Český ženský rekord v běhu na 100 kilometrů se zrodil na mistrovství světa v této ultramaratonské disciplině, které hostilo malé historické město Bernau u německé metropole Berlín. Držitelkou nového národního maxima však není ani jedna z dvojice českých účastnic hlavního závodu šampionátu, ale zkušená Petra Pastorová, jež časem 7:18:06 zvítězila v kategorii nad 45 let v rámci „doprovodného“ MS veteránů a kromě titulu si připsala také světový rekord v této ženské věkové kategorii. Ostatním českým zástupcům na šampionátu se bohužel většinou už tolik nedařilo.
Triumf po desetileté pauze
Petra Pastorová je českou stálicí na vytrvalostních tratích, ke svému startu na veteránské části mistrovství světa však přistupovala s respektem. Už proto, že se na této distanci představila po dlouhých deseti letech. „Proto jsem pro závod neměla ani žádný zvláštní plán, protože už jsem si moc nepamatovala, jak to tehdy bylo dlouhé. A bylo i tentokrát (úsměv). Trasa vedla po 7,5km okruhu, na němž byly dvě obrátky s kužely, což bylo pro mě zvlášť ve druhé polovině hodně těžké. Každé rozbíhání po otočce už pak bolelo. Počasí asi taky nebylo ideální, ráno jsme běželi v mlze, která se dala krájet, a kolem poledne nám krátce sprchlo. Na druhou stranu mohlo být i hůř a všichni jsme to měli stejné. Každopádně nejsem extra potivý typ, ale už po pátém kilometru jsem měla krystalky soli v obočí. Bude potřeba se zavodňovat, napadlo mě, jenže jak to zvládnout dostatečně, to jsem nevymyslela,“ popisuje své zážitky ze šampionátu zkušená ostravská běžkyně.
Ta první polovinu závodu běžela ve skupince s brazilskými závodníky, kteří pak ale začali mírně zvolňovat a Petra už dál na trati osaměla. „Stovka prý začíná na šedesátém kilometru, jak mi říkal Otto Seitl, a tak to bylo i u mě. Takže druhou polovinu jsem běžela pomaleji. Ale bylo zároveň krásné sledovat ultravytrvalce z různých států, neskutečné tempo Japonců, Francouzek, Jihoafričanů a ostatních borců. A mé pocity v cíli? Já tohle běhat nebudu… Tak zas někdy příště (smích),“ vychutnává si svůj triumf Petra Pastorová.
Hořký konec exrekordmanky
V hlavním závodu mistrovství světa nastoupili v Bernau u Berlína čtyři čeští reprezentanti – dva v mužském i ženském startovním poli. Mezi nimi také dosavadní držitelka národního rekordu Radka Churaňová, která jej držela díky čtyři roky starému výkonu s hodnotou 7:22:16. Na letošní šampionát však nebude vzpomínat v dobrém nejen proto, že o tento primát alespoň prozatím přišla. Do cíle závodu totiž tentokrát vinou indispozice vůbec nedorazila.
„Jsem z toho smutná, ale nehroutím se z toho. Na závod jsem se pečlivě připravovala, ale i tak jsem si byla jistá, že svůj rekord nepřekonám, tolik naběháno jsem zase neměla. Běželo se mi zpočátku celkem dobře, až do třicátého kilometru jsem držela své předepsané tempo. Ale pak to najednou začalo. Mžitky před očima, motala se mi hlava a bylo mi na omdlení. Zpackala jsem si to sama, špatně jsem občerstvovala, spíše tedy skoro vůbec (úsměv). Zabalila jsem to na čtyřicátém sedmém kilometru, už jsem se nemohla ani rozběhnout a sotva jsem zvedala nohy. Původně jsem si slibovala, že doběhnu za každou cenu, ale tohle už opravdu nešlo. Já to beru jen jako nepovedený závod, pouze je škoda, že to nevyšlo zrovna na mistrovství světa. Druhý den jsem totiž mohla v pohodě běhat, nic mě nebolelo, všechno fungovalo. A o to je ten pocit horší. Raději bych sotva chodila, jako ostatní. Ale už jsem na to skoro zapomněla. Vlastně musím úplně zapomenout, teď je přede mnou mistrovství Evropy na 24 hodin a tam chci jet s čistou hlavou,“ hledí na akci 17.-18. září ve Veroně Radka Churaňová.
Za výkon dortíček
Jedinou Češkou v cíli hlavního mistrovského závodu tak byla časem 8:10:37 čtyřiatřicátá Barbora Chumlenová. „Běželo se mi dobře také proto, že na silničním okruhu nefoukal vítr. Začátek jsem měla trochu přepálený, běžela jsem zhruba o deset sekund na kilometru rychleji, než jaký byl plán. Krize přišla po šedesátém kilometru, tam jsem tempo neudržela. Po sedmdesátce jsem ale zase byla schopná zrychlit a v závěru to bylo opravdu dobré, předběhla jsem ještě několik soupeřek i svého kolegu z reprezentace Ondru Veličku. S výkonem i časem o tři minuty za osobákem jsem spokojená, protože jsem měla obavy ze stavu své bolavé nohy, ale ta vydržela. Takže výborné a došlo i na sladkou odměnu v podobě dortíčku v Berlíně,“ prozrazuje s úsměvem Barbora Chumlenová.
V celkovém pořadí ženské části závodu se z prvních dvou míst radovaly Francouzky – vítězná Floriane Hotová v čase 7:04:03 a za ní Camille Chaigneauová (7:06:32). Bronz brala irská reprezentantka Caitriona Jenninsová za výkon 7:07:16.
Trápení až do konce
Lepším ze dvou českých vyslanců v mužském poli světového šampionátu byl David Pelíšek, jenž dokončil na 57. místě za čas 7:33:55. Jeho pocity však byly podobně chmurné jako u kolegyně Radky Churaňové. Také Davida totiž zradilo zdraví. „Musím přiznat, že Berlín byl totální propadák a katastrofa. Zimu a jaro jsem se trápil s bolestí v pravé noze od zad. Léto už bylo lepší a dalo se i plně trénovat, i když občas po náročnějších trénincích se bolest znovu vracela. Poslední dva měsíce jsem běžel jeden jediný závod – horský maraton v rakouském Ischglu – a vše jsem dal do přípravy na šampionát v Německu. Závod byl z mé strany špatně rozběhnutý. Chtěl jsem si držet konstantní tempo čtyři minuty na kilometr, ale vůbec jsem to nedokázal. Kilometry jsem na první padesátce běhal nevyrovnaně od 3:47 po 4:05. Zhruba po 55 kilometrech se začala přidávat bolest v pravé kyčli a už jsem spíš přemýšlel, že vzdám, než že dokončím. Nakonec jsem se zatvrdil, že i přes tu bolest dokončím. Běhal jsem stále pomalejší a pomalejší kola, ale nakonec jsem do cíle dorazil v čase… ani popravdě nevím. Na výsledky jsem se ani nekoukal a chci na to co nejdříve zapomenout,“ mračí se David Pelíšek, který se přitom na světové mistrovství nominoval novým rekordem českých šampionátů 6:52:17 v Plzni letošního roku.
Doklusaný závěr
Druhý z českých mužů Ondřej Velička si byl vědom toho, že jeho trénovanost a regenerace nejsou od loňského podzimu na optimální úrovni, a to zejména kvůli probíhající rekonstrukci domu. „Přesto jsem bral mistrovství jako hodně důležitou akci a od březnového českého šampionátu v Plzni jsem běžel pouze jeden delší závod na šest hodin na Slovensku. Kromě toho už jen pár krátkých tréninkových závodů a celou přípravu jsem směřoval právě k Berlínu. Na druhou stranu musím říct, že letos můj fokus na běhání není kvůli probíhající rekonstrukci zdaleka takový jako v minulých letech. Hodně jsem tříštil energii a směřoval ji i jiným směrem než jen do běhání,“ uznává vicemistr Evropy v běhu na 24 hodin z roku 2016.
Možná i proto začal v Bernau pomaleji. „Nenechal jsem se strhnout davem a běžel si to svoje. Po zahřívacích kilometrech jsem o pár vteřinek na kilometr přidal a vše šlo podle plánu na čas pod osm hodin. Maraton jsem měl za 3:10 a do padesátého kilometru to šlo velmi dobře, ale pak mé tempo začalo upadat. Po sedmdesáti kilometrech jsem totálně odpadl. Spočítal jsem si, že osm hodin nemůžu pokořit ani náhodou a úplně jsem rezignoval. Nejsem zvyklý běhat takové časy. Do cíle jsem jen na pohodu doklusal za 8:19:32 na 82. místě mezi muži. Regenerace přitom proběhla naprosto v pohodě. Již den po závodě jsem si krátce zaklusal, stejně tak v pondělí. V úterý jsem dal pár dvousetmetrových intervalů a únavu už necítím. S výsledkem závodu ale nemůžu být spokojený, stanovil jsem si na můj vkus neambiciózní čas a ani ten se mi zaběhnout nepodařilo. Teď už si přeji konec sezony a věřím, že se mi příští rok běžecky vydaří mnohem lépe. Pomalu spřádám plány a cítím velkou motivaci,“ nevzdává se Ondřej Velička.
Mužský závod v Bernau u Berlína ovládli Japonci: první byl Haruki Okayama (6:12:10) a druhý Jumpei Yamaguchi (6:17:19). Nadvládu borců z východní Asie narušil jen třetí Nizozemec Piet Wiersma (6:18:47).
