Přinášíme vám krátký podzimní rozhovor s halovým mistrem Evropy a českým rekordmanem v běhu na 1500 metrů v hale i venku Jakubem Holušou
Jaké byly tvoje atletické začátky?
Chodil jsem na do sportovní třídy se zaměřením na atletiku a do toho jsem dělal orientační běh. Speciální trénink přišel v patnácti letech, když jsem začal trénovat podle nějakého tréninkového plánu a mělo to nějaký cíl a směr.
Proč si dal přednost zrovna atletice před kolektivními sporty?
Já jsem z vesnice a začínal jsem s fotbalem. Ale necítil jsem, že to je úplně ono. Hledal jsem tedy něco jiného a přes orienťák jsem se dostal k té atletice a brzy přišly první úspěchy. Nějak tak jsem uvnitř cítil, že to je to, co chci opravdu dělat. Pak už to šlo strašně rychle.
Tvoje úspěchy jistě nebyly zadarmo. Co si musel obětovat pro úspěch? Přeci jen některé aktivity musely do pozadí.
Atletika pro mě byla nejdůležitější a například ve škole jsem se příliš nestresoval, ale naštěstí jsem gympl v pohodě udělal. Nebyl jsem například ani na svém maturitním plese. Nejezdil jsem ani na žádné školní výlety, protože vždy byly nějaké závody nebo soustředění. Rozhodně nemám pocit, že bych o něco přišel. Sám jsem si to vybral a jsem spokojený.
Na každého sportovce přijdou momenty, kdy nemá takovou chuť do tréninku. Jak to řešíš ty, když se do takové stavu dostaneš?
To si myslím, že se nestává jen sportovcům. To je součást běžného života u všech. U každého sportovce přijde chvíle, kdy nastane nějaký problém, ať už osobní nebo zdravotní, a ta chuť do tréninku není taková. Důležité je nepodléhat tomu, když vše nejde úplně hladce.
Co by si doporučil začínajícím běžcům?
Určitě je dobré si vybrat vyhovující obuv. Nemusí to být vyloženě drahé boty, ale musí sedět. Když někdo začíná s běháním, tak by neměl upínat na nějaká tempa a časy. Doporučuji si dát za cíl doběhnout na nějaké místo a zpět a neřešit, jak rychle to uběhnu. To je zbytečně stresující. Důležité je nepřepálit začátek a snažit se běžet správně technicky a uvolněně. Postupem času se to vyběhá samo.
