Postřehy ze závodu: Z Třeboně je dobrá maratonská adresa - Český běh

27. 10. 2021, Adam Fritscher, foto: pořadatelé, Závody

Třeboňský maraton jsem si zvolil v loňském roce jako náhradní variantu pro start na královské trati poté, kdy již podruhé padl termín jarního maratonu v Krakově. Zpočátku jsem měl o této volbě určité pochyby (nejasnosti kolem možností přeregistrace a vrácení startovného při změně termínu závodu, informace o nepřesně změřené trati při jeho prvních ročnících), nakonec se ale běžecká návštěva vyhlášeného lázeňského městečka na jihu Čech ukázala jako vydařená trefa. Pro milovníky dobře zorganizovaných závodů na vcelku vyladěné hraně mezi domáckou atmosférou a přijatelnou komercí ji můžu pro příští roky klidně doporučit.

Compressport Třeboňský maraton, jak zní jeho oficiální název, zapsal letos svůj třetí ročník. Ten se měl původně uskutečnit už vloni, kvůli koronavirovým restrikcím se však start o rok posunul. Pořadatelé (jinak mimořádně vstřícní při možnostech „šibování“ účastníků se zvolenou trasou i přesunem na další ročník např. v případě nemoci) sice nejprve trochu nezvládli komunikaci ohledně možnosti vrácení loňského startovného a na svém webu nabízeli jako jedinou variantu jeho přesun na letošek, nakonec vše ale napravili, což bylo určitě jedině správně a fér (vytrvalostní běžec skutečně nemůže tušit, co bude s jeho tělem a plány za dlouhý rok).

Dalším vykřičníkem trochu odrazujícím od absolvování maratonského zápisu právě v Třeboni byly informace od účastníků prvních ročníků, kteří upozorňovali na zjevně kratší trať, což organizátoři dlouho i přes protesty a urgence odmítali přiznat. To je samozřejmě u maratonu zásadní problém, protože běžecké závody se mohou konat na opravdu různých a libovolných vzdálenostech, ale ta „královská“ je vážně jen jedna. 🙂

Nakonec však naše běžecká minivýprava z Hané téměř přes celou republiku do Třeboně dojela a je třeba říci, že nelitoval nikdo. Jednak Třeboň je skutečně krásné a malebné město (i když na svůj věhlas pro mě až překvapivě malé), ale také pořadatelé udělali vše pro to, aby si běžci a jejich doprovod pobyt včetně samotného závodu užili. Takže pojďme postupně.

Prezentace a zázemí

Vše klapalo perfektně. Výdej startovních čísel v místním divadle byl plynulý (den před závodem otevřeno do 23 hodin!), personál milý, vlídný a příjemný a nezbytná přítomnost partnerů a sponzorů zcela únosná. Místo zbytečných štosů reklamních letáčků se sponzoři z oblasti sportovního vybavení a výživy prezentovali prodejními stánky, kde se dalo na poslední chvíli pořídit to, co si člověk v cestovním chvatu zapomněl přibalit. Totéž se pak opakovalo v den závodu na třeboňském Masarykově náměstí, kde to opravdu žilo, aniž by se na účastníky valil barnumský cirkus z některých běžeckých monstrakcí.

Pozitivní byl i můj subjektivní dojem z úschovny věcí v základní školy (půlmaraton ji měl jinde, proto nehodnotím). Obsluha znovu velmi vstřícná, rychlost odbavení blesková, a přestože se nejednalo oficiálně o šatny, i tomuto účelu prostorná tělocvična posloužila velmi obstojně.

Snad jen mírné rozpaky v této souvislosti budil jeden z benefitů programu nazvaného Premium startovné, který za příplatek nabízel bonusy pro ty, kdo jej byli ochotní využít. Myšlenka je to sice určitě zajímavá a v principu vůbec ne špatná: proč si nedopřát například luxusu v podobě přednostního odbavení, kávičky v cíli či masáží gratis? Jenže navázat na tento program možnost využití jediných otevřených toalet v prostoru úschovny / šaten bylo poněkud necitlivé. Přestože mobilních zařízení bylo v okolí startovního koridoru vcelku dost, každý běžec z vlastní zkušenosti ví, jak vysoko je maximální dostupnost WC u těchto akcí hodnocena. A možnost využití toalet v šatně pouze za příplatek předem nemá s poměrně rovnostářským duchem běžeckých závodů mnoho společného.

Trasa závodu

Po startu z náměstí (který se mimochodem z kapacitních a pravděpodobně i epidemických důvodů uskutečnil v půlhodinových intervalech pro maratonce jako první, poté pro půlmaratonce a nakonec běžce na desítce) a krátkém proběhnutí zastavěné části městečka se závodníci dostali do otevřené krajiny typické pro tuto část jižních Čech. Samozřejmostí byly všudypřítomné vodní prvky, potěšilo téměř nulové převýšení i postupné střídání luk a pastvin (autor těchto řádků odkojený rodnou Hanou kvitoval minimum polí připomínajících po žních trochu pouště) a posléze zejména hlubokých a nekonečných lesů. Trať maratonu byla ve své první a poslední čtvrtině obrátková, prostředních cca 20 kilometrů vedlo dvěma okruhy a jednou „vracečkou“. Pokud dříve mohly vzniknout pochyby o regulérnosti maratonské vzdálenosti, tentokrát bylo nejen podle mých hodinek s GPS vše v pořádku. Jednotlivé kilometrovníky sice trochu „létaly“ (maximální zkrácení o zhruba 300 metrů), těsně před cílem a pak až do něj však už vzdálenost seděla.

Organizátoři slibovali při běhu radost z nekonečné a krásné přírody, což se také rozhodně splnilo. Každému sice nemusely vyhovovat opravdu dlouhé úseky zcela rovných lesních asfaltových cest, které jako by někdo narýsoval, v tichém a stále zeleném lese však bylo opravdu téměř až meditačně dobře. Městské maratony člověka sice asi po trati lépe rozptýlí a pocitově rychleji uplynou, nic takového ovšem avizováno a slibováno nebylo. V tomto případě běžci opravdu dostali to, na co je propozice lákaly. 🙂

Mimochodem, když jsme u rychlosti: trať Třeboňského maratonu určitě není ta nejrychlejší na světě. Výškové metry sice téměř chybí, velmi mírná stoupání (především v první půlce) a klesání ale na trase cítit jsou. K tomu i perfektní asfaltové koberce občas střídají hrubější povrchy, což zejména elitním běžcům v tenkých závodních speciálech může dělat určité problémy. Nicméně osobním rekordům zvolená trať rozhodně nebrání, jak ostatně prokázaly i jejich četné zápisy u těch nejlepších.

A ještě občerstvovací stanice: bylo jich dost a se standardním vybavením, v němž nechyběly voda, iontový nápoj (později i cola), banány, sůl, energetické tyčinky a tablety. K tomu opět motivované, ochotné a fandící posádky pracující navýsost skvěle. Úsměvnou vychytávkou a drobným bodíkem navíc byl stánek se „šampaňským“ a jahodami necelých dvě stě metrů před cílem. Vyzkoušel jsem, chutnalo a přišlo vhod.

Ceremoniál a z výsledků…

Nejprve pochvalná poznámka k velkému plusu závodu, úžasné atmosféře v cíli a při vyhlášení těch nejlepších. Jistě k tomu přispěl i fakt, že třeboňské Masarykovo náměstí je opravdu maličké (a zároveň překrásné), nicméně shromáždění fanoušci dokázali vytvořit takovou kulisu, že si ji pochvalovali i dojatí vítězové na jednotlivých distancích.

Dosažené výkony samozřejmě odpovídaly velikosti a významu závodu, nejlepší světové časy se zkrátka objevují na jiných akcích, přesto se i v Třeboni na špičce běželo úctyhodně rychle. 

…desítky…

Samotné pořadatele překvapila velká účast na desítce, kterou považovali za spíše podružnější doprovodný běh. Přesto se jej zúčastnilo více než čtyři sta běžců. Mezi muži zvítězil David Vaš (35:08), který zde testoval novou obuv a hlavně formu po zlomenině z června před českobudějovickým půlmaratonem týden na to, ženám kralovala Míša Eliášová (43:10).

…“půlky“…

Souboj půlmaratonců ovládl Vojta Novák (J+V team, 1:11:05) o minutu a čtvrt před Davidem Kalábem (Blažovice, 1:12:18), jenž si o pár vteřin poradil s Pavlem Štěpaníkem (AK Škoda Plzeň, 1:12:29). „Chtěl jsem ještě o něco lepší čas, ale nakonec jsem spokojený, protože mám osobák. Od soupeřů jsem se oddělil na šestém kilometru a nejhorší bylo vydržet poslední dva kilometry, kde mě trochu zlobil blátěný a betonový podklad. Byla to taková hra na panely,“ smál se vítězný Vojta Novák a připomněl tak skutečnost, že půlmaratonci měli část trati opatřenou citelně horším povrchem než jejich kolegové na dvojnásobné distanci.

První ženou v cíli půlmaratonu byla Romana Rudolf Lojková (Hobby Runners, 1:27:19) před druhou Anežkou Křížovou (TJ VTŽ Chomutov, 1:28:44) a třetí Johankou Šafránkovou (TJ Lokomotiva Beroun, 1:29:29). „Je tady moc hezká trať, hlavně její druhá polovina v lese, což jsem věděla, protože jsem tady byla už před třemi lety na maratonu. Tentokrát jsem ale chtěla běžet něco rychlejšího, proto půlka. Od začátku jsem běžela na prvním místě, žádná žena mě nepředběhla, čili z hlediska výsledku bez komplikací. Chtěla jsem osobní rekord, to se mi i díky ideálnímu počasí povedlo a moc se mi tu líbilo,“ plula na optimistické vlně Romana Rudolf Lojková.

…a maratonu

Také medailisté na maratonu dobíhali do cíle v poměrně malých časových rozestupech. Vítězství bral Lukáš Kozlík (Tělovýchovná jednota Sokol na Mělníce, 2:33:46) následovaný Matějem Benešem (Sportobchod, 2:35:03) a Michalem Burianem (Salming Running Česko, 2:36:47). „Osobní rekord oproti jaru jsem tady fakt nečekal, protože jsem po narození dcery nestihl tolik trénovat. První půlku jsme běželi v trojici a s druhým v cíli ještě až do třicátého kilometru prakticky rameno na rameno, teprve potom jsem se mu postupně vzdaloval. Jsem zcela spokojený, je tu skvělá trať a výborní organizátoři,“ povídal nad kočárkem s rovněž spokojeně se tvářící dcerkou Lukáš Kozlík.

Nejsuverénnější vítězství dne se zrodilo mezi maratonkyněmi. První Barbora Macková-Chumlenová (Eleven Run Team, AC Mladá Boleslav, 2:56:17) nadělila druhé Kateřině Houfkové (Forrest Gump Team, 3:08:20) celých dvanáct minut. Pro třetí místo si doběhla Koleta Moravcová (3:10:44). „Protože jsem věděla, že tohle je můj letošní poslední závod, jelikož mě čeká operace břišní kýly, chtěla jsem si zlepšit svůj maratonský osobák. To se podařilo a navíc jsem vyhrála, což byla taková další odměna dne. Čas není špatný, ale přiznávám, že jsem chtěla ještě o dvě tři minuty lepší. Jenže jsem to tradičně na začátku přepálila. Takže do devětadvacátého kilometru to vypadalo báječně, pak jsem si však užila své. Ale díky krásné trati, skvělým divákům a běžcům, se kterými jsem dlouho běžela v balíku, to bylo nakonec dobré. Musím pochválit skvělou organizaci závodu a celkovou atmosféru. Tolik lidí na vyhlášení jsem ještě nezažila, plné náměstí, to byla úplná senzace,“ rozplývala se oprávněně Barbora Macková-Chumlenová.

Závěr

Jako se nemají míchat hrušky s jablky, tak určitě nelze hodnotit společně obří městské maratony, menší, profesionálně pojaté, jako právě ten v Třeboni, a úplně malé akce pro pár desítek nadšenců bez okázalých kulis. Pokud si ale chcete zaběhnout dobře uspořádaný maraton s poměrně hodně rychlou tratí, přitom bez velkých nákladů na startovné a spíše v klidné a přátelské atmosféře, pak je Třeboň volbou právě pro vás. Zvlášť když bude organizační tým pokračovat v nastoleném trendu postupného vylepšování a vychytávání much, bez nichž se dobré závody stávají těmi nejlepšími. 🙂

Další články

Stewartová cílí na maraton při mistrovství Evropy v Mnichově
12. listopadu 2021 Rozhovory, Michal Procházka, foto: Ivana Roháčková

Stewartová cílí na maraton při mistrovství Evropy v Mnichově

Poté co nevyšla olympiáda, spravila si Moira Stewartová v závěru sezóny chuť. Po běchovické obhajobě přidala 26letá vytrvalkyně cenné osobní rekordy na půlmaratonu a silniční desítce. Nyní vyhlíží cíle pro příští rok, hlavním by měl být maraton na mistrovství Evropy, kde vidí největší šance na úspěch. Z dvojice mezinárodních startů si svěřenkyně ...

Vrchařky 3. v Poháru národů
31. října 2021

Vrchařky 3. v Poháru národů

V italské Chiavenně se uskutečnil vrchařský Pohár národů, kde se neztratila ani česká reprezentace. Tým žen obsadil bronzovou pozici. Nejlepšího individuálního umístění dosáhl šestý Jáchym Kovář. Mistroství světa v běhu do vrchu, které se mělo na sklonku roku uskutečnit v Thajsku bylo zrušeno, a tak přišla Světová asociace běhu do vrchu s nápadem uspořádání ...

125. Běchovice: Stewartová se blýskla rekordem, mezi muži překvapil Zajíc
26. září 2021 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Tomáš Edlman

125. Běchovice: Stewartová se blýskla rekordem, mezi muži překvapil Zajíc

V neděli 26. září se uskutečnil již 125. ročník silničního závodu Běchovice – Praha. V jeho rámci se bojovalo také o mistrovské medaile v silničním běhu na 10 kilometrů. Mezi ženami obhájila prvenství z loňského roku Moira Stewartová. V kategorii mužů zvítězil Martin Zajíc. DUEL FAVORITEK JASNĚ PRO OBHÁJKYNI V závodě žen ...

125. Běchovice: Otevřená mužská bitva, očekávaný ženský duel
22. září 2021 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

125. Běchovice: Otevřená mužská bitva, očekávaný ženský duel

V neděli 26. září se uskuteční již 125. ročník nejstaršího nepřerušeného běžeckého závodu v Evropě Běchovice – Praha, který je zároveň mistrovstvím České republiky v silničním běhu na 10 kilometrů. Prvenství z loňského roku by měli obhajovat Jakub Zemaník a Moira Stewartová. Nabité mužské pole Závod mužů slibuje velmi zajímavou podívanou. ...

Jesenický maraton dekoroval staronového krále Pelíška i novou královnu Horkou
27. srpna 2021 , Adam Fritscher, foto: Milan Zach / Jesenický maraton

Jesenický maraton dekoroval staronového krále Pelíška i novou královnu Horkou

Ideální počasí připravil pro své účastníky třináctý ročník Jesenického maratonu, závodu, který je od roku 2009 tuzemským vzorem pro v současné době tak oblíbenou kategorii horských maratonů a ultratrailů. Jeho vítězi se letos v přívětivé teplotě a milosrdných slunečních paprscích střídaných lehkou oblačností stali potřetí David Pelíšek a poprvé loňská ...

Stopětadvacáté Běchovice se blíží
25. srpna 2021 , redakce ČB, foto: ČAS - Aleš Gräf

Stopětadvacáté Běchovice se blíží

Už jen něco málo přes měsíc zbývá do startu 125. ročníku tradičního silničního závodu Běchovice – Praha. Samotný běh se uskuteční v neděli 26. září, a ještě stále je možnost se na tento běžecký svátek registrovat. Běchovice se honosí titulem nejstaršího nepřerušeného běžeckého závodu v Evropě. První ročník se konal již v ...

Zátopek poběží v kinech. Již brzy
20. srpna 2021 , Michal Procházka, foto: Lucky Man Films – Julie Vrabelová, Dušan Martinček, Martin Špelda, Jakub Čech

Zátopek poběží v kinech. Již brzy

Emil Zátopek je opět na startu. Měsíc před výročím jeho 99. narození se tak stane ve filmu, který po letech příprav zažívá tento pátek světovou premiéru v Karlových Varech a v kinech po celé zemi poběží od příštího čtvrtka. „Film je nejen vzrušujícím vyprávěním o mimořádných sportovních úspěších Emila Zátopka, ale ...

V Krkonoších se chystá světový vrchařský pohár
11. srpna 2021 Závody, Michal Procházka, foto: Jiří Kottas

V Krkonoších se chystá světový vrchařský pohár

Po ročním odkladu se v Janských Lázních uskuteční premiéra Světového poháru v běhu do vrchu. V neděli 15. srpna se poběží na půlmaratonské trati po svazích Černé hory jako Krkonošský půlmaraton. Budou u toho nejen domácí vrchaři, ale i zahraniční konkurence. Startovní listina českých závodníků – jde také o Mistrovství ČR ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu