Rok snů: Bleskurychlá máma Kristiina Mäki o synovi Kaapovi, olympiádě i plánech

Co všechno se dá stihnout za necelý rok? Zeptejte se třebas takové Kristiiny Mäki: atletka s finskými kořeny porodila syna Kaapa, kvalifikovala se na olympiádu, v Tokiu na trati 1500 metrů díky času 4:01,23 pokořila 35 let starý český rekord a dostala se do finále. A na závěr sezony uspěla i mimo ovál. V tradiční anketě Atlet roku obsadila 4. místo, mezi běžci nikdo lepší nebyl.

Mäki si galavečer v hotelu Ambassador – Zlatá husa užila se vším všudy. Malého Kaapa pohlídal bratr a s přítelem Filipem Sasínkem a rodiči přijela na vyhlášení limuzínou, kterou nejlepší desítce zařídil Český atletický svaz. „Když už taková možnost byla, rozhodli jsme se, že si ji vychutnáme. Bylo to moc příjemné překvapení,“ usmívala se Kristiina, která na vyhlášení dorazila v elegantních červených šatech a s ve velmi uvolněné náladě.

Kristiino, jak jste si užila slavnostní vyhlášení?
„Bylo to moc pěkné! Celé to je příjemná změna oproti normálním večerům, kdy se s Kaapem koupeme, krmíme a jdeme spát (směje se).“

V anketě jste skončila coby nejlepší běžec na čtvrtém místě. Na třetího Tomáše Staňka vám přitom chyběly jen čtyři body…
„Tak málo? To je hezký… Ale myslím, že to tak mělo být, Tomášův titul mistra Evropy z haly je pořád víc než 13. místo na olympiádě. Ale ať to dopadlo, jak to dopadlo, já vyhrála sama pro sebe tím, co se letos všechno stalo.“

Finále olympiády jste běžela sedm měsíců poté, co jste se stala mámou. Kdyby vám to někdo v těhotenství řekl, co byste odpověděla?
„Já bych tomu vůbec nevěřila! Můj hlavní cíl byl se na olympijské hry hlavně nominovat a pak už jsem dál neřešila, co se v Tokiu stane. To, že se to povedlo takhle, je vážně sen.“

Na druhou stranu teď nebude lehké na takovou sezonu navázat. Máte to v hlavě?
„Po Tokiu mi trvalo asi měsíc, než si všechno sedlo. Pak mi došlo, že v Paříži to bude hodně těžké. Zopakovat olympijské finále v naší disciplíně není úplně snadná věc, je to hodně o štěstí. Lidi, co tomu rozumí, dobře ví, že favoriti můžou vypadnout už v rozběhu. Což bych tedy rozhodně nechtěla (usmívá se).“

Zvládla jste si po tak náročném roce vůbec pořádně odpočinout?
„Jasně, s Filipem a Kaapem jsme byli u moře v Chorvatsku a pak v Karlových Varech v lázních. Sice to bylo krátké, ale odpočinout jsem si stačila. Pro mě bylo důležité, abych si od závodů a závodní rutiny odpočinula hlavou, fyzicky jsem minulý rok v těhotenství odpočívala až až. Já jsem jinak spíš typ, co by pořád běhal, ale třítýdenní pauzu jsem zvládla.“

To vás nezmáhá ani běhání okolo Kaapa?
„To je zase trochu jiné vypětí, to se s tréninkem nedá úplně srovnat.“

Jaké dělá Kaapo pokroky?
„Už stojí u gauče a přešlapuje, což mi značí, že se snaží stát sám, ale zatím to vždycky skončí pádem. Ale myslím si, že už brzy bude chodit.“

Do Tokia jste malého vzít nemohla. Bude to se závody příští rok jiné?
„Zatím nevím. Abychom ho mohli brát s sebou na závody, musel by s námi létat nějaký prarodič. Pokud by to ale šlo, tak bych ho určitě vzala. Už bude přeci jen větší a v některých věcech to bude snazší.“

Říkala jste, že posezónní pauza trvala tři týdny. Jaký byl návrat?
„Těžký, jako vždycky (směje se). Ale trénink, který na podzim na začátku sezony máme, je úplně jiný než během závodů, takže se na něj stačí nastavit jen hlavou. Akorát teď jsem byla soustředění na Šumavě a Kaapo mi do toho hodil vidle, protože dostal nějakou bakterii a musela jsem za ním do Hodonína do nemocnice. Ale naštěstí to bylo v pohodě.“

Když tenhle rozhovor vyjde, už budete na soustředění v Jihoafrické republice. Těšíte se?
„Jasně, bude příjemné odletět na měsíc do tepla. Fajn bude i to, že Vánoce stihneme normálně doma, vracíme se čtyři dny před Štědrým dnem. Dokonce jsem už nakoupila skoro všechny dárky!“

Atletické dárky v podobě velkých akcí vás příští rok čekají hned dvakrát. Ani ne měsíc po sobě se koná MS v Eugene a ME v Mnichově. Dá se oboje zvládnout v top formě?
„To se uvidí příští rok. Myslím si ale, že to bude dost výzva a že hodně Evropanek zváží, jestli vůbec jet do Ameriky. Viděli jsme, že po Tokiu to dost holek položilo a ukončily sezonu. I já jsem všechno to vypětí a časový posun pocítila. Takže si myslím, že hodně holek zváží, jestli jet na mistrovství světa, když budou mít větší šanci na Evropě. Ale zase světový šampionát je samozřejmě víc.“

Jak to vidíte vy?
„Zatím jsme s trenérem domluvení, že zkusíme oboje.“