Jirkův blog / Zápisky z Keni: Snídaně a večeře doma, na oběd do "hotelu" - Český běh

8. 3. 2017, Jiří Homoláč, foto: autor , Blogy, Jirkův blog

Ahoj běžci,

na soustředění v Keni jsme načali už osmý týden. Vypadá to, že jde forma nahoru. Možná je to částečně způsobeno i tím, že váha jde dolů. Kromě zdejší nadmořské výšky mají Keňané ještě jednu výhodu: kvalitní stravu.

Když sem přijede Evropan, a místo hotelu, kde vaří víceméně evropská jídla, dá přednost bydlení v apartmánu mezi Keňany, může mu chvíli trvat, než se adaptuje na místní kuchyni. Základem zdejšího stravování jsou kukuřice, fazole, zelenina a mouka – pšeničná, ječmenná, jáhlová. A problém může taky nastat, když už jste zde dlouho a dostanete chuť na něco evropského, třeba na šunku a sýr…

Pak máte tři možnosti. První je, že si necháte zajít chuť. 😀 Druhá, že za vámi někdo přijede z ČR a slíbené potraviny opravdu přiveze. Pokud se žádná návštěva z Evropy nekoná, zbývá už jen třetí možnost: podniknout výlet do nějakého většího města v okolí.

Pro nás připadá v úvahu Eldoret, do kterého se dostaneme v matatu (místní soukromá minibusová doprava) asi za 45 minut. Když budeme mít štěstí, tak v nějakém větším supermarketu sýr seženete. Například půlkilovou cihlu z místního mléka za „lidovou“ cenu – v přepočtu 200 Kč. Je na výběr eidam, tilsiter, čedar i další, ale není třeba dlouho váhat, protože chutnají všechny přibližně stejně. Mimochodem za podobnou cenu koupíte v Itenu celá dvě kila krásného hovězího masa! 🙂

Jinak v těchto městských supermarketech seženete v podstatě to stejné, co nabízejí české obchody. Iten je ovšem proti tomu spíš taková vesnice s docela omezeným výběrem. Ano, koupíte zde i sušenky a další sladkosti, ale jsme tu kvůli tréninku, a proto se snažíme jíst více jako Keňané.

A co tedy jíme?

Snídaně se odvíjí od toho, co mě čeká za trénink.

Před úseky nebo tempovým tréninkem si dám kousek buchty (z místní pekárny, novinka oproti loňskému roku) s medem. Anebo již zmiňovaný kousek sýra … přiznávám, neodolal jsem, měl jsem „absťák“. Trošku si to přisolím, protože buchty jsou nasládlé. Když je na programu dlouhý běh nebo volné klusání, dám si banán a – když je na skladě – tak i pár hrstí popcornu. A zapiji to černým čajem.

Když už jsme u něj, černý čaj je v Keni velmi oblíbený, však se v nedaleké oblasti jménem Kericho nachází nejlepší plantáže východní Afriky. Všichni zde pijeme čaj samozřejmě slazený třtinovým cukrem. Jak říká náš kamarád běžec a masér Stephen: „Sugar is power“ (cukr je síla) a je schopný si dát do hrnku s čajem 3 (slovy tři) velké polévkové lžíce cukru. Pravda, občas za ním moc nezaostávám. 😀

Keňané většinou před ranním během nejí, protože vybíhají kolem 6:20, po doběhu spořádají balík toustového chleba, k tomu oblíbený černý čaj s mlékem a cukrem, což je něco jako místní tradiční nápoj, pozůstatek britské kolonie.

Oběd si nevaříme, místo toho navštěvujeme místní restaurace (nazývané trochu nepatřičně „hotel“). Střídáme dvě: „Venus a „Mama Rambo.“

Ve Venus si dávám nejdražší jídlo a to „Mix special“. Stojí v přepočtu nějakých 25 korun českých(!) a jde o fazole, fazole mungo, fazole s kukuřicí, chapati (pšeničná placka), rýže, zelí, špenát, občas jedna vařená brambora a pár maličkých kousků masa. Po obědě ještě zakousneme mandazi (něco jako vdolek) a k tomu keňský čaj.

U Mama Rambo si většinou něco objednáme dopředu. Těstoviny, brambory s fazolemi, salát z avokáda a zelí, fazole nebo chapati. Pokud Vás zajímá, proč se majitelce restaurace Veronice Wangari říká Mama Rambo, tak jejímu synovi, který má Downův syndrom, se říká Rambo. A aby toho nebylo málo, její pes se jmenuje Rocky. Asi je Sylvestre Stallone v Keni velmi známý.

Večeři řešíme už zase ve vlastní režii. Většinou vaříme rýži nebo těstoviny se zeleninovu směsí (rajčata, paprika, cibule, česnek). Nebo hutnou a chutnou fazolovo-rajčatovou polévku, která s chapati dokonale zasytí. Občas si uděláme vaječnou omeletu se zeleninovou oblohou a avokádem.

A čas od času zajdeme k dalšímu českému běžci Davidovi Vašovi na ugali. Ztuhlou kukuřičnou kaši, která je keňským národním jídlem. Mně moc nechutná. Z kukuřičných pokrmů mám raději mahindi (pečený kukuřičný klas) a nebo popcorn. Když ho u nás při masáži vidí Stephen, říká mu ugali – čili ve finále je asi jedno, v jakém stavu tu kukuřici sním. 😀

Když máme chuť na nějakou sladkost nebo svačinu, je na pořadu ovoce: banány, mango, papaya, ananas nebo zelené pomeranče. Všechno je kvalitní, má výraznou chuť a aroma, žádné skleníkové mutanty zde nenajdete.

K večeru nás někdy do města láká chuť na samosu (trojúhelník plněný mletým masem s cibulí a kořením). Maso si totiž sami nikdy nevaříme. Při místních hygienických podmínkách, kdy v masnách nejsou lednice, se nám vlastní zpracování masa nechce riskovat. Stačí těch pár kousků v „Mixu special“ či samose.

Pro zajímavost uvádím ceník některých zdejších potravin a obědů:
Mix Special: 100 KES (keňských šilinků) na osobu (25 Kč)
Oběd u Mama Rambo: 80-140 KES/os. (20-35 Kč)
Mango: 20-40 KES (5-10 Kč)
Avokádo: 10-20 KES (2,50-5 Kč)
Chapati, Mandazi, šálek Kenya Tea: 10 KES (2,50 Kč)
Samosa masová: 20 KES (5 Kč)
Samosa zeleninová: 10 KES (2,50 Kč)

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu