Na dráze při dlouhých tratích jen těžko hledá konkurenci, skvěle umí také přespolní běhy. A jak se před pár dny ukázalo na mistrovství Slovenska v půlmaratonu, české atletice tak trochu stranou zájmu vyrostla fantastická atletka i pro silniční závody. Pětadvacetiletá česko-skotská běžkyně Moira Stewartová totiž při své půlmaratonské premiéře zaběhla čas 1:12:48, čímž se zapsala na 5. místo historických tabulek a kvalifikovala se na MS v polské Gdyni.
Povídejte, jaký byl váš první půlmaraton v životě?
„Skvělý! Pro mě to byla něco úplně jiného, doteď jsem většinou běhala dráhu. Hrozně moc jsem se na změnu těšila, ani jsem nebyla nervózní. Kdyby to nedopadlo, tak to prostě nedopadlo, žádná očekávání jsem napoprvé neměla a nebyl na mě žádný tlak. Možná i proto se to takhle povedlo.“
Půlmaratonský start jste plánovala dlouhodobě, nebo šlo o ojedinělý výstřelek v téhle prapodivné sezóně?
„Plánovali jsme ho už na jaře, jenomže pak se jeden půlmaraton za druhým rušil. V září jsem původně chtěla běžet půlmaraton v Praze, ale ten se taky zrušil. Bratislava nejdřív dopadla stejně, ale pak z toho vzniklo alespoň mistrovství Slovenska a svazy domluvily mezi sebou, abychom mohli vyrazit. Já vlastně byla už před startem ráda jen kvůli tomu, že nás tam vůbec pustili.“
Když jsem se díval na video ze závodu, zarazilo mě, že běžci měli roušky na obličeji ještě po startovním výstřelu…
„Já z toho byla taky docela překvapená (usmívá se). Roušky byly povinné v koridoru do té doby, než se vystartovalo. Roušky jsme taky všichni odhazovali po pár metrech, já ji hodila trenérovi. Slováci byli v tomhle o něco striktnější, než to bylo v létě u nás.“
Netradiční start vás nerozhodil, čas 1:12:48 je pátý nejlepší v historii. Čekala jste něco takového?
„Prostě se zadařilo… Na to, že jsem snad rok nic moc nezaběhla, dráha byla letos úplně marná a docela jsem se v tom trápila, to bylo super. Myslím si, že to už vážně chtělo změnu, já se na to opravdu hrozně těšila. I tréninky byly dlouho zoufalé a forma mi vylétla nahoru někdy dva týdny před závodem.“
To je právě to umění, takhle načasovat formu!
„Jo, ale trenérovo (směje se). Já bych sama sebe fakt trénovat nemohla.“
Byl váš bratislavský čas dopředu plánovaný? Nebo vyplynul ze situace?
„Žádný plán jsme neměli, šli jsme do toho s tím, že uvidíme, co z toho bude. Já chvíli po začátku chytla rychlou skupinu kluků a opravdu se běželo. První desítka byla o dost rychlejší než druhá (33:58 a 34:40), ale neřekla bych, že to bylo přepálené, žádná zásadní krize nepřišla. Nohy samozřejmě tuhly, ale já si teď zpětně vybavuju snad jen to, jak mě hrozně bavilo běžet.“
Zaměříte se nyní po tomhle úspěchu na silnici víc?
„Na dráhu nezanevřu, ale silnice bude víc, s trenérem jsme stejně plánovali, že jednou na delších tratích stejně skončím. Tak to prostě přišlo už teď.“
Dost razantně jste zatřásla se současnou půlmaratonskou scénou, váš čas se vklínil mezi osobní maxima Evy Vrabcové a Marcely Joglové. Budete cílit na post české jedničky?
„No… Jo, chtěla bych se ještě posunout! Chtěla bych vylepšit ještě i desítku na dráze, tam mám k českému rekordu půl minuty. Všechno se ale ještě uvidí podle toho, jak moc uteču na tu silnici.“
Nejlepší české půlmaratonkyně
- Eva Vrabcová-Nývltová 1:11:01 Praha, 2018
- Alena Peterková 1:11:02 Oslo, 1994
- Mária Starovská 1:12:08 Berlín, 1992
- Petra Kamínková 1:12:19 Paderborn, 2004
- Moira Stewartová 1:12:48 Bratislava, 2020
Moira Stewartová (25)
- pochází z česko-skotské běžecké rodiny
- má 8 zlatých medailí z MČR žen (5x 10 000m, 2x přespolní běh, 1x 5 000 metrů)
- běhá za Spartak Praha 4 a trénuje ji Václav Janoušek