MUM 2024: vítězové zrození ve vedru, bouři a porci 300 kilometrů za jediný týden

MUM – slovo, které zní zejména v angličtině (v překladu: „maminka“) až mazlivě. Ve světě ultramaratonu to ale znamená zatracené drsnou porci cca tří set kilometrů odběhaných za jediný týden. Moravský UltraMaraton (zkráceně právě MUM), jehož 32. ročník se první červencový týden konal již tradičně v Lomnici u Tišnova na Brněnsku, totiž obnáší sedm maratonských závodů v sedmi dnech po sobě – navíc v náročném terénu a s průměrným převýšením kolem 1000 metrů na jednu etapu. Letošní pokračování již téměř legendární akce pod patronací dvou českých ultra hvězd Tomáše Ruska a Daniela Orálka korunovalo mezi ženami podruhé skvělou Lenku Berrouche mezi ženami a premiérově nejrychlejšího muže Jana Šunku.

Už více než dvacet let se MUM běhá na teritoriu mezi Malou Hanou na východě, brněnskou rovinou na jihu a okrajem Českomoravské vrchoviny na severozápadě vždy v týdnu se dvěma červencovými státními svátky, aby týdenní akce odčerpala účastníkům co nejméně vzácné dovolené. Centrem všeho dění je základní škola v Lomnici u Tišnova, kde je cíl všech sedmi etap a také start první a poslední z nich. Ty ostatní načínají svou náročnou pouť lesními, polními, lučními i asfaltovými cestami postupně z Boskovic, Blanska, Tišnova, Olešnice a Bystřice nad Pernštejnem.

Pořadatelé při trasovaní nevynechají žádný blízký kopeček, přičemž oblíbenými kulisami bývají zejména vyvýšené hrady a rozhledny. Chybět pak nesmějí ani trnité mýtiny, bahnité a kamenité pěšiny či různě rozvodněné brody. Pro mladší běžce může být také překvapivý značný počet kilometrů po okraji frekventovaných silnic (dříve tak běžný aspekt tréninkových i závodních tras). To vše v kulisách začínajícího léta s příslušnými teplotami mnohdy atakujícími hodnoty 35 či 40 stupňů Celsia.

Bouřlivý start ukončil tropy (téměř)

A právě v tropickém podnebí se v neděli 30. června 2024 vydali běžci na trať prvního dílu seriálu vedoucího z Lomnice okolními cestami zpět na stejné místo po dlouhých 43 kilometrech s více než dvanácti stovkami výškových metrů. Avizovaná předpověď počasí tentokrát vyšla svým autorům dokonale, zhruba v polovině závodu se setmělo a Tišnovskem začala třást obří bouřková fronta, která řadu běžců svou silou a zuřivostí zahnala do dostupných úkrytů pod mosty, přístřešky či alespoň do lesa. A nebylo se co divit, na vesměs holých kopcích kolem Tišnova střílely blesky na dohled od závodníků a televizní zpravodajství označilo bouře v té lokalitě za vůbec nejzuřivější z toho dne.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré a další dny se na Brněnsko a Žďársko přesunulo velmi přijatelné počasí s nižšími teplotami a sluncem často schovaným za mráčky. Vybočení z tohoto komfortu přišlo pouze ve čtvrté, částečně deštivé Tišnovské etapě a v poslední Cimrmanově, která symbolicky požehnala končícímu MUMu návratem tropů. I přes tyto tři výjimky se ale dá říct, že počasí letošnímu ročníku přálo. A bezpochyby to kvitovalo i všech 216 běžců, kteří se zapojili alespoň do jedné ze sedmi etap a zapsali se tak do výsledkové listiny MUMu 2024 – neboť platí, že nejvýše v pořadí jsou závodníci se všemi odběhanými kilometry dle dosaženého součtu časů, ale ve výsledcích jsou i všichni další už podle vzdálenosti, kterou překonali.

Premiéra Šunky

Na finální metu 301 kilometrů (papírově, reálně se toto číslo o malinko liší) si letos sáhlo celkem 55 borců. Nejnižšího a tedy vítězného součtu časů všech etap (24:58:33) dosáhl Jan Šunka o zhruba půlhodinu před druhým Osvaldem Kozákem (25:29:57) a třetím spolupořadatelem akce a dvanáctinásobným vítězem závodu Danielem Orálkem (26:20:20).

Vítězný Jan Šunka přiznal, že i přes aktuální triumf – první na tomto ultramítinku – měl letošní časy horší než při své loňské stříbrné účasti. „Etapy už jsem tady získal, ale celkové první místo až teď. Určitě mi pomohlo, že jsme s druhým Osvaldem běželi často dlouho spolu a rozhodovalo se až v závěrech. Krize přišla jen jedna, v Tišnově před benzinkou ve čtvrté etapě, jinak to bylo moc fajn,“ ohlížel se za uplynulým týdnem Jan Šunka.

A jeho souputník Osvald Kozák přiznal, že ve finiších jednotlivých etap míval opravdu jiné myšlenky než na prvenství. „Snažil jsem se hlavně nějak dojít a dokončit. V závěru to občas byly dost krize. Běžel jsem MUM celý poprvé a v budoucnu se sem rád vrátím, příští rok ale asi ne,“ usmíval se Osvald Kozák.

Třetí v cíli, matador českého ultra a jeden z těch, na nichž celý týden v Lomnici stál, Daniel Orálek mohl hodnotit průběh z obou stran: „Jako pořadatel jsem nadšený, protože se tu opět sešla skupina lidí, které to baví. Pro mě jako závodníka je to čím dál větší boj. Se svým umístěním jsem měl štěstí na různé okolnosti, ale historie se neptá. Každý den přinesl určité krize, všechno mě pěkně bolí, ale to se srovná,“ věděl jeden z nejzkušenějších borců ve startovním poli.

Jasná obhajoba pro Berrouche

Celkově desátá ve výsledkové listině závodu byla nejlepší žena Lenka Berrouche (29:25:34). „Běžela jsem tady podruhé a mám druhé prvenství, takže sem jezdím jen vítězit (smích). Ale vážně, chtěla jsem si hlavně zazávodit a mrzí mě, že vypadla třeba skvělá soupeřka Lenka Horáková. Jinak to ale bylo moc hezké, je to vlastně skvělá dovolená. Sice tě nutí běhat celé odpoledne, ale dopoledne si odpočineš. Ani výkyvy počasí mi nevadí, mám ráda sluníčko, déšť, vlastně všechno. Ráda se sem zase vrátím, jen příští rok asi ne, mám i jiné plány,“ vyznala se Lenka Berrouche.

Druhá Zdenka Kozáková (32:18:32) si celý MUM užila poprvé. „Byla to pro mě obrovská výzva. Jsem hlavně ráda za to, že jsem vůbec dokončila, druhé místo už je jen takový bonus. Podobné tratě neběháme, spíš jen kratší orienťáky v lesích,“ prozradila manželka rovněž stříbrného Osvalda Kozáka.

Lepší než na olympiádě

A pohodu na trati i v zázemí právě skončeného MUMu potvrdil rovněž jeho duchovní otec a jeden z nejlepších ultramaratonců naší historie Tomáš Rusek: „Takovou atmosféru nezažívají snad ani na olympiádách. Jsou tady jedni z nejslavnějších ultraběžců od nás i z Evropy, namátkou Sigrid Eichner, Ricardo Vidan nebo Michael Turzynski. Přijeli bez ohledu na svůj program a jsou tady s námi rádi, stejně jako snad většina z nás,“ zhodnotil na závěr týdenního setkání možná jeho největší přínos Tomáš Rusek.