Narodila se před 52 lety v Žilině v nynějším Slovensku s příjmením Kučeríková a spolu s ní přišla na svět i její sestra Alena. Hvězdy si přály, aby z obou dvojčat vyrostly výborné běžkyně, přičemž každá z nich bude v pozdější fázi kariéry reprezentovat jinou část rozdělené federace.
Zpočátku se obě věnovaly sjezdovému lyžování, atletika do jejich života přišla až později a zprvu hlavně jako aktivita pro období, kdy jsou svahy bez sněhu. A také jako důsledek snahy rodičů, aby svou energii napřely užitečným směrem. „Byly jsme obě hodně živé, vyváděly jsme všelijaké lumpárny, a když jsme jednou rozbily okno, došla tátovi trpělivost a dal nás na atletiku,“ vzpomíná Jana Baukmanovás tím, že zpočátku nebyly se sestrou z nové náplně svého volného času zrovna nadšené. „Nechtělo se nám tam, dokonce jsme i brečely.“
Na tom, že se ze vnucené aktivity stala postupně náklonnost na celý život, měly lví podíl úspěchy, kterých obě sestry začaly na oválech dosahovat a jež brzy překonávaly i ty lyžařské. „Mým nejlepším výsledkem v lyžování bylo páté místo ve slalomu na mistrovství Slovenska, v běhu jsem se velmi rychle stala žákovskou mistryní Československa,“ říká Jana. Proto také, když se rozhodovalo o zaměření sportovního gymnázia, na který se sestrou zamíří, vyhrála atletika v Banské Bystrici. „Já jsem v tom měla víc jasno než Alena, která se s lyžováním loučila přeci jen o něco hůře, ale rozumělo se samo sebou, že obě půjdeme stejným směrem.“
Jejich doménou se staly střední a delší tratě. Svého času byla Baukmanová držitelkou československých rekordů na trojce (8:54,61) a desítce (33:09,3). Do rozdělení federace stihla být Jana třikrát československou šampionkou na 1500 m a pětkrát na trojce, která se tenkrát běhala místo nynější pětky. Další tituly měla z haly a později i ze zmíněného běhu na 5000 m.
Svoji první reprezentační zkušenost na velké seniorské akci si odbyla v roce 1986 na ME ve Stuttgartu, kde skončila v rozbězích na 3000 m. Svého vrcholu co do umístění dosáhla na evropském šampionátu ve Splitu, kde v roce 1990 finišovala jako osmá na patnáctistovce, když si v rozběhu zaběhla osobní rekord 4:09,52. Na mistrovství světa startovala jednou, a sice v Tokiu 1991, uvízla v rozřazovacích kolech.
Rozdělení federace Baukmanovou zastihlo v Praze, kde bydlela a plnila si své povinnosti členky VŠ Praha. To byl také hlavní důvod, proč si nakonec zvolila české občanství. „Přišlo mi to logické. Hlavně jsem to ale nebrala nijak fatálně, cítila jsem se pořád součástí Československa. Doma se to samozřejmě probíralo, i proto že sestra zůstala na Slovensku, ale žádný konflikt kolem toho nebyl,“ vzpomíná. Svůj reprezentační zenit měla ostatně už v té době za sebou. „Po MS v Tokiu jsem začala běhat kvůli přivýdělku zahraniční silniční závody hlavně ve Švýcarsku a Francii. Byly jsme v tom se sestrou úspěšné a bavilo nás to, tak jsme se na to zaměřily. Vydržela jsem u toho asi do čtyřiceti,“ říká Jana.
V současnosti učí na ZŠ se sportovním zaměřením, k tomu v severočeské Krupce vede oddíl, kam dochází cca 40-50 dětí. „Osobně mám na starosti ty starší. Pomáhá mi manžel, děláme to zdarma při práci. Pár talentů by se našlo, bohužel ale často končí ve věku, kdy jdou na střední školu,“ neubrání se povzdychnutí. Sama již závodně neběhá, společně s manželem, též bývalým běžcem, a jejich pejskem vyrážejí na výběhy pro radost. „Zvládáme tak obden 10 km. Je to balzám na duši,“ uzavírá Baukmanová.
