Bila ditelisik lebih lanjut, lahirnya PBSI berbarengan dengan revolusi sesudah kebebasan dikala itu. Indonesia berupaya keras memahat hasil di tingkatan bumi supaya lebih dapat mengokohkan identifikasi negeri Indonesia di mata bumi. Perihal ini dibantu kancap oleh kepala negara bola88 dikala itu, ada pula gelar yang beliau bagikan merupakan“ Nation Building”. Bukan tanggung- tanggung, Soekarno mematok jadi 10 besar negeri dengan hasil berolahraga di tingkatan Global. Buat menanggapi tantangan Soekarno ini hingga diusahakanlah dengan kesertaan Indonesia dalam IBF pada tahun 1953.

Walaupun dapat dikatakan Web judi bola terbesar saat ini dapat dikatakan lumayan nyaman, senantiasa aja ini merupakan dunia online agen gambling bola ialah tempat yang mempunyai efek dalam main gambling online atau mencari agen judi bola terbesar. Itu disebabkan kala kita menjajaki ataupun main agen judi bola terbesar kita bukan hendak berjumpa langsung dengan player ataupun bos lainya. Dalm perihal ini dapat aja di memakai oleh para orang per orang yang bukan bertanggung jawab serta dapat pula melaksanakan pembohongan yang mengatas namakan agen judi bola terbesar tentu perihal ini hendak mudarat untuk seluruh pemeran gambling apalagi melumangkan julukan agen judi bola terbesar. Sebab dalam permasalahan semacam ini dapat aja di natural oleh siapapun.

Semua jenis permainan dikala ini sudah hadapi perkembangan berarti. Perkembangan permainan bandar togel terpercaya ini dimulai dari terdapatnya layanan internet yang bisa diakses oleh siapa saja. Salah satu permainan yang hadapi perkembangan dan pergantian perlengkapan alal ialah permainan yang dikala ini sudah bisa diakses dengan metode online. Permainan Togel online disinyalir jauh lebih baik dari Togel konvensional. Sebabnya, hand Togel online tidak mengharuskan bettor berangkat rumah, bisa lebih berhemat, memiliki dan keuntungan yang lebih besar.

Je to srdcovka i pro nás, říká organizátorka Vltava Runu - Český běh

29. 6. 2018, Michal Procházka, foto: kniharobostefko.cz

V dnešní době, kdy se běžecké závody rodí jak houby po dešti, je velmi těžké se prosadit. Ale je tu jeden, který i přes nemalé startovné a ne úplně komfortní podmínky, má obrovskou fanouškovskou základnu. Startovné na tento závod je vyprodané během několika sekund a lidé s ním obchodují jako s lístky na velké fotbalové zápasy. I to je Vltava Run.

Vltava Run se v tomto ohledu stal na české běžecké scéně fenoménem. Jak se takový závod dělá a co, a hlavně kdo, za takovým úspěchem stojí? Na to jsem se zeptala Květy Látalové.

Květa Látalová je tělem i duší organizátorka, velká fanynka dobrého jídla, vychutnávačka dobrého vína a v neposlední řadě máma dvouleté Zůzy. Má za sebou několik let práce na eventech pro pivovar, práci na Špilberk Food festivalu a od samého začátku stojí za organizací Vltava Runu a NoMen Runu. A co od své práce chce? Aby bavila nejen jí, ale aby si to užili hlavně ti, pro které je určena.

Když v roce 2014 na Kvildě vyběhly první týmy, které se do závodu přihlásily, málokdo tušil, jakou lavinu tahle akce spustí. Květo, pamatuješ si ještě, kolik týmů tehdy bylo přihlášených a kolik jich opravdu dorazilo?
Kolik týmů bylo přihlášených, si už nepamatuju. Ve startovní listině jsme měli 43 týmů, ale myslím, že na samotný start ještě pár týmů nedorazilo. To už se dneska nestává. Jestli ze všech registrovaných (a samozřejmě zaplacených) týmů na start nedorazí dva, tak je to moc.

Co se vám tehdy honilo v hlavě? Čekali jste takový úspěch?
My jsme si to vlastně dali cvičně s jedním týmem po takové řekněme ne úplně terénní trase už o rok dříve, abychom si trošku vyzkoušeli časování a trasování. První oficiální ročník byl ten v roce 2014, a když zavzpomínám, jak jsme byli rádi a pomáhali jsme skládat týmy a vlastně týmy učili systém závodu atakdále, je to trošku úsměvný.

Navíc první ročník neprovázelo zrovna idylické počasí. Celý víkend pršelo a uschnout nebylo ani kde a hlavně ani kdy.
Jako produkce závodu si vždycky přeješ, aby počasí klaplo, aby nebylo moc teplo, aby nebyla velká zima, aby nepršelo, aby nepřišly bouřky nebo záplavy (jako ve 2013) apod. My jsme si na prvním ročníku ukousli trošku od všeho. A když říkám my, myslím nás produkci, ale i běžce – v rámci závodu jsme v tom prostě všichni společně). V Kvildě ráno mrzlo, padal sníh s deštěm, během dne se sice trošku teploměr pohnul nahoru, ale déšť se nás nepustil.

Přitom lehké to není ani v příznivějším počasí …
Vltava Run není nikdy zadarmo, myšleno v rámci fyzického výkonu a nějaké vlastní psychické disciplíny, ale ten první ročník byl vážně nášup. Podle mě ale ten úplně nejkrásnější. Ve sportovní hale v Týně byla plná kotelna mokrých bot, plná tělocvična lidí, ale slyšela bys tam špendlík spadnout a ráno bys nepoznala, že se tam v průběhu noci objevilo 500 lidí. Všichni si fandili a atmosféra byla fantastická.

Jaké byly reakce po tomhle prvním ročníku?
Všichni vyčerpaní a všichni šťastní, nabití endorfiny. Stojíš u cílové pásky a všichni ti unavení lidé po 30 hodinách na trase se smějí od ucha k uchu a jsou nejspokojenější na světě. Pro hodně lidí to byl první zážitek s podobným typem závodu, tak toho byli plní. Dostala jsem fakt hodně krásných emailů se spoustou zážitků a emocí – tohle je to, proč třeba já mám Vltavu tak moc ráda.

Kde vůbec vznikl nápad uspořádat štafetový závod z Kvildy do Prahy?
Inspirace přišla z Oregonu, kde se běhá Hood to Coast už hodně dlouho. Je to obrovský kolos, 1000 týmů, přísná pravidla. My jsme chtěli „týmovku“, krásnou trasu, hodně v terénu a v přírodě. Ať je co vidět a čím se kochat, aby se nevnímaly ty kopečky.

Jak dlouho jste první ročník připravovali? A je už organizace nyní jednodušší nebo naopak komplikovanější?
První ročník byl regulérně nejkomplikovanější – všechno jsme vymýšleli, nastavovali, všem závod představovali. S každým telefonátem zjistili pět dalších úkolů nutných k zařízení. Nabírali jsme dobrovolníky na předávky a značení trasy, celou trasu vlastně sestavovali – najeté, naběhané a našlapané kilometry ani nešlo spočítat.

Kolik členů měl vůbec původní organizační tým a kolik jich je dnes?
Produkčně jsem první ročník dělala sama, ale vždycky jsem měla lidi na jednotlivé úkoly – programování webu a registrací, trasování, komunikaci, atd. Na závodu samotném nás samozřejmě už bylo mnohem víc. Dneska je nás v nejužším týmu šest, v tom širším cca 10. Na závod k padesáti a přes dvě stovky místních organizátorů na trase a na předávkách.

Organizovat závod asi není vůbec jednoduché v jednom městě. Natož přes půl republiky. Co to vůbec obnáší a kolik času vám to zabere?
Jednou mi jeden kamarád řekl: “To je hned hotový, ne? To jen najdeš trasu a předávky a připravíš mapy.” Je toho trošku víc. Samozřejmě trasou a předávkami, potřebnými povoleními a hlášeními, to jen začíná. Příprava nám zabere v podstatě celý rok, samozřejmě s různě aktivními fázemi. Teď přes léto máme volněji, ale už začátkem září začínáme rozbíhat registrace pro příští ročník.

Květo, vím, že váš tým stojí i za podobným, ale jednodenním závodem NoMen Run pro ženy, který se koná jen měsíc před Vltava Runem. Jak moc se vám tyhle závody prolínají, nemáte v tom občas zmatek?
To ne. NoMen Run je taková malá sestřička Vltavy, malá i co do velikosti – cca 120 čtyřčlenných týmů, tak i vzdáleností 88 km oproti 360 km vltavským. NoMen Run běžíme přes Žďárské Vrchy Vysočinou, Vltava Run skoro od pramene Vltavy do Prahy. Jiná místa, jiný produkční tým. Je to v pohodě.

Letošní rok, pokud se nepletu, jste slavili již pátý ročník. Pořád vás to baví?
Jasně, že baví. Je to srdcovka. V měsících před závodem je to samozřejmě náročný, ale děláme to rádi a vždycky v cíli v Braníku hrozně rádi posloucháme zážitky a hrozně nás to nabíjí do další práce. S Míšou Královou vždycky na kapitánských schůzkách říkáme: „Jaký si ho uděláte, takový ten závodu budete mít. My vám to všechno do detailu připravíme a teď je to o vás, že budete respektovat například dobu parkování na předávkách, chovat se ohleduplně nejen k sobě mezi běžci, ale i k obyvatelům ve vesničkách, kde probíhají předávky apod.” A k té ohleduplnosti: přece jenom, máme na trase 3700 běžců a přes 800 aut a snažíme se trasu vést co nejvíc mimo nějakou aktivní dopravu a tomu odpovídá i dostupnost.

A co nějaké historky z „natáčení“, máš?
Spoustu, pozitivní i ty míň úsměvné. Třeba hned při prvním ročníku nám běžec bez telefonu seběhl z trasy. Několik hodin jsme vůbec nevěděli, kde ho máme. Alarmovali jsme i policii. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadlo. Chlapík na další předávku nakonec dorazil po několika hodinách taxíkem.
Jindy se stanou takové maličkosti. Například, že někdo do haly v Týně, kde se stovky lidí snaží aspoň na pár hodin ve spacáku zavřít oči, dorazí s kufrem na kolečkách, nebo si tam někdo začne pumpičkou nafukovat matraci.
Nebo už od prvního ročníku s námi běhá tým nevidomých běžců nadace Leontinka. Do dneška si pamatuju, jak jsem jim na kapitánské schůzce chtěla říct, aby si dávali pozor na úseku xy, že zvlášť v noci je hodně náročný. A teď si uvědomíš, že těmhle borcům je to vlastně jedno, jestli je to úsek noční nebo denní. Oni to prostě zvládnou.

Pořád se tu bavíme jen o těch hezkých věcech. Ale obě víme, že k organizaci patří i stinné stránky a to právě i s přeprodejem startovného. Chystáte do budoucna nějaké změny, abyste tomu zabránili? A existuje podle vás způsob, jak tomu zabránit?
Připravujeme úpravu podmínek registrace. To, jak to bude nakonec vypadat, dáme vědět po prázdninách. Co asi prozradit můžu, je, že bude jedna cenová hladina a dáme možnost nějakých předregistrací. Kolik jich bude a jak je bude možné získat, se běžci dozví včas před spuštěním začátkem listopadu.

A jak to bude s kapacitou? Je 300 týmů finální počet týmů, nebo se běžci můžou těšit na navýšení startovního pole?
Významné navýšení nechystáme. Chceme se pohybovat okolo těch 300 týmů jako v posledních dvou letech.

Na závěr bych se tě chtěla zeptat na jednu věc. Úspěch Vltava Runu je neoddiskutovatelný. V čem myslíš, že tkví?
Víkend plný zážitků? Krásná trasa? To, jak o tom přemýšlíme v organizačním týmu? Nevím, je to srdcovka i pro nás. Žijeme (čerpáme) z toho, že vás to baví a děláme to pro vás. Každý ročník přinese něco nového, něco nového se naučíme, další věci odchytáme, každý ročník nás posune dál, abychom vám běžcům připravili co nejlepší zážitky.

Další články

V rozpálené Stromovce vládli „mladí veteráni“ Exner a Kriklová
22. října 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: autor a pořadatelé

V rozpálené Stromovce vládli „mladí veteráni“ Exner a Kriklová

Ráno, když se běžci scházeli do areálu PSK Olymp Praha na okraji lesoparku Stromovka, hlásil teploměr necelých deset stupňů. V poledne, kdy většině účastníků 56. ročníku Pražského maratonu scházelo do cíle ještě pěkných pár kilometrů, už to bylo více než dvakrát tolik. Nejstarší dosud konaný český maratonský závod, jenž se letos ...

Maratonská párty rodiny Gerychových z Prahy do Dobříše
21. října 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Martin Wawryczek

Maratonská párty rodiny Gerychových z Prahy do Dobříše

David a Michaela Gerychovi si z obnoveného prvního českého maratonu přes Brdy udělali rodinnou párty. Trať z Prahy-Braníka do Dobříše, kterou už v roce 1908 vytyčil kníže Colloredo-Mannsfeld, a letos měla 44 km, zvládli ve skvělých časech. Však tu jsou doma, bydlí nedaleko Hořovic. Předposlední podnik letošního Mizuno Trail Running Cupu ale nabídl docela ...

Na klánovickou „půlku“ se sjeli běžci z 15 zemí světa, blýskl se Šinágl
21. října 2019 Závody, Barbora Kalvach

Na klánovickou „půlku“ se sjeli běžci z 15 zemí světa, blýskl se Šinágl

Přes 1600 sportovců z více než patnácti zemí světa zavítalo v neděli 20.10. na pátý ročník závodu na východním okraji Prahy. Klánovický 1/2 maraton si získal oblibu u českých i zahraničních běžců převážně kvůli své příjemné trase zdejším lesem. Účastníci měli na výběr několik závodů včetně dětských kategorií nebo běhu ...

Olympijský maraton se zřejmě poběží v Sapporu
17. října 2019 Závody, Michal Procházka

Olympijský maraton se zřejmě poběží v Sapporu

Silniční závody se při nadcházejících olympijských hrách nejspíše neuskuteční kvůli zdejšímu horkému klimatu přímo v Tokiu, ale několik set kilometrů severněji vzdáleném Sapporu. Uvedl to ve svém prohlášení MOV, krok podporuje i světová atletická asociace. Maratonské a chodecké závody se ocitly v centru pozornosti již na nedávném mistrovství světa v Dauhá, kde se ...

Díky Kosgeiové se ženy přiblížily na maratonu mužům
15. října 2019 Závody, Michal Procházka, foto: iaaf.org

Díky Kosgeiové se ženy přiblížily na maratonu mužům

Atletika zažila mimořádný maratonský víkend. V sobotu ve Vídni padla v podání Keňana Kipchogeho (a jeho početné ekipě vodičů) vysněná dvouhodinová hranice. V neděli pak na druhé straně Atlantiku posunula možnosti žen i Brigid Kosgeiová, když v Chicagu jako první zvládla maraton pod 2:15, a rovnou téměř o minutu – 2:14:04. Trochu paradoxně se ...

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin
13. října 2019 Závody, Petr Jelínek, foto: ineos159challenge.com

Eliud Kipchoge prolomil magickou hranici dvou hodin

Keňský běžec Eliud Kipchoge ve Vídni přepisoval historii, když se stal prvním závodníkem, který dokázal zaběhnout maratonskou trať pod dvě hodiny, když zaběhl čas 1:59:40. Čtyřiatřicetiletý Eliud Kipchoge je maratonskou legendou. Jeho bilance na této distanci je obdivuhodná. Nastoupil do dvanácti maratonů a v jedenácti z nich vyhrál. Je olympijským vítězem ...

Pavlišta ovládl liberecký
6. října 2019 Závody, RunCzech

Pavlišta ovládl liberecký "Nature Run" na 23 km, Hrochová smázla rekord na 12 km

Druhý ročník Mattoni Liberec Nature Run, desátý díl seriálu RunCzech, ovládl v 23 kilometrů dlouhém závodu Vít Pavlišta v čase 1:26:16. Mezi ženami byla jasně nejlepší Marcela Rambová (1:47:57). Na kratší trase na 12 kilometrů dominoval na úkor Ondřeje Fejfara místní vytrvalec Robert Heczko, který zvítězil v čase 43:31, nejlepší ...

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou
30. září 2019 , Michal Procházka, foto: ČAS - Tomáš Edlman

Běchovické premiéry pro Pavlištu a Frintovou

Zatím jim nejcennější kov z mistrovství ČR na silniční desítce unikal, tentokrát se na trase z Běchovic na Žižkov Vít Pavlišta a Vendula Frintová za teplého, ale větrného počasí o poslední zářijové neděli radovali z triumfu. Juniorskými šampiony se stali Jan Skalička a Anežka Ševčíková. Na popáté se dočkal Vít Pavlišta ze ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu