Je to srdcovka i pro nás, říká organizátorka Vltava Runu - Český běh

29. 6. 2018, Michal Procházka, foto: kniharobostefko.cz

V dnešní době, kdy se běžecké závody rodí jak houby po dešti, je velmi těžké se prosadit. Ale je tu jeden, který i přes nemalé startovné a ne úplně komfortní podmínky, má obrovskou fanouškovskou základnu. Startovné na tento závod je vyprodané během několika sekund a lidé s ním obchodují jako s lístky na velké fotbalové zápasy. I to je Vltava Run.

Vltava Run se v tomto ohledu stal na české běžecké scéně fenoménem. Jak se takový závod dělá a co, a hlavně kdo, za takovým úspěchem stojí? Na to jsem se zeptala Květy Látalové.

Květa Látalová je tělem i duší organizátorka, velká fanynka dobrého jídla, vychutnávačka dobrého vína a v neposlední řadě máma dvouleté Zůzy. Má za sebou několik let práce na eventech pro pivovar, práci na Špilberk Food festivalu a od samého začátku stojí za organizací Vltava Runu a NoMen Runu. A co od své práce chce? Aby bavila nejen jí, ale aby si to užili hlavně ti, pro které je určena.

Když v roce 2014 na Kvildě vyběhly první týmy, které se do závodu přihlásily, málokdo tušil, jakou lavinu tahle akce spustí. Květo, pamatuješ si ještě, kolik týmů tehdy bylo přihlášených a kolik jich opravdu dorazilo?
Kolik týmů bylo přihlášených, si už nepamatuju. Ve startovní listině jsme měli 43 týmů, ale myslím, že na samotný start ještě pár týmů nedorazilo. To už se dneska nestává. Jestli ze všech registrovaných (a samozřejmě zaplacených) týmů na start nedorazí dva, tak je to moc.

Co se vám tehdy honilo v hlavě? Čekali jste takový úspěch?
My jsme si to vlastně dali cvičně s jedním týmem po takové řekněme ne úplně terénní trase už o rok dříve, abychom si trošku vyzkoušeli časování a trasování. První oficiální ročník byl ten v roce 2014, a když zavzpomínám, jak jsme byli rádi a pomáhali jsme skládat týmy a vlastně týmy učili systém závodu atakdále, je to trošku úsměvný.

Navíc první ročník neprovázelo zrovna idylické počasí. Celý víkend pršelo a uschnout nebylo ani kde a hlavně ani kdy.
Jako produkce závodu si vždycky přeješ, aby počasí klaplo, aby nebylo moc teplo, aby nebyla velká zima, aby nepršelo, aby nepřišly bouřky nebo záplavy (jako ve 2013) apod. My jsme si na prvním ročníku ukousli trošku od všeho. A když říkám my, myslím nás produkci, ale i běžce – v rámci závodu jsme v tom prostě všichni společně). V Kvildě ráno mrzlo, padal sníh s deštěm, během dne se sice trošku teploměr pohnul nahoru, ale déšť se nás nepustil.

Přitom lehké to není ani v příznivějším počasí …
Vltava Run není nikdy zadarmo, myšleno v rámci fyzického výkonu a nějaké vlastní psychické disciplíny, ale ten první ročník byl vážně nášup. Podle mě ale ten úplně nejkrásnější. Ve sportovní hale v Týně byla plná kotelna mokrých bot, plná tělocvična lidí, ale slyšela bys tam špendlík spadnout a ráno bys nepoznala, že se tam v průběhu noci objevilo 500 lidí. Všichni si fandili a atmosféra byla fantastická.

Jaké byly reakce po tomhle prvním ročníku?
Všichni vyčerpaní a všichni šťastní, nabití endorfiny. Stojíš u cílové pásky a všichni ti unavení lidé po 30 hodinách na trase se smějí od ucha k uchu a jsou nejspokojenější na světě. Pro hodně lidí to byl první zážitek s podobným typem závodu, tak toho byli plní. Dostala jsem fakt hodně krásných emailů se spoustou zážitků a emocí – tohle je to, proč třeba já mám Vltavu tak moc ráda.

Kde vůbec vznikl nápad uspořádat štafetový závod z Kvildy do Prahy?
Inspirace přišla z Oregonu, kde se běhá Hood to Coast už hodně dlouho. Je to obrovský kolos, 1000 týmů, přísná pravidla. My jsme chtěli „týmovku“, krásnou trasu, hodně v terénu a v přírodě. Ať je co vidět a čím se kochat, aby se nevnímaly ty kopečky.

Jak dlouho jste první ročník připravovali? A je už organizace nyní jednodušší nebo naopak komplikovanější?
První ročník byl regulérně nejkomplikovanější – všechno jsme vymýšleli, nastavovali, všem závod představovali. S každým telefonátem zjistili pět dalších úkolů nutných k zařízení. Nabírali jsme dobrovolníky na předávky a značení trasy, celou trasu vlastně sestavovali – najeté, naběhané a našlapané kilometry ani nešlo spočítat.

Kolik členů měl vůbec původní organizační tým a kolik jich je dnes?
Produkčně jsem první ročník dělala sama, ale vždycky jsem měla lidi na jednotlivé úkoly – programování webu a registrací, trasování, komunikaci, atd. Na závodu samotném nás samozřejmě už bylo mnohem víc. Dneska je nás v nejužším týmu šest, v tom širším cca 10. Na závod k padesáti a přes dvě stovky místních organizátorů na trase a na předávkách.

Organizovat závod asi není vůbec jednoduché v jednom městě. Natož přes půl republiky. Co to vůbec obnáší a kolik času vám to zabere?
Jednou mi jeden kamarád řekl: “To je hned hotový, ne? To jen najdeš trasu a předávky a připravíš mapy.” Je toho trošku víc. Samozřejmě trasou a předávkami, potřebnými povoleními a hlášeními, to jen začíná. Příprava nám zabere v podstatě celý rok, samozřejmě s různě aktivními fázemi. Teď přes léto máme volněji, ale už začátkem září začínáme rozbíhat registrace pro příští ročník.

Květo, vím, že váš tým stojí i za podobným, ale jednodenním závodem NoMen Run pro ženy, který se koná jen měsíc před Vltava Runem. Jak moc se vám tyhle závody prolínají, nemáte v tom občas zmatek?
To ne. NoMen Run je taková malá sestřička Vltavy, malá i co do velikosti – cca 120 čtyřčlenných týmů, tak i vzdáleností 88 km oproti 360 km vltavským. NoMen Run běžíme přes Žďárské Vrchy Vysočinou, Vltava Run skoro od pramene Vltavy do Prahy. Jiná místa, jiný produkční tým. Je to v pohodě.

Letošní rok, pokud se nepletu, jste slavili již pátý ročník. Pořád vás to baví?
Jasně, že baví. Je to srdcovka. V měsících před závodem je to samozřejmě náročný, ale děláme to rádi a vždycky v cíli v Braníku hrozně rádi posloucháme zážitky a hrozně nás to nabíjí do další práce. S Míšou Královou vždycky na kapitánských schůzkách říkáme: „Jaký si ho uděláte, takový ten závodu budete mít. My vám to všechno do detailu připravíme a teď je to o vás, že budete respektovat například dobu parkování na předávkách, chovat se ohleduplně nejen k sobě mezi běžci, ale i k obyvatelům ve vesničkách, kde probíhají předávky apod.” A k té ohleduplnosti: přece jenom, máme na trase 3700 běžců a přes 800 aut a snažíme se trasu vést co nejvíc mimo nějakou aktivní dopravu a tomu odpovídá i dostupnost.

A co nějaké historky z „natáčení“, máš?
Spoustu, pozitivní i ty míň úsměvné. Třeba hned při prvním ročníku nám běžec bez telefonu seběhl z trasy. Několik hodin jsme vůbec nevěděli, kde ho máme. Alarmovali jsme i policii. Nakonec naštěstí všechno dobře dopadlo. Chlapík na další předávku nakonec dorazil po několika hodinách taxíkem.
Jindy se stanou takové maličkosti. Například, že někdo do haly v Týně, kde se stovky lidí snaží aspoň na pár hodin ve spacáku zavřít oči, dorazí s kufrem na kolečkách, nebo si tam někdo začne pumpičkou nafukovat matraci.
Nebo už od prvního ročníku s námi běhá tým nevidomých běžců nadace Leontinka. Do dneška si pamatuju, jak jsem jim na kapitánské schůzce chtěla říct, aby si dávali pozor na úseku xy, že zvlášť v noci je hodně náročný. A teď si uvědomíš, že těmhle borcům je to vlastně jedno, jestli je to úsek noční nebo denní. Oni to prostě zvládnou.

Pořád se tu bavíme jen o těch hezkých věcech. Ale obě víme, že k organizaci patří i stinné stránky a to právě i s přeprodejem startovného. Chystáte do budoucna nějaké změny, abyste tomu zabránili? A existuje podle vás způsob, jak tomu zabránit?
Připravujeme úpravu podmínek registrace. To, jak to bude nakonec vypadat, dáme vědět po prázdninách. Co asi prozradit můžu, je, že bude jedna cenová hladina a dáme možnost nějakých předregistrací. Kolik jich bude a jak je bude možné získat, se běžci dozví včas před spuštěním začátkem listopadu.

A jak to bude s kapacitou? Je 300 týmů finální počet týmů, nebo se běžci můžou těšit na navýšení startovního pole?
Významné navýšení nechystáme. Chceme se pohybovat okolo těch 300 týmů jako v posledních dvou letech.

Na závěr bych se tě chtěla zeptat na jednu věc. Úspěch Vltava Runu je neoddiskutovatelný. V čem myslíš, že tkví?
Víkend plný zážitků? Krásná trasa? To, jak o tom přemýšlíme v organizačním týmu? Nevím, je to srdcovka i pro nás. Žijeme (čerpáme) z toho, že vás to baví a děláme to pro vás. Každý ročník přinese něco nového, něco nového se naučíme, další věci odchytáme, každý ročník nás posune dál, abychom vám běžcům připravili co nejlepší zážitky.

Další články

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu
21. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl

Dámský hattrick a pánská premiéra na Lipenském půlmaratonu

Pokud někomu sedí kopce okolo Lipna, tak je to Tereza Chlupová. Už potřetí tady vyhrála horský půlmaraton, jeden z klenotů série Mizuno Trail Running Cupu. Mezi muži se tu poprvé (taktéž v českém trailovém poháru) radoval Petr Macek. Se startem tradičního Lipno Sport festu, který zde trvá až do neděle 25. srpna, ...

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo
19. srpna 2019 Závody, Jiří Petr, foto: Jan Dvořáček/Trailrun.cz

Zlatý trailový seriál: Drama se v Jeseníkách nekonalo

Ráno v nížině stěží deset stupňů, po cestě na Skřítek hustá mlha, ale nakonec na hřebenu snad nejkrásnější počasí, které se na Jesenickém maratonu kdy vyklubalo (potvrzuje údajně poslední účastník všech dosavadních ročníků). Polojasno, vysoká oblačnost, která tak akorát milosrdně zakryla srpnové slunce a jako bonus umožnila nádherné výhledy na ...

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku
13. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Čerstvý otec Pernica vyhrál Zátopkovu časovku

Intervalová desítka v terénu je na tuzemské závodní scéně unikum. Po stopách legendárního Emila Zátopka se však v Lomené aleji ve staroboleslavském lese běhá na jeho pětikilometrovém okruhu už třetím rokem jaksi samosebou. Letos i s dvojicemi (5+5 km) a dětmi přes čtyři stovky účastníků! Letošní termín se navíc trefil přesně do sedmého výročí ...

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy
10. srpna 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: archiv atletky

Radka Churaňová láme ultramaratonské rekordy a vyhlíží podzimní vrcholy

Vloni na jaře stanovila nový český rekord v běhu na 100 kilometrů, letos na konci července překonala dosavadní národní maximum na 24 hodin výkonem 251,498 km (úctyhodný průměr cca 5:44 minuty na kilometr). Radka Churaňová je novou hvězdou českého ultramaratonu. Letos dvaačtyřicetiletá závodnice Lokomotivy Trutnov však rozhodně není neznámá ani ...

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50
7. srpna 2019 Závody, Tomáš Nohejl, foto: Ladislav Adámek

Horský běžec z rovin je novým vládcem Krkonošské 50

Milan Janata z Hořic v Podkrkonoší a Jana Mikešová z Nové Paky (taktéž v Podkrkonoší) vyhráli na uprgradované trati Krkonošskou 50, královský závod tuzemského trailového poháru Mizuno Trail Running Cupu. V horském půlmaratonu, také bodovaném do seriálu MTRC (padesátka má vyšší koeficient), původní pětadvacítce pomenšené o poslední brutální výšlap do Stohu, obhájil prvenství Radek Hübl ...

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende
5. srpna 2019 Závody, Adam Fritscher, foto: Radka Churaňová

Čtyři veteránky. Elitní české běžkyně bodovaly ve francouzském Mende

Kopec, s nímž bojují i nejlepší světoví cyklisté v rámci Tour de France, si letos opět vyzkoušely přední české vytrvalkyně. Závod semi-Marathon Marvejols - Mende se koná na jihu Francie a každoročně sem míří výprava elitních českých běžců a běžkyň, kteří na jeho 22,4 kilometru dlouhé trase se dvěma výraznými stoupáními bojují ...

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020
4. srpna 2019 Závody, RunCzech

RunCzech odstartoval registrace na jaro 2020

Současná běžecká sezóna je ještě v plném proudu a i léto se teprve překlápí do své druhé poloviny, ale seriál RunCzech však už intenzivně připravuje ročník 2020. Běžce znovu vezme na neotřelá místa, kudy by se jindy možná ani nevydali. A slibuje krásné běžecké zážitky, které jinde nezažijí.  RunCzech spustil registrace ...

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech
30. července 2019 Rozhovory, Adam Fritscher, foto: Jaroslav Polák (2x) a archiv

Robert Lah: Běhání na boso není o ambicích, ale o pocitech

V závodním pelotonu nebývají často k vidění, ale jakmile se objeví, všude vzbudí oprávněný zájem a projevy sympatií. Bosí běžci bez moderní obuvi vybavené tlumením a dalšími technologickými vychytávkami působí trochu jako závan starých časů a dob, kdy sportovní klání bývala opravdu tvrdými souboji drsných gladiátorů. Jedním z těchto „bosoběhých ...

provozovatel

partneři českého běžeckého klubu