Kros: fyzická připravenost i mentální odolnost
Honzo, o nadcházejícím víkendu nás čeká mistrovství České republiky v přespolním běhu. Jakou hodnotu pro vás má tento šampionát jakožto pro trenéra běžecké sekce reprezentace?
Dávám tomu velký význam. Krosové závody vnímám jako nejlepší testový ukazatel fyzické připravenosti a mentální odolnosti běžců. Věřím, že by měl být kros součástí závodního kalendáře všech běžců.
Kromě medailí se bude bojovat i o nominaci na mistrovství Evropy v krosu. Máte nějakou vizi, jak by případně mohla vypadat česká sestava pro Antalyi?
Máme deset míst, která můžeme a nemusíme naplnit. S ohledem na to, jak se našim běžcům letos dařilo a na základně jejich výkonnosti věřím, že mají velkou šanci junioři, kteří přizpůsobili podzimní přípravu přímo ke krosové sezóně. Semkli se a trénovali i společně, za což jsem rád. Dobře vypadá také další juniorka Jana Johanová a z dospělých věřím Jáchymovi Kovářovi, který už se proběhl k širší evropské špičce, co se týká krosových závodů. Uvidíme, kdo co předvede v kategoriích do dvaadvaceti let a očekávám, že při absenci Moiry Stewartové a Terezy Hrochové bude hodně otevřená situace v závodě žen vytrvalkyň.
Pro samotný evropský šampionát tedy věříte nejvíce našim juniorům?
To je těžká otázka. Juniorské kategorie bývají na mistrovství Evropy vždy velmi silně obsazené, ať už se to týká kvality nebo počtu závodníků podobné úrovně. Bude těžké uspět, ale tím, že naši junioři předvedli letos výkony, které jsou v jejich věkové kategorii srovnatelné s evropskou špičkou, tak by mohli výrazněji promluvit do celkového pořadí. Musí ovšem k absolutní výkonnosti přidat také kvalitní krosové dovednosti.
Zatímco u nás se krosové závody berou spíše jako okrajová záležitost, tak ve Spojených státech amerických se jedná o velmi prestižní klání. V čem je ten největší rozdíl?
V Americe jsou krosové závody vlastně týmovým sportem. Boduje třeba i padesátý závodník v pořadí a jeho umístění je pro tým důležité. Tady se naopak kros vnímá v individuálním pojetí, takže pokud nemáte medaili, jako byste ho neběžel. To je ten zásadní rozdíl. Univerzity v Americe si cení i běžců, kteří předvedou dobrý výkon v krosových závodech, a nejen v průběhu dráhové sezóny.
Čeští běžci v zámoří: klíčová je komunikace
Jak vůbec momentálně funguje komunikace s českými běžci, kteří jsou na amerických univerzitách?
V současné době máme v Americe kolem dvaceti běžců různých úrovní. Na té reprezentační je přibližně polovina z nich. Jsme s nimi v kontaktu přes sociální sítě a pořádáme nepravidelné cally, kdy je všechny přizveme a pak je na každém z nich, zda se jich zúčastní. My jim předáváme informace o reprezentaci a oni nás pro změnu informují, jak trénují, závodí, jaký je jejich zdravotní stav a na základě této komunikaci jim pak nabízíme možnosti, jak bychom jim mohli pomoci, ať už se jedná o servis konzultací o zraněních, možnost materiálního zapůjčení a podobně. Chceme jim dát další možnosti kontroly trénovanosti jejich přípravného procesu. Pokud je z jejich strany zájem, pomáháme jim konzultovat i samotné tréninky a komunikujeme s jejich trenéry na univerzitě. Základem je sledovat jejich výkonnostní linku, zdravotní stav a probrat s nimi, zda lze něco změnit.
Jak obtížné je nastavit nějaký kompromis mezi prioritami jednotlivých univerzit a české reprezentace?
Klíčová je komunikace s univerzitními trenéry i samotnými běžci. Vše se musí dít na bázi dlouhodobého plánování. Nejde přijít uprostřed sezóny a říct, že bych se chtěl nominovat třeba na mistrovství Evropy v krosu. Takové věci se musí řešit minimálně rok dopředu, aby se určila určitá kritéria, se kterými bude ztotožněna i univerzita a sestavil se nějaký rozumný dlouhodobý tréninkový a závodní plán. Pokud tomu tak není, může závodník na reprezentační akci přijet už unavený a vyhořelý. U některých univerzit ta komunikace funguje lépe, jinde zas hůře, ale myslím, že je zásadní nastavit daný model tak, aby to bylo prospěšné pro reprezentaci i univerzitu.
Zdá se, že to je velký posun vpřed, co se týká komunikace s českými běžci v Americe, jelikož ještě před několika lety o nich pořádně nikdo neměl nějaký zásadní přehled.
Zatím jsme stále ve stavu jakési analýzy. Vlna odchodu běžců, která se zvedla před dvěma lety je poměrně nová, takže se sami učíme, co by mohlo běžcům nejlépe pomoci. Stále se ovšem vracíme v základům, kterými jsou zásady tréninku, jeho přiměřenost a individualizace, dobře promyšlená periodizace závodní sezóny, a to je strategie, které se chceme držet. Věřím, že pokud máme čekat výsledky naší práce, tak to bude v následujících letech na základě této analýzy a snad se posuneme dál. Amerika má skvělé podmínky a my je můžeme využít ve prospěch naší dospělé reprezentace tak, aby se nám za čtyři roky vrátili kvalitní běžci, o které se dokážeme postarat a oni budou oporami národního týmu.
Repre táhly maratonkyně. Věřím, že rostou další běžci
Před několika týdny se Moira Stewartová blýskla výrazným vylepšením národního rekordu v půlmaratonu. Překvapilo vás, jakého progresu dosáhla?
Upřímně jsem od Moiry tento výkon čekal už dříve. Podle mě se trošku zabrzdila tím fokusem na maratony. Ty totiž vyžadují dlouhodobou přípravu, pak proběhne samotný závod a následuje dlouhé regenerační období, takže jí stíhal v poslední době jeden vrchol za druhým a na nic jiného nebyl čas. Ve Valencii jí závod vyšel skvěle a ukázala, čeho je v půlmaratonu schopná. Teď bude mít laťku nastavenou hodně vysoko, ale ten výkon mě až tak dramaticky nepřekvapil.
Moira se brzy do Valencie vrátí, když se budou začátkem prosince společně s Terezou Hrochovou pokoušet o splnění ostrého limitu pro start na mistrovství světa v Tokiu, jenž má hodnotu 2:23:30, což by znamenalo výrazné vylepšení národního rekordu. Jak vidíte jejich vyhlídky směrem k tomuto závodu?
Myslím si, že holky mají srovnatelnou formu. Nepřekvapilo by mě, kdyby Terka běžela na půlmaratonu podobný čas jako Moira. Dle mého názoru jsou obě schopny běžet i desítku pod 32 minut a také můžou běžet lépe, než je hodnota současného národního rekordu. Bude hodně záležet na momentálním rozpoložení a jak se jim to vše sejde. Valencie má ideální trať a velkým benefitem je i počet elitních závodnic, které tam přijedou. Holky budou mít pořád s kým běžet. V těchto ohledech je Valencie vyhlášená.
Velmi úspěšnou sezónu za sebou mají naši mládežničtí běžci. Jak se vám hodnotí jejich výkony v roce 2024?
Je potřeba to rozlišit v rámci disciplín. Například výkony Kuby Dudychy nebo Toma Habarty jsou už výše než na mládežnické úrovni a jsou to už časy pro dospělou reprezentaci. U ostatních se jedná o vynikající počiny v rámci jejich kategorií, ale do té dospělé musí ještě dorůst a dozrát. Přeji si, aby toto byla ta generace, která nám jednou přiveze medaile i z dospělých mezinárodních akcí. Na druhou stranu vím, že někteří z nich jdou už nyní cestou speciálního tréninku, takže čekám, že to posoudí až budoucnost, do jaké míry je to pro ně přínosné v tomto věku. Musím ovšem dodat, že drtivá většina z našich mladých běžců má unikátní mentální nastavení na to, v jaké věkové kategorii se teprve nachází.
Někteří úspěšní dorostenci a dorostenky si letos zazávodili i na mistrovství světa juniorů. Věříte, že tato konfrontace s výrazně staršími soupeři z celého světa je pro ně přínosem?
Vždy záleží, jak to tito mladí běžci uchopí. V tom je specifické třeba právě mistrovství Evropy v krosu, kam člověk přijede po úspěšné sezóně na dráze s pocitem, že je TOP a najednou doběhne třeba osmdesátý, a to je ten moment, kdy si řekne, že na tu špičku prostě nemá nebo se naopak snaží si uvědomit, co musí zlepšit, aby se mezi ni dostal. Podobné je to i pro dorostence na mistrovství světa juniorů. Po závodě si musí zhodnotit, na jakých základech samotný výkon postavili, a říct si, co mají dělat, aby se přiblížili úrovni soupeřů, se kterými se právě utkali. Občas samozřejmě pomůže, když sledují, co dělají před nebo po závodě ti nejlepší a hledat rezervy k tomu, aby se člověk dostal dál.
A jak je na tom z vašeho pohledu dospělá běžecká reprezentace?
Letos ji výkonnostně táhly vytrvalkyně. Byly nejvíce vidět, což je samozřejmě také dáno tím, že silniční běhy jsou prostě v současné době na vlně popularity. Co se týká středních tratí, tak tam nás táhla Kristiina Sasínek Mäki, která jistě měla letos v plánu větší cíle, než jakých ve výsledku dosáhla. Momentálně probíhá na středních tratích generační výměna, do které spadají právě například Jakub Dudycha s Tomášem Habartou nebo třeba Damián Vích a věřím, že nám dorostou i další kvalitní běžci a běžkyně. Někteří z nich na to určitě potenciál mají.
