Po výtečných jarních výkonech v polovičním a celém maratonu (1:11:06 a 2:30:10), osmém místě na ME a šestadvacáté pozici při olympiádě završila Eva Vrabcová Nývltová svůj první ryze atletický rok úspěšným vystoupením na ME v krosu. V teoreticky nejbližší běžecké disciplíně k její někdejší doméně z toho i do třetice byl na mezinárodní scéně výtečný výsledek, navíc lepší než patnácté místo dosáhl na přespolním ME mezi dospělými pouze před čtyřmi roky dvanáctý Milan Kocourek.
Na suché, velice rychlé trati v Chii na italském ostrově Sardinii se nezalekla ostrého tempa soupeřek a v první čtvrtině se držela v kontaktu s čelem závodu. Po rychlém začátku však síly rychle ubývaly a nasazené ostré tempo zákonitě „otupovalo“. Prvních 590 m proběhla Eva Vrabcová (na foto spolu s většinou dospělé části týmu) v tempu 3:00/km, následovalo pět koleček po 1470 metrech rychlostmi 3:10 – 3:13 – 3:21 – 3:25 a 3:28/km. Postupně však zpomalovala většina závodnic, zakyselení organismu po takovém úvodu bývá při krosech obrovské.
Není na výběr – kdo v krosu na startu zaspí, nemá již později na úzké trati plné zatáček příliš velkou naději probojovat se dopředu (přesvědčila se o tom kolegyně z týmu Simona Vrzalová, článek s ní přineseme v následujících dnech). I přes zpomalení Eva na trati ohromně zabojovala a v cíli si zajistila nejlepší české umístění v historii ME. Už tak vysokou kvalitu krosové Evropy, na nichž se střetávají dráhové špičky z tratí od 1 500 po 10 000 m s několika specialisty, ještě zvyšuje fakt, že za každou zemi může startovat až šest závodnic.
Trutnovská rodačka si před startem nestanovila žádný výkonnostní cíl ohledně umístění ani konkrétní taktiku. „Snažím se v každém závodě řídit spíše svými pocity a běžet tak, jak mi tělo dovolí. Zpětně mám však pocit, že jsem začátek závodu trochu přepálila. Prvních 200 metrů jsem dokonce běžela na čele, což se mi v dalších fázích závodu trochu vymstilo. V polovině závodu mi začaly výrazně tuhnout nohy. Od této chvíle byl můj výkon o trochu slabší, a co mě mrzí nejvíce, že mě dvě soupeřky předběhly 30 metrů před cílem. Na závěrečné zrychlení prostě nemám.“
Krátké prudké kopečky na trati české závodnici nevadily, s bariérami ze slámy to bylo trochu horší. „Překážkářka rozhodně nejsem, naštěstí však byly hodně nízké, přesto mě pokaždé malinko rozhodily. Podmínky však byly pro všechny stejné. Bylo to zase něco trochu jiného, krosové mistrovství Evropy považuji za velice příjemné zpestřen.“
Bývalá skvělá lyžařka (páté místo na OH v Soči na 30 km volně) se letos zúčastnila v reprezentačním dresu jako běžkyně tří velkých akcí. „Svojí atmosférou mně nejvíce sedlo ME v Amsterdamu, poté olympiáda a na poslední místo bych zařadila krosové ME, kde vládla překvapivě velmi komorní atmosféra. Nad všechny tyto závody bych však zařadila závody Run Czech (maraton a půlmaraton), ty mám nejraději,“ vysekává poklonu domácím pořadatelům.
Z útlumu ji vyléčilo blahodárné moře, vrátila se po krůčcích
Tři dny po úspěšném olympijském startu odjela Eva s trenérem na desetidenní odpočinkové soustředění do Livigna, kde pouze volně klusala. „Následovaly dva dny doma a poté start na extralize na 1 500 a 3 000 m, kde se mi běželo hodně špatně. Cítila jsem se strašně unavená, což se nám s trenérem moc nelíbilo, proto jsem ihned absolvovala kontrolní odběry krve, z nichž vyplynulo, že je tělo ještě v hluboké únavě. Nemělo smysl dále závodit, protože jsme se obávali, že by se vše mohlo zvrtnout do virózy či ještě hlubšího vyčerpání,“ přibližuje Vrabcová.
„Závodní pauza tedy přišla spíše z preventivních důvodů. Odjela jsem si raději odpočinout na dva týdny k moři, ale tam jsem bez běhání vydržela jen tři dny. Začala jsem obden s pomalým půlhodinovým klusáním a postupně se opět zapracovala do tréninku. Pobyt u moře mi v každém případě hodně pomohl, ale opravdu dobře se cítím až poslední tři týdny. Do té doby se mi neběhalo moc dobře, cítila jsem se trochu nejistá, ale forma v posledních třech týdnech výrazně stoupala, za což moc děkuji Martinovi, který naplánoval trénink fantasticky. Odběhala jsem hlavně pomalé dlouhé klusy, které jsme postupně doplňovali tréninky na úrovni anaerobního prahu. Nic rychlejšího.“
Prvním závodem po návratu byla krosová „republika“ na motolském golfu, kde doběhla Eva na druhém místě, 26 sekund za Simonou Vrzalovou. „Na tento start nevzpomínám příliš ráda, protože tak mizerně jsem se již dlouho necítila. Jako lyžařce mi měl kopcovitý profil tratě vyhovovat, ale bohužel nemám v poslední době v nohách takovou sílu jako dříve. Rovinatá trať na ME v krosu mi vyhovovala mnohem více. Po MČR v krosu následoval kros v Tilburgu (4. místo), kde jsem se ještě necítila stoprocentně. Pocitově o dost lepší to bylo o týden později na silnici v Heerenbergu (5. místo), kde jsem si časem 51:17 překonala osobní rekord na 15 km.
Jak nejlépe vyplnit „volno“? Přeci závody
Co se týče běžeckého programu na nejbližší období, dostala Eva až do 14. ledna od trenéra volnou ruku. „Mám velkou chuť závodit, tudíž jsem si do té doby naplánovala čtyři závody: Hodonín-Holíč-Skalica, Štěpánský běh v Kyjově, Silvestrovský běh v Peuerbachu, a pokud vše dobře dopadne, poběžím 9. ledna půlmaraton v Holandsku. Moc se těším hlavně na první dva jmenované závody, kde si užiji vánočního závodění pro radost. Bez jakýchkoliv stresů. V polovině ledna odjedeme s trenérem na soustředění do Livigna a dalšími závody pak budou až Pražský půlmaraton a maraton.“
V Livignu by Eva ráda zařadila do tréninku především běžky. „Dostala jsem nabídku startu na Jizerské 50 a vážně o ní uvažuji. Návrat do Světového poháru však pro letošní sezónu neplánuji. Nejsem na to připravena.“
