Na výlet s maratonem do Evropy se těší také sedmička českých výherců soutěže Isostaru. Jejich příběhy jako běžeckou inspiraci nového roku zaznamenal Tomáš Nohejl.
Podmínkou bylo „pouze“ naběhat 250 km za dva měsíce, říjen a listopad, a záznam nahrát přes běžeckou aplikaci do isostarských stránek. Tím se zařadili mezi tisíce uchazečů o odměnu v podobě kompletního závodnického servisu na jednom z osmi vybraných evropských maratonů v příštím roce. Jen pro zajímavost úplně nejvíc ze všech účastníků naběhal Patri Martínez ze Španělska, 1068,8 km. Ale o rekordní vzdálenosti tady nešlo, potřebovali jste ještě štěstí při losu.
Oba čeští výherci jsou typičtí nadšenci. Běhají, co to jde, zlepšují se, a tím víc je to baví. Markéta Moulisová, 29letá recepční z Rokycan, už má za sebou maraton, běžela letos v Praze. Stanislav Mrkáček, 30letý policista z Chomutova, se na něj chystá poprvé. V plánu měl jarní Drážďany, jen o týden v jiném termínu než vyhranou Ženevu, kam se nakonec vypraví.
Stanislav tedy nepotřebuje nijak měnit plány, ostatně i účast v soutěži pro něho znamenala pouze nahrát své kilometry. Nic víc. Za oba měsíce dal 494 km, jen v listopadu 350. „Každá soutěž dobrá, je třeba se přihlašovat. Zapsal jsem se trochu později, tak mám v druhé části víc,“ usmívá se.
Markéta dodává: „Já jsem magor, běhám každý den i v dešti. Průměrně 300 km za měsíc, teď v listopadu jsem měla 400. Na to, že jsem přihlášená, jsem úplně zapomněla, až mi přišel mail se zprávou o výhře. Nemohla jsem tomu uvěřit.“ Její kamarád, se kterým běžela Prahu, si na příští rok vybral za svůj cíl jarní Paříž. A ona si tajně přála, že by takhle mohla vyrazit na 9. dubna s ním. Vyšlo to!
Také Mrkáček si tak trochu snil o Ženevě, kde dosud nebyl, jen z vyprávění slyšel o její kráse, v níž se míchá francouzský a německý element v mondénním švýcarském mixu. „Moc se tam těším,“ říká. „Navíc trať je tam úplně rovinatá, to by mi mělo vyhovovat. Pokud to půjde, vezmu s sebou manželku s dcerou.“
Nejen naběhané kilometry svědčí o jejich tréninkové poctivosti. „Vstávám i v pět ráno, abych před prací stihla svoji dávku,“ vypráví Moulisová. „Neumím vůbec odpočívat, i když vím, že to je chyba, která mi možná trochu sráží výkonnost. Letos jsem jezdila i na kole, měsíčně asi 700 kiláků a byla z toho trošku unavená pro běhání.“ Půlmaratony dává okolo 1:50, nejdelší porci zvládla na Brdské 25, pražský maraton pak uběhla za 4:15, ale úplně bez krize, v pohodě.
Její isostarský parťák (na dálku) má za sebou pět půlmaratonů, nejlepší výsledek dosáhl na docela zvlněném karlovarském 1:30, na letošních Běchovicích jen těsně nestihl čtyřicetiminutovou bariéru (40:09). Cíl pro maraton? „Trenér čas přes tři hodiny nebere,“ hází odpovědnost za ambice na Petra Donnera. Ano, muže, který dovedl i Kateřinu Krieglovou k mistrovskému titulu v maratonu. „Jsem v jeho skupině, ale běháme většinou každý sám, s plány na dálku.“
V přípravě na Ženevu tedy nic moc přizpůsobovat nemusí. „Víc mi sedí rovina, než terén, proto běhám většinou po silnici.“ To Markéta stíhá i Predator Race a podobné blázniviny. „Dělám i trenérku a výživou poradkyni, mám všechno načtený. Teď to jen převést do reality sama na sobě, dokopat se k tomu. Nejdřív naberu objemy, pak musím běhat úseky a taky odpočívat,“ chystá se.
Kompletní servis Run Europe Isostar, tedy startovné s cestou i ubytováním včetně výživového programu, vyhráli Markéta Moulisová (Paříž), Blanka Novotná (Amsterdam), Stanislav Mrkáček (Ženeva) a Jiří Blafka (Paříž). Na startovné na pařížském maratonu a balíček produktů Isostaru (nejen na cestu) se mohou těšit ještě Zuzana Jurajdová, Pavel Kohout a Michaela Hrabětová.
