Po mnoha měsících zdravotních patálií je Lenka Masná zpět - Český běh

29. 1. 2017, Tomáš Nohejl, foto: pořadatelé

Finalistka třech z pěti vrcholných soutěží (MS, HMS, ME) si prožila dlouhé obodbí bez plnohodnotného tréninku. Od podzimu už se však připravuje bez omezení a zdá se, že se to projevilo: první dva závody v sezóně naznačily, že se Lenka Masná vrací na pozitivní vlnu a tak by začátkem března neměla chybět na HME v Bělehradě. Druhá část profilu od Jiřího Šoptenka mapuje spletitou cestu svěřenkyně Jiřího Sequenta zdravotními potížemi od května 2015 až po stvrzení comeback sobotní půlkou ve Vídni.

Od zkažené dejvické vody, přes achilovku, chodidlo až po potíže s druhou nohou

Vše započalo 24. května 2015, pouhé dva týdny před Memoriálem Josefa Odložila. „Obvykle piju balenou vodu, ale tehdy mi trenér řekl, abych začala pít raději kohoutkovou. PET lahve prý mohou někde ležet dlouho na sluníčku a uvolňovat tak z plastu do vody škodlivé látky. Měla jsem v tu chvíli za sebou těžký trénink a pro správnou rehydrataci jsem průběžně vypila čtyři litry vody, abych vše doplnila,“ popisuje Lenka.

„Následující tři dny jsem zvracela, během pěti dní shodila šest kilo a všechna síla byla pryč. Ještě další dva týdny jsem byla tréninkově absolutně nefunkční. Byl to obrovský zásah do organismu, přitom jsem se těsně před tím cítila ve výborné formě. Celé tři týdny jsem se nebyla schopna ani pořádně rozklusat. Když jsem to jednou zkusila a poté trenérovi řekla, že jsem odběhala 3 x 1km, zeptal se mě „Ty už běháš?“ a já na to: „Ano, ale běžela jsem to po pěti minutách na kilometr a málem se pozvracela. Normálně se rozklusávám v tempu okolo 4 minut na km, ale tehdy mi bylo tak špatně, že jsem si musela rozklusání rozdělit a pak skončit.“

Jakmile vše odeznělo, přišel další zdravotní problém. „Snažila jsem se nepřipustit výpadek, tréninkově se přetížila a zanedlouho přišly problémy s achilovkou. Odběhla jsem ještě Odložila (2:02.62), pak se trochu výkonnostně vzpamatovala na ME družstev v Heraklionu (2:01.93), ale ihned potom mě začala bolet noha. I přes bolest jsem odjela na mítink do Lausanne (Diamantová liga), kde mi jedna ze soupeřek nechtěně na achilovku šlápla. Nedoběhla jsem a bolest nohy ještě zintenzivnila,“ přiznává.

Ale stále ještě boj o mistrovství světa nevzdávala. „Poté jsem se ještě pokusila splnit v Linci limit na MS (1. srpna). Dokonce za mnou v té době přijela i fyzioterapeutka paní Demuth, která mi dala achilovku během hodiny do stavu, že absolutně nebolela. Vnitřně jsem ale tušila, že i kdyby se mi podařilo limit splnit, nemělo by smysl do Pekingu odjet, protože by mi po případném postupu z rozběhu bolest další start neumožnila. V Linci jsem dosáhla výkonu 2:02.33 a sezónu tímto závodem ukončila.“

Achilovka ještě trochu bolela, přesto Lenka zahájila začátkem října 2015 trénink na novou sezónu. Postupně bolest úplně odezněla, ale přihlásil se nový zdravotní problém. „V polovině listopadu jsem si natrhla plantární fascii (pruh vazivové tkáně rozbíhající se v pěti snopcích od patní kosti k prstům nohy). Paradoxně mi však během tohoto zranění zmizel pozůstatek zánětu z tíhového váčku mezi achilovkou a patní kostí. V chodidle vznikalo při bolesti achilovky určité pnutí, začal bolet prasklý úpon fascie a achilovka povolila. Fascie bolela i nadále. S běžeckým tréninkem jsem musela skončit v polovině listopadu a léčba nohy se protáhla až do března.“

Se všemi zdravotními problémy docházela špičková půlkařka k doktoru Miloši Barnovi. V lednu a v únoru u něho strávila za tři týdny na různých rehabilitačních procedurách čtyři hodiny denně. „Domů na Olymp jsem se vracela strašně unavená a šla hned spát. Byla jsem tak vyždímaná, že jsem se v tomto období nevěnovala ani žádným doplňkovým sportům. Po ukončení léčby u MUDr. Barny jsem udržovala léčbu v areálu Centra sportu MV.“

Lenka se po vyléčení dva týdny rozklusávala a v dubnu pak odjela na třítýdenní soustředění do Maroka, kde ale série zranění pokračovala. „Natrhla jsem si stejnou šlachu na druhé noze, navíc se mi propadla klenba a vzniklo podezření na únavovou zlomeninu. Rentgen jsem bohužel absolvovala až v Čechách, tam již nebylo nic vidět, ale nevyvrátila to pozdější magnetická rezonance.“

Cesta k formě? Tvrdým alternativním tréninkem

Špičkoví světoví běžci se však při zranění nevzdávají. Pokud nemohou běhat, udržují si kondici jiným pohybem. Potvrdila to i Lenka. „Jakmile mi bylo dovoleno doktorem začít nohu zatěžovat, jezdila jsem na rotopedu, plavala, běhala ve vodě s vestou, na antigravitačním běhátku a posilovala. 90 % tréninků jsem našlapala na rotopedu a věřila, že se díky tomu opět brzy dostanu do kondice a rychleji do formy. Mým cílem bylo splnění limitu pro ME (2:02.20) a případně se pokusit zdolat i limit na olympiádu.

Na rotopedu imitovala půlkařka časově intervalové běžecké úseky. Nahrazovala tím trénink rychlosti, čtvrtkové, půlkové i patnáctkové tempo. „Brávala jsem si sporttester, ale směrodatnější byly otáčky a watty. Jde o jiný pohyb než u běhání, a tělo si u toho hrábne více než při běhu, protože není zvyklé na jiný pohyb. Zvláště rychlost je pro mé výkony na půlce alfou a omegou. Vím, že pokud se ji mohu pravidelně věnovat, mohu pak běhat půlku pod dvě minuty stabilněji,“ upozorňuje Lenka.

„Mělo to systém, nešlo o žádné hodinové volné šlapání a koukání do zdi,“ usmívá se. „Nemyslím si, že by měl atlet zařazovat rotoped (nebo kolo) v závodním období, ale mám osobní zkušenost, že v přípravném období to jde. Plavání a brusle (polozávodní) byly v době zranění spíše taková vytrvalostní „udržovačka“ – hlavně v období, kdy už noha nebolela, na bruslích jsem přišla na to, že na nich natrénuji dobře silovou vytrvalost. Na cyklistické stezce se dalo jet rychlostí až 30 km v hodině, ale pouze za předpokladu, že tam nebylo příliš mnoho lidí. Brusle jsou velkou zabíračkou na přední i zadní stranu stehen i na hýždě, používám je nejen v době zranění, ale na vyjetí i jednou za měsíc v hlavním přípravném období. Obecnou vytrvalost jsem v období běžecké pauzy udržovala hodinovými běhy v hluboké vodě ve speciální vestě.“

Psychicky to pochopitelně bylo velice náročné období. „Udržovala jsem se kondičně, snažila se neupadat na mysli a věřit, že série zranění jednou skončí. Na náhody nevěřím, osud to tak chtěl, ale teď jen doufám, že jsem si všechna zranění vybrala nadlouho dopředu. Našli se lidé, kteří za mnou chodili a snažili se mě povzbudit (je to od nich milé), někteří mě i litovali. Já se ale v takových chvílích snažím spoléhat spíše sama na sebe. Mám štěstí na přátele, kteří tu prostě byli, a to bylo z jejich strany to nejdůležitější. Když chcete něčeho dosáhnout, musí to vycházet z vás. Já se chtěla vrátit a za tím jsem si šla.“

Zdlouhavý návrat na závodní dráhu

Původně chtěla Lenka odstartovat loňskou sezónu 8. května na memoriálu Zuzky Krajčové v Liberci. „Den předtím jsem si obula poprvé tretry, ale nemohla jsem v nich pro bolest nohy odběhnout ani rovinku. Hřebíky byly pro nohu dost nepříjemné. Netušila jsem, že začnu s pořádným běžeckým tréninkem až v den memoriálu Josefa Odložila. (6. června).“

Od té doby jsou již Lenčiny nohy v pořádku, po Odložilovi odjela na 14 dní na soustředění do Melaga, kde se snažila naběhat kilometry, které se v době zranění trochu ztratily. „Bylo důležité vytvořit základ pro kvalitnější tréninky. Některé klusy jsem odběhala s Dianou Mezuliáníkovou, ale například při úsecích kopců jsem vynechala vyběhávací rovinky a absolvovala je až v rámci druhé fáze na hliněné cestě, zatímco ostatní je běhali na asfaltu.“

Opatrně přistupovala i k použití treter. „Až do extraligy (12. června) jsem je měla na nohou jen jednou, ne tak z obavy, že bych takové tréninky fyzicky nevydržela, ale spíše z možného návratu zánětu do šlachy. Později, v době, když jsem již běhala v tretrách třikrát týdně, jsem ještě šlachy trochu cítila (pálení), navíc jsem měla pod jednou nohou oteklou měkkou tkáň. Pokaždé jsem si musela tretry mezi jednotlivými sériemi úseků zout, promnout prsty, a dalo se pokračovat.“

S tím samozřejmě souviselo i množství speciálních tréninků. „Úseků v půlkovém tempu jsem letos příliš neodběhala, bylo nutné se k nim postupně dopracovat, aby to dávalo nějaký smysl. Nemělo by cenu odběhnout tři dvoustovky za 28 sekund, když by jich bylo potřeba osm. Běhala jsem spíše čtvrtkové a patnáctkové tempo, aby se vše sešlo na osmistovce. S trenérem jsme ale k tréninku přistupovali opatrně, protože jsem cítila, že nohy ještě nejsou v optimálním stavu. Tím pádem bych mohla našlapovat trochu jinak a hrozilo by nebezpečí zranění jiných částí nohou.“

Při prvním závodě po návratu očekávala výkon 2:04 – 2:05, ale na zmíněné červnové extralize dosáhla času 2:07.82 „Věděla jsem, že nemám běžecky příliš natrénováno, ale snažila jsem si to nepřipouštět a věřit tomu, že v nohách zůstalo něco ještě z předešlých sezón, hlavně jsem na tom byla dobře kondičně. Měla jsem za sebou pouze 14denní kvalitní běžecký trénink, kdy jsem si pouze jednou obula tretry. V několikatýdenním období předtím jsem si mohla vzhledem ke zranění pouze 2x týdně zaklusat.“

Hned po první startu absolvovala v polovině června mistrovství republiky v Táboře (stříbro), ale závodem po delší době, kdy začala Lenka opět cítit náboj a dynamiku, byla až šestistovka v Chebu 2. srpna (1:29.32) „Přála jsem si sice o sekundu rychlejší čas, ale běželo se v chladnějším počasí (15 ºC) a celý závod jsem si odtáhla. Prohrála jsem ve finiši se Slovenkou Alexandrou Štukovou, ale pocit, že se stávám opět závodnicí, byl fajn. Začínala jsem cítit, že jsem to já a stačilo potrénovat trochu do rychlosti. Následoval kilometr ve Zlíně (2:46.61), který jsem opět běžela způsobem start – cíl, a přesto se mi běželo úžasně. Trenér mi před závodem řekl, že bude spokojený, když zaběhnu čas mezi 2:44 – 2:46. I proto jsem od startu začala trochu opatrněji.“

Výrazné zlepšení po cestě vlakem

Zlom na půlce přišel v italském Ceslu na mítinku „Melinda“, kde si Lenka po předchozích výkonech v rozmezí 2:06 – 2:09 posunula svůj nejlepší čas loňské sezóny o tři sekundy. O svém startu se dověděla od manažera Alfonse Jucka týden dopředu. „Původně jsem měla startovat 21. srpna ve Švédsku, ale tamní pořadatelé mi nebyli ochotni přispět na dopravu. Do Itálie jsem cestovala den před závodem celkem 10 hodin, ale snažila jsem si únavu nepřipouštět.“

Ještě dva dny před startem přitom nebylo jasné, zdali se na Melindě sejde kvalitní konkurence. Pokud by tomu tak nebylo, Lenka byla rozhodnuta běžet taktikou start – cíl. „Nakonec dopadlo vše dobře a na start se postavily dvě soupeřky s osobními rekordy pod 2:02. Taková konkurence byla určitou zárukou rychlého závodu. Start byl naplánován na 20:10 hod, ale vzhledem k velkému počtu běžců na 1500 metrů jsme odstartovaly až o 50 minut později. Byla to taková malá Itálie v Itálii.“ Lenka nastoupila na start s cílem zaběhnout pod 2:04, ale v koutku duše věřila ve výkon pod 2:03, nakonec z toho bylo (2:03,77).

Cítila se skvěle již při rozcvičení, celkový výkon však ovlivnil neskutečně rychlý začátek. „Byla to nejrychleji rozběhnutá půlka po dlouhé době, přitom pacemaker (vodič tempa) běžel ještě s odstupem před námi. Dvoustovkou jsem probíhala za 28.0, třístovkou za 42.6. Držela jsem se neustále v závěsu za Francouzkou, která nakonec doběhla čtvrtá, ta však poté co zjistila, že běžíme příliš rychle, ve čtvrté stovce výrazně zpomalila (59.2). Já na ni málem naběhla. Poté se tempo opět zvedlo (600m – 1:30.2), běželo se mi neustále velice dobře, a i když jsem neměla v poslední dvoustovce pocit, že zpomaluji, absolvovala jsem ji přes 33 sekund. Na ostřejší finiš jsem ještě neměla natrénováno. Pravděpodobně se projevil i rychlejší začátek závodu a cukané tempo. Oproti předchozím závodům jsem se ale zlepšila o 3 sekundy, takže jsem byla spokojená“

Na mezičasech volalo několik trenérů na své svěřenkyně mezičasy italsky, takže nebylo možné zaslechnout v té vřavě české. „O tom, že jsme rozběhly závod tak rychle, jsem neměla tušení. Byla možnost podívat se na časomíru při náběhu do druhého kola, ale v té chvíli jsem se musela soustředit, abych nenarazila do zpomalující soupeřky. Atmosféra na stadionu byla skvělá, hodně mě to do ní vtáhlo. Většina disciplín proběhla za hlasité hudby, což zapříčinilo, že sprinteři – čtvrtkaři téměř neslyšeli výstřel.“

Předchozí závody loňské sezóny Lenku příliš netěšily. Absolvovala je stylem start – cíl, nebo se taktizovalo (například na M ČR). „V Itálii to bylo jiné kafe, na závod jsem se těšila, protože jsem věděla, že se poběží rychle a závod bude mít náboj. Žádné taktizování. Ono když se běží první čtvrtka za 64 sekund, tak na člověka dolehne únava tak jako tak.“

Start na dalším zahraničním mítinku koncem loňského léta, a pokus stlačit nejlepší čas sezóny pod 2:03, již bohužel nevyšel a Lenka tak na závěr sezóny absolvovala pouze extraligu, kde se jí podařilo kosmeticky upravit nejlepší čas sezony o čtyři setiny sekundy (2:03,73). „Po sezóně, která je pro mě každý rok ukončena víkendem, kdy se běží Běchovice, jsem zkrátila obvyklé měsíční odpočinkové období pouze na týden. To aby šlachy nezlenivěly. Poté jsem zahájila novou tréninkovou sezónu říjnovým soustředěním v Melagu. Následoval desetidenní odpočinek v ČR, po němž jsem se na 18 dní vrátila do Melaga a zakončila tak sama bez tréninkové skupiny podzimní přípravu. V prosinci jsem odjela na 14 dní na Kanárské ostrovy na Lanzarote, kde jsem byla poprvé. Podmínky pro „trénink“ jsou tam dokonalé, zvláště proto, že je vše na jednom místě.“

Za poslední roční tréninkový cyklus naběhala Lenka z důvodů zranění pouhých 600 km, přitom obvyklý roční objem činí 2500 – 3000km. „Týdenní kilometráž se v přípravném období pohybuje mezi 70 – 90 km týdně, v závodním období 40-50km. Na půlkařku odběhám dost vysoký objem. Překvapilo mě, že jsem loni z pětkrát nižší roční kilometráže zaběhla jen o tři sekundy pomaleji, než běhám stabilně.“ Lenka pro udržení kondice udělala maximum, tohle byla zasloužená odměna. „Loni v létě byl můj zdravotní stav 95 procentní, ale to se dalo očekávat. Potvrdil mi to i lékař, který mi sdělil, že mě mohou chodidla bolet ještě půl roku. Hřebíky na nohu trochu tlačily, ale nebylo to nic, co by mě omezovalo. Přes zimu budu trénovat dost v hale, ale jinak běhám raději venku. Je to pro nohy šetrnější.“

Vydařený podzim se daří v hale úročit

Podzimní příprava proběhla podle plánů a co je ještě důležitější, také nohy jsou v úplném pořádku. „Absolvovala jsem tři soustředění (2x Melago a 1x Lanzarote). Trénink byl veden více v kvalitním objemu, což znamenalo, že jsem nabíhala více kilometrových a dvoukilometrových úseků než v předchozích sezónách.“

Lenka dokonce začátkem prosince absolvovala dvoumílový závod ve Stromovce (Lívancový běh), kde doběhla mezi ženami v traťovém rekordu na prvním místě a v celkovém pořadí obsadila 4. pozici. „Běželo se mi skvěle, i když závod probíhal při teplotě minus 4 ºC a já měla zmrzlá chodidla. První pětistovku z mírného kopce jsem zvládla v tempu 3:05, ale pak mě předběhlo několik mužů chlapů a já se jich snažila udržet. Průměrný čas na kilometr byl něco přes 3:22/km.“

20. ledna se Lenka pokusila o překonání svého českého halového rekordu na kilometr z roku 2015 (2:42.05). Během první šestistovky (mezičas 1:38) si postupně získávala osmimetrový náskok na Dianu Mezuliáníkovou. Ve čtvrté dvoustovce zpomalila a náskok se ztenčil na pět metrů (mezičas na 800 m – 2:12). V posledním okruhu obě běžkyně zrychlovaly, ale ještě 100 metrů před cílem zůstával náskok neměnný. Poté se začala Diana Lence každým krokem přibližovat, a téměř na cílové čáře se posunula na první místo. Rozdíl dvou setin sekundy (2:43.91 – 2:43.93) znamená po přepočtu na vzdálenost 12 cm.

Jak hodnotí závod Lenka? „S výkonem i stylem start – cíl jsem celkem spokojená. Jen nechápu, jak jsem mohla oproti plánu prokoučovat na čtvrté dvoustovce téměř dvě vteřiny (smích). V závěru jsem pak časovou ztrátu na rekord opět stahovala.“

Dalším Lenčiným startem byl závod na 800 m ve Vídni, kde – doufejme – stvrdila svůj návrat na závodní dráhu, když „osobákem po zdravotních problémech“ 2:02.97 o vteřinu pokořila limit ČAS pro účast na HME (2:04). „Byla to moje první halová půlka od roku 2015, takže jsem určitě spokojena. Běželo se mi výborně, při náběhu do posledního kola jsem cítila, že Britka přede mnou zpomaluje, ale nechtěla jsem vytuhnout, tak jsem se raději vezla až do poslední zatáčky. Několikrát jsem ji nechtěně kopla do nohou, což byl signál, že zpomalujeme. Závod byl přepálený, Britka nakonec běžela 2:04,“ popisuje Lenka. Ostatně podle mezičasů můžete posoudit sami: 200/28.28, 400/58.53, 600/1:30.35. „Ještě jsem ale pořád v plné přípravě a cítím se trochu nevyběhaně.“

„V letošní halové sezóně zaměřujeme opět na půlku, ale chtěla bych si vyzkoušet i nějakou čtvrtku. O disciplíně, kterou poběžím na mistrovství republiky, se teprve s trenérem rozhodneme. Hlavně ale je, že mě již sedm měsíců nic nebolí,“ těší Lenku Masnou.

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu