V neděli 8. května odstartuje Volkswagen maraton Praha, největší běh na královské trati u nás. Ať už se chystáte přímo na tento závod nebo na jiný maraton, máme pro vás doporučení, jak pojmout samotný závěr přípravy.
Maratonu se neříká královská trať jen tak pro nic za nic. Zatímco jeho polovičního sourozence by měl zvládnout každý zdravý člověk s alespoň obstojnou kondicí, na maraton už je třeba mít naběháno opravdu hodně, abyste si závod užili jinak než utrpením. Pochybnosti, zda se povedlo natrénovat dost, se přitom vkrádají do hlavy snad každému. Ať už jsou oprávněné více, méně nebo vůbec, měli byste se smířit s tím, že poslední dny před startem určitě nejsou na dohánění případného manka vhodnou dobou.
Vrcholoví sportovci říkají tomuto období krokodýlí trénink. Proč zrovna krokodýlí? Asi proto, že toto milé zvířátko dokáže strávit hodiny v absolutní nehybnosti, aby pak jedním prudkým útokem uchvátilo kořist. Chování sportovců před vrcholem je podobné. Hodně se odpočívá, všechny aktivity včetně těch pohybových se minimalizují, aby se v těle sbírala potřeba konečně se projevit. A když pak ten vyhlížený okamžik přijde, vrhlo do něj veškerou svou energii.
Erupce sprintera a maratonce je samozřejmě velmi odlišná, základní princip je ale stejný. „Nesnažit se posledních 10 dnů vše dohnat a už jen ladit formu – člověk se musí na závod těšit a už ho musí "svrbět nohy", říká k tomu metodik běhání Aleš Tvrzník. Trénink doporučuje omezit na lehké výklusy 2-3x v týdnu v regenerační intenzitě, s vyzkoušením závodního tempa, rovinkami a strečinkem.
Maraton je však natolik náročný závod, že přípravu na něj nelze zúžit na tréninkový plán. V posledních dnech před ním je třeba pošetřit co nejvíce sil, dostatečně spát a pokud možno zbavit se všelijakých bolístek, které jste si přivodili. Maraton bude bolet tak jako tak a čím větší porci kilometrů zvládnete s pocitem, že se nic mimořádného neděje, tím snáze pak přestojíte závěr, kdy tělo bude jeden velký zosobněný protest.
Velkou roli přitom hraje i psychika. Nedoléčená bolístka nemusí být objektivně nijak veliká, ale pokud čekáte, že vás bude zlobit po celou dobu, přikládáte jí o to větší význam. A až přijde krize – a co by to bylo za maraton bez alespoň maličké – může se stát i prkotina rozhodujícím faktorem, že dopajdáte ke krajnici a rezignovaně odepnete číslo.
Velice podstatným faktorem pro celkovou připravenost na maraton je i výživa. „Chce to zejména v tom závěrečném období dodržovat pitný režim a zvýšit příjem sacharidů, které najdeme například v těstovinách,“ radí Tvrzník a zároveň varuje před přílišnými experimenty. Ty si můžete zkoušet při jiných, méně náročných příležitostech a teprve pokud si ověříte, že na vás fungují a neškodí vám, můžete je postupně aplikovat na maraton. Ten je pro tělo experimentem sám o sobě a my bychom měli své schránce pomoci tím, že bude moci čerpat z něčeho, co zná a způsobem, který rutinně ovládá.
Na závěr ještě jedna rada, která už se týká samotného závodu. Pokud vše uděláte správně a budete na startu nažhaveni, až se vaše nohy konečně rozkmitají, donuťte se v prvních kilometrech běžet podle svého pocitu „pomalu“. Nechat se strhnout k přepálení začátku je tak snadné! Přitom asi není častější chyby, po které se za krátkou euforii platí dlouhým utrpením. A asi se shodneme, že ideální maraton je, když přináší emoce ve zcela opačném poměru. Tedy minimum utrpení na trati a dlouhá euforie po doběhu. Ať je ten váš maraton přesně takový!
