Do Plzně ten den přišlo předčasné aprílové počasí. Chvíli lilo jak z konve, chvíli svítilo sluníčko, do toho foukal silný nárazový vítr. To, co se dělo na trati mistrovství ČR na 100 kilometrů, však žádný Apríl nebylo. Poprvé v historii se stalo, že první tři muži překonali bájnou hranici sedmi hodin (tempo 4:12/km). Bronzový Lukáš Kozlík (6:55:31), stříbrný Karel Splítek (6:55:01) a především zlatý Petr Pechek (6:44:15). Ten při své první stovce v životě vedl od začátku, ale i na něj přišla vážná krize. „Přemýšlel jsem, že to zabalím. Ale z prvního místa to přeci nejde,“ usmívá se nový český mistr.
Bavíme se spolu pár dní po závodě. Jak na tom jsou nohy?
„Už je to o dost lepší, teď můžu v pohodě klusat, zrovna dneska jsem dal asi 12 kilometrů. Ale v neděli hned po závodě to bylo šílené, to jsem klusal v šestkovém tempu a byl jsem rád, že se vůbec hýbu.“
Kdy plánuješ další závody?
„Půlmaraton v Praze určitě nepoběžím (směje se). Vypustím asi i půlmaraton v Pardubicích, ten je sice tři týdny po stovce, ale asi to ještě bude znát. Přemýšlím o maratonu v Praze, na něj jsem přihlášený, tak uvidíme. Zatím neříkám jistě, že ho půjdu, ale je to šest týdnů, to už by snad mohlo jít. Mít medaili po stovce i z maratonu by každopádně bylo pěkně.“
V cíli těžkého závodu si člověk říká, že už to nikdy znovu nepůjde. Druhý den začne pochybovat a třetí vyplňuje přihlášku na další. Máš to se stovkou stejně?
„Tak nějak podobně… Po závodě se mi do další stovky vůbec nechtělo, teď to nevylučuju. Kvalifikoval jsem se na mistrovství Evropy a docela bych to zkusil, jenomže se neví, kdy a kde to vlastně bude. Dan Orálek mi říkal, že zatím není známý pořadatel, takže uvidíme podle situace.“
Možná jsem rozběhl moc rychle
Co bylo na tvé první stovce nejtěžší?
„Je to vážně hodně dlouhé. V závěru byly křeče, někdy na 75. kilometru mě hodně začaly bolet stehna a celé nohy. Sice má člověk za sebou tři čtvrtiny závodu, ale pořád do konce zbývá 25 kilometrů, to je strašně moc. Když to srovnám s maratonem, stovka je určitě těžší. Řekl bych, že se dá přirovnat k ultra závodům v horách, tam si stehna zničíte zase na sebězích.“
To, že se kroužilo na okruhu dlouhém 2,5 kilometru, ti nevadilo?
„Ani ne, trošku nepříjemná byla jen obrátka kolem kuželu. Člověk má aspoň přehled, jak na tom jsou ostatní, v každém kole je dvakrát potkáš, navíc je to hodně praktické s občerstvením.“
Bronzový Lukáš Kozlík na Stravě psal, že jsi ho svým výkonem překvapil. Překvapil jsi i sám sebe?
„Tak trochu jo. Já jsem chtěl běžet pod sedm hodin, ale že se mi povede držet tempo a bude to o tolik lepší, to mě nenapadlo. Možná jsem to rozběhl až moc rychle, ale běželo se mi prostě dobře. Mezičas v půlce byl nějakých 3:15, to kdybych udržel až do konce, byl by z toho opravdu hodně dobrý čas.“
V tréninku jen jedna 60
Čím si vysvětluješ, že zrovna letos se třem lidem povedlo běžet pod sedm hodin?
„Asi jsme se na to prostě všichni dokázali slušně připravit. Kluci běželi parádně, ale třeba u Karla jsem si před startem myslel, že poběží ještě o trošku rychleji než já, letos podává dobré výkony a podle Stravy toho naběhal víc.“
Jak vypadal tvůj trénink? Viděl jsem i nějaký 60kilometrový běh…
„Šedesátka byla jedna. Trénink byl podobný jak na maraton, akorát o víkendu byly delší běhy než normálně. Kvalitnější tempové běhy jsem chodil jako vždy ve skupině, vždycky ve čtvrtek jsem dal kolem dvaceti, o víkendu pak obvykle kolem padesáti.“
Kdo ti trénink skládal?
„Něco málo jsem konzultoval s trenérem Honzou Kervitcerem, ale spíš jsem si to řídil sám. Všechno vycházelo z časových možností. S prací na plný úvazek a rodinou se toho z mého pohledu přes týden víc stíhat nedá. Nebo aspoň ne tak, aby se člověk úplně nezničil a stihl regenerovat.“
-
- Petr Pechek
-
- Karel Splítek (2. místo)
-
- Lukáš Kozlík (3. místo)
-
- vítězka Radka Churaňová (7:45:45)
