V první díle profilu (zveřejněno 5. 12.) jsme mapovali cestu těšínské rodačky od začátků až po úspěšnou letošní sezónu. V druhé části se mohl Jiří Šoptenko podívat do „kuchyně“, v níž se Simona Vrzalové připravuje, takže můžeme nahlédnout do jejího tréninku, ale i mimo sport. A také promluví její kouč Augustin Šulc.
Většina z běžců české špičky obdivovala během své kariéry některou z běžeckých hvězd. Simona není výjimkou „Možná to bude znít ohraně, ale nejvíce mě fascinuje Emil Zátopek. Vím, že tu bylo a je hodně kvalitních běžců, ale on byl naprosto výjimečný. Shlédla jsem o něm několik televizních dokumentů, přečetla si různé články na internetu a brzy se vydám zakoupit některou z několika nových knížek.“
Malé nahlédnutí do tréninku
„Pokud trénuji doma, běhám pouze jednofázově, ale pořádně (smích). Na soustředěních střídám dva dny dvoufázového tréninku (ráno kvalita, odpoledne klus) s jedním dnem jednofázového. Týdenní kilometráž se pohybuje okolo 60 km, na soustředěních maximálně do 80km.“ V březnu odjela Simona na desetidenní soustředění do Tater, nedávno zavítala na pět dní do Jeseníků. „Soustředění mám moc ráda, protože tam nemusím řešit vaření ani práci ve večerce, a mohu se soustředit „jen“ trénink a odpočinek.“
Co se týče tréninku kvality, v dorostu běhala úseky maximálně do 600 metrů. Při druhém návratu k atletice (loni v říjnu) jsou kromě krátkých intenzivních úseků základem tréninku dvou až tříkilometrové úseky v tempu závodů na 5 až 10 km. „Dříve mě bavily krátké, rychlé úseky, dnes mám nejraději dvojky a trojky. V patnáctkovém tempu bylo nejtěžším tréninkem 8 x 500 m za 1:25 až 1:20, v trojkovém a pětkovém tempu trénink 3 – 2 – 1km (zmíněn v prvním dílu: 9:23 – 6:10 a 2:55). Kopcům se věnujeme hlavně na soustředěních, v současné době je běhám tak jednou za týden, v úsecích od 100 do 250 metrů.“
V tréninkové „stáji“ pomáhají Simoně v tréninku dva výborní vytrvalci. Jedním z nich je Milan Hrazděra, který doběhl na nedávné Hornické desítce pátý za 31:17. „Ráda bych mu za pomoc poděkovala, jsem moc ráda, že se k němu mohu při některých trénincích přidat. Jeden příklad – pokud běží v tréninku souvisle rychlých 10 km, já s ním běžím třikrát 2 km, a on vše odtáhne. Dalším prima sparingpartnerem v naší stáji je Matouš Vrzala, moc hodný, věřící kluk, o kterém si mnoho lidí myslí, že je mým bráchou. Jde ale pouze o shodu jmen.“
Podobně jako Eva Vrabcová dává velký důraz na posilování i Simona Vrzalová. „Posiluji obden s vlastním tělem nebo s lehkými činkami. Ráda dělám například pánské kliky (ne na kolenou), ve čtyřech sériích po 25. V jednom zátahu jich udělám 50. Velkou pozornost věnuji posilování středu těla (břicho, záda) metodou plank. Podle mého názoru je zbytečné dělat sedy lehy, to je posilování spíše pro okrasu, protože jsou tyto svaly vidět. Pro běžce jsou důležitější spíše vnitřní svaly, které se kromě planku posilují i těmi kliky. Nohy moc neposiluji, ty dostanou dost zabrat při výbězích kopců. V době, kdy jsem příliš neposilovala, jsem cítila, jak mi v závěrech závodů tuhnou ruce a břicho. Od té doby, co tento důležitý tréninkový prostředek neopomíjím, se mi to ještě nestalo.“
Cesta k vrcholným výkonu navzdory náročné práci
Ideální konstelací pro vrcholové běžce je pouze trénovat, závodit a mezi tím odpočívat. Simoně takové podmínky zatím překvapivě nikdo nenabídl. „Od deseti let pomáhám rodičům v jejich potravinové večerce. V poslední době pět hodin denně, mezi devátou až čtrnáctou hodinou. Má to jednu výhodu. Pokud potřebuji odjet na závody nebo na soustředění, oni se zařídí, a já se nemusím nikoho doprošovat. Jinak je to ale fyzicky i psychicky náročná práce, neustále nosím těžké věci (kartony s nápoji atd.) Někdy si tam připadám jako v trafice. V části, kde prodáváme zeleninu, je k dostání také alkohol s cigaretami, kam chodí nakupovat i opilí lidé. Dost často s nimi máme konflikty, což mě moc netěší. Raději bych se viděla někde v kanceláři.“
Finanční podmínky k přípravě usměvavé běžkyně jsou spíše skromnější. „Ostravské CISO (Centrum individuálních sportů Ostrava) mi na druhou část letošní sezóny přispělo částkou 15 000 Kč na běžeckou obuv a soustředění. Příští rok bych měla obdržet podobnou částku. Od klubu jsem letos dostávala v extralize 300 Kč za bod, což dělalo letos dohromady 20 000 Kč. Něco si vydělám i na závodech na silnici, ale běhání mě v žádném případě neuživí, zvláště pokud se chci soustředit spíše na dráhu. Přesto – pokud by mi nabídli někde lepší podmínky, hodně bych se rozmýšlela odejít, protože Ostrava je městem, které mám moc ráda, jsou tu úžasní lidé a jsem tady šťastná.“
Koníčky: pes, tenis, vaření
Zbývá Simoně kromě večerky, tréninku a běhání čas na záliby? „Mám fenku jménem Princezna, patřící do rasy Čau Čau, což jsou takoví líní, pomalí a plíživí psi. Jsem ráda, že s ní mohu chodit jen na procházky a užívat si v klidu přírodu. Pokud bych měla rychlejšího psa, musela bych kromě tréninku běhat i s ním. (smích)
Moc ráda sleduji v televizi tenis. Nejraději mám Juana Martína del Potra (rozhoduji se podle sympatií), který byl dlouho zraněný, ale na olympiádě se dostal až do finále, kde prohrál s Andy Murrayem.“
Mezi mé další záliby patří i vaření, kterému se však věnuji ve chvílích, kdy na to mám více volného času než narychlo. Občas uvařím i rodičům. Prý umím udělat excelentní boloňské špagety a všichni chválí moji svíčkovou. (smích). Na učňáku mě nenaučili vůbec nic, jen recepty nazpaměť, navíc já uměla vařit už předtím.
Z filmů mám ráda scifi s dobrým koncem (Superman, X-Men), z hudby české písničky Hany Zagorové, Pavla Nováka (písnička Nádherná láska), ze světa Kanaďanku Avril Lavigne. A literatura? Jsem náročnou čtenářkou sci-fi a životopisných knih, ale málokterá mě zaujme natolik, abych ji dočetla do konce…. Naposledy se tak stalo v případě Harryho Pottera a životopisu Arnolda Schwarzeneggera.“
Zatím zůstává na dráze … a oběma nohama na zemi
„Kdyby mi někdo před rokem řekl, že letos získám čtyři tituly mistryně republiky, tak bych mu v žádném případě nevěřila. Připadá mi to ode mě k ostatním běžkyním trochu sobecké, na druhou stranu jsem tím zavařila i sama sobě, protože budu mít opravdu co dělat, abych všechno obhájila. (smích). Na oslavu krosového titulu jsem uvařila mně (i mému příteli) mé oblíbené boloňské špagety. Co se závodění týče, mám moc ráda pestrost. Na konci léta jsem se již cítila trochu přesycená dráhou a těšila se na silnici a krosy, a když se jich teď po ME nasytím, budu se zase těšit na halovou sezónu.“
Simona Vrzalová nevylučuje, že bude za pár let závodit pouze na silnici. Sympatickým zjištěním však je, že se v nebližších budoucnosti zaměří na zvyšování výkonnosti na dráhových tratích od 800 metrů po 10 km. „Po krosovém ME by mě trenér rád připravil do haly na 1500 m a 3 000 m. Ráda bych se zlepšila hlavně na trojce, kde mám zaběhnutý osobák v taktickém závodě na extralize,“ říká věčně dobře naladěná Simona a dodává, kterou disciplínu má zatím nejraději. „Mojí srdcovkou je patnáctistovka, která utíká tak rychle, že než se člověk pořádně rozběhne, už mu zvoní do posledního kola,“ směje se.
Ohledně cílů do budoucna se S. Vrzalová drží spíše při zemi. „Dlouhodobé cíle si příliš nedávám, spíše se pokaždé soustředím na nejbližší závod. Pokud bych vysněné výkony nezaběhla, byla bych zklamaná. Raději se tím, co přijde, nechávám překvapit.“
Pohled trenéra
Augustin Šulc byl po mnoho let trenérem na ostravském sportovním gymnáziu, kde připravoval běžce do 19 let. Pod jeho vedením se svého času připravovali například půlkař Jan Pernica, mílař Tomáš Bednář, stýplař David Arabasz a v začátcích kariéry i mílařka Jana Biolková.
Je zajímavé, že i při druhém návratu Simony Vrzalové k atletice věřil trenér v její ohromný běžecký potenciál. „Věděl jsem, že bude mít běhání i po těch letech stále v sobě. Dodnes vzpomínám na její vynikající výkony v dorostu, kdy startovala již v 16 letech na krosovém ME do 19 let. Je pro mě jako běžkyně výjimečným úkazem, se kterým jsem se nikde jinde jako trenér nesetkal. Je naprosto neskutečné, jakých výkonů vzhledem k letošnímu tréninku dosáhla. O tom, že by mohla s běháním opět začít, jsem během té pětileté zdravotní pauzy nepřemýšlel. Bylo to i pro mě ohromné překvapení. Hned na začátku naší třetí spolupráce jsme se domluvili, že bude pracovat na životosprávě (strava atd.), což má podle mého názoru na výkonnost ohromný vliv.“
Zotavení po tréninku a po práci ve večerce přikládá trenér taktéž velkou důležitost. „Simona má obrovské možnosti regenerace přímo na stadionu. Záleží už jen na ní, nakolik je využívá. Je to 28letá dospělá dáma a já ji v tomto ohledu nemohu do něčeho nutit. V Ostravě má pro trénink slušné podmínky. Věřím, že by se díky účasti na ME měla v tomto ohledu dostat na úroveň ostatních atletů. Myslím, že by v případě jiné nabídky neměla z Ostravy odcházet, má to tady hodně ráda.“
Simoně nejvíce vyhovují soustředění, kde má na přípravu klid a může trénovat dvoufázově. „Je to ale trošku na hraně, protože ji při vyšší zátěži pokaždé začínají pobolívat kolena. Pokud by trénovala dlouhodobě dvoufázově i doma, myslím, že by to její tělo zdravotně nezvládlo ani obden. V tomto ohledu mezi námi funguje ohromná souhra. Simona mi dává v tréninku perfektní zpětnou vazbu, na co má, a na co ne, a já mohu podle toho její přípravu upravovat. A co je neméně důležité: Simona má štěstí na výborného sparingpartnera Milana Hrazděru (letos třetí místo na M ČR ve stýplu), s nímž je schopná odběhat části některých tréninků. Běžkyň, které by dokázaly v tréninku oběhnout to co ona, totiž v Čechách příliš není.“
S nápadem vyzkoušet letos pětku přišel trenér. „Bylo moc důležité, zdali ji zvládne psychicky. Po velmi kvalitních trénincích na jaře jsem byl přesvědčený, že může dosáhnout výkonu pod 15:40. Potají jsem věřil, že by mohla překonat i český rekord 15:35. Deset dní před pětkou jsem se jí pokusil těžkým tréninkem (3 – 2 – 1 km, 9:27 – 6:13 – 2:55 /pauza 4 a 3 minuty/) dokázat, že je takový výkon v jejich silách. Velkou část tréninku odběhala ve druhé dráze společně s Milanem, který měl před sebou překážky. Celý trénink absolvovala v naprosté pohodě, neskutečná byla zejména rychlost uklidnění jejího tepu mezi úseky – po jedné minutě klesl na ideálních, ale po takové zátěži málokdy vídaných 120 úderů/min.
Při samotném závodě v Carquefou došlo k malému nedorozumění. Manažer nám sliboval lepší konkurenci, což znamenalo, že by se Simona mohla vézt minimálně 3 km v závěsu. Realita byla jiná – vodička tempa sice nechyběla, ale běžela dost pomalu. Simona si tak musela odtáhnout tři čtvrtiny trati od druhého km až do cíle. Přesto měla v závěru dostatek sil. Posledních 800 metrů zaběhla za 2:12. Výsledný čas 15:40.92 na pětku byl šokem jen pro lidi, kteří Simonu příliš neznají. Pro mě rozhodně ne.“
Augustin Šulc také věřil, že by rovinatý profil na krosovém ME jeho svěřenkyni měl vyhovovat. Jenže se – jak už jsme psali po šampionátu v Chii – Simoně nevydařil start, a přestože pak sbírala soupeřky jednu za druhou (ještě v posledním kole jich předběhla šest), už se nedokázala dostat výš než na 28. pozici. Rozhodně se ale nedá říct, že by zůstala v poli poražených, navíc má alespoň dostatečnou motivaci pro příští rok, kdy se koná evropský přespolák v Šamoríně. Motivaci, již posiluje skutečnost, že jsou oba její rodiče Slováci. Nechme se tedy překvapit, jaká bude sezóna 2017 této běžecké komety letošního roku. Už jen úsilí o obhajobu čtyř republikových titulů bude zajímavé.
Vizitka: Simona Vrzalová
věk: 28 let
výška / váha: 165 cm / 53 kg
klub: SSK Vítkovice
trenér: Augustin Šulc
osobní rekordy (všechny byly dosaženy v roce 2016):
800m – 2:07.25 // 1500m – 4:13.54 // 3km – 9:17.7 //
5km – 15:40.92 // 10km – 34:20/silnice
