Do Řecka oba odjížděli v pozicích jedněch z favoritů závodu. Na konci letošního Spartathlonu, legendárního ultramaratonu, který měří 246 kilometrů a běhá se vždy v září hornatou krajinou mezi Aténami a Spartou, se trenér a zároveň závodník Radek Brunner radoval díky třetímu místu z již čtvrté medailové pozice v řadě, zatímco jeho svěřenkyně Radka Churaňová musela pro vyčerpání vzdát zhruba po sto kilometrech.
Zdraví a krizi navzdory Radek zase na bedně
Třetí a dvakrát po sobě druhý. Taková byla tři předchozí umístění pětačtyřicetiletého českého ultravytrvalce Radka Brunnera na uplynulých ročních Spartathlonu. Letos se do Řecka vrátil znovu pro bronz za čas 24:26:28, když mu na druhou příčku Maďara Csécseie chybělo nicotných devět minut.
„Taktika byla jasná, mám ji tak nastavenou na všechny závody delší než sto kilometrů. Běžet první část tak, aby to bylo pokud možno ‚zadarmo‘, tedy nestresovat se tepem, tempem ani soupeři,“ popisuje Radek Brunner. „Letos si s námi trochu zahrálo počasí, protože to byl pravděpodobně nejteplejší ročník ze všech, které jsem absolvoval. Přes den jsem musel hodně chladit a hlídat dostatek pití. Upravil jsem tedy plán tak, abych bez větších šrámů přežil slunce a až pak zabral. Při takto dlouhých závodech nikdy neřeším taktiku soupeřů, soustředím se jen na sebe a svůj výkon. Zajímat se o soupeře má smysl až někde okolo 170. kilometru,“ říká muž, jenž jako vůbec první v historii stanul na Spartathlonu čtyřikrát po sobě na stupních vítězů.
I jej letos na mimořádně náročné trati, která se běhá na počest starověkého aténského běžce Feidippida z dob válek mezi Řeky a Peršany, potkala krize; trvala zhruba 25 kilometrů a začala přibližně na metě 75 kilometrů. „Do Korintu o pět kilometrů dál jsem doběhl v poměrně dezolátním stavu a podle lidí, co tam byli a říkali mi to později, by nikdo nevsadil ani pětník, že vůbec doběhnu. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se zase vzpamatoval. Naopak poslední třetina závodu se mi běžela parádně a bylo to znát i na mém postupu pořadím vzhůru,“ vzpomíná závodník týmu SK Babice.
Ten si bez ohledu na vybojované medaile cení každého doběhnutého Spartathlonu. „Rok co rok si říkám, že by byla velká náhoda, kdyby to zase cinklo. A ono se to znovu povedlo. Letos to se mnou po zdravotní stránce vypadalo bezkonkurenčně nejhůř ze všech mých účastí. Z nějakého neznámého důvodu ale v den, kdy se závod běží, vždy zapomenu na všechno, co tomu předcházelo, a běžím. A zatím to celkem vychází,“ směje se Radek Brunner.
Potíže udolaly Radčinu hlavu
To jeho tréninková svěřenkyně Radka Churaňová, nedávná česká rekordmanka v běhu na 24 hodin, která doufala rovněž v umístění do třetí příčky, mnoho důvodů k úsměvu po skončení závodu neměla. „Už od startu se mi běželo podezřele dobře. Sama jsem byla překvapená, že jsem běžela bez nějakého většího úsilí a hlavně bez bolesti. Dva týdny před Spartathlonem jsem si při závodu způsobila svalové zranění, které mi znemožnilo trénovat. Měla jsem obavy, že se nebudu moct ani postavit na start. Kupodivu jsem ale bolest ani moc necítila a mohla jsem se plně soustředit na závod. Do 80. kilometru jsem běžela celkem bez nějakých problémů a rovnoměrným tempem, jenže vinou špatného občerstvování a nedostatečného doplňování tekutin se pak začaly objevovat křeče v končetinách, s nimiž jsem bojovala dalších 20 kilometrů. K tomu se přidalo zvracení a celkové vyčerpání, a protože mě opět začala bolet zraněná noha, rozhodla jsem se závod vzdát,“ popisuje dění na trati současná česká ženská jednička na ultramaratonských tratích.
Ukončit své snažení bylo pro ni o to těžší, že od začátku podle plánů skutečně bojovala na špici závodu. „Definitivní rozhodnutí padlo těsně po stém kilometru. Ještě čtyři kilometry jsem se pokoušela sama sebe přesvědčit, že krizi překonám, ale protože jsem nebyla ještě ani v polovině, hlava to nezvládla. V tu chvíli jsem si našla dalších x důvodů, proč závod ukončit. Samozřejmě jsem později svého rozhodnutí litovala. Možná by stačilo si jen chvilku odpočinout a dát trochu tělo do pořádku. Jak jsem později zjistila, při tak náročném závodu nehraje půlhodina žádnou roli. Je to pro mě další zkušenost pro příští ultra závod,“ zůstává Churaňová pozitivně naladěná.
A pořádnou šanci na nápravu by měla dostat již brzy, na konci října na mistrovství světa v běhu na 24 hodin ve francouzském Albi. Nebude však mít trpký konec v Řecku vliv na její formu v dalším, rychle se blížícím drsném měření sil? „Kdybych se snažila Spartathlon za každou cenu dokončit, mohlo by to přípravu na šampionát dost ovlivnit. Nejenže by bylo daleko těžší zregenerovat, ale asi bych dost času trávila na fyzioterapii, kde by mi dávali dohromady bolavou nohu. Teď jsem odpočinutá a připravená ještě aspoň čtrnáct dní pořádně potrénovat, abych do Albi jela připravená. Konečně jsem se dostala k doktorovi, který našel příčinu mých svalových problémů a pomalu mě dává dohromady. Věřím, že do Albi odjedu konečně bez bolestí a s parádní formou,“ směje se optimisticky Radka Churaňová.
Vzájemné komplimenty
A co říká na její řecké snažení kouč Radek Brunner? „Už jen to, že si připnula číslo a postavila se na start, si zasloužilo úctu. Radka poslední dva týdny vůbec netrénovala, měla svalové zranění a vypadalo to, že se ani nerozběhne. Den před závodem, když jsme to šli zkusit, se u toho několikrát rozbrečela a běžela jako raněná srna. Otázkou je, zda předčasný konec skutečně způsobila její nedisciplina v doplňování energie, s čímž pořád bojujeme, nebo to, že už s tou nohou nemohla fakt pokračovat. Asi to byl mix několika podnětů. Bolavou nohu jsme ovlivnit nemohli. Doplňování energie ale ano. Bohužel Radka místo plánu, který byl nastavený, dala na občerstvovačkách přednost chipsům a džusu. Je to zkušenost, která se jí příště bude hodit, a věřím, že se s tím příště popere o dost líp. Fyzicky na tom je tak, že pokud by vše klaplo, neměla by na trase konkurenci. Nicméně je to ultra a tam se karty míchají vždy až při hře,“ ví moc dobře trenér a závodník v jedné osobě.
Od své svěřenkyně se mu dostává jen komplimentů: „Radek se na tento závod důkladně připravoval, a i když mu přípravu překazily dost závažné zdravotní problémy, věřila jsem, že bude bojovat o nejvyšší příčky. Tím, že jsem odstoupila celkem brzy, jsem měla možnost sledovat průběh závodu a dokonce Radka vidět na dvou občerstvovačkách. On je neskutečný bojovník. Vůbec to nevypadalo, že se dostane tak dopředu, protože náskoky soupeřů byly příliš velké. Ale on ty konce prostě umí. Když ostatní odpadávají, on umí zabrat. A to dokázal i letos. Je jediný, který má čtyři medaile v řadě. Moc mu to přeji, zaslouží si to,“ vysekává poklonu Radka Churaňová.
Letošní Spartathlon dokončila jen pětice z celkem čtrnácti českých účastníků: vedle bronzového Brunnera ještě 32. Marek Jirásek, 46. Jiří Horčička, 51. Jaroslav Bohdal a 189. Štěpán Dvořák. Naopak devět borců se do cíle u sochy krále Leonida nepodívalo…
