Radek Brunner dosáhl dalšího mimořádného úspěchu. Ačkoli současná situace neumožňuje střetnout se přímo, i ultramaratonci díky internetu poměřili síly. V závodě se speciálními pravidly uběhl český vytrvalec za 62 hodin (2 dny a 14 hod.) přes 415 km a pral se celkové vítězství, než mu šanci o něj zabojovat sebrali kontroverzně rozhodčí.
Pravidla závodu „Backyard Ultra“ (ultra na dvorku) jsou následující: každou hodinu absolvovat určenou vzdálenost 6,7 kilometru – tato zdálenost je stanovena tak, aby běžec za 24 hodin urazil 100 mil. Dokud zvládá účastník danou porci, zůstává ve hře. A kdo vydrží nejdéle, vítězí, všichni ostatní jsou nejsou klasifikováni. V karanténní verzi závodu, na kterou přes sítě dohlížel tvůrce konceptu Lazarus Lake, venkovní okruh mohlo nahradit běhátko. Sledovat dění bylo možné přes internet, největší organizační potíže nastala, když si závodníci zapnuli hudbu, to pak streamovací služba – v tomto případě YouTube – video zablokovala. Poté, co se situace opakovala pak pořadatelé pak přešli na Facebook (viz poslední záznam zde).
Na start se v neděli v 15 hodin středoevropského (letního) času postavilo 2411 odvážlivců. Osm jmen vyplnilo do kolonky země „Czech Republic“, mezi nimi i Radek Brunner. „Botky, dres i čapka nachystaný. Běhátko připojený do zásuvky. Tak sranda může začít,“ napsal si před začátkem čtyřnásobný medailista Spartathlonu na Facebook. Závod dlouhý téměř 250 km (téměř šest maratonů) se běhá v září na trati z Atén do Sparty a ti nejlepší jej zvládnou za den.
V nynějším „karanténním ultra“ je 24hodinová porce oněch 161 km. V neděli večer (českého času) však účastníci naběhali dvě stě kilometrů, v pondělí nad ránem překonali i „spartathlonskou“ vzdálenost a těsně před polednem už završili třetí stovku kilometráže. Po dvou dnech běhání (v pondělí v 15 hodin) už zůstali pouze dva ultramaratonci, když třetí od konce vypadla Švédka Anna Carlssonová běhající kolem jezera za polárním kruhem. Finální dvojici tvořili Brunner a Američan Michael Wardian.
Oba pak svedli vpravdě epickou bitvu, v úterý ve dvě ráno překonali metu 400 kilometrů (nikdy víc před tím nezvládli), oba vcelku čile komunikovali a odpovídali na dotazy pořadatelů a fanoušků. Po uplynutí 62 hodin (a uběhnutí více než 415 km) však duel skončil kontroverzně. Podle pozdějšího vyjádření Radka i přítomné podpory na místě vypadlo spojení a on tak podle organizátorů nezahájil nové kolo, za což byl nekompromisně diskvalifikován. Vedle šance na vítězství tím oba přišli o možnost i překonat rekord v této ultra disciplíně, který činí 68 kol, protože podle pravidel, když zůstane poslední, závod končí.
„Chtěl bych poděkovat úžasným sportovcům a komunitě, kteří vytvořila 63 hodin závodění, na které nikdy nezapomenu,“ uvedl na svém Instagramu vítěz Wardian. „Děkuju všem, zejména Radkovi, že mě tlačil za hranici toho, co jsem považoval za možné,“ dodal.
PROFI ORGANIZACE? NE, PÁR Z ALBERTY
V organizaci závodu se tak ukázala největší slabina. Neuspořádala jej žádná profesionální agentura, ale pár z kanadského Calgary pod hlavičkou jejich společnosti Personal Peak (v překladu „osobní vrchol“). Travis Schiller-Brown vystudoval kineziologii, jeho žena Ashley zase měla zkušenosti, jak zefektivnit provoz firmy přes zvýšení dosahu. „Většinu času strávili výzkumem technik prevence a rehabilitace zranění, které by se mohly začlenit do výcvikových programů svých sportovců,“ píší o sobě na svém webu.
Schiller-Brownovi proto pracovali na programu, který by vytrvalostním sportovcům pomohl řešit nejpalčivější věc: zajistil, aby se zlepšovali a zároveň předcházeli zraněním. Vyvinuli komplexní systém zahrnující všechny složky tréninku (běh, síla, cvičení…), beroucí v potaz všechny složky, které do něj vstupují (sportovcova istorie, aktuální stav a objem přípravy). Na svém webu tvrdí, že jejich „Complete Run Systém“ od spuštění v říjnu 2018, pomohl všem jimi opečovávaným atletům vyhnout se zraněním.
