V běžecké termínovce najdeme na dvě desítky závodů, které se konají poslední den v roce. Dvanáct z nich se pořádá už více než 30 let, ale jen jeden z nich může být nejstarší. Tím je právě uvedený silvestrovský běh, který se koná již po jedenašedesáté.
Jeho vznik byl poněkud kuriózní. Výbornému vytrvalci a maratonci 60. let 20. století Ottovi Puteanymu se před vánočními svátky roku 1956 narodila dcera Jindřiška. Když tuto událost zapíjel společně se svými kamarády v jedné žižkovské hospodě, v družné (a možná už i trochu povznesené náladě) najednou někdo z nich přišel s nápadem, že by narození Ottovy dcery mohli oslavit jakýmsi manifestačním během do blízkých Riegrových sadů a zpátky do hospody. Podle pamětníků prý byli čtyři. Protože všichni byli běžci, z manifestace za chvíli nic nebylo a zpátky do hospody se z toho stalo normální soupeření, kdo bude u hospody dřív.
Ještě v hospodě pak padl návrh, že by takový běh mohli na Silvestra uspořádat každý rok. Jistou inspirací bylo i vítězství Emila Zátopka na Silvestrovském běhu v Sao Paulu na přelomu let 1953-54.
Názory na to, jak dlouho se běhalo na trati hospoda – Riegrovy sady – hospoda se mírně různí, skutečností však je, že nejpozději od 4. ročníku se běhalo v Riegrových sadech na trati, na níž se běhá dodnes, tedy se startem i cílem před sokolovnou. Závod sám má s přihlédnutím ke dni konání přiměřenou délku, tedy 3 400 m. Vlastní pojetí běhu také mělo řadu let recesistický ráz, běžci se předstihovali v tom, v jakém úboru či převlečení poběží. Někdo běžel v cylindru či buřince, jiný za kominíka, s mikulášskou berlí, i přestrojený za ženu. S přibývajícími ročníky však běh nabýval na vážnosti a jeho sportovní úroveň začala stoupat.
V té době se také zrodil nápad, že startérem by měl být někdo, kdo má blízko k legraci. Odtud už nebylo daleko k tomu požádat tehdy jednoho z nejznámějších komiků Jaroslava Štercla, zda by se této role neujal. Ten tuto nabídku přijal a jako velký příznivec trempinku se náležitě vyzbrojil kovbojským kloboukem a koltem s mimořádně dlouhou hlavní. Startoval nepřetržitě téměř 35 let a chyběl jen jednou, to pro nemoc. Zajistil však za sebe veseloherního herce Milana Nedělu.
Když na jaře roku 1996 Jaroslav Štercl zemřel, přemítali pořadatelé, kým ho nahradit. A dostali šťastný nápad: následující rok se obrátili na Jardovu manželku paní Růženu Šterclovou s prosbou, zda by se ujala startování a pokračovala tak v rodinné tradici. Ta tuto roli ráda přijala a současně vyslovila souhlas, aby na počest jejího manžela tento běh nesl název Silvestrovský běh Jardy Štercla. Tuto funkci vykonávala nepřetržitě až do roku 2013, tedy 17 let. Když o rok později nemohla pro nemoc přijít, zajistila za sebe rovnocennou náhradu, a to dceru Evu Šterclovou. Rodinná tradice tedy pokračuje.
Pokud jde o pořadatele běhu, ti se postupně střídali – 20 let jím byly Spoje Praha, pak několik roků Bohemians, po nich Slavoj Vyšehrad. V roce 1985 však běhu hrozil zánik. Na Vyšehradě se nemohli dohodnout na organizaci jubilejního 30. ročníku a koncem listopadu se v Československém sportu objevila zpráva, že závod se nekoná. Tehdy se výbor nově vzniklé TJ Liga 100 Praha, zaměřené na kondiční běh rozhodl, že existenci nejstaršího běhu zachrání, jen o několik dní později ve Sportu oznámili, že se organizace běhu ujímají a během pěti týdnů vše připravili. Letos je to tedy již 32. ročník v jejich režii.
Po sportovní stránce měl běh pestrou historii, období slávy i jistého útlumu. Také počty startujících se měnily. V prvních deseti ročnících jich běželo jen nějakých 15, 20. Se vzrůstající popularitou mohutněla i účast, přidaly se i ženy na kratší trati (1 350 m), přesto se až při 20. ročníku (1975) sešla více než 100 lidí. V letech 1982-1990 se pak na startu potkávaly přes dvě stovky s běžců, nejvíce jich bylo v r. 1987 – dokonce 312. I diváků v těch letech bylo tolik, že se musely vytvořit koridory z provazových lan, aby běžci mohli volně proběhnout do cíle. Pravidelným návštěvníkem bývá i nedaleko bydlící herec Josef Somr. Po roce 1989 počty běžců – podobně jako jinde – značně klesly. V posledních letech však opět stoupají a pohybují se kolem 150 závodníků.
Traťové rekordy už jsou také pěkně „vousaté“: ten mužský Ivana Uvizla (9:55 min.) je z r. 1988, ženský (Monika Hamhalterová, později Vrdlovcová, 4:27 min.) je ještě o tři roky starší. Časový program má rychlý spád: ve 14 hodin běží ženy, ve 14,15 veteránské kategorie od 50 let a ve 14,30 muži do 39 let společně s veterány 40-49 let.
