Je to srdcovka i pro nás, říká organizátorka Vltava Runu - Český běh

29. 6. 2018, Michal Procházka, foto: kniharobostefko.cz

V dnešní době, kdy se běžecké závody rodí jak houby po dešti, je velmi těžké se prosadit. Ale je tu jeden, který i přes nemalé startovné a ne úplně komfortní podmínky, má obrovskou fanouškovskou základnu. Startovné na tento závod je vyprodané během několika sekund a lidé s ním obchodují jako s lístky na velké fotbalové zápasy. I to je Vltava Run.

Vltava Run se v tomto ohledu stal na české běžecké scéně fenoménem. Jak se takový závod dělá a co, a hlavně kdo, za takovým úspěchem stojí? Na to jsem se zeptala Květy Látalové.

Květa Látalová je tělem i duší organizátorka, velká fanynka dobrého jídla, vychutnávačka dobrého vína a v neposlední řadě máma dvouleté Zůzy. Má za sebou několik let práce na eventech pro pivovar, práci na Špilberk Food festivalu a od samého začátku stojí za organizací Vltava Runu a NoMen Runu. A co od své práce chce? Aby bavila nejen jí, ale aby si to užili hlavně ti, pro které je určena.

Když v roce 2014 na Kvildě vyběhly první týmy, které se do závodu přihlásily, málokdo tušil, jakou lavinu tahle akce spustí. Květo, pamatuješ si ještě, kolik týmů tehdy bylo přihlášených a kolik jich opravdu dorazilo?
Kolik týmů bylo přihlášených, si už nepamatuju. Ve startovní listině jsme měli 43 týmů, ale myslím, že na samotný start ještě pár týmů nedorazilo. To už se dneska nestává. Jestli ze všech registrovaných (a samozřejmě zaplacených) týmů na start nedorazí dva, tak je to moc.

Co se vám tehdy honilo v hlavě? Čekali jste takový úspěch?
My jsme si to vlastně dali cvičně s jedním týmem po takové řekněme ne úplně terénní trase už o rok dříve, abychom si trošku vyzkoušeli časování a trasování. První oficiální ročník byl ten v roce 2014, a když zavzpomínám, jak jsme byli rádi a pomáhali jsme skládat týmy a vlastně týmy učili systém závodu atakdále, je to trošku úsměvný.

Navíc první ročník neprovázelo zrovna idylické počasí. Celý víkend pršelo a uschnout nebylo ani kde a hlavně ani kdy.
Jako produkce závodu si vždycky přeješ, aby počasí klaplo, aby nebylo moc teplo, aby nebyla velká zima, aby nepršelo, aby nepřišly bouřky nebo záplavy (jako ve 2013) apod. My jsme si na prvním ročníku ukousli trošku od všeho. A když říkám my, myslím nás produkci, ale i běžce – v rámci závodu jsme v tom prostě všichni společně). V Kvildě ráno mrzlo, padal sníh s deštěm, během dne se sice trošku teploměr pohnul nahoru, ale déšť se nás nepustil.

Přitom lehké to není ani v příznivějším počasí …
Vltava Run není nikdy zadarmo, myšleno v rámci fyzického výkonu a nějaké vlastní psychické disciplíny, ale ten první ročník byl vážně nášup. Podle mě ale ten úplně nejkrásnější. Ve sportovní hale v Týně byla plná kotelna mokrých bot, plná tělocvična lidí, ale slyšela bys tam špendlík spadnout a ráno bys nepoznala, že se tam v průběhu noci objevilo 500 lidí. Všichni si fandili a atmosféra byla fantastická.

Jaké byly reakce po tomhle prvním ročníku?
Všichni vyčerpaní a všichni šťastní, nabití endorfiny. Stojíš u cílové pásky a všichni ti unavení lidé po 30 hodinách na trase se smějí od ucha k uchu a jsou nejspokojenější na světě. Pro hodně lidí to byl první zážitek s podobným typem závodu, tak toho byli plní. Dostala jsem fakt hodně krásných emailů se spoustou zážitků a emocí – tohle je to, proč třeba já mám Vltavu tak moc ráda.

Kde vůbec vznikl nápad uspořádat štafetový závod z Kvildy do Prahy?
Inspirace přišla z Oregonu, kde se běhá Hood to Coast už hodně dlouho. Je to obrovský kolos, 1000 týmů, přísná pravidla. My jsme chtěli „týmovku“, krásnou trasu, hodně v terénu a v přírodě. Ať je co vidět a čím se kochat, aby se nevnímaly ty kopečky.

Jak dlouho jste první ročník připravovali? A je už organizace nyní jednodušší nebo naopak komplikovanější?
První ročník byl regulérně nejkomplikovanější – všechno jsme vymýšleli, nastavovali, všem závod představovali. S každým telefonátem zjistili pět dalších úkolů nutných k zařízení. Nabírali jsme dobrovolníky na předávky a značení trasy, celou trasu vlastně sestavovali – najeté, naběhané a našlapané kilometry ani nešlo spočítat.

Kolik členů měl vůbec původní organizační tým a kolik jich je dnes?
Produkčně jsem první ročník dělala sama, ale vždycky jsem měla lidi na jednotlivé úkoly – programování webu a registrací, trasování, komunikaci, atd. Na závodu samotném nás samozřejmě už bylo mnohem víc. Dneska je nás v nejužším týmu šest, v tom širším cca 10. Na závod k padesáti a přes dvě stovky místních organizátorů na trase a na předávkách.

Organizovat závod asi není vůbec jednoduché v jednom městě. Natož přes půl republiky. Co to vůbec obnáší a kolik času vám to zabere?
Jednou mi jeden kamarád řekl: “To je hned hotový, ne? To jen najdeš trasu a předávky a připravíš mapy.” Je toho trošku víc. Samozřejmě trasou a předávkami, potřebnými povoleními a hlášeními, to jen začíná. Příprava nám zabere v podstatě celý rok, samozřejmě s různě aktivními fázemi. Teď přes léto máme volněji, ale už začátkem září začínáme rozbíhat registrace pro příští ročník.

Květo, vím, že váš tým stojí i za podobným, ale jednodenním závodem NoMen Run pro ženy, který se koná jen měsíc před Vltava Runem. Jak moc se vám tyhle závody prolínají, nemáte v tom občas zmatek?
To ne. NoMen Run je taková malá sestřička Vltavy, malá i co do velikosti – cca 120 čtyřčlenných týmů, tak i vzdáleností 88 km oproti 360 km vltavským. NoMen Run běžíme přes Žďárské Vrchy Vysočinou, Vltava Run skoro od pramene Vltavy do Prahy. Jiná místa, jiný produkční tým. Je to v pohodě.

Letošní rok, pokud se nepletu, jste slavili již pátý ročník. Pořád vás to baví?
Jasně, že baví. Je to srdcovka. V měsících před závodem je to samozřejmě náročný, ale děláme to rádi a vždycky v cíli v Braníku hrozně rádi posloucháme zážitky a hrozně nás to nabíjí do další práce. S Míšou Královou vždycky na kapitánských schůzkách říkáme: „Jaký si ho uděláte, takový ten závodu budete mít. My vám to všechno do detailu připravíme a teď je to o vás, že budete respektovat například dobu parkování na předávkách, chovat se ohleduplně nejen k sobě mezi běžci, ale i k obyvatelům ve vesničkách, kde probíhají předávky apod.” A k té ohleduplnosti: přece jenom, máme na trase 3700 běžců a přes 800 aut a snažíme se trasu vést co nejvíc mimo nějakou aktivní dopravu a tomu odpovídá i dostupnost.

A co nějaké historky z „natáčení“, máš?
Spoustu, pozitivní i ty míň úsměvné. Třeba hned při prvním ročníku nám běžec bez telefonu seběhl z trasy. Několik hodin jsme vůbec nevěděli, kde ho máme. Alarmovali jsme i policii. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadlo. Chlapík na další předávku nakonec dorazil po několika hodinách taxíkem.
Jindy se stanou takové maličkosti. Například, že někdo do haly v Týně, kde se stovky lidí snaží aspoň na pár hodin ve spacáku zavřít oči, dorazí s kufrem na kolečkách, nebo si tam někdo začne pumpičkou nafukovat matraci.
Nebo už od prvního ročníku s námi běhá tým nevidomých běžců nadace Leontinka. Do dneška si pamatuju, jak jsem jim na kapitánské schůzce chtěla říct, aby si dávali pozor na úseku xy, že zvlášť v noci je hodně náročný. A teď si uvědomíš, že těmhle borcům je to vlastně jedno, jestli je to úsek noční nebo denní. Oni to prostě zvládnou.

Pořád se tu bavíme jen o těch hezkých věcech. Ale obě víme, že k organizaci patří i stinné stránky a to právě i s přeprodejem startovného. Chystáte do budoucna nějaké změny, abyste tomu zabránili? A existuje podle vás způsob, jak tomu zabránit?
Připravujeme úpravu podmínek registrace. To, jak to bude nakonec vypadat, dáme vědět po prázdninách. Co asi prozradit můžu, je, že bude jedna cenová hladina a dáme možnost nějakých předregistrací. Kolik jich bude a jak je bude možné získat, se běžci dozví včas před spuštěním začátkem listopadu.

A jak to bude s kapacitou? Je 300 týmů finální počet týmů, nebo se běžci můžou těšit na navýšení startovního pole?
Významné navýšení nechystáme. Chceme se pohybovat okolo těch 300 týmů jako v posledních dvou letech.

Na závěr bych se tě chtěla zeptat na jednu věc. Úspěch Vltava Runu je neoddiskutovatelný. V čem myslíš, že tkví?
Víkend plný zážitků? Krásná trasa? To, jak o tom přemýšlíme v organizačním týmu? Nevím, je to srdcovka i pro nás. Žijeme (čerpáme) z toho, že vás to baví a děláme to pro vás. Každý ročník přinese něco nového, něco nového se naučíme, další věci odchytáme, každý ročník nás posune dál, abychom vám běžcům připravili co nejlepší zážitky.

Další články

Pražský půlmaraton i s českou rekordmankou
31. března 2023 , Petr Jelínek

Pražský půlmaraton i s českou rekordmankou

V sobotu v 10 hodin dopoledne odstartuje další ročník pražského půlmaratonu. Při této příležitosti se v pátek uskutečnila předzávodní tisková konference za účasti keňských hvězd i domácí špičky v čele s českou rekordmankou Moirou Stewartovou. Téměř přesně před rokem dokázala Moira Stewartová v Istanbulu zaběhnout nový půlmaratonský národní rekord, když časem ...

Mistr ČR na 100 km Petr Pechek: Překvapil jsem sám sebe
31. března 2023 Rozhovory, Závody, redakce ČB, foto: Daniel Orálek

Mistr ČR na 100 km Petr Pechek: Překvapil jsem sám sebe

Do Plzně ten den přišlo předčasné aprílové počasí. Chvíli lilo jak z konve, chvíli svítilo sluníčko, do toho foukal silný nárazový vítr. To, co se dělo na trati mistrovství ČR na 100 kilometrů, však žádný Apríl nebylo.  Poprvé v historii se stalo, že první tři muži překonali bájnou hranici sedmi ...

Stewartová před půlmaratonem v Praze: Rekord? Hlavně limit na MS
30. března 2023 Rozhovory, Závody, redakce ČB, foto: IG M. S.

Stewartová před půlmaratonem v Praze: Rekord? Hlavně limit na MS

Česká rekordmanka v běhu na 10 000 metrů na dráze a také na půlmaratonské trati Moira Stewartová se v sobotu představí na startu pražského půlmaratonu. Právě na půlmaratonské trati stanovila Stewartová český rekord minulý rok v Istanbulu, kdy časem 1:10:14 vylepšila tehdejší nejlepší výkon Evy Vrabcové Nývltové o 47 vteřin. ...

V chladných Pečkách vládli hosté, z domácích na špici Šmahel a Veigertová
13. března 2023 Závody, Michal Procházka, foto: Jaroslav Železný a Jan Kervitcer

V chladných Pečkách vládli hosté, z domácích na špici Šmahel a Veigertová

Další březnová sobota a další tradiční desítka. V Pečkách na Kolínsku se 11. 3. uskutečnil 43. ročník Memoriálu Jardy Kvačka. Účastníky obrátkového závodu potrápil nejen vítr, ale také teplota jen lehce nad nulou, pocitová ještě nižší. Vítězi se stali ukrajinští běžci Mykola Mevša a Maryna Němčenko. Pečky – Ratenice – Cerhenice ...

Stewartová po zranění ovládla Kbely, absolutním vítězem Sasyn
6. března 2023 Závody, David Janeczek, Michal Procházka, foto: Jindřich Krammer

Stewartová po zranění ovládla Kbely, absolutním vítězem Sasyn

Moira Stewartová se vrátila po zranění suverénním triumfem na silniční Kbelské desítce, která byla součástí přípravy na pražský půlmaraton 1. dubna. Nejrychlejším mužem a tím i celkovým vítězem ve Kbelích byl René Sasyn. „Chtěla jsem hlavně závodit a vyzkoušet, jak na tom jsem,” vysvětluje Stewartová, která je v plném tréninku teprve měsíc. ...

Jubileum Rohálovské 10: mládí vpřed, vydařené oslavy a jede se dál!
28. února 2023 Rozhovory, Závody, Adam Fritscher, foto: Milan Mikšík (titulní a 1), Jiří Horák (2 a 3)

Jubileum Rohálovské 10: mládí vpřed, vydařené oslavy a jede se dál!

Patří k nejoblíbenějším běžeckým silničním závodům v Česku. Především pro svou perfektní organizaci, neopakovatelnou přátelskou atmosféru, ale i náročnou kopcovitou trať na pomezí Hané a Hostýnských vrchů s výhledy na nedaleký Svatý Hostýn. Rohálovská desítka oslavila v sobotu třicet let své existence – v plné kondici a s více než čtyřmi stovkami aktivních gratulantů na trati. ...

Eva Vrabcová Nývltová končí profi kariéru, u běhání ale zůstává
21. února 2023 Rozhovory, Trénink, Michal Procházka, foto: RunCzech

Eva Vrabcová Nývltová končí profi kariéru, u běhání ale zůstává

Když sledovala jako malá olympiádu v Barceloně a snila o účasti na hrách, nenapadlo ji, že pod pěti kruhy se objeví dvakrát v její letní a třikrát v zimní variantě. Teď pro Evu Vrabcovou Nývltovou nastal čas bohatou kariéru ukončit. Konec úspěšné kariéry bronzové maratonkyně z ME v Berlíně (6. 2. 1986) urychlilo ...

Světový kros v australském vedru pod nadvládou Afričanů
19. února 2023 Závody, Petr Jelínek, foto: Steve Christo pro WA

Světový kros v australském vedru pod nadvládou Afričanů

V australském Bathurstu se uskutečnilo za horkého počasí 44. mistrovství světa v přespolním běhu, kterému jasně dominovali afričtí běžci a běžkyně. V hlavních kategoriích brali tituly Uganďan Jacob Kiplimo a Keňanka Beatrice Chebet. Světový šampionát v krosu se uskutečnil po čtyřech letech a poprvé v historii se konal v Austrálii. Jeho ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu