Jirkův blog / Zápisky z Keni: Jak vypadá můj běžecký den - Český běh

20. 3. 2017, Jiří Homoláč, foto: autor , Blogy, Jirkův blog

Ahoj běžci,

už jen pouhé dva týdny mi zbývají v keňském Itenu do ukončení tréninkového kempu. Ubíhá to strašně rychle, dny tu mají snad jen 12 hodin, a když je na programu kvalitnější trénink, připadá mně, že snad ještě méně.

Možná vás bude zajímat, co tu celý den dělám, když si jdu „jen dvakrát denně“ zaběhat.

Dopoledne trávím většinou jedním ze třech způsobů:

  1. Jdu na trénink s Keňany, vstávám v 5:40. Posnídám banán, zapiji jej černým čajem a v 6:20 startuje běh. Po doběhu se doopravdy nasnídám a tak dospím.
  2. Dopoledne mám volnější klus. To vstanu, až vstanu, ale většinou mezi 7:00-8:00. Opět jen rychlá snídaně a jde se na věc. Po doběhu snídám a protáhnu se, vyřídím maily a čtu zprávy. Takové „pracovní dopoledne“.
  3. Dopolední „těžký“ trénink. Budík je na 7:15 (nevím, kdo to vymyslel, ale já to nebyl!), dám si normální snídani, to znamená pečivo s medem a čaj, někdy i kousek sýra, abych se měl v tréninku o co opřít. Trénink potom začíná kolem 10. hodiny a vrátím se až na oběd.

Na oběd chodíme obvykle v 13:00. Poté se buď vydáme na trh na nákup zeleniny a ovoce, nebo se vracíme domů na masáž, kterou většinou s naším kamarádem Stephenem domlouvám na 14:00. Někdy to bolí více, někdy méně, ale ještě se nestalo, že bych u ní usnul (vysmátý smajlík). Následuje odpolední klid.

Kolem 17:30 se začnu chystat na podvečerní klus. Po něm následují ještě rovinky nebo posilování. Takže končím za tmy, protože tu slunce zapadá v 19:00. A abych neumřel hlady, tak na plynovém vařiči začínám připravovat večeři. V 20:00 se servíruje chutný a výživný pokrm – viz minulý díl zápisků.

Poté opět dle potřeby “pracovní večer” nebo jen čtení zpráv. Filmy ani nezapínám, protože tak dlouhý volný časový úsek ani nemám, abych nějaké dokoukal až do konce. Před spaním ještě několik minut protažení, aby se mi ráno dobře vstávalo. Naštěstí zdejší velkou výhodou je běhání po hliněných cestách, ani po sebenáročnějším tréninku nemám nohy rozbité tolik jako z asfaltu. Je to tu prostě RÁJ.

Co mám zde v tréninku nejraději

Jednoznačně „volný“ ranní běh s Keňany. Uvozovky jsou namístě, protože nikdy totiž nevíte, jaké se vyvrbí tempo. Jak rychle se poběží, pochopitelně určují ti na čele. Někdy se stane, že se dopředu dostanou odpočatí „závodníci“ a z počátečního pohodového tempa 5:00/km máte po pár kilometrech rázem 3:20/km. Skupina se úplně roztrhá, někteří to vzdají hned, jiní později.

Při jednom takovém „klusu“ jsem si přizpůsobil tempo svým možnostem. Viděl jsem, že na absolutní čelo – v tu chvíli ho tvořil jeden bláznivec – nemám, ale i tak jsem valil docela svižně. Po chvilce jsem sbíral jednoho Keňana za druhým a do konce jsem doběhl s borcem, který má osobák 62 minut na půlmaraton.

Tyto běhy ve skupině jsou pro psychické rozpoložení strašně důležité. Zjistíte, že držet tempo Keňanů není zas takový problém (jasně, musíte na to trochu mít :-D). Úplně to ale smazává bariéry a začnete si věřit, že když oni můžou běhat tak rychle, tak proč ne i já?

Jak vypadá zdejší trénink a co může způsobit

Jistě vás také zajímá, jakou mám tréninkovou skladbu. Nebudu zabíhat do detailů a nudit čísly. Řekl bych, že ji pro mě trenér plánuje ideálně. Týdně absolvuju 11-13 běžeckých fází a úhrnem 170 až 190 km. V tréninku je od každého něco. Vše se stupňuje a pořád mám pocit, že forma jde nahoru.

Zajímavé bylo ovšem sledovat, jak dopadli moji tři kamarádi, kteří tu byli se mnou a v podstatě odtrénovali to samé, jen ve svých tempech a pár kilometrů si z každého tréninku ubrali. Na jejich příkladu můžete vidět, jak umějí být místní nadmořská výška a podmínky zákeřné.

Jeden z nich asi po čtrnácti dnech zkolaboval na tréninku, prostě přestal ovládat nohy a sesunul se k zemi. Museli jsme ho naložit na motorku a odvézt domů, kde se pak dával do kupy. Při opětovném zkoušení tréninku, se přidalo zvracení, nevolnost, malátnost. Když se z toho dostal, tak vše „pohřbil“ dalším tréninkem. Po návratu domů mu v nemocnici nabízeli kapačky, ty nepřijal, a pak prý ještě týden litoval.

Druhý byl opatrnější a dal na mé rady, aby chodil odpoledne opravdu volně. Měl jsem z něj radost, jak mu i forma šla nahoru. Ale nakonec ho po čtyřech týdnech sejmula viróza a další týden ležel, než odjel domů. Tam se ještě trošku trápil.

Když oba odjížděli, říkal jsem si, že asi budou na část roku odepsaní. Opak byl pravdou, oba dva si k mé radosti vylepšili osobní rekordy na desítce.

Třetí kamarád Aleš, který tu je se mnou na celou dobu, odběhal první dva týdny všechno se mnou. Až jsem se divil, jak mu to jde. Poté jsem začal trochu zrychlovat odpolední klusy, a to už neakceptoval, naopak začal zpomalovat. Jak se únava hromadila, sem tam se mu trénink nepovedl. K tomu se přidaly žaludeční problémy, které se mu opakovaně vrací. Počáteční forma taky odešla. Snad se z toho dostane, a ještě něco poběhá.

Já se zatím cítím skvěle, tak doufám, že mi to zde těch 14 dní ještě vydrží a pak předvedu na závodech výsledky, ze kterých budu mít radost já trenér i ostatní, kteří mi drží palce.

P.S. Když jsem u rozboru sparingpartnerů, přijela za mnou také na pět týdnů moje přítelkyně Terezka. Samozřejmě běhá, jinak by se mnou nemohla vydržet! 😀 Trénink jsem jí upravoval podle jejích pocitů, a vše ve zdraví vydržela. Po návratu má celkem slušnou formu. Pečeckou 10 běžela za 37:55, což je její osobák asi o minutu a půl, ale já vím, že má ještě na víc. Třeba v blízké budoucnosti rozšíří naši běžeckou špičku.

Další články

Sedmá na Azorách Marcela Vašínová: běhání je pro mě zábava, ne povinnost
28. listopadu 2020 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: Philipp Reiter / Golden Trail Series

Sedmá na Azorách Marcela Vašínová: běhání je pro mě zábava, ne povinnost

Možná jste s námi nedávno sledovali putování běžce Davida Pelíška na finálové klání světové soutěže Golden Trail Series na portugalském souostroví Azory. David byl sice v celkovém pořadí z českých běžců nejvýše, když skončil v konkurenci 170 borců z celého světa na 25. místě, ještě cennějšího umístění však dosáhla Marcela Vašínová – ...

Azorská partie trailového běžce Pelíška: covid, bahno a cyklóna
13. listopadu 2020 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: pořadatelé a archiv atleta

Azorská partie trailového běžce Pelíška: covid, bahno a cyklóna

Zcela neočekávaná nominace, téměř nemožná cesta a nakonec vyrovnaný souboj se světovou elitou. Tak by se ve zkratce dala popsat výprava českého běžce Davida Pelíška na finálové klání světové soutěže Golden Trail Series, které letos hostilo na přelomu října a listopadu (29. 10. - 1. 11.) portugalské souostroví Azory. V ...

Tereze Hrochové vyšlo »náhradní« mistrovství světa na jedničku
28. října 2020 Rozhovory, Český běh, foto: ČAS - Aleš Gräf

Tereze Hrochové vyšlo »náhradní« mistrovství světa na jedničku

Čtyři reprezentantky, tři osobní rekordy a 12. místo v týmové soutěži. Mistrovství světa v půlmaratonu se českým běžkyním nadmíru podařilo, z polské Gdyně odjížděla spokojená i Tereza Hrochová. Čtyřiadvacetiletá svěřenkyně Vladimíra Bartůňka si na šampionátu vylepšila osobní rekord téměř o čtyři minuty, čas 1:12:13 stačil na 50. příčku a také ...

Stewartová: Maličko začínáme uvažovat o maratonu
19. října 2020 Rozhovory, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

Stewartová: Maličko začínáme uvažovat o maratonu

O velmi příjemné překvapení se na sobotním mistrovství světa v ½ maratonu postarala Moira Stewartová, když teprve při svém druhém startu útočila dokonce i na český rekord Evy Vrabcové. Jaké dojmy si z Polska přivezla a jakým směrem se teď bude ubírat její kariéra? Moiro, jaký pro vás byl šampionát v ...

V Gdyni kralovali Kiplimo a Jepchirchirová, Stewartová kousek do NR
17. října 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf

V Gdyni kralovali Kiplimo a Jepchirchirová, Stewartová kousek do NR

V polské Gdyni proběhlo 24. mistrovství světa v ½ maratonu. Pro světové tituly si doběhli Uganďan Jacob Kiplimo a Keňanka Peres Jepchirchirová. Z českých závodnic dosáhla nejlepšího umístění 34. Moira Stewartová, která zaostala jen sedm vteřin za českým rekordem Evy Vrabcové Nývltové. Dva rekordy za šest týdnů Do závodu žen odstartovalo 105 ...

Čtyři Češky na startu půlmaratonského mistrovství světa
16. října 2020 Závody, redakce ČB, foto: Jan Pernica

Čtyři Češky na startu půlmaratonského mistrovství světa

Dost možná největší atletická akce letošního roku je tady! V polské Gdyni se už zítra poběží půlmaratonské mistrovství světa. Hvězdou mužského závodu bude »ugandský Zátopek« Joshua Cheptegei, který v letošním roce zaběhl už tři světové rekordy: 5 kilometrů na silnici a 5000 a 10000 metrů na dráze. Mezi ženami se ...

Běchovice oceněny za příspěvek ke světovému atletickému dědictví
5. října 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf, Martina Gräfová

Běchovice oceněny za příspěvek ke světovému atletickému dědictví

Tradiční silniční závod Česká spořitelna Běchovice – Praha se dočkal ze strany World Athletics významného ocenění ve formě plakety historického dědictví. Toto ocenění uděluje Světová atletika od roku 2018 a zatím ho obdrželo šest desítek významných závodů, osobností nebo médií, kteří jsou spojeni se světem atletiky. V České republice prozatím získali ...

Zemaník potřetí triumfoval v Běchovicích, Stewartová prožila vítězný návrat od juniorských let
27. září 2020 Závody, Petr Jelínek, foto: ČAS - Aleš Gräf, Martina Gräfová

Zemaník potřetí triumfoval v Běchovicích, Stewartová prožila vítězný návrat od juniorských let

Poslední zářijová neděle patří již léta nejstaršímu nepřerušenému silničnímu závodu Česká spořitelna Běchovice – Praha. Tradice nebyla navzdory přísnějším vládním opatřením porušena a na náročné desítce z okraje Prahy do centra se běželo pro radost i zostra závodilo. Absolutními vítězi 124. ročníku se stali Jakub Zemaník a Moira Stewartová, kteří ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu