Běžkyně Moira Stewartová obsadila na istanbulském půlmaratonu jedenácté místo v národním rekordu vylepšeném o 47 vteřin na 1:10:14.
Pro svěřenkyni trenéra Václava Janouška se jednalo teprve o čtvrtý půlmaratonský závod v kariéře. Na této distanci debutovala v září 2020 v Bratislavě, kde zaběhla 1:12:48 a kvalifikovala se na mistrovství světa v ½maratonu v polské Gdyni. Tam si následně výrazně posunula kariérní maximum na 1:11:08. Tehdy zaostala za národním rekordem Evy Vrabcové z pražského půlmaratonu o pouhých sedm vteřin.
V říjnu loňského roku pak absolvovala půlmaraton v Římě, kde se blýskla vynikajícím časem 1:10:16. Tento výkon ovšem nemohl být uznán jako národní historické maximum, jelikož trať nevyhovovala standardům Světové atletiky, které jsou nutné pro schvalování rekordních zápisů, a tak Stewartová doufala, že by mohla čtyři roky starý rekord Vrabcové překonat právě v Istanbulu.
Moira běžela od začátku závodu rozvážněji. Nikam se nehnala a nenechala se strhnout rychlým tempem afrických soupeřek. Jak se později ukázalo, síly si rozvrhla skvěle, jelikož běžela v podstatě celou dobu rovnoměrně. Pětkou probíhala za 16:36, desítku zvládla v mezičase 33:15 (druhá pětka 16:39), patnáctý kilometr minula za 49:51 (3. pětka 16:36) a na dvacítce byla za 1:06:40 (16:39).
Závěr pak dokázala Stewartová výborně vystupňovat poslední 1,1 km úsek zvládla v tempu 3:15/km. Cílem proběhla jako dvanáctá v čase 1:10:14, čímž překonala národní rekord Evy Vrabcové o celých 47 vteřin. Z evropských závodnic byla třetí. „Z rekordu jsem nadšená. Myslím si, že zde panovaly mnohem horší podmínky než při závodě v Římě. Bylo to hodně těžké. Cítila jsem, jako bych měla krizi od prvního do jedenadvacátého kilometru. Trať byla celkem vlnitá a foukal poměrně silný protivítr. Myslím si, že nebýt vodiče, který se pro nás obětoval, tak nepoběžím takový čas,“ uvedla po závodě.
Její slova doplnil trenér Václav Janoušek. „Musím říct, že forma byla šitá hodně horkou jehlou, protože zranění z přelomu roku se ji drželo. Je ovšem vidě, že i když tolik neběhá a jezdí na trenažéru a posiluje, tak se dá kondice připravit tak, že stačí na vyladění formy deset týdnů běžecké přípravy. Moira měla super vodiče, který udělal skvělou práci a všem se hodně vyplatila. Poslední kilometr Moira zvládla za 3:12, takže ukázala, že tam ještě jsou rezervy. Jsem nadšený,“ pochvaloval si.
Pro vítězství si doběhla favorizovaná Keňanka Hellen Obiriová v desátém nejlepším výkonu historie 1:04:48 a oproti loňskému roku si o dvě příčky polepšila. Na stupně vítězů ji doprovodila dvojice Etiopanek Tsehay Gemechuová (1:05:52) a Bekelech Gudetaová (1:06:35).
Závod mužů ovládl v novém traťovém rekordu 59.15 Keňan Rodgers Kwemoi. Loňský zápis krajana Kibiwotta Kandieho vylepšil o dvacet vteřin.
