže dneska hurá do Babic! Ráno ještě zvažuji, jestli vůbec vystrčím ven čumák, natož jestli mám závodit. Ale co, když už je hlava připravená, jdeme do toho. Možná jsem si mohl trochu přispat, když už jsem tady tak brzo, ale což, tak ty dvě hodiny do rozcvičky nějak zabiju. Dětí běhá kvůli špatnému počasí málo, tak si říkám, že by se nemusela sejít top konkurence ani v naší kategorii. Ale za ty roky už vím, že se vždy jeden nebo dva borci vyloupnou. Ale co kdyby. To bych si mohl střihnout závod i v neděli. Blbost! Včera jsi šel kopce a teď by sis dal dva závody za sebou? To bys to pěkně uvařil. Raději se vrať hezky zpátky na zem.

Jak zabít čas? Registraci mám z krku, tak si půjdu projít alespoň část trati. Zatím tedy značení nic moc, ale jsou dvě a půl hoďky do startu, tak to snad ještě vychytají. Navíc chceš přece běžet schovaný hezky v chumlu, aby ses nevyčerpal, takže ti určitě někdo ukáže cestu. Aha, tak téhle kaluži se vyhnu zprava, téhle zleva, tady poběžím raději středem. Bacha na přeběh mokré lávky. Tady je pěkná rovinka, tady to poběží.

Jdu se někam bokem převléct do sportovního. Cestou zpátky si hraji s novou hračkou (sporttester), kterou jsem si koupil v pátek – moje první větší investice do hodinek. Většinou závody neběhám ani s hodinkami (možná proto, že už asi přes rok nemají řemínek) natož s tepákem, ale dneska ho otestuji. Všímám si, že cesta, je čerstvě označená, což mě uklidňuje. To bych se snad ztratit nemusel.

Kousek od startu se pozdravím s nějakým klučinou. Ksakru, kdo to je? Odkud zná moje jméno? Proč jen si ho nemůžu zařadit? Chvíli mi to vrtá hlavou, ale už je čas na rozcvičku. Klasika – rozklus, protažení, abeceda, rovinky. Ještě si vyslechnu rekordní čas trati a už jdu ke startovní čáře. Pozdravím se s tím borcem a omlouvám se, že si nemůžu vzpomenout, odkud se známe. Prohodíme pár předstartovních frází – hlavně nepůsobit namachrovaně, pak ti dá v cíli půl minuty a jaký budeš – a jdeme na to. Připravte se, pozor, písk!!!

Jdu do čela, takže starty mám pořád dobrý 🙂 Ehm, neříkal sis si náhodou, že si budeš šetřit kejty? Namísto toho se ženu v čele až do prvního kiláku, kde se přede mě dostává Lukáš (ano, ten týpek ze startu). Asi se to pomalu roztrhává, ale neotáčím se. Odhaduji to tak na čtyř až pětičlennou skupinu. První voda, druhá voda. Ty že jsi, Luboši, někdy běhal stýpla? Doskok mizerný, výběh taky. Doma dáš hezky švihadlo! Následuje technická pasáž pod větví a přes kameny. Tady mi Lukáš utíká. Klid, jsme teprve na druhym km, ještě daleko do cíle. Co na tom, že už se dech mění ve funění. Takže uvolnit a plynule Lukáše dotáhnout.

No konečně, vbíháme do lesa a za chvíli ho mám na dostřel. Podržím tempo a uvidíme, jak je na tom. Drží se, syčák. Krosový boty na asfaltu neletí, přeběhnu si na stranu, na měkčí povrch – je to lepší. Jeden z organizátorů nám ukazuje směr. Střihnu to ostře vpravo. Cítím, že tahle zatáčka se mi povedla, co to takhle zkusit? Cesta se zužuje, najednou křoví. Sklopím hlavu, za křovím kořen a kaluž. Tak tohle mi nevyšlo – první podklouznutí.

Vzpomenu si, že jsem si před startem všiml, co má Lukáš za podrážku a že je o něco lepší do terénu než ta moje, takže ho už zase slyším za zády. Chvilku traverzujeme, jeden hup, přeběh lávky a výběh do kopečka. Tady je mi to nějaké povědomé, no jo, běžíme do druhého kola. Další voda, další krize. Tak alespoň tu první, ať si vidím pod nohy. Sice naprosto zbytečný výdej, ale povedlo se.:) Pak už se zase zuby nehty držím Lukáše.

A jsme zase na silnici. Tady mu to v prvním kole nešlo, zkusím to. Běžíme bok po boku, ale do řeči nám už není ani jednomu. Dostávám se alespoň na chvíli dopředu. Asi jsem přehlédl 7. km, ale podle hodinek už jsme za ním, takže už jen tři. Zase mírný seběh. Snažím se rozdýchat, uvolnit a zkrátit krok. Myslím na frekvenci kroku, povolený ramena, postavení pánve a uvolněný kotník. Další krize za mnou.

Teď to zkusím. Dva km do cíle, to už je jako jedno kolečko u nás v parku a to přeci zvládáš hravě i v tomhle tempu, tak proč ne dneska?! Zase ta moje příjemná zatáčka. Tentokrát si dám pozor na křoví i na kořeny – daří se. Jenže ještě je tady lávka a výběh. Čekám, že tady mi Lukáš nastoupí. Ale jsem nahoře a pořád ho mám za zády. Jenže teď kudy? Do dalšího kola bych věděl, ale radši bych do cíle. Naštěstí ještě matně vnímám skupinu lidí, co mi ukazují směr.

Tak a teď už ani ne kilák, musím udržet, i kdybych si měl urvat nohy. Počkám až k silnici a tam to roztočím. Ups, silnice je daleko a Lukáš se blíží. Musím začít co nejdřív. Snažím se uvolnit v obličeji, ale už to moc nejde. Alespoň, že už mě čeká poslední seběh. Dokonce už v dálce vidím i cíl. Nemučil jsem se takovou dobu a nepřekonal tolik krizí, abych to teď vzdal. Nedá mi to, otočím se jednou a snad i dvakrát. Cíl je blíž a blíž. Teď hlavně nezakopnout. Zatínám pěst, a vítězně zakřičím. Co na tom, že je to už spíš jen poslední hlasitý výdech. Zvládli jsme to, ale oč by to bylo snazší, kdyby se člověku nehonilo v hlavě při závodě tolik myšlenek. 🙂

Očima Lukáš Kozlíka, druhého v cíli

U Staré školy na babické návsi s rybníkem mě obejme genium loci. Uklízím se k plotu. Probíhají dětské závody. Vodiče dělá Honza Havlíček. To mi trošku neštymuje. Vyzvedávám startovní číslo a čip u stanu, kde jsou Horcí a Římanovi. Pokračuji kolem občerstvení, kde zdravím Burdovi a mířím přímo ke stánku s merchem. Mikina a triko edice č. 6 jsou nutnost. Zde je Kristýna Hájková s přítelem a taky Klára Jakešová. Pavel Fenyk a Michal Burda mají výstavní kníry. Zdravím další babickou sešlost, ale celkově jsem trochu mimo, vypnutý, mám před sebou prácičku.

Start je v jednu. Před dvanáctou se jdu projít trasou. Les je po celonočním dešti magický. Zurčení potůčku, rozléhající se zpěv ptáků a padající kapky vody ze stromů. To celé zahaleno v mlžném oparu. V poledne se lesem rozezněl kostelní zvon. Trasa není bahnitá. Na silniční boty to však není. Za Mukařovem začínám klusat. Vracejíc se ke startu přidávám pár spurtů a sleduji hemžení ostatních běžců.

Převlékám se do závodního, a pak se ještě na poslední chvíli vracím pro čip. Dávám se do hovoru s Lubošem Gaislem. Říká, že mám výhodu znalosti trati a doufá, že se to brzo roztrhá. Já na to, že předpokládám, že tak od druhýho kiláku poběžíme sami. Dodává, že se mu nechce od začátku hnát. Na to já, že chci jít naplno. Odvětí: ,,Snad ti to bude stačit.“ 

Zapínám závodní mód. Totální soustředění na přítomný okamžik. Připravte se, pozor…Písk! Vystřelujeme do stoupání a během prvního kilometru se s námi drží až překvapivě velká skupinka. Nechává mě to chladným. Tady se závod nerozhoduje a zvykl jsem si na určité procento borců, kteří přepalují začátky. Ti nejlepší vydrží až tři kilometry. Po výběhu na okruhovou část jdu poprvé do vedení. Před seběhem si vybavuji jak klást nohy, z které strany překonat potůčky nejefektivněji. Tahle pasáž dává zabrat. Zvlášť poslední přeskok s nášlapem na kámen a následný výběh do lesa přes kořeny.

Následuje relativně rovinatá lesní cesta na okraj Mukařova. Trasa se točí vpravo na silnici. Tady se zkouším utrhnout. Získávám pár metrů. Poznám to podle slábnoucího zvuku dechu Luboše. Po další pravotočivé přichází nejrychlejší část. Velmi dlouhá rovinka s mírným brdem. Luboš se chytá a před čtvrtým km jde do čela. Teď mám zas já co dělat, abych akceptoval tempo. Od altánku i do mírného stoupání je to rubačka. Pro mě o to horší, že vím o dalším úseku, kdy se běží ostře vpravo do trávy. Pak těžká, mírně technická kořenová stezka. Tady získává Luboš takové čtyři metry. Soustředím se na správnou techniku. Drobnější krok a kopírování hupů. 

Při seběhu skrz křoví a větve si Luboš šlápne trochu víc do bahna u vody. Následně mírně znejistí při výběru ideální stopy v lesní zvlněné pasáži. Dotahuji se, ale znovu jdu do vedení až při druhém seběhu k potůčkům pod rybníkem. Oba jsme v daném seběhu při hledání ideální stopy na přeskok bojovali tak urputně, že došlo na kontakt ramen. Souboj jak při steeplechase na dráze.

Lesem před Mukařovem běžíme část bok po boku. Rozdělují nás občasné kaluže, kolem nichž nebo přes které volíme jinou stopu. V Mukařově se opět pokouším ještě přidat. Máme za sebou šest kilometrů a opravdu se nešetříme. Luboš měl zřejmě stejný plán. Do zatáčky za popelnicemi vbíhá první a diktuje tempo až k altánku. Bylo strašně náročný se udržet na dosah.

Těžce oddechuji. Zavírám oči. Říkám si: ,,Pojď, soustřeď se na techniku, zkus se uvolnit.“ Napínám mysl k přítomnosti. Snažím se zapudit to, že je to 2,5 km do cíle. Dá se totiž předpokládat, že úsilí se bude ještě stupňovat. Odkud brát? Do stoupání jdu vedle Luboše. Chtěl jsem do čela, ale nenechal mě. K zatáčce to takhle rubem. Do trávy už zase běžím druhý a musím si nechat fóra, abych viděl pod nohy. Luboš nasadil a já vlaju. Jen tajně doufám, že mu trochu dojde.

Celou následnou pasáž až k desce přes příkop zvládá lépe než v prvním kole. Má na mě takových pět metrů. Trochu zvolňuje za posledním krátkým, ale prudkým kopečkem. Jenže já taky. Potřebuji se nezahltit. Blíží se závěrečný tlak a stupňování do finiše. Vydával jsem se z maxima a musím teď doufat v lepší rozvržení sil. Na stromě čtu „POŠLI TO TAM!“… No posílám to tam od třetího kiláku. Seběh k mostku si užívám, ale Luboše jsem nedocvakl a k silnici je to najednou strašně daleko. Nedonutím se k zrychlení. On bohužel nezpomaluje.

Jsme na silnici do cíle. Celé to nezasprintuji. Sbírám zbytky sil. Cíl se blíží. Luboš má náskok. Musím ho překvapit. Kéž by se neohlédl. Roztáčím to. Snažím se běžet technicky přes špičku. Rádoby neslyšně. Ohlédl se. Musím ještě přidat. Tři vteřiny a je rozhodnuto. Poznávám, že už to udrží. 

Vítěz – mississippi (jakože jednadvacet) – a pak já!

Další články

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin
13. října 2019 Závody, Petr Jelínek, foto: ineos159challenge.com

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin

Keňský běžec Eliud Kipchoge ve Vídni přepisoval historii, když se stal prvním závodníkem, který dokázal zaběhnout maratonskou trať pod dvě hodiny, když zaběhl čas 1:59:40. Čtyřiatřicetiletý Eliud Kipchoge je maratonskou legendou. Jeho bilance na této distanci je obdivuhodná. Nastoupil do dvanácti maratonů a v jedenácti z nich vyhrál. Je olympijským vítězem ...

Pavlišta ovládl liberecký
6. října 2019 Závody, RunCzech

Pavlišta ovládl liberecký "Nature Run" na 23 km, Hrochová smázla rekord na 12 km

Druhý ročník Mattoni Liberec Nature Run, desátý díl seriálu RunCzech, ovládl v 23 kilometrů dlouhém závodu Vít Pavlišta v čase 1:26:16. Mezi ženami byla jasně nejlepší Marcela Rambová (1:47:57). Na kratší trase na 12 kilometrů dominoval na úkor Ondřeje Fejfara místní vytrvalec Robert Heczko, který zvítězil v čase 43:31, nejlepší ...

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou
30. září 2019 , Michal Procházka, foto: ČAS - Tomáš Edlman

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou

Zatím jim nejcennější kov z mistrovství ČR na silniční desítce unikal, tentokrát se na trase z Běchovic na Žižkov Vít Pavlišta a Vendula Frintová za teplého, ale větrného počasí o poslední zářijové neděli radovali z triumfu. Juniorskými šampiony se stali Jan Skalička a Anežka Ševčíková. Na popáté se dočkal Vít Pavlišta ze ...

Běchovice čeká 123. vydání
27. září 2019 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Běchovice čeká 123. vydání

V neděli 29. září proběhne již 123. ročník nejstaršího silničního závodu v Evropě Běchovice – Praha. V jeho rámci se bude také bojovat o republikové tituly v silničním běhu na 10 kilometrů. Startovní listina mužského závodu slibuje zajímavý duel mezi Vítem Pavlištou a Jakubem Zemaníkem. Pavlišta bude obhajovat stříbro z loňského roku, ...

V Ústí vyvrcholila EuroHeroes Challenge překvapeními, z domácích na špici Pavlišta a Hrochová
21. září 2019 Závody, RunCzech

V Ústí vyvrcholila EuroHeroes Challenge překvapeními, z domácích na špici Pavlišta a Hrochová

Devátý ročník Mattoni 1/2Maratonu Ústí nad Labem, závod oceněný zlatou známkou IAAF a devátá akce letošní RunCzech sezony, přinesl nečekané výsledky. Stylem start cíl jej ovládl Němec Hendrik Pfeiffer v novém evropském rekordu závodu 1:03:17. V ženské kategorii zvítězila Britka Jess Piasecki v nejrychlejším ženském čase EuroHeroes 1:11:34. Nejlepším Čechem ...

Mistr Evropy v terénním triatlonu Pavel Podešva: na Havaj pojedu vyhrát
19. září 2019 Rozhovory, Adam Fritscher

Mistr Evropy v terénním triatlonu Pavel Podešva: na Havaj pojedu vyhrát

Na běžeckých závodech, kterých se rád a často účastní, patří k hlavním favoritům na medailová umístění v kategorii nad sedmdesát let. Na trati však dokáže držet krok i s o generaci mladšími závodníky, s přibývajícími roky jako by ani neztrácel na kondici. Osobní rekord na půlmaratonu (1:33:24) si zaběhl ve svých jednašedesáti letech v roce ...

Na pražské GP poprvé dvě ženy běžely pod půlhodinu v jednom závodě
8. září 2019 Závody, RunCzech

Na pražské GP poprvé dvě ženy běžely pod půlhodinu v jednom závodě

24. ročník Birell Grand Prix Praha 5&10 km, závod oceněný zlatou známkou IAAF, byl rekordní a historický! Vyhrál Keňan Geoffrey Koech v novém nejlepším čase letošního roku a čtvrtém nejlepším výkonu všech dob 27:02. V ženské kategorii vládla Sheila Chepkiruiová perfektním výkonem 29:57, krajanku Kimeliovou porazila jen těsně, a tak ...

Praha hostí konferenci běžeckého byznysu
5. září 2019 , Petr Jelínek

Praha hostí konferenci běžeckého byznysu

Prahu čeká významná sportovně-společenská událost. Evropská atletická asociace uspořádá ve spolupráci s RunCzech od 6. do 8. září Evropskou konferenci běžeckého businessu (European Running Business Conference). Špičky světové i evropské atletiky a firmy zabývající se využitím moderních technologií ve světě sportu se setkají v hotelu Hilton Prague. Budou tu sdílet ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu