Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy - Český běh

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani těm, kdo preferují „tradiční“ vytrvalecké distance. Vždyť její nejlepší maratonský výkon má hodnotu 2:48:09 a půlmaratonský 1:20:06. Letos už běžela tři maratony a všechny pod tři hodiny. „Moje tělo umí dobře regenerovat, snad to zvládne i na ultramaratonských tratích,“ doufá Radka Churaňová, kterou teď čeká krátce po sobě Spartathlon a mistrovství světa v běhu na 24 hodin.

Jak se zrodil nápad startovat na letošním domácím šampionátu v běhu na 24 hodin v Kladně?
Všechno to začalo tím, že jsem vloni běžela poprvé sto kilometrů (24. března 2018 vyhrála Radka MČR v Plzni, když výkonem 7:22:16 porazila i všechny muže a vytvořila nový český ženský rekord – pozn. aut.). Chtěla jsem si to hlavně vyzkoušet, ale hned jsem se nominovala na mistrovství světa v Chorvatsku a tím se to všechno nastartovala. Zároveň jsem si i vybojovala právo účasti na letošním Spartathlonu, legendárním ultramaratonu z Atén do Sparty o délce 246 kilometrů. Říkala jsem si, že takovou šanci se tam dostat prostě musím využít. Proto jsem si chtěla na Kladně vyzkoušet, jestli vůbec vydržím běžet 24 hodin v kuse. Navíc jsem chtěla splnit limit na mistrovství světa v běhu na 24 hodin, které se koná na konci října ve francouzském městě Albi. Přece jenom konkurence u nás není tak velká a limit leží poměrně nízko. Ten céčkový má hodnotu 180 kilometrů, u něj jsem si byla prakticky jistá, že jej překonám.

Jaký byl váš taktický plán pro kladenský závod?
S mým trenérem Radkem Brunnerem jsme si naplánovali, že zkusíme běžet na český rekord na dvanáctihodinovce, který činil 135 kilometrů. Potom jsem měla zvolnit a doběhnout to zhruba na onen limit 180 kilometrů. Jenže pořadatelé nám sdělili, že mezičas na 12 hodin nezajišťují, takže nový plán zněl zkusit udržet tempo po celých čtyřiadvacet hodin. Problém je ten, že z kratších tratí neumím rozbíhat závody v pomalém tempu, takže jsem začala rychleji, než bych chtěla. A když potom organizátoři mítinku viděli, že je reálná šance na český rekord na 12 hodin, tak se jim urychleně podařilo zajistit rozhodčího z atletického svazu, který potřebný mezičas s výsledkem 140,367 kilometru oficiálně změřil.

Čtyřiadvacetihodinový běh je opravdu dlouhý závod. Spolupracovala jste v jeho průběhu s ostatními účastníky?
Zhruba do čtyřicátého kilometru jsem „vystřídala“ asi tři spoluběžce, k nimž jsem se postupně připojovala a povídala si s nimi. Raději však běhám vlastním tempem a mám svůj klid, takže od té doby už jsem běžela sama. Je pravda, že někteří účastníci běhali ve dvojicích, mně ale vyhovovalo jít sama.

K ultramaratonským závodům patří také krize, mnohdy i velmi drsné. Zažila jste na Kladně nějakou takovou?
Vlastně jen jedinou a ani nebyla tak výrazná. Po sedmdesáti kilometrech mě začal tlačit žaludek a vyzvracela jsem spoustu tekutin. Popravdě jsem si v tu chvíli myslela, že je to konec, protože taková ztráta vody je hodně nebezpečná, ale po dalším kilometrovém okruhu jsem náhle cítila úlevu. Trenér mě uklidnil a pak už všechno šlo vcelku dobře a hrozně rychle mi to uteklo. Žádné další fyzické krize už nepřišly, jen se mi místy spíše nechtělo pokračovat dál v běhu. Ale nebylo tam žádné nutkání sednout si, spát, natož nějaké žaludeční problémy.

Ve dnech 27. a 28. září vás tedy čeká slavný Spartathlon. S čím do tohoto mimořádně obtížného závodu půjdete?
Teď už vím, že na to mám. V hlavě jsem získala jistotu, že to uběhnu. Před Kladnem jsem běžela nejvíc sto kilometrů, teď tedy poprvé 24 hodin v kuse. Samozřejmě ale vím, že se může stát cokoliv, třeba nějaká chyba a bude konec. Určitě je to hodně těžká a také kopcovitá trať, bojím se krizí, protože na ně poprvé budu sama. Ale zase se běží z jednoho místa do druhého, takže budu sledovat krajinu a své soupeře a možná to bude i svým způsobem snazší než závod na krátkém okruhu. Určitě se nechci jen zúčastnit, myslím si na umístění do třetího místa.

Pouhý měsíc po Spartathlonu, 26. a 27. října máte běžet ve francouzském Albi světový šampionát na 24 hodin. V rozmezí tří měsíců vás tak čekají tři velké a náročné ultramaratonské starty. Je podle vás reálné to všechno zvládnout?
Už na Kladně to zvažovali všichni běžci, kterých se to týká. A podle jejich názoru je reálné se dát do kupy a zvládnout to. Já už z předešlých zkušeností vím, že moje tělo regeneruje dobře, nemám problém běžet dva maratony v kvalitních časech poměrně krátce za sebou. Doufám, že se stihnu kvalitně připravit a je mi jasné, že to už nebude o nějakém tréninku, ale zejména o regeneraci.

A vaše ambice pro mistrovství světa?
Samozřejmě hlavní je, jak se mi podaří zregenerovat. Navíc neznám konkurenci, ale v tomto ohledu dám na trenéra Radka. Zatím držím nejlepší letošní výkon na 24 hodin a asi pátý nejlepší v historii vůbec. Kdyby všechno klaplo, tak mám šanci se dobře umístit. Na druhou stranu se mi na Kladně všechno dokonale sešlo – počasí, podpora na trati. Takže je otázka, jestli takový výkon budu schopná ještě někdy zopakovat. Podobně jsem to měla i na stovce, kdy jsem si po svém prvním startu na ní myslela, že už to nemůžu nikdy zaběhnout tak dobře. A je pravda, že se mi od té doby zatím stovka už tolik nepovedla. Ale uvidíme, třeba mi to zase jednou sedne.