Běhání patří mezi sporty, které lze provozovat celoročně bez přestávky. Ne vše možné je však zároveň efektivní a často platí, že méně je někdy více. Jak je to s běháním?
Řada našinců nedá na běhání dopustit v té míře, že je pro ně nepředstavitelné vzdát se své vášně dobrovolně byť i na jeden jediný den. Koho však žene touha po maximalizaci svých výsledků, měl by zařazení nějaké pauzy alespoň zvážit. Léto je pro ni jako stvořené, a to hned z několika důvodů:
1/ Mezi vrcholy
Byť se v posledních letech slušně zaplňuje termínovka letními i zimními běhy, hlavní závody v roce se stále kumulují do jara a podzimu. Je to dáno jednak obecně příznivými klimatickými podmínkami v daných obdobích, jednak tím, že je pro špičkové sportovce nemožné udržet vrcholnou formu po celý rok. Hlavní příprava probíhá zhruba od října do března, aby na jaře bylo tělo v top formě, kdo ale zvažuje kvalitně závodit ještě v září, měl by svou trénovanost přiživit alespoň zkráceným, zato však celistvým tréninkovým cyklem.
„V praxi to znamená si po jarním závodním vrcholu naordinovat třeba desetidenní pauzu a posléze začít znovu od obecné vytrvalosti,“ popisuje autor řady publikací o běhání Aleš Tvrzník a dodává: „Tento model platí hlavně pro ty, kteří to myslí se svým závoděním opravdu vážně, takoví ti kovaní hobíci totiž trénují obecnou vytrvalost prakticky celoročně. I oni by však měli po vrcholu sezony dát tělu chvíli odpočinout a dovolit mu zregenerovat.“
2/ Škála jiných možností
Pod onou zmiňovanou pauzou si není třeba představovat povinné nicnedělání. Hýbání není na škodu, jen je třeba zvážit jeho intenzitu, která by neměla být na úkor regeneračním procesům. Když se pak začíná s obecnou vytrvalostí, je vhodné kombinovat dlouhé výběhy s jinými druhy vytrvalostních sportů jako je třeba plavání či jízda na kole, pro které bývají v létě příznivé podmínky. Tělo ocení, že je vystavené zátěži jiného druhu a to nejen proto, že se tak uleví svalům a kloubům namáhaným během.
Podstatou tréninku je vystavovat tělo zkouškám, po jejichž zdolání bude výkonnější. K tomu je potřeba střídat zatížení s adekvátním odpočinkem. Mělo by to mít řád a systém, důležitá je pravidelnost, která by však na sebe neměla brát podobu stereotypu. Na opakující se zkoušky je tělo při své adaptibilitě schopno si zvyknout a tréninkový efekt úměrně tomu výrazně klesne. Alespoň chvilková změna tréninkových prostředků tak tělu vrací žádoucí stav připravenosti.
3/ Osvěžení
Jet stále na plný výkon není zdravé a vede to dříve či později k syndromu vyhoření. To platí o práci stejně jako o běhání. Určitě není na škodu dát mu chvíli vale a věnovat se něčemu jinému. Abyste se pak, až podzimní závody zavolají, vrátili k přípravě s o to větší chutí a (rozumným) nasazením.
Co však dělat, když se zrovna v létě koná závod, který vás tolik láká? No co by! Jeďte na něj, když vám to udělá radost. Ani řízenou pauzu není nutné brát jako nepřekročitelný zákon a správně pojatý běh může být zpestřením stereotypního běhání.
Užijte si léto.
