Je nejen běžeckou kometou sezóny, ale vůbec tak trochu „úkazem“. Před cestou na Sardinii si doma nechala čočky a na trati ME měla pád, při němž ztratila brýle. Přesto si věčně vysmátá Simona vyčítala hlavně zaspání na startu, po němž se jí nepovedlo prodrat se do vysněné elitní dvacítky.
„Kdo ví, možná jsem to díky tomu zase tak nepřepálila,“ říká Simona Vrzalová. Rodačka z Českého Těšína přes svůj takřka ideální běžecký věk 28 let totiž – po dosavadních peripetiích (přečíst si o nich můžete na webu Český běh) – předvádí spíš dravost mládí. Třeba v červnu na MČR v Táboře, kde v dlouhém finiši nebojácně ukázala záda mílařským kapacitám Mäki s Čapkovou. Podobně si s konkurentkami poradila koncem září při Běchovicích a v polovině listopadu také při motolském mistrovském krosu, který ji vyslal na Evropu do Chii – první mezinárodní akci od roku 2004, kdy jako šestnáctiletá běžela mezi juniorkami na ME v německém Heringsdorfu.
Ale zpět k minulé neděli na italské Sardinii. Kdo zahlédl vítkovickou svěřenkyni Augustina Šulce na startu závodu, asi byl překvapený: bez obvyklé kšiltovky na hlavě, zato s brýlemi na očích. „Zapomněla jsem si čočky, ale roztok jsem měla!“ směje se, ale vážněji dodává, že to opravdu nebylo ono. „Pořád jsem si je musela hlídat.“ A bylo hůř, v předposledním kole postihl Simonu pád, při němž jí brýle upadly. „Naštěstí jsem je nemusela hledat,“ říká a člověka napadá jedna pravda z dětského seriálu (Mach a Šebestová) o „brýlích, které se bez brýlí špatně hledají“.
Přes tyhle komplikace bojovala až do posledních metrů a nakonec se prodrala k dvacátému osmému místu, druhému nejlepšímu výsledku z českých žen, ale i vůbec v celém týmu. Úvodní kratší kolečko (590 m) oběhla jako 51., po prvním z pěti delších (1470 m), tedy po dvou kilometrech figurovala dokonce až na 54. místě. Pak už však bylo minimem pět předběhnutých soupeřek na jeden okruh! Jen v posledním kole jich „smázla“ šest a zvládla ho rychleji než patnáctá v cíli Eva Vrabcová. „Z výsledku nejsem úplně nadšená, chtěla jsem do dvacítky,“ říká Vrzalová. „Ale bavilo mě to a určitě bych chtěla startovat i příští rok, vždyť oba rodiče jsou Slováci,“ vyhlíží už evropský kros 2017, který proběhne pár kilometrů od Bratislavy v Šamoríně, v národním sportovním centru našich sousedů.
Když má Simona srovnat start při MČR a ME, seděla jí více trať v Chii. „Kopce mi ale v Motole ani tak nevadily, spíš bahnitý terén. Tady (v Itálii) byla sice trať tvrdá, ale zase v ní byly dost výmoly,“ vysvětluje s tím, že právě jedna taková nerovnost jí přivodila zmíněný pád. Zároveň bylo na slunečné Sardinii (18 °C) o poznání teplejší počasí než v Praze (méně než 10 °C). „Na mě bylo dost horko, ale spíš to asi dělal ten rozdíl. Rozhodně se na to nechci vymlouvat,“ tvrdí.
V dlouhé sezóně měla Vrzalová vlastně jedinou delší pauza dva týdny v létě poté, co se jí nepodařilo kvalifikovat na ME do Amsterdamu. Teď však na něco podrobného není čas, a proto počítá i s nějakým startem „pro radost“ ve vánočním období, a pak už rovnou do nového roku. Halu dvakrát nemusí, ale závodit bude, v plánu má patnáctistovky a trojky. „Hlavně ji přežít ve zdraví a naladit se na léto,“ přeje si.
