Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech - Český běh

30. 7. 2019, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv, Rozhovory

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých dinosaurů“ je i Robert Lah, reprezentant olomouckého týmu Cycloracing, který si na jaře připsal vítězství v kategorii závodníků bez bot na 6. ročníku Istrijského maratonu (Istrski maraton) ve Slovinsku.

Jak ses dostal k běhání naboso, co bylo tím prvním impulsem?
V roce 2014 jsem běžel svůj první maraton v Praze a právě tam jsem se na trati potkal se závodníkem, který běžel bosý. Tehdy jsem si ještě říkal, že je to naprostý blázen. Jenže pak přišly další takové momenty, které můj náhled na věc postupně měnily. Na Poděbradech (jezero a areál poblíž Olomouce, které jsou pro místní oblíbeným rekreačním cílem – pozn. autora), kam se chodím otužovat, jsem v zimě potkal borce bez bot. A potom jsem si přečetl zajímavou a pro mě i trochu přelomovou knížku Naboso – 50 důvodů, proč zout boty. A řekl jsem si, že to musím taky zkusit. Pak už následoval můj první velký bosý závod na loňském Mattoni 1/2Maratonu Olomouc a prozatímní vyvrcholení na maratonu ve slovinské Istrii.

Jak sis užil právě maraton mezi slovinskými městy Portorož a Koper, na jehož konci jsi byl přímo na pláži u moře dekorován králem místních bosých běžců?
Je to prakticky obrátková trať a byly na ní dvě pasáže – zhruba na desátém a třicátém kilometru – s ostrými kameny typickými pro středomořskou půdu. Tam jsem si to tedy opravdu užil… Jinak to ale bylo v pohodě. To, že jsem bez bot, mě nijak během maratonu nelimitovalo. A samozřejmě musím přiznat, že když jsem se při registraci na závod dozvěděl, že pořadatelé vyhlásili právě i „bosoběhou“ kategorii, tak bylo rozhodnuto.

Můžeš svým běžeckým kolegům, které by něco podobného třeba nikdy nenapadlo, přiblížit, jaká jsou pozitiva a také případná negativa běhání naboso?
Člověk na to hlavně musí nohu naučit, ta si potom velmi rychle zvykne. Trošku obtížnější je to pochopitelně v zimě, ale i na mráz chodidla umějí přivyknout. Dost jiné je to potom na sněhu; myslím si, že já na něm bosý možná nikdy nepoběžím, ale jsou borci, kteří zvládnou i to. Výhody běhání naboso jsou zcela zřejmé – odpadají problémy s výběrem a nutností výměny bot, ale hlavně člověk nemusí řešit otlaky z obuvi či obdobné problémy při špatně zvolených běžeckých botách. A funguje to i jako účinná prevence zranění. Boty zakryjí leckterý vznikající zdravotní problém, zatímco bez nich se člověk při běhu daleko víc přirozeně hlídá a sleduje.

Jak je to s bosým během v těžším terénu?
Určitě se dá i to, ale já v terénu volím takzvané krusky, známé také pod označením happy sandals. Od firmy, která je vyrábí, dostaneš po objednávce podrážku na míru a tkaničky a sandály si jednoduše doděláš. Opět to znamená běh bez puchýřů, nevýhodou je naopak hlavně nemožnost jejich využití v dešti, kdy voda klouže mezi nohou a podrážkou.

Co sklo, hřebíky a další záludné nástrahy na ty, kdo volí běhání naboso či v tenkých sandálech?
Žádný problém. Chce to jen zapojit už trochu zapomenutý instinkt, dívat se před sebe a dávat si pozor.

Tvou ne zcela obvyklou běžeckou výbavu doplňuje ještě známá skotská sukně kilt. Tu jsi začal používat až po zahájení běhání naboso?
Právě naopak. Nejprve jsem běhal v kiltu a botách a až teprve potom jsem odložil obuv. Kilt je hlavně efektní módní doplněk, ale co je důležité, také velmi praktický. Běžecká sukně je vzdušná, „luftuje“ a nezapařují se pod ní jisté části mužského těla, o nichž se v dámské společnosti nemluví. K tomu její používání vytváří tu správnou atmosféru hlavně na velkých městských závodech. Lidi to baví a o to tu přece jde hlavně.

Zlí jazykové tvrdí, že se pod kilt už nic nenosí…
No samozřejmě! Jinak by to ani správně nefungovalo. Občas to zejména běžkyně chtějí testovat. Třeba po maratonu v Linci si to chtěla kamarádka ověřit prakticky a velmi se divila, že jsem nelhal. (smích)

Vraťme se možná raději k bosému běhu… Existuje nějaký podklad, na němž to tímto způsobem opravdu nejde?
Určitě makadam a štěrk. Když z běžců bez bot někdo tvrdí, že se na tom běhat dá, tak ten na těchto površích zcela jistě chodí. Ale já chci skutečně běhat.

Jsi už vítězem „bosé“ kategorie na maratonu v Istrii. Máš i nějaké jiné plány a sportovní cíle v této nepříliš obvyklé disciplině?
Ředitel Hanáckého půlmaratonu, který se běžel v Olomouci týden po Istrii, mi říkal, že se mu ten nápad líbí a že by se pro příští rok možná inspiroval vyhlášením stejné kategorie. To bych určitě uvítal, stejně jako kdyby se přidal třeba seriál RunCzech. Každému totiž bosý běh doporučuji. Je to zase úplně jiný zážitek, který je skvělé vyzkoušet. Jestli ale existuje nějaké mistrovství Evropy či světa? Nevím a ani mě to popravdě nezajímá. Běhání naboso totiž ve skutečnosti není o ambicích, ale o pocitech.

Další články

Moira Stewartová: v roušce pro půlmaratonský zápis do historie
18. září 2020

Moira Stewartová: v roušce pro půlmaratonský zápis do historie

Na dráze při dlouhých tratích jen těžko hledá konkurenci, skvěle umí také přespolní běhy. A jak se před pár dny ukázalo na mistrovství Slovenska v půlmaratonu, české atletice tak trochu stranou zájmu vyrostla fantastická atletka i pro silniční závody. Pětadvacetiletá česko-skotská běžkyně Moira Stewartová totiž při své půlmaratonské premiéře zaběhla čas ...

Světový půlmaratonský rekord Chepchirchirové v Praze na Letné
5. září 2020 Závody, Michal Procházka, foto: RunCzech

Světový půlmaratonský rekord Chepchirchirové v Praze na Letné

O časném sobotním ránu byl na pražské Letné k vidění nejrychlejší půlmaratonský čas v ryze ženském závodě, postarala se o něj Keňanka Peres Chepchirchirová. Její krajan Kibiwott Kandie poté zaběhl šestý čas historie. VELKÉ SÓLO CHEPCHIRCHIROVÉ Ačkoli byly pro šest vytrvalkyň připraveny dvě vodičky, Peres Chepchirchirová s nimi nebyla už po dvaceti minutách běhu (na ...

Mistrovství světa vrchařů na Kanárech bylo zrušeno
4. září 2020 , Michal Procházka, foto: ČAS - Tomáš Taubr

Mistrovství světa vrchařů na Kanárech bylo zrušeno

Také „horští běžci“ přišli o svůj mezinárodní vrchol, světový šampionát plánovaný na listopad na španělský ostrov Lanzarote byl zrušen. Městečko Haría na čtvrtém největším Kanárském ostrov Lanzarote mělo běžce do vrchu z celého světa hostit o víkendu 13. a 14. listopadu, což byl i původní termín před vypuknutím pandemie. Na sobotu ...

Do Prahy se sjelo elitní pole vytrvalců pro špičkový půlmaraton
3. září 2020 Závody, Michal Procházka, foto: ČAS - Eduard Erben

Do Prahy se sjelo elitní pole vytrvalců pro špičkový půlmaraton

Půlmaraton chystaný na sobotu na uzavřeném okruhu na Letné slibuje rychlé časy. Do Prahy dorazili na pozvání pořadatelského RunCzechu běžci s osobními rekordy blízko těm nejlepším časům v historii. Carlo Capalbo a jeho tým RunCzech celou akci připravoval zhruba měsíc. „Když se objevila možnost něco uspořádat, neváhali jsme, je to taková naše ...

Půlmaratonci na okruhu na Letné zaútočí na rychlé časy
1. září 2020 Závody, Michal Procházka

Půlmaratonci na okruhu na Letné zaútočí na rychlé časy

Pandemie dostala do útlumu běžecký sektor, organizátoři RunCzech ligy se tomu po sérii letištních závodů snaží čelit velkolepou akcí pod heslem Ready for the Restart. Do Prahy mají přijet tři desítky špičkových vytrvalců a pokusit se v sobotu na uzavřeném okruhu zaútočit rychlé půlmaratonské časy, oznámil RunCzech v tiskové zprávě ...

Běchovice bojují za udržení tradice, RunCzech za záchranu části sezóny
30. srpna 2020 Závody, Michal Procházka, foto: ČAS - Aleš Gräf

Běchovice bojují za udržení tradice, RunCzech za záchranu části sezóny

Do 124. ročníku tradiční silniční desítky zbývá necelý měsíc, pořadatelé v týdnu ohlásili některá opatření, která mají pomoci, aby se závod vůbec mohl uskutečnit. Také organizátoři největšího seriálu RunCzech hlásí, že minimálně dvě z jejich akcí by přeci jen měly proběhnout. Dosud byl nejstarším nepřerušeným závodem na světě maraton v Bostonu, který ...

Dušan Kopečný: Jak jsem překonal tři sta kilometrů za 48 hodin
18. srpna 2020 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: pořadatelé a Dušan Kopečný

Dušan Kopečný: Jak jsem překonal tři sta kilometrů za 48 hodin

Tři sta kilometrů. To je vzdálenost, o kterou řada amatérských běžců zvládne během celého jednoho měsíce. V běžeckém závodu na 48 hodin v Kladně na konci letošního července tuto distanci překonalo hned šest borců včetně jedné ženy. A největší porci kilometrů – přesně 321 a 895 metrů k tomu – ukrojil během dvou dnů ...

Jak jsem běžel (a taky hodně šel) MUM
31. července 2020 Závody, Adam Fritscher, foto: Daniel Orálek

Jak jsem běžel (a taky hodně šel) MUM

Reportáž z běžecké (vrchařské) sedmidenní alias Moravského UltraMaratonu přináší náš zvláštní zpravodaj z Hané Adam Fritscher. Letošní sezona pro mě začala hodně zvláštně. Ještě na sklonku loňského roku mi můj fyzioterapeut dal vybrat mezi úplným zákazem běhu na několik měsíců a vynecháním závodů a rychlých tréninků na dobu minimálně stejně dlouhou. Zvolil jsem samozřejmě ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu