Z jižních Čech doslova co by kamenem dohodil, ale třeba i z takové střední Moravy přijatelných šest hodin cesty autobusem i s nezbytnými zastávkami. Řeč je o Oberbank Linz Donau Marathonu, jehož sedmnáctý ročník se uskutečnil v neděli 17. dubna a byla u toho i početná skupina závodníků z České republiky. Pojďme se společně podívat, co jim běžecký podnik v historickém městě na Dunaji nabídl zajímavého.
Jarní maratonské výpravy pro běžce z Olomouce a okolí už jsou letitou tradicí. Skupina přátel zajistí ubytování a autobus a vyrazí na některé atraktivní místo v okolních zemích, jehož návštěvu spojí s absolvováním závodu. Letos volba padla nejprve na věhlasný Vienna City Marathon, ale po zjištění, že od poslední účasti před několika lety vystoupala cena startovného na již ne zcela přívětivých sto eur, se naše pozornost přesunula o něco výše proti proudu Dunaje.
Do menšího a skromnějšího Lince se dalo ještě v polovině února registrovat za daleko přijatelnějších 53 eur (plus šestieurový poplatek za zapůjčení čipu), dalším plusem této volby byl i fakt, že se zde zároveň v jeden den koná také čtvrtmaraton, půlmaraton a navíc i štafetový běh čtyřčlenných týmů na maratonské vzdálenosti. Tedy ideální nabídka třeba pro partnerské dvojice, z nichž jeden si zatím na celou královskou trať netroufá, ale zároveň si chce také zazávodit.
Běžecká neděle v Linci je sice oficiálně otitulována jako maraton, pohled do výsledkové listiny však prozrazuje, že na 42,2 km se vydává jen zlomek aktivních účastníků. Letos zde maraton dokončilo 876 borců, zatímco na půlmaratonu jich bylo 4247 a na čtvrtmaratonu dokonce 6097. K tomu je třeba připočíst ještě 826 čtyřčlenných štafet, 216 inline bruslařů, 22 vozíčkářů na závodních „handbikách“ a 2139 dětí v doprovodných bězích. Suma sumárum, bezmála sedmnáct tisíc lidí v pohybu (16 901), rozhodně tedy nejde o žádný menší regionální podnik.
Společně však o půl desáté dopoledne z centra města startují jen maratonci, půlmaratonci a první členové štafet, ostatní disciplíny mají vyhrazen jiný čas. Atmosféru na trati si tak užijí milovníci velkých masových závodů, zároveň je ale výhodou i to, že až na krátké úseky prakticky nedochází k zácpám a zdržením kvůli velkému počtu běžců. Pokud tedy nemáte smůlu a neocitnete se nechtěně v chumlu za balonkem některého z vodičů směřujících za předem určeným časem, v tom nejhorším případě ještě někde u občerstvovací stanice. Pak se trochou trpělivosti obrnit musíte.
Mimochodem, když už jsme u těch občerstvovaček, neodpustíme si první kritičtější poznámku k lineckému závodu. Z městských maratonských akcí už je většina z nás zvyklá na to, že „velké“ občerstvovací stanice s nabídkou několika nápojů i běžecké stravy doplňují obvykle ještě malé „fresh pointy“ s vodou, které hlavně v druhé polovině závody přijdou vhod i v intervalu dvou a půl kilometru. V Linci však na trati nebyly vůbec. „Protože se udělalo hodně teplé počasí, častější občerstvovačky mi chyběly. Těch pět kilometrů mezi nimi bylo opravdu hodně,“ říká Petr Matějík z týmu Cykloracing, který dokončil maraton jako devatenáctý v kategorii mužů nad padesát let (čistý čas 3:26:30).
Byl tak jedním z čtyřiceti českých maratonců v cíli letošního ročníku závodu. Tím vůbec nejrychlejším se stal Jan Šneberger závodící za AC Falcon Rokycany (čipový čas 2:45:18). V konkurenci oněch bezmála devíti stovek běžců mu to vyneslo celkovou patnáctou příčku a osmou v kategorii mužů třicátníků. Pod hranici třech hodin, u amatérů ceněnou metu, se těsně dostal Václav Bauer (Děti Kleti, 2:53:56) a těsně naopak unikla Pavlu Pospíšilovi (Benešovský běžecký klub, 3:00:43).
Mezi Češkami prokázala nejlepší formu Gabriela Loskotová z klubu AXIOM Triatlon Lipno, díky času 3:14:35 šestá žena v cíli a vítězka kategorie nad čtyřicet let. Medailisté v jednotlivých věkových kategoriích se alespoň malého symbolického ceremoniálu nedočkali, což je ale obecným nešvarem většiny masových komerčních běhů – škoda, i bez penězi nadité obálky či tašky plné cen to pro spoustu amatérských běžců bývá ta největší odměna. Na desátém místě mezi ženami celkově a na třetím do třiceti let doběhla Jana Matějíková (TJ Liga stovkařů Olomouc, 3:21:45) a třetí Češkou byla Martina Veselá (BH triatlon České Budějovice, 3:48:48).
A jak to dopadlo celkově? V mužské i ženské části závodu, jak je ostatně u těchto velkých podniků zvykem, kralovali Keňané. První v cíli byl Robert Kiplimo Kipkemboi (traťový rekord 2:10:23) a vítězkou mezi ženami se stala Eddah Jepkosgeiová (2:31:11). A když už jsme u vyhlašování celkových vítězů, tak alespoň zmiňme, že celkově třetí ženou v pořadí půlmaratonu byla s časem 1:28:00 Lucie Šnebergerová z klubu TT Příbram.
Pokud vyhledáváte běžeckou turistiku a už plánujete své starty na příští rok, maratonský Linec by klidně mohl být i vaší volbou. Plusem je poměrně solidní cena startovného a velký výběr tratí. Ta maratonská není úplně nejrychlejší, najdete na ní řadu drobných stoupání a klesání, nicméně má certifikaci a osobní rekordy se na ní určitě dosáhnout dají. Linec je vcelku hezké historické město, velkoleposti nedaleké Vídně ani čarovnosti rovněž skoro sousedního Salcburku však rozhodně nedosahuje. Jeho centrum ale za návštěvu určitě stojí.
Mezi zápory zdejšího závodu lze naopak počítat již zmíněnou absenci většího počtu občerstvovaček i ne zcela dostačujícího zázemí (počty toalet, fronty u úschovny zavazadel). Mírně problematické je také to, že start a cíl jsou od sebe vzdáleny více než kilometr a zázemí závodu leží mezi nimi – pro řadu maratonců pak může být trochu utrpením putovat na rozbitých nohách zpět pro své věci. A úplně poslední drobounké mínus dostávají mladí dobrovolníci v zelených vestách na ulicích v okolí zázemí závodu; sice ochotní a usměvaví, ale naprosto neznalí zdejších reálií a místopisu. Není divu, jak se ukázalo, mnozí sem byli dovezeni na výpomoc z Vídně.
