Ráno, když se běžci scházeli do areálu PSK Olymp Praha na okraji lesoparku Stromovka, hlásil teploměr necelých deset stupňů. V poledne, kdy většině účastníků 56. ročníku Pražského maratonu scházelo do cíle ještě pěkných pár kilometrů, už to bylo více než dvakrát tolik. Nejstarší dosud konaný český maratonský závod, jenž se letos konal jako mistrovství republiky veteránů, připravil atletům na polovinu října kulisu, jež by více slušela vrcholícímu létu. S teplotním šokem se nejlépe vyrovnali Jakub Exner (PTEAM Jihlava) a Alena Kriklová (AK Slovan Moravská Třebová).
Sobota 12. října 2019 se do sportovní historie nesmazatelně zapsala prvním výkonem na maratonské trati pod dvě hodiny, když keňský šampion Eliud Kipchoge za ideálních podmínek ve vídeňském Pratru zaběhl čas 1:59:40. To podmínky v české metropoli měly o pár hodin později k ideálu rozhodně daleko, přestože se Pražský maraton ve Stromovce běžel (alespoň místy) rovněž pod korunami stromů.
Už brzy po startu – to se ještě běželo v celkem solidně chladném dopoledni – se z původní vedoucí skupinky vyčlenili dva borci, kteří pak o celkové prvenství tvrdě bojovali až do cíle. Před ním našel více sil Jakub Exner z klubu PTEAM Jihlava, jenž zvítězil v čase 2:38:24 a stal se nejen vítězem celého závodu, ale zároveň také mistrem republiky v nejmladší vypsané veteránské kategorii nad 35 let. O pouhých 13 vteřin za ním finišoval nejrychlejší z „neveteránů“ Petr Martinovský (SK Babice, 2:37:38).
„S časem pod 2:40 jsem spokojený, jeho dosažení bylo mým cílem,“ přiznal vítězný Jakub Exner. „Už je v podstatě po sezoně, která byla letos dlouhá, mám za sebou hodně závodů,“ dodal a k panujícímu počasí připojil jeden trefný postřeh: „U nás na Vysočině byly v týdnu mínus dva stupně, takže se dá skutečně mluvit o teplotním šoku. Ale nakonec to nějak šlo vydržet.“
A podobně hodnotil své vystoupení i stříbrný Petr Martinovský: „Cíl byl čas pod čtyřicet, takže z tohoto pohledu spokojenost. Soupeř byl v posledním kole lepší. Já už šel na hranu a prostě jsem na něj neměl.“
Už se značným odstupem se na atletickém oválu po osmi odkroužených kolech objevil třetí Radim Čada (Sokol Unhošť, 2:50:16), coby vítěz kategorie nad 40 let. Na rozdíl od svých rychlejších kolegů neměl tradiční účastník veteránských šampionátů pro svůj výkon příliš mnoho uznání. „Ze začátku to šlo, ale pak jsem měl náběhy na křeče a musel jsem zpomalit. Nevím, co se stalo, protože tréninkové časy a testy hovořily o úplně jiné formě. Takto z toho byl jen bídný čas,“ neskrýval nespokojenost Čada.
Zatímco o mužském vítězi 56. ročníku Pražského maratonu se rozhodovalo až v posledních kilometrech, jméno první ženy bylo možné tipovat už se značným předstihem, přestože podobné odhady jsou u maratonské trati vždy velmi ošidné. Nakonec ale skutečně nejlepší Alena Kriklová měla od začátku takový náskok, že se její soupeřky mohly soustředit maximálně na boj o pozice od druhého místa níže. Nakonec z toho byl čas 3:13:35 a vítězství nejen celkové, ale také v mistrovské kategorii nad 40 let. „Dnes to nešlo. Teplo mi až tolik nevadilo, ale už od dvacátého kilometru jsem měla unavené nohy. Letos jsem měla hodně výpadků a nemám natrénováno,“ konstatovala závodnice Slovanu Moravská Třebová, která přitom v úvodní čtvrtině závodu držela tempo na úrovni tříhodinové hranice. „To se ještě běželo dobře, ale plán byl tak kolem 3:10. Jenže na trati je hodně zatáček a tempo se tu hlídá blbě. Pak už jsem postupně začala zpomalovat a nakonec jsem ráda, že z toho bylo jen zpoždění zhruba o tři minuty oproti plánu,“ dodala Kriklová.
Daleko vyrovnanější boj o druhou pozici pro sebe nakonec rozhodla Iva Kroužilová (GP Kolín / Sokol Atletika Kolín, 3:26:43) před vítězkou veteránské kategorie nad 45 let Blankou Šindelářovou (Rebel Team Blovice, 3:27:01). „Chtěla jsem běžet na osobní maximum, což se mi podařilo. Horko jsem až tolik nevnímala, pod stromy byl aspoň stín a všichni jsme to měli stejné,“ usmívala se v cíli spokojená Iva Kroužilová. To o pouhých 18 sekund pomalejší Šindelářová přiznala, že se jí neběželo úplně ideálně, přestože prý podle svých slov teplé počasí vyhledává. „Byla to moje první Stromovka a moc se mi to tu líbilo. Hlavně musím pochválit zázemí a skvělou organizaci,“ nacházela samá pozitiva čerstvá mistryně v kategorii od 45 do 49 let.
Mezi 127 borci v cíli (hned 16 jich muselo své snažení na trati předčasně ukončit) vyčnívali svými výkony zejména někteří excelentní veteráni: mimo jiné první padesátník a celkově sedmý Vlastimil Firman (Mika training, 2:59:37), nejrychlejší šedesátník Zdeněk Bufka (AC Česká Lípa, 3:12:38, celkové 15. místo) a také první z borců nad 70 let Ladislav Kratochvíl (Lokomotiva Rakovník, 3:49:58). Pro něj to přitom byl možná poslední maraton v jeho kariéře. „Měl jsem dopravní nehodu a kvůli zranění běhám přes bolest, takže budu asi muset skončit. Jinak jsem ale se svým výkonem spokojený. Maratony jsem začal znovu běhat v sedmdesáti a závodit po třicetileté pauze až po šedesátce. Možná proto jsem ještě schopný běhat celkem rychle, tělo není tolik opotřebované,“ pokyvoval hlavou Ladislav Kratochvíl.
A nestor českého běhu Ivo Domanský, na jehož počest se maraton ve Stromovce koná coby jeho memoriál, by s ním z běžeckého nebe určitě souhlasil…
