Početná výprava šesti českých mužů a pěti žen bojovala od 17. do 18. září o co nejlepší výsledky na evropském šampionátu v běhu na 24 hodin, který hostila italská Verona. Cenné umístění v TOP 10 získala díky výkonu 239,62 kilometru a deváté příčce Radka Churaňová, ostatním českým reprezentantům se už tolik nedařilo. Všechny účastníky mistrovství ale doslova zastínil hvězdný litevský ultramaratonec Aleksandr Sorokin, který suverénně zvítězil fantastickým výkonem 319,614 kilometru (průměr 4:30,3/km), jenž je novým světovým rekordem.
Brzy jednačtyřicetiletý Sorokin je na ultramaratonských tratích v současnosti soupeřem jen sám sobě. Drží několik světových rekordů a i ten předchozí z čtyřiadvacetihodinových klání patřil jemu: vytvořil jej vloni na polském národním šampionátu a měl hodnotu 309,4 kilometru. Mimochodem tak tehdy sesadil z čela historických tabulek legendárního Yiannise Kourose, jehož rekordní zápis (303,3 km) vydržel dlouhých 24 let. Nyní tedy Sorokin, který ještě před deseti lety kouřil a měl nadváhu, své vlastní maximum přepsal o celých deset kilometrů.
„Od Aleksandra to byl neuvěřitelný výkon, běžel jako mašina,“ popisuje jeden z nejlepších českých ultramaratonců posledních dvou dekád Daniel Orálek, který byl jako účastník šampionátu očitým svědkem Sorokinova výkonu. „První stovku měl za 7 hodin a 2 minuty, což odpovídá zhruba tempu 4:10 na kilometr. Potom šlo jeho tempo trochu dolů a poslední dvě hodiny běžel kolem pěti minut na kilometr, ale zjevně to byla jeho taktika – napálit to od začátku a vydržet, co to půjde. Každopádně to pro nás všechny zúčastněné byl obrovský zážitek,“ hlásí obdivně Orálek, jehož samotného brzy zastavily pro něj bohužel časté žaludeční potíže. „Nějak jsem zvládl první stovku, pak jsem se ještě jednou na trať vrátil, ale potom už jsem raději šel povzbuzovat zbytek českého týmu a pomáhat na občerstvovačku,“ dodává populární brněnský vytrvalec, jenž v konečných výsledcích šampionátu obsadil výkonem 125,082 kilometru 108. příčku.
Strhující bitva litevského supermana s časem a kilometry nenechala chladnou ani Radku Churaňovou, která byla díky devátému místu v ženské části závodu nejúspěšnějším českým zástupcem na mistrovství Evropy. „Sorokin dopředu hlásil, že poběží na světový rekord. Já sama jsem jeho přípravu na tento závod sledovala a nechápala jsem, co všechno zvládl odběhat a že to jeho tělo vůbec vydrželo. Byl to zážitek být s ním na trati a sledovat, jakou rychlostí ukrajuje jeden kilometr za druhým. Ani jsem nestíhala počítat, kolikrát mě za tu dobu předběhl (smích). Ale za mě si velký obdiv zaslouží i druhý muž, Polák Andrzej Piotrowski, který rozhodně nemá takové podmínky na přípravu a přitom běžel fantasticky,“ chválí Churaňová, která si devátou pozici vybojovala výkonem 239,62 kilometru (rozhovor s nejlepší českou reprezentantkou čtěte níže).
Dalšími českými ženami v cíli byly 35. Lenka Horáková (212,033 km), 43. Iveta Bodnarová (204,272 km), 49. Marcela Čadová (199,093 km) a 50. Lenka Berrouche (199,012 km). I díky vyrovnaným výkonům se ženský tým v soutěži družstev (započítávaly se tři nejlepší výkony) dostal na šesté místo. Evropské zlato vybojovala polská vytrvalkyně Patrycja Bereznowská (256,250 km), stříbro Francouzka Stephanie Gicquelová (253,58 km) a bronz další Polka Malgorzata Pazda Pozorská (251,806 km). Týmovou soutěž tak nikterak překvapivě ovládla polská družina, Gicquelová a spol. byly druhé, třetí za Francouzkami skončily Němky.
V mužské části závodu skončil druhý za suverénním Sorokinem již zmíněný Polák Andrzej Piotrowski (301,858 km) a třetí domácí Ital Marco Visintini (288,437 km). I zde klasifikace družstev patřila Polákům, a protože nejen Sorokin zářil v litevském týmu, brali stříbro, bronz vybojovali Španělé. Z Čechů byl nejlepší 53. Filip Švrček (221,034 km), následovali 56. Zbyněk Vondrák (218,494 km), 65. Ondřej Velička (207,989 km), 72. Petr Herejt (202,53 km), 78. Milan Šumný (192,31 km) a 108. Daniel Orálek (125,082 km).
Radka Churaňová: Z boje o první místo se stal pochoďák
Na evropské čtyřiadvacítce jste nastupovala pouhé tři týdny po nedokončeném závodu světového šampionátu na 100 kilometrů. Jak jste se stihla dát fyzicky i mentálně do pořádku?
Na startu jsem se cítila dobře. Tři týdny mi stačily, abych si odpočinula a zregenerovala. Neměla jsem už žádné dlouhé běhy, ani intenzitu, jen jsem klusala a nabírala energii.
Jaké byly vaše plány pro čtyřiadvacetihodinovku ve Veroně?
Samozřejmě jsem chtěla překonat svůj osobní rekord 251 kilometrů. Ale protože moje příprava směřovala k mistrovství světa na stovce v Berlíně a evropská čtyřiadvacetihodinovka bylo příliš brzy poté, nebyl čas se na tento závod připravit podle mých představ. Proto jsem do toho šla s tím, že budu aspoň trochu spokojená, když překonám metu 240 kilometrů.
Jak se vám zamlouvala trať a organizace šampionátu?
Abych pravdu řekla, byla jsem zklamaná. Je to možná tím, že jsme zmlsaní domácím šampionátem na 24 hodin pořádaným v Kladně, kde je parádní kilometrový okruh vedoucí zastíněným parkem. A také neskutečné občerstvení, když vám po celou dobu připravují čerstvě uvařené a upečené dobroty, spoustu ovoce a tekutin, navíc je tam skvělé zázemí a nádherná atmosféra. S tím jsem se ještě nikde nesetkala. Tady jsem se musela spoléhat jen na své zásoby, občerstvení bylo hodně chudé. A trať naprosto nevyhovující. Čekala jsem absolutní rovinu, ale hned po výběhu ze stadionu začalo mírné stometrové stoupání, na němž jsem si ke konci závodu připadala jako na Milešovce. Bylo zde i hodně zatáček a žádný prostor pro diváky. Buď betonové zdi, křoví, nebo zaparkovaná auta. Absolutně nezajímavý okruh o délce zhruba kilometr a půl.
A jak se vám běželo?
Startovalo se v 10 hodin za deště. Naštěstí do hodiny pršet přestalo a pak bylo po celou dobu naprosto ideální počasí. Vystartovala jsem rychleji, než jsem původně chtěla, ale běželo se mi dobře, tak jsem se snažila držet tempo co nejdéle. Zhruba první polovinu závodu jsem běžela na úrovni svého českého rekordu na 12 hodin, pak ale moje tempo začalo prudce klesat. Úplně mi odešly svaly na stehnech, dělalo mi potíže zvedat nohy a začala jsem být naprosto bez energie. Do toho se objevily střevní problémy a z běhu se postupně stal pochoďák. Víc než polovinu závodu jsem běžela na první pozici mezi ženami, ale tímto rapidním zpomalením jsem se začala v pořadí propadat. Nakonec jsem se dokázala celých 24 hodin na trati pohybovat, ale byl to opravdu boj.
Přesto z toho bylo alespoň umístění v první desítce. Jak jste zpětně se svým výsledkem a výkonem spokojena?
Nemůžu říct, že jsem spokojená. Chtěla jsem výkon přes 240 kilometrů a zvládla jsem jen 239,6 (úsměv). Ale jsem za sebe ráda, že jsem dokázala bojovat až do samého konce.
Plánujete ještě v letošní sezoně nějaké další velké starty?
Sezonu už jsem ukončila. Byla jsem nominovaná na mistrovství Evropy na 50 kilometrů ve španělské Ávile, které se běží za 8. října, ale vzhledem k náročnosti závodů, které jsem teď absolvovala, bych tam byla jen do počtu, žádný extra výsledek bych rozhodně nezaběhla. Teď už se jen těším na své oblíbené podzimní závody, jako je například Klánovický půlmaraton či Mělnický vinařský běh.
